Jákob, ze čtvrtiny Rom,
ze čtvrtiny Jeniš. Je mu teprve osm let, a přesto jeho život poznamenalo již
tolik tragédií, kolik by žádného člověka nemělo potkat za celý život. Utíká. Na
nohou boty z pytloviny. Je potřísněn krví. Cizí krví. Ví, komu věřit a
komu ne; kdy se schovat a kdy utíkat dál. Píše se rok 1944 a ten malý chlapec
se může spolehnout jen sám na sebe, na to, co ho naučili rodiče a na přírodu,
která ho obklopuje a stala se mu domovem.
Jákobovy
barvy jsou bezesporu knihou, která člověka zaujme už na
první pohled. Poetický název ve spojení s krutým tématem a téměř až snová
obálka. Navíc to malé D, vyražené na hřbetu knihy, je pro mě stále větší a
větší zárukou kvality, protože Domino prostě ví, jaké knihy vydávat.
Román je rozdělen do
několika časových i geografických rovin a mapuje sedmnáctileté údobí, které pro
Jákobovu rodinu rozhodně nebylo jednoduché. Kromě příběhu samotného Jákoba
sledujeme i osudy jeho rodičů, kteří pochází z velice rozdílných
společenských vrstev a knihou se míhá celá řada dalších méně či více výrazných
postav. Celou knihu tak v podstatě tvoří jakési střípky informací a
událostí, které ve finále vedou k jednomu z nejbrilantněji
promyšlených příběhů, s jakými jsem dosud měla tu čest.
Autorka disponuje
jedinečným umem zcela ztotožnit čtenáře s postavou, o které zrovna čte.
Přechody mezi Jákobou matkou Lor pocházející z bohaté rodiny, Jákobovým
otcem, který je naopak chudák a konečně samotným Jákobem jsou velice plynulé,
byť naprosto rozdílné. Jak už jsem mnohokrát zmiňovala, miluji příběhy psané
z pohledu dětí, no a když je hlavním hrdinou takhle silný, a přesto stále
dětsky naivní chlapec, platí to dvojnásob. Jákob je na svůj věk velice vyzrálý
a věcný, ale přesto svět stále ještě vnímá téměř až poeticky. Příběh jeho rodičů
je příběhem opravdové lásky, která překoná všechny hranice; příběhem lásky,
které se do cesty postavily snad všechny překážky, které mohly. Kromě nich mě
ale zasáhly i osudy mnoha dalších – třeba epizody Cheruba a Loslowa.
Jákobovy
barvy se těžce čtou nejen kvůli závažnému tématu, ale i
díky autorčinu stylu – a teď prosím informaci, že se „těžce čtou“ nepokládejte
vůbec za hanlivé vyjádření. Ba naopak. Autorčin jazyk je velice vytříbený a
opravdu až lyrický. A ona lyričnost přidává románu novou dimenzi. Řekněme si
upřímně, že na téma holokaustu už bylo odvyprávěno velké množství více či méně
dobrých příběhů, ale napsat dobrou knihu a ještě ji napsat noblesně – to už se
tak často nevidí. Poetické popisy prokládané surovou realitou jsou podle mého
přesně tou kombinací, která zapůsobí na každého.
Nutno podotknout, že
v průběhu čtení možná (tak jako já) nabydete dojmu, že absolutně
nechápete, co se Vám autorka snaží sdělit. Budete si užívat její jazyk a budete
si „užívat“ příběh jako takový, ale je dost možné, že Vám bude dlouho unikat
ten „vyšší smysl“ – ono – „co tím chce básník říct“. Nezoufejte však a rozhodně
knihu neodkládejte, to právě wow a hlavně porozumění se dostaví až
v úplném závěru. Jákobovy barvy
jsou totiž jako puzzle. Krásné, dokonalé a celistvé Vám budou připadat teprve
tehdy, až ze všech těch jednotlivých dílků sestavíte kompletní obraz. Pak
teprve pochopíte, že každá věta, kterou autorka použila, má v knize své
jedinečné místo.
Úplně na závěr mi nezbývá
než knihu doporučit naprosto všem – bez rozdílu věku, pohlaví či rasové
příslušnosti a ráda bych tentokráte vyzvedla i práci překladatelky Petry
Krámkové, která si zaslouží neuvěřitelnou pochvalu za práci s tím naším
krásným českým (a taky romským) jazykem. 5/5
a prosím, tuhle knihu opravdu nevynechejte.
Slyšeli
jste už o Jákobových barvách? Zaujala Vás kniha? Dovedete si občas taky tak vychutnat
opravdu náročné romány? Máte pro mě v tomto směru třeba nějaká doporučení?
Budu se opravdu moc těšit na komentáře, chyběli jste mi, mí milí čtenáři 💕
Originální název: Jakob’s
colours
Překlad: Petra
Krámková
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2017
Počet stran: 320
16 komentářů
Vítej zpátky! :) U Jákobových barev jsem dlouho váhala, hodně mě lákaly, ale nakonec jsem se do nich kvůli těžkosti tématu nešla. Jinak náročnější knížky jsou určitě potřeba a já si v nich čas od času vážně rochním. :) Na těch se nejlépe rozšiřuje slovní zásoba a zlepšuje způsob vyjadřování. Takové poetické pohlazení po duši, i když náležitě smutné, je třeba knížka Jasno, lepo, podstín, zhyna. Jazykově zajímavá je také Pálenka (Prózy z Banátu) od Matěje Hořavy.
OdpovědětVymazatDíky, Wish :) Já bych to být tebou možná ještě přeci jen přehodnotila, nechat si utéct tuhle knihu je rozhodně opravdu škoda. Jasno, lepo byla kniha, na kterou jsem si jednu dobu pěkně brousila zuby, takže se díky tobě právě znovu dostala do popředí mého zájmu :) a Pálenku mám taky na TBR seznamu :)
VymazatMěj se krásně
Nádherná recenze, Hani, to je comeback jak má být :) Těším se na všechny nové články a také na to, že se snad brzy uvidíme osobně a užijeme si to naplno a bez starostí. Mám spoustu novinek a věřím, že Ty taky. Moc jsi mi chyběla! :) Hezký večer :)
OdpovědětVymazatKristýnko, ty seš prostě zlato, viď? :) Myslím, že toho teď budeme mít obě hodně na srdci, takže srpen bych viděla jako reálný, co ty na to? :)
Vymazatměj se krásně
Strašné dlouho jsem přemýšlela nad knihou samotnou. Ale nevím. Porad mě něco drží zpět. Nevím jestli do toho mám jít. :/
OdpovědětVymazatKaty, já bych neváhala, je to opravdu jedna z knih, která tě prostě čtenářsky posune :)
VymazatMěj se krásně
Dobre, takže sa musím upokojiť, rozdýchať to...fajn, môžem písať :D Hanká, toto bola THE BEST REVIEW, akú som kedy čítala O.o Toľko citu, toľko hier so slovami, ach, ja fakt neviem, čo napísať, bola brilantná! V Domine s teba musia mať veľkú radosť, si úžasne talentovaná recenzentka a obdivujem ťa ^.^ A ver, že táto kniha sa musí ku mne dostať, po takejto skvelej, skvostnej recenzii o tom ani nepochybujem :D Ďakujem za tip, za zážitok! A vitaj späť♥^.^♥ Dúfam, že nám teraz svojimi článkami nedáš vydýchnuť, tak sa na ne tešííím :D A musím opäť pochváliť i fotky, sú čerešničkou na torte ;))
OdpovědětVymazatMonyyyyy <3 ty jsi takové sluníčko, že to nejde vyjádřit, přesně po tomhle se mi poslední dva měsíce táááák stýskalo :) Doufám, že si k tobě kniha jednou najde cestu, protože je to opravdu titul, který stojí za pozornost :) Já taky doufám, že budu na blogování více času, nicméně se obávám, že 15 článků měsíčně už to asi opravdu nebude :D :)
VymazatMěj se krásně a ještě jednou neskutečně děkuji za krásná slova a podporu :)
Jákobovy barvy jsem si zapomněla připsat na seznam, a tak děkuji za připomenutí. Parádní recenze! Těším se na další tvé články, chyběla jsi mi! :)
OdpovědětVymazatRádo se stalo, Ivet, budu moc ráda, pokud je jednou u tebe na blogu objevím :) A mockrát díky za krásná slova a podporu, jste všichni tak neskutečně hodní :)
VymazatMěj se krásně
Hani, tak dlouho vyhlížím Tvůj další článek a stálo to za to. Úžasná recenze, já rozhodně knihu připisuji na seznam. Přeji krásné léto a těším se na Tvé další články. S pozdravy Z :)
OdpovědětVymazatZdeni, mockrát děkuji, jak už jsem psala holkám - díky za podporu, jste všichni vážně báječní :) Doufám, že se máte doma všichni krásně, též užívejte léta :)
VymazatNádherná recenze! Fakt! Úplně jsi mi tu krásnou knížku připomněla. A ty ilustrační fotky se ti moc povedly!
OdpovědětVymazatJá už o téhle knížce psala, nevím, jestli jsi ten článek četla, ale sdílíme společné dojmy. Silný, emocionálně vyčerpávající a přesto tak nějak nabíjející knižní zážitek. :)
Vlasti, hrozně moc děkuju, jak za komentář, tak za zprávy, neuvěřitelně jsi mě nabila energií :) Tvou recenzi jsem četla - byla úžasná, jak jinak :) a naprosto souhlasím :)
VymazatMěj se krásně
Téda, vyfotila jsi k tomu vážně nádherné fotky :) Jsem z nich úplně unešená! :)A recenze taky moc povedená, samozřejmě :)
OdpovědětVymazatLeni, mockrát ti děkuju, od tebe pochvala vždycky potěší :)
VymazatMěj se krásně