čtvrtek 22. prosince 2016

RC | Co nám oheň vzal - Mariana Enríquez

Nový povídkový soubor spisovatelky Mariany Enríquez v sobě mixuje prvky hororu i fantastična, ale hlavně ukazuje argentinskou metropoli Buenos Aires ve své nejopravdovější, nejšpinavější podobě. V knize se setkáme s náměty utrpení, ženskosti, politiky, bezdomovců, dětských vrahů a mnoha dalších, přesto povídky působí kompaktně a dohromady vytváří velmi působivý celek.


Co nám oheň vzal je publikace, která zaujme už pro svou krásnou, zajímavě řešenou obálku. Co mě ale na čtení nalákalo ještě daleko více, je tentokráte anotace. Snad ještě nikdy jsem se nesetkala s tak působivým textem, který na knihu opravdu navnadí, aniž by prozradil něco podstatného. Navíc je neuvěřitelně trefná, po dočtení knihy bych Vám ji do recenze nejraději jen zkopírovala a bylo by hotovo. Tomu kdo ji tedy vytvářel, skláním poklonu a Vás na ni odkáži (přečíst si ji můžete třeba tady, na stránkách Hostu, který mi knihu poskytl k recenzi).

Mariana Enríquez do svého souboru zařadila celkem dvanáct poměrně krátkých povídek. Jako celek kniha působí hororovým dojmem, ať už jsou náměty knih vyloženě fantaskní – strašidelný dům, duchové apod. či se jedná „pouze“ o děsivou každodenní realitu – zavražděné děti bez hlaviček, nespokojenost v manželství, ženy, které se samy upalují na protest apod. Po velmi dlouhé době jsem se setkala s povídkami, které jsou kvalitativně velmi vyrovnané. Všechny zaujmou a jsou jedním slovem skvělé.

Kromě rafinovaně vymyšlených příběhů si autorka pohrála i se svými charaktery. Takto krátké povídky podle mého málokdy umožní k jednotlivým postavám více přilnout a ani tato kniha není výjimkou, ale Mariana dokázala přenést na papír opravdové emoce hlavních hrdinů a to je to, co potřebuji, abych s charaktery byla spokojená. Nechuť, soucit, strach, zmatek, ale i lehký humor, s tím vším se u jednotlivých hrdinů setkáte a těmito emocemi doslova nasáknete. Nejen příběhy, ale právě i postavy proto působí velmi kompaktně.

Dalším výrazným bodem je vykreslení prostředí. Autorka se zaměřila na svou domovinu, na argentinskou metropoli Buenos Aires a její předměstí. Bez ostychu popsala tamní krutou realitu. Chudobu, bídu, znečištěné řeky, zapadlé uličky i nebezpečné slumy. Prostředí tam formuje rozhodně i jakási fanatičnost mnoha lidí, s nejrůznějšími modlami se lze setkat téměř na každém rohu a v některých povídkách (třeba v té úvodní – Špinavý kluk) hrají významnou roli. Paradoxně mě ale popis Enríquezové dosti nalákal. Když jsem si googlila některá místa popisovaná v knize, dostala jsem chuť Jižní Ameriku navštívit (no nejsem divná?) – samozřejmě, že tato země skýtá kromě špinavosti taky nádhernou přírodu, tu už ale autorka nezmiňuje. :D


Poslední a možná nejlepší věcí, je Marianin styl. Dle anotace v sobě mísí Edgara Allana Poea, Shirley Jackson a nebála bych se připojit k těmto jménům třeba i takového Kinga. Já tento lehký, a přesto poetický styl s nádechem strachu, s nevyřčenými odpověďmi na otázky, které musíte hledat mezi řádky, mám hrozně ráda.

Celkově jsem z povídkové sbírky Co nám oheň vzal nadšená. Přestože náměty povídek jsou velice rozmanité, kniha působí nadmíru uceleným dojmem a to i díky hlavním hrdinům a prostředí. Myslím, že ji s klidným svědomím mohu doporučit všem, kdo hledají něco velmi současného, kdo se rádi trochu bojí, ale zase ne tolik, aby pak v noci nemohli vylézt z postele. V knize najdete jak fantastično, tak krutou realitu a obzvláště milovníci výše zmíněných spisovatelských velikánu si přijdou na své. Hodnotím 5/5.

Za poskytnutí recenzní e-knihy a fantastický čtenářský zážitek děkuji tímto hrozně moc skvělému nakladatelství Host.

Četli jste tuto knihu? Máte nějakou oblíbenou povídkovou sbírku? Mohli byste mi prosím doporučit nějaké knihy odehrávající se v Jižní Americe? Co zrovna čtete a jak se máte? Určitě mi napište do komentářů, těším se jako vždycky.

Originální název: Las cosas que perdimos en el fuego
Překlad: Lada Hazaiová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2016
Počet stran: 205

14 komentářů:

  1. Povídkových sbírek jsem moc nepřečetla, zatím. Od Marie Brožové jsem četla všechny její ilustrované povídkové knížky a taky se mi docela líbily Murakamiho povídky. O vydání tohohle jsem až dodnes nevěděla, ale je to zajímavý tip. Ostatně, tys ještě nikdy nepřišla s něčím nezajímavým. :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za tip i za pochvalu, Vlasti. Fakt mi to udělalo radost :) ♥
      Měj se krásně

      Vymazat
  2. Moc pěkná recenze :) Podle prvního dojmu by mě kniha povídek asi nelákala, ale z tvojí recenze mám pocit, že bych ji měla zkusit :) Třeba mile překvapí :) Hezké Vánoce :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za pochvalu a tuhle knihu mohu opravdu doporučit. Občas mívám s povídkovými soubory taky problém a málokdy narazím na nějaký, kde by se mi všechny povídky líbily, tady tomu tak ale opravdu bylo :)
      Měj se krásně a hezké Vánoce i tobě :)

      Vymazat
  3. Fú, tak toto vyzerá na drsnejšie čítanie, a preto od neho radšej bočím...no zhrnula si to profesionálne a skvelo, veľmi podarená recenzia ;))
    Prajem ti krásny deň a nádherné Vianoce♥^.^♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty mi vždycky uděláš takovou radost ♥ Děkuju moc za pochvalu :)
      I tobě ♥

      Vymazat
  4. Na první pohled zaujme krásná obálka. Věřím, že i obsah je skvělý, jak píšeš :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máš pravdu, obálka je krásná a obsah (jak píšu) taky moc doporučuji :)
      Měj se krásně

      Vymazat
  5. Podle recenze to vypadá opravdu na skvělý soubor povídek, které bych si ráda také někdy přečetla. A jak koukám, jsou povídky ještě navíc od Hostu, což pro mě většinou znamená kvalitu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Barů, určitě velké doporučení a ano, i pro mě je Host zárukou kvality :)
      Měj se krásně :)

      Vymazat
  6. No páni, to zní báječně, opravdu bych si to díky tvé recenzi ráda přečetla. (A nejsi divná, já chci Jižní Ameriku, obzvláště Argentinu, navštívit už dlouho - i když bych se zároveň bála, samozřejmě.) Děkuji moc za knižní tip. (A konečně někdo, kdo píše pořádné recenze a ne jenom takové útržky.)
    K tvojí otázce - povídky mám ráda, myslím, že je dost těžké je psát tak, aby byly poutavé a něco sdělovaly a zároveň aby to pořád byly povídky. Moje oblíbené jsou asi Trapné povídky od Karla Čapka.
    Hodně štěstí do nového roku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, Terez ♥ Tvůj nádherný komentář mě opravdu zahřál u srdce :)
      Čapka mám taky moc ráda, z povídek jsem ale zkusila jen ty z jedné a druhé kapsy, takže díky mockrát za tip :)
      Měj se krásně a hodně štěstí i tobě (třeba vyjde i ta Argentina :D :))

      Vymazat
  7. Hani, perfektní recenze. Kniha vypadá na první pohled famózně, ale já jsem chvílemi váhala, zda do ní jít nebo ne - Tys mě ale přesvědčila, že tohle přečíst musím. Moc díky. Měj se báječně! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kristýnko, mockrát děkuju za pochvalu ♥ Budu se moc těšit na tvůj názor, jestli se pro knihu rozhodneš :)
      Měj se krásně

      Vymazat