Jezero na konci světa, vysychá, umírá a stejně tak
krajina, která je domovem Namimu. Ztracenému klukovi, jenž nemá nic než bábu s dědkem.
Jako už tolik tápajících duší před ním, vydává se hledat štěstí do světa.
Bloudí, nenachází, vrací se. Jezero musí přeplout, obejít a potopit se k jeho
dnu, aby pochopil. Bianca do své niterné novely zakomponovala pocit zmaru,
smíření i nepochopené lásky.
Nami je nevšedním hrdinou, se kterým se půlka lidí
naprosto ztotožní, půlka bude spíše odtažitá. Já bohužel zapadla do druhé škatulky,
proto na mě Jezero asi nezapůsobilo
tak silným dojmem jako na ostatní čtenáře. Mnohem více jsem se našla v Biančině
prvotině Sentimentální román, na
který můžete najít recenzi zde. Dle motivů a užitých jazykových prostředků je
autorka jednoznačně rozpoznatelná, což mám moc ráda, Sentimentální román ke mně ale přesto promlouval úplně jinak.
Viděla jsem tam to sdělení, tu hloubku. Jezero
mi nic takového nepřineslo.
Atmosféra je nastřelená více než dobře, zničená
krajina, vysychající jezero, na jehož existenci je odkázáno tolik vesničanů, rafinerie
ve větších městech, umírající lidé, o které sotvakdo zakopne. Po přečtení (výborně
napsané) anotace jsem nabyla dojmu, že i tato oceňovaná kniha se mi zaryje
hluboko pod kůži, bohužel se tak nestalo. Dokonce, a to je zcela výjimečný
případ, mi nesedly ani vulgarity. Ne, že by v knize překážely, jen jsem
neměla pocit, že do příběhu zasahují jakkoliv nosným způsobem.
Celkové vyznění Jezera
pro mě tak zůstává hodně rozpačité. Byť oceňuji spisovatelčin um a bohatou
fantazii, která i v tomto případě mohla přinést ovoce, zůstávám odtažitá a
mám pocit, že mně ani Namimu celá pouť vlastně mnoho nedala. Kvituji ale
rozhodně zacyklení příběhu a využití motivu jezera ve všech podobách (okolí,
hladina i dno).
Jezero jsem poslouchala díky Audiotéce (můžete
mrknout tady) a audioknihu namluvila příjemně Lucie Žáčková. Její hlas se mi k Jezeru hodil, protože má takovou
výpravnou atmosféru, zároveň je ale lehce ponurý. Hudební předěly se taky
povedly, proto bych Vám tuto formu ráda doporučila. Osobně se domnívám, že
zrovna Jezero je novelou, na kterou
by si měl každý udělat vlastní názor a opravdu těžko říct, na kterou stranu
barikády se zařadíte, tak mu dejte šanci.
Co Vy a Bianca Bellová? Četli jste Jezero
nebo její ostatní romány? Dejte mi vědět, co si o fenoménu mladých českých
autorek myslíte. Která z těch současných podle Vás stojí rozhodně za to?
Vydavatel: Tympanum
Interpret: Lucie
Žáčková
Délka: 5:58 h
6 komentářů
Na knihu jsem párkrát narazila, ale tedy mne moc nenalákala na to, že bych si ji přečetla. :/
OdpovědětVymazatJá myslím, že je to s ní 50 na 50, za přečtení určitě stojí, ale není pro každého, to každopádně ne :)
VymazatMěj se krásně a děkuju za komentář
Už dlouho si chci poslechnout (po několikaměsíční pauze) nějakou audioknihu a už dlouho si říkám, že bych se zase měla víc věnovat českým autorům. Myslím si, že v poslední době se do české literatury vrací nějaký druhý dech, nové kouzlo. Jsem ráda, že je tomu tak. Doufám, že se mi třeba povede někdy nějakou českou knihu přeložit a propagovat v zahraničí. :)
OdpovědětVymazatJá teďka v té současné české próze jedu docela hodně a snažím se si co nejvíce rozšiřovt obzory a zároveň tak české autory podporovat, myšlenka propagace v zahraničí je skvělá! Budu držet palce, ale o tebe strach nemám, ty to dotáhneš daleko! :)
VymazatMěj se krásně, Vlasti
Taky bych chtěla autorku zkusit, v psané podobě tedy, ale nevím, zda Jezero či Sentimentální román. Další knihy autorky mě nějak víc neoslovily, abych o nich uvažovala.
OdpovědětVymazatZa mě stopro Sentimentální román, ale sto lidí, sto chutí :)
VymazatBudu se těšit na názor, měj se moc hezky, Šári a díky za komentáře