Hendriku
Groenovi je 83 a ¼ roku, žije v domově důchodců a nesnáší staré lidi. Tedy
alespoň většinu starých lidí. Jsou líní, téměř nic neslyší a hlavně si pořád na
něco stěžují. Faktem ale je, že i Hendrik už musí navštěvovat svého lékaře
častěji, než by mu bylo libo. Pro reflexi svého dalšího roku se rozhodne začít
si psát upřímný deník, aniž by zatím tušil, kolik zajímavých věcí mu tento rok
přinese…
Tajný
deník Hendrika Groena je kniha, kterou jsem v době jejího
vydání vídala na sociálních sítích docela často. Není se co divit, zdá se mi,
že humorné deníkové záznamy české čtenáře lákají stále více, příkladem za
všechny může být enormní úspěch Bočkových Aristokratek.
Byť mě samotnou tento titul velmi zaujal, dlouho jsem s jeho čtením
váhala. Rozhoupalo mě až zjištění, že dílo vyšlo i jako audiokniha a právě
odpočinkové čtení volím v této podobě nejraději (poslouchala jsem i
zmiňované Aristokratky).
Příběh stařičkého (ale ne
mrtvého!) Hendrika slibuje býti směsicí humorného, sarkastického, ironického a
hlavně upřímného čtení a já to mohu jen a jen potvrdit. Hlavní hrdina
zaznamenává průběh jednoho roku svého života skrze deníkové záznamy. Poznává
nové přátele, zažívá dobrodružství, která nám – mladým lidem – sice asi moc
dobrodružná připadat nebudou, ale celou knihu prostupuje neutuchající touha po
životě, což je moc sympatické. Spolu se svými kamarády založí klub „staří ale
ne mrtví“ a já musím přiznat, že být mi pětaosmdesát, hlásím se o členství.
Hlavní hrdinové románu mi
připadali velice skuteční – od sarkastického morouse Everta, přes realistického
Hendrika až po sluníčko Eefje – každý z nich má v knize
nezastupitelné místo. Autor zároveň upozorňuje
na některé sociální problémy, které panují i v komunitě seniorů jako je
např. šikana nejen ze strany obyvatel domova důchodců, ale i z řad
zaměstnanců; zmiňuje také kontroverznost dobrovolné eutanázie.
Text bych rozhodně
neoznačila za svižný, je spíše pomalejšího rázu, občas se sice knihou mihne
nějaká akce nebo vtipná pasáž či slovní přestřelka, které tempo urychlí,
celkově ale prostě a jednoduše pouze plyne. Tak jako život sám. Dobrou náladu
střídají strasti, zdraví nahrazují nemoci a domov je samozřejmě protkán
všudypřítomnou smrtí. Ta však jeho chod nemůže narušit. Vždyť jak říká sám
Hendrik: „nemůžeme se kvůli úmrtí vzdát svých radostí, to bychom pořád jen
truchlili.“
Audioknihu perfektně
namluvil Jiří Žák, který se mi na Hendrika skvěle hodil. Jeho hlas je velmi
příjemný, vyrovnaný, uklidňující, ale zároveň sofistikovaný. A přesně tak si
hlavního hrdinu představuji. Jednotlivé měsíce deníkových záznamů oddělují
krátké hudební pasáže, které poslech v žádném případě neruší, naopak pěkně
utnou jednu část a uvedou další.
Celkově se musím přiznat,
že mě kniha velmi mile překvapila. Nečekala jsem od ní mnoho, ale dostala toho
dost. Humor, ironii, sarkasmus, sympatické hrdiny a hlavně upřímný příběh o
síle lidského ducha užívat si života naplno, i když už to tak úplně nejde.
Slýchala jsem názory, že je Tajný deník
vhodný hlavně pro staré lidi, ale podle mého názoru si ho může přečíst naprosto
každý. Jste-li naladěni na poklidné a nenáročné čtení, knihu si užijete,
ačkoliv patrně nejde o ten případ, kdy byste knihu museli číst znovu a znovu
dokola. Já bych knize ráda dala ještě jednou šanci, až budu sama
v důchodu, schválně, co na ni budu říkat potom. Hodnotím 3/5 a určitě doporučuji audioknihu
opravdu kvalitně namluvenou panem Žákem.
Za
poskytnutí audioknihy k recenzi mockrát děkuji Alžbětě z Audiotéky.
Na její detail můžete mrknout tady.
Slyšeli
jste o této knize? Četli ji? Líbila se Vám? A jak Vám v knihách obecně
vyhovuje forma deníkových záznamů?
Vydavatel: XYZ
Interpret: Jiří Žák
Délka: 11:23 h
6 komentářů
Docela mě s Danou (ta teď tedy knížku přímo čte) lákáte, možná to zkusím. Přemýšlím právě o audiopodobě, tím, že je to ten humoristický žánr, myslím, že by mi to mohlo na poslouchání docela sedět (zkoušela jsem kdysi dávno Saturnina a Aristokratku a jak asi víš, Saturnin se mi líbil neskutečně). Díky za prima tip a za skvěle sepsanou recenzi <3 Měj se nádherně :)
OdpovědětVymazatAhoj Kristý, já za sebe audioknihu můžu určitě doporučit, rozhodně nečekej velkolepý příběh ani nálož humoru, ale jako fajn oddechové čtení "takové ze života" je to opravdu prima :) Mockrát díky za pochvalu a měj se krásně :)
VymazatNo vida, tys knížku vídala docela často, já o ní (alespoň teď takový pocit mám) slyším/čtu poprvé. :D
OdpovědětVymazatNo tak jsem ale zase ráda, že jsem ti třeba trošku rozšírila obzory :)
VymazatMěj se moc krásně, Vlasti :)
Knižku som nečítala, ale už som ju zahliadla :) Popravde, mňa takéto tipy kníh bavia a najmä, keď je zvolená netypická postava...
OdpovědětVymazatKeďže som vyštudovala zdravotnícku školu a ako prvá zastávka v zamestnaní bol domov dôchodcov, tak sa k takýmto podobným príbehom staviam inak. Viem, ako to tam funguje, aké to tam je a aký život tam čaká seniorov - nie je to nič príjemné (ale nie vždy, no poväčšine áno). Mne je vždy veľmi ľúto, keď si spomeniem na niektoré babičky, či deduškov, ktorých už, povedzme, "odpísali" a pritom im postačí venovať len úsmev a čudovali by sme sa, koľkú radosť im tým spôsobíme...skrátka, byť starým, neznamená byť chorým a už vonkoncom, ako aj ty píšeš a aj Hendrik, mŕtvym :)
Krásna recenzia, dúfam, že sa ku knihe dostanem (alebo tej audio) a opäť nádherné fotky♥♥♥
Mockrát děkuji, Mony, já myslím, že je důležité, abychom se k takovým lidem chovali co možná nejnormálněji a hlavně, aby oni sami nepropadli depresím, že už mají celý život za sebou. Mít zkrátka přátele, záliby a milující rodinu je lék na dobrý důchod :)
Vymazat