středa 1. srpna 2018

RC AUDIOKNIHA | Nový tajný deník Hendrika Groena

Sympatický stařík Hendrik Groen je zpátky. Po úmrtí jednoho ze zakládajících členů klubu Staří-ale-ne-mrtví si partička důchodců dala na čas pauzu. Život jde ale dál a je třeba se přenést přes tragickou událost a přivítat nová dobrodružství. Členové se vzchopí a Hendrik se rozhodne zaznamenat další rok jejich společného života v domově důchodců.


Je to asi tři čtvrtě roku, co jsem se seznámila s velmi netradičním hrdinou Hendrikem Groenem (celou recenzi na jeho první deník si můžete přečíst tady), v koutku duše jsem tak nějak doufala, že by se tenhle stařík mohl časem vytasit s dalšími historkami z domova důchodců a nemohla jsem být proto nadšenější, když jsem minulý měsíc objevila jeho Nový tajný deník mezi novinkami Audiotéky.


Kniha volně navazuje na předchozí díl, ačkoliv je obě dělí několikaměsíční prázdnota, která nastala po smrti jedné z členek klubu důchodců Staří-ale-ne-mrtví, který Hendrik a jeho přátelé založili minule. Nikdo ze zbývajících ovšem neví, kdy přijde řada na něj a všichni si chtějí své poslední okamžiky užít dosyta, proto se aktivity klubu rozhodnou obnovit a podnikají každý měsíc různé akce. Kromě toho se také rozhodnou pravidelně navštěvovat nevšední restaurace, a tak můžeme tuhle bandu doprovodit na noblesní večeře o několika chodech, ale třeba i do slavného McDonald's, který je pro staříky hotovým rájem - jídelní lístek visí na stěně, nikdo netuší, co si objednává, jídlo je hotové za pár minut a ani není drahé - co víc si přát. Opět dojde i k nezbytnému odporu vůči vedení domova důchodců a tahle povedená parta se rozhodne hájit své zájmy (a možná i zájmy ostatních obyvatel), podaří se jim například prosadit koutek, ve kterém je zakázáno si stěžovat (tam tráví nejvíce času právě Hendrik).

Postavy jsou kouzelné tak jako v předchozím dílu. Kvůli uvolnění místa byli přijati noví členové klubu, ale největšími tahouny zůstávají vždy milý a slušný Hendrik a v kontrastu s ním prostořeký Evert, jež se stal rozhodně mou vůbec nejmilovanější postavou. Ostatní členové mají spíše doplňující funkci a ke slovu se nedostanou tak často, ovšem i tak, pokud některý z nich promluví, vždy to stojí za to. Kniha je tak protkána břitkým humorem, cynismem a ironií, ale zejména neskonalým přátelstvím, které má na sklonku života o to větší význam. Samozřejmě je potřeba se připravit i na neveselé pasáže, přeci jen je všem členům dost přes osmdesát...

Text je opětovně spíše pomalejšího rázu a díky krátkým kapitolkám (jako správný deník je i tento členěn klasicky na dny), je možné si čtení/případně poslech audioknihy dávkovat dle libosti. Já tak u audioknihy strávila skoro měsíc a Hendrikovo vyprávění jsem si užívala pěkně pomalu. Tak jako v minulém díle shledávám přidanou hodnotu v nastínění současné politické situace, vykreslení prostředí domova důchodců se všemi jeho výhodami a nevýhodami. Tentokrát se Hendrik zabývá i finanční situací, nedostatkem míst pro staré lidi, opět nechybí ani vykreslení vztahů mezi jednotlivými obyvateli a personálem a byť se nám chce si myslet, že na takovém místě musí být všechno růžové, pak vězte, že rozhodně není. Důchodcům jsou odpírána základní lidská práva jen, aby si "neublížili" a i mezi obyvateli je poměrně častá slovní šikana. Členové personálu se taky vždycky zrovna nepřetrhnou ochotou, a tak není divu, že Staří-ale-ne-mrtví chtějí vzít věci do vlastních rukou.

U Nového tajného deníku došlo ke změně narátora audioknihy. První díl famózně namluvil pan Jiří Žák, na jehož přednes jsem se moc těšila. Když jsem pak zjistila, že tentokráte knihu mluví Jaromír Meduna, trochu mě to zarazilo, ale to brzy přešlo, protože jsem zjistila, že se mi k Hendrikovi hodí jeho hlas snad ještě více, a to už je co říct. Jeho přednes je opravdu klidný, vyrovnaný a taky sofistikovaný, je radost ho poslouchat, ačkoliv před spaním úplně nedoporučuji 😂. Hudební předěly jednotlivých kapitol/měsíců mě tentokráte neoslovily. Ne, že by vyloženě rušily, ale myslím, že mohly být zvoleny lépe.

"Jak můžou tak přesně vědět, že je to německý vlk? Třebas přišel z Československa..."
"V tom případě je z domu už nějaký ten pátek, protože ten stát už neexistuje."

Celkově se opět jedná o povedenou audioknihu. Příběh Hendrika a jeho přátel se tváří jako obyčejný příběh obyčejných starců, ale opak je pravdou. Ta kniha má v sobě mnohem víc, donutí nás mladé se zamyslet a možná i trochu zpytovat svědomí, protože ruku na srdce - kdo své prarodiče navštěvujete skutečně pravidelně a staráte se o to, aby si stáří užívali? Problémem je, že v dnešní překotné době je pro nás velmi těžké se zastavit a zamyslet se. Nechci se tady pouštět do velkého filozofování, ale myslím, že nakonec jednou všichni dojdeme k oné nezvratné pravdě - nezáleží na tom, kolik máme peněz, domů a aut - vždycky (a ve stáří zejména) bude záležet jen na tom, jestli nás má někdo rád a jestli máme někoho, s kým si to stáří užijeme. Protože takovou zimu života, jakou prožívají Staří-ale-ne-mrtví, chci taky. Hodnotím sice "průměrnými" 3/5, na procenta bych ale dala klidně 65 %, a pokud jste naladěni na čtení, které se mi snad povedlo přiblížit Vám touto recenzí, jděte do toho.

Za poskytnutí audioknihy k recenzi mockrát děkuji Veronice z Audiotéky. Na její detail můžete mrknout tady a první díl naleznete zde.

Zaujala Vás Hendrikova banda? Četli jste první díl? A jaká kniha Vás donutila naposledy zamyslet se? Dejte mi vědět 💕

Vydavatel: XYZ
Interpret: Jaromír Meduna
Délka: 14:25 h

2 komentáře:

  1. Já přemýšlím snad nad každou knížkou, kterou přečtu. Čapkova Dramata dokonce posloužila jako námět na asi tříhodinovou diskuzi s Modrým.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je skvělý, já právě zas tak ne. Jsem docela spotřební čtenář, a pokud kniha neobsahuje fakt jakože nějakou hlubší myšlenku nebo neotvírá nějaké tabu téma, obvykle ji po zavření už moc neřeším. Výjimkou jsou samozřejmě pětihvězdičkové knihy, kolem těch chodím a vzpomínám na ně neustále :)
      Měj se krásně

      Vymazat