Originální název: Et soudain tout change
Překlad: Slavomír Míča
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2016
Počet stran: 392
Camille je obyčejná šťastná středoškolačka. Je obklopená partou
skvělých kamarádů, které zná už od školky a se svou nejlepší přítelkyní Leou
jsou si blízké jako sestry. Chodí do posledního ročníku gymnázia, což znamená
jediné – maturita se blíží, a proto i do jejích šťastných dnů začnou pronikat
starosti s učením. Ve srovnání s tím, že se jí Lea nedlouho před
maturitou svěří, že trpí nevyléčitelnou chorobou srdce, jsou však tyto starosti
malicherné a Camille poznává skutečné problémy. Spolu se svými spolužáky se
proto od té doby snaží kamarádce zpříjemnit každičkou chvíli jejího rychle
ubíhajícího života. Pravidelně ji navštěvují nejprve doma a později
v nemocnici a snaží se vytvořit ještě posledních pár krásných vzpomínek.
Román Srdeční záležitost
podle mého mnohé zaujme jak svým půvabným názvem, pod kterým se toho skrývá
opravdu mnoho (a ke knize se neuvěřitelně hodí), tak svou jemnou,
minimalistickou obálkou. Podíváte-li se na obálku originální, musí vám na hlavě
vstát všechny vlasy odporem, takže můžeme jenom děkovat skvělým a talentovaným
lidem od Domina, že to tak nenechali. Právě název, obálka a v neposlední
řadě anotace mě zlákaly tuto knihu vyzkoušet, přestože to není žánr, kterému
bych se nějak více věnovala.
„Když
se chce člověk podobat ostatním, aby měl pocit, že mezi ně patří, tak nakonec
až příliš obětuje sám sebe.“
Příběh Camille a jejích spolužáků se na první pohled může jevit jako něco, co už tady bylo mnohokrát. Spousta z vás si po přečtení anotace možná řekne, že budeme tři sta stránek sledovat osudy bandy puberťáků, abychom se nakonec dostali k srdceryvnému konci. Tak jednoduché to ale není. Román Srdeční záležitost má opravdu mnoho rovin – na jedné straně je samozřejmě stěžejní vývoj postav v důsledku vážné nemoci jejich kamarádky, ale kniha rozhodně není jen o tom. Velmi mě překvapilo, že obsahuje poměrně mnoho filozofických pasáží, nad kterými je třeba se dost zamyslet a autor také klade čtenáři celou řadu otázek. Občas to jsou otázky existenciální – téměř nezodpověditelné, občas to jsou ale otázky jednoduššího ražení, na které snad odpovědi nalézti lze, a častokrát při čtení možná překvapíte sami sebe. Zároveň ale kniha obsahuje, řekla bych, až klasickou young adultovou linku o prvních láskách, o přátelství dvou mladých dívek a o peripetiích maturitního ročníku. A to je to, co mě na knize trochu mate. Komu je tedy vlastně určena? Teenagery budou ony filozofické pasáže podle mého dost vysilovat, pro dospělé je tam ale zas až dost pubertálních kliček a výlevů.
„Dojímá vás její výraz koaly v depresi, a tak se jí mile zeptáte na důvod jejího problému a ona najednou exploduje. Je to hotové vlnobití. Pláče, lamentuje sama nad sebou, vrhne na vás veškeré své znechucení životem a vy se v tom málem utopíte. Je to efektní. Je schopná dostat do deprese i klauna, který si právě šlehl rajského plynu. Myslím, že by rozplakala i kámen. Ale je tu ještě jedna horší věc: protože ji vyslechnete, začne vás najednou považovat za svoji nejlepší kamarádku.“
Postavy nejsou propracované vůbec špatně, nicméně nejsem si tak docela
jistá, jestli autor úplně trefil věk hlavních hrdinů tak, aby odpovídal jejich
smýšlení a zkušenostem. Opravdu nevěřím tomu, že lidé v maturitním ročníku
(tedy řekněme okolo 18, 19 let) by měli tak málo milostných zkušeností. To, že
v tomto věku ještě hledají sami sebe a prožívají první opravdové lásky,
bych ještě překousla, ale že se hned několik z hlavních hrdinů třeba ještě
nikdy nelíbalo? Celkově mi postavy přišly dosti rozervané – obzvláště patrné to
bylo právě u Camille. Na jedné straně uvažuje nad svým budoucím životem
v rovině, která by se hodila tak možná do filozofické přednášky na vysoké
škole, na druhé straně je ale svým chováním ještě opravdu dětská. Vlivem Leiny
nemoci samozřejmě svým způsobem vyzrává, ale přesto nevím, jestli bylo
v určitých momentech úplně na místě, aby přemýšlela nad tím, nad čím přemýšlela
(nechci vyzrazovat víc, než je nutné). Nejkladněji proto hodnotím postavu
profesora Rossiho – takového učitele by si asi přál opravdu každý. Je velmi
morální, inteligentní a jeho názory na život mě v mnohém oslovily, přesto
ale zůstává velmi lidský. Zmínit zde musím ještě bláznivého Tibora, což byl
jeden ze spolužáků Camille a Ley, který příběh opravdu oživil a byl zdrojem
nesčetných humorných situací.
„A
proč by už člověk neměl mít právo si hrát, když vyroste? Proč by se měl vzdát
prostých radostí, dodržovat pravidla a brát se vážně? Co je hloupější: koulovat
se nebo se rozplývat nad nějakou zbytečnou aplikací, za kterou navíc musíte
platit?“
Legardinierův styl není úplně jednoduchý. V mnohém jsou za to zodpovědné jistě ty filozofické pasáže, které už jsem zmiňovala. Značně zpomalují tempo, ale zase se do textu podle mého hodí a povznáší celou knihu na vyšší úroveň, než kdyby to bylo prosté odvyprávění příběhu. Kniha je v mnoha směrech docela moralizující a autor se snaží předat nějakou vyšší myšlenku. Vede čtenáře nenásilně k uvědomění si toho, co je skutečně důležité. Chce, abychom se zamysleli. Nebojí se ale vážnější pasáže proložit humorem, ať už situačním či vtipnými hláškami. Umí i dojmout a já, jakožto cíťa v tomto ohledu, jsem si musela dát velký pozor, abych si namísto Ley nepředstavovala mojí nejlepší kamarádku, protože pak by reálně hrozilo, že propláču půlku knihy.
„Víš,
Camille, najít odpovědi není to nejtěžší. Dříve nebo později ti je přinese
život. To nejtěžší je umět dál žít, když už je člověk zná.“
Celkově se jedná o zajímavé dílo a rozhodně nelituji času, který jsem
mu věnovala. Zůstávám ale trochu na rozpacích z toho, komu je kniha tedy
vlastně určena a samotnou by mě zajímalo, co by na ni řekli náctiletí. Rovněž
charakteristika postav není podle mého úplně úměrná jejich věku, a přestože
Legardinier popsal myšlení mladé dívky se ctí, možná se měl raději držet
mužského principu, protože jak známo, muži dospívají pomaleji, tudíž by mi na
ně ta charakteristika seděla více. I přes tyto výtky hodnotím knihu 4/5 a
věřím, že si svou čtenářskou obec najde a i já pravděpodobně zkusím
v budoucnu další autorovy knihy.
Za poskytnutí recenzního výtisku a rozšíření
mých čtenářských obzorů děkuji tímto nakladatelství Domino.
Slyšeli jste už o knize nebo ji dokonce četli? Znáte další knihy tohoto francouzského autora (u nás vyšly např. tituly Tentokrát to vyjde!, Všechno je jinak! či Zítra začnu nový život!)? Na Vaše komentáře se jako vždy moc těším. :)
10 komentářů
Hani, naprosto parádní recenze! <3 Musím ale bohužel konstatovat, že tahle kniha pro mě asi nebude... nevím, čím to je, zkrátka mě neláká. Jsem ale moc ráda, že Ty sis ji užila a kdo ví - třeba časem najde cestu i ke mně :) Měj se nádherně! :)
OdpovědětVymazatTak uvidíš, jestli na ní někdy dostaneš chuť. Není to čtení pro každého, jak píšu, jsem ráda, že jsem měla možnost se s knihou seznámit, ale zas na druhou stranu, na potkání ji také doporučovat nebudu...:)
VymazatMoc děkuju za pochvalu a měj se krásně, Kristý, jsem zvědavá, jak se nám budou líbit ty Osudy a běsy :)
Zajímá tě názor náctiletých? Mohu ti jeden poskytnout. Je tedy pravda, že jsem zatím asi na sté straně a bojuji opravdu statečně, ale obávám se, že tato kniha není pro teenagery úplně nejvhodnější volbou. Možná pro filozoficky založené jedince, kteří rádi přemýšlí o hlubokých tématech. Nejsem si jistá, jestli budu schopná knihu dočíst. Jenže mám ji jako recenzní výtisk :p
OdpovědětVymazatMagdi, moc díky za názor a popravdě jsem si to tak docela myslela. Zřejmě je to kniha opravdu pro starší věkovou kategorii a to ještě navíc pro jedince, kteří rádi hloubají. Mně osobně se kniha četla dobře, jen ji absolutně nedokážu zaškatulkovat a nejsem si jistá komu (např. z mého okolí) bych ji doporučila...
VymazatNo, tobě držím palce ať ji úspěšně dokončíš, třeba tě ještě nakonec chytne, uvidíš. Budu se moc těšit na recenzi :)
Měj se krásně
Tak jo. Protože jsem zvědavka jako prase, tak jsem si vygůglila "Et soudain tout change" a z obálky se mi chce plakat, když vidím, jak NÁDHERNOU obálku má naše české vydání. Byli asi tvůrci originálního obalu pod vlivem, když to vymysleli.
OdpovědětVymazatYA smíchané s filosofickými pasážemi? Gimme, gimme, gimme! Na druhou stranu, když white middle-aged man píše o teenagerkách, nebývá to vždycky úplně ono. Jsem trochu na rozpacích, jestli si knihu mám pořídit nebo ne.
No, uvidím. Recenze je krásná a fotky jakbysmet. Určitě jsi mi zas nasadila brouka do hlavy. :) Měj se nádherně a krásný víkend!
Že je to hrůza :D Ona jako teda v té knížce kočka figuruje, ale...:D
VymazatZrovna u tebe by mě moc zajímalo, co bys na to řekla, možná, že jsi dobrá cílovka! Intelektuální snílkovský teenager???? (Teď tě prosím neurážím, ale vyzvedám až k nebesům, doufám, že se chápeme) :) <3
Mockrát děkuju za pochvalu, Kačí a taky se měj krásně a užij si zbytek víkendu :)
Opět áchám nad překrásnou obálkou. Autorův styl neznám, přestože mám doma dvě knihy, ale zatím jsem se k nim nedostala. Takže možná až vyzkouším, jak píše, zkusím. Docela mě uklidnilo, že píšeš, že je možná spíš pro starší ročník :)))
OdpovědětVymazatKaždopádně moc pěkná recenze, Hani :)
Jojo, ta obálka je fakt moc pěkná, Domino umí! Jsem zvědavá, jestli se k nějaké jeho knize někdy dostaneš a co na to řekneš :) A já si nemůžu pomoct, ale jo, myslím, že je to spíš pro starší anebo pro ty, co rádi hloubají... Nevím no.
VymazatDíky za pochvalu, Šári a měj se báječně.
O knize jsem nikdy neslyšela, takže je to pro mě novinka. Ale nemyslím si, že tohle bude můj šálek kávy. Námět je sice zajímavý a určitě zaujme mnoho lidí, ale z některých tvých názorů jsem v rozpacích (asi jsme na stejné vlně :D) a asi ji radši číst nebudu. Ale musím podotknout, že recenze je to parádní! Moc se ti povedla :)
OdpovědětVymazatAno, to asi jsme :D Nicméně moc děkuju za pochvalu, Ivet :)
VymazatMěj se krásně