Někdo blízký je jednou z těch
detektivek, která rozhodně neupoutá motivem. Únos dítěte je dneska už skutečně
otřepané téma, na druhou stranu se zdá, že nikdy nevyjde z módy. Mám
takový pocit, že když už si ho autor zvolí ke zpracování, musí k němu přistoupit
opravdu zodpovědně. Čtenáři totiž nezacpe pusu omíláním stejného vzorce stále
dokola. Naštěstí, se to Caře Hunter (skoro) podařilo.
V detektivkách hrají kromě případu
samotného prim zejména postavy, co si budeme povídat. Právě díky nim nám může
autor zamotat hlavu, vést nás jednou tím a jednou oním směrem. Já osobně mám
mnohem radši menší počet možných podezřelých. Spisovatel má pak s příběhem
větší práci, musí skutečně dobře maskovat drobné odbočky a vůbec největším
majstrštykem jsou podezřelí pouze dva. To se třeba výborně podařilo zpracovat
Mindy Meije v knize Budu vším, čím
mě chceš mít (tady je recenze). Ovšem
i Cara Hunter aspiruje na tenhle, pro mě téměř nedosažitelný, piedestal velmi
důstojně.
Podezřelí jsou jedna věc, hlavní
vyšetřovatel a jeho kolegové věc úplně jiná. Inspektor Fawley působí celkem
sympaticky, na druhou stranu nevybočuje svým přístupem ani mluvou z řady.
Není to zkrátka jeden z těch, na kterého si ihned vzpomenu. Na můj vkus by
mohl být více charismatický a mít „něco“ zapamatovatelného. Co se ale naopak
povedlo znamenitě, je zapojení aktuálního prvku Facebooku a Twitteru. Tweety výborně
oživují tempo, a navíc na nich autorka poukázala na fenomén dnešní doby –
předsudky, unáhlené soudy, stupidita lidí. Paradoxně se tohle všechno neodráží
jen v příspěvcích samotných, ale obzvlášť v připojených hashtazích? (asi
to slovo neumím skloňovat).
Někdo blízký je detektivka lehce
nadprůměrná, která sice zpracovává všední téma, nicméně přináší i nějaké
inovace. Závěr je překvapivý a zejména díky němu autorka vystoupila z řady.
O jeho vhodnosti by se dalo polemizovat, já jsem s ním spokojená, byť
zanechává řadu nezodpovězených otázek. Věřím, že kniha zaujme široké spektrum
čtenářů. Doporučila bych ji všem, kdo hledají jednodušší oddechovku a nemají v tomto
žánru žádné vyšší literární ambice. Já ji přelouskala za pár dnů a opouštěla ji
s příjemným pocitem. Koncem dubna navíc vychází už druhý díl, takže si
můžete vychutnat oba pěkně pohromadě.
Za možnost knihu číst v předstihu a
recenzovat ji pěkně pozdě, moc děkuji a zároveň se omlouvám Aničce z Hostu.
Můžete na ni mrknout tady.
Co Vy a Cara Hunter? Zaznamenali jste
její Někdo blízký? Jaký motiv Vás v detektivkách baví nejvíc? Dejte mi
vědět, budu ráda
Originální název: Close to Home (2018)
Překlad: Markéta Polochová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2018
Počet stran: 350
4 komentářů
Knížku mám doma od vánoc a moc se na ni těším. Myslím, že ji budu muset brzy otevřít (jako všechny :D), protože brzy vychází druhý díl. Jsem ráda, že tě nezklamala :-)
OdpovědětVymazatPřesně tak, já ji mám sice za sebou už dlouho, ale až teď jsem se dostala k recenzi, říkala jsem si, že se to teď, před vydáním druhého dílu, jedině hodí :)
VymazatSnad se bude líbit
Měj se krásně a děkuju za komentář :)
Ono to má pokračování? To snad ne.. :/ Na knihu jsem zvědavá a celkem se i těším. Námět je opravdu otřepaý a často si říkám, zda se to dá napsat nějak jinak, takže o to víc jsem zvědavá. Jo a fotka je parádní :)
OdpovědětVymazatMockrát díky, Ivet. Ano, jedná se o sérii, tak jsem zvědavá, s čím autorka přijde dál :)
Vymazat