středa 7. března 2018

RC | Malinka - Dita Táborská


Co nás činí tím, kým jsme? To, komu jsme se narodili anebo to, kdo nás vychoval? Milena se sice narodila v porodnici, úředně je ale nalezencem. K adopci byla svěřena Ině s Jaromírem, kteří již měli dvě biologické děti. Oba se snaží Mileninu komplikovanou situaci pochopit a provést ji životem jak nejlépe dokážou. To se jim více či méně úspěšně daří až do dceřiných dvaadvacetin, kdy ji neočekávaná situace nutí pátrat po svém původu a zodpovědět si ony základní existencionální otázky. Čtyřicetiletá Alice je si svým životem naopak jistá. Má umělecky zaměřeného manžela, vyniká ve své práci a to, že chce přijmout do rodiny dalšího člena, je jistá věc. Osudy obou žen se nakonec podivným způsobem propletou a pozmění nejen je samé…


Malinka je kniha, která na první pohled udeří do očí svou výjimečně krásnou obálkou, o kterou se postarala talentovaná Lucie Zajíčková, ale troufám si tvrdit, že také svým velmi mnohovrstevným názvem. Jako první mi sice na mysli vytanulo, že půjde o jméno, ihned vzápětí ale následovala myšlenka – Malinka rovná se malinká?? A do třetice se může jednat samozřejmě o zdrobnělinu maliny, což, a to je právě to divné, mě vůbec nenapadlo, byť je tahle plodina dokonce vyobrazena na obálce… Když jsem se od Kuby dozvěděla, že Dita Táborská bude hostem únorového Book Clubu, byl to jen poslední impulz k pořízení si knihy, o kterou bych stála i tak. Hanka z Megaknih navíc byla tak laskavá, že mi zaslala recenzní výtisk, za což jsem moc vděčná.

U výjimečných příběhů je extrémně těžké zachytit pocity, které ve Vás kniha vyvolala, v tom mi jistě dá za pravdu nejeden recenzent. Malinka je neobyčejně vrstevnatý román, ve kterém se potkává celá škála zásadních lidských témat. Mateřství, adopce, poruchy attachementu, vztahy v rodině, nevěra, láska - to a mnohem víc tam je. Pro mě byla ale Malinka ze všeho nejvíc asi o míjení, o neschopnosti lidí komunikovat a jednat jeden s druhým na rovinu. Domnívám se, že to způsobuje 90 % problémů vzniknuvších v rodinách a Táborská dokázala tenhle prvek umně zařadit do příběhu, aniž by na něj přímo upozornila. Mnohokrát totiž sami dospějete k nějakému názoru a uděláte si o dané situace v knize jasný obrázek. O pár stránek dál Vás ale autorka velmi přesvědčivě vyvede z omylu, a to ještě rozhodně ne v rukavičkách. Ostatně tak nakládá s většinou motivů, jež kniha zachycuje. Schopnosti nedělat ze čtenářů blbce si u autorů cením nade vše, a i když Dita není jediná z Češek, které by se toho dokázaly vyvarovat, stále by se asi daly spočítat na prstech jedné ruky (teď prosím mluvím z vlastní zkušenosti).

S čím autorka naložila skutečně precizně, je práce na postavách. Témata jsou nahlížena z pohledu všech zúčastněných, s čímž jsem se snad dosud ještě nesetkala. Ne všichni dostanou rovnoměrný prostor, nicméně Táborská citlivě dokázala odhadnout, kdo ho kolik potřebuje. A tak jste o situaci postupně zpravováni ústy Malky, její druhé matky Iny a Alice. Autorka různé úhly pohledu využívá k posunutí děje kupředu a to velmi svižným tempem. Kromě žen však mají v knize zásadní úlohu i muži. Oddaný Jaromír, Inin manžel, který drží rodinu pohromadě a i špatný den dovede v dobrý obrátit, rozervaný umělec Roman anebo třeba Malčini bratři Mikuláš a Vojtěch, ti všichni mají nezastupitelnou roli. Jistý prostor je věnován i názoru Boha na celou situaci a ke slovu se dostane dokonce i ještě nenarozené dítě. Všichni hrdinové knihy jsou zkrátka extrémně nečernobílí a určitě mezi nimi nenaleznete ani jednu archetypální postavu, byť se někteří tváří, že by jí býti mohli.


Dita Táborská je ovšem nejen vynikající vypravěčkou, ale hlavně extrémně talentovanou spisovatelkou. Její lehké přechody mezi hned třemi formami (ich, er a du) mi vyrazily dech, a právě zpracování knihy je tím, co si zasluhuje býti nejvíce vyzdviženo. Kniha je extrémně syrová, jde na dřeň, a přesto nechybí jistá poetika. Autorka se nebojí psát otevřeně a překvapovat. Troufám si tvrdit, že zejména epilogy jednotlivých postav s Vámi pohnou a jsou vrcholem celého tohohle veledíla. Jak sama uvedla, každý z čtenářů si z knihy odnáší něco jiného, co si ale určitě odnesou všichni, je neobyčejný čtenářský zážitek, který Vám zaleze hluboko pod kůži.

Malinka je nejen na českém literárním poli výjimečným dílem po stránce obsahové i formální; z celého srdce věřím, že o jménu Dita Táborská toho ještě hodně uslyšíme a jsem přesvědčená, že se zařadí po bok českých literárních velikánek, jakými jsou Petra Soukupová, Petra Dvořáková nebo Anna Bolavá. Celkově dnes hodnotím 4/5, ale je možné, že zpětně pak hvězdu ještě přidám, až se mi příběh pořádně rozleží v hlavě nebo až si jej jednou přečtu znovu a budu mít vlastní děti. Není možné, aby se Vás Malinka nedotkla, tak ji čtěte!

Neodpustím si ještě drobnou zmínku o Book Clubu, který s autorkou v únoru proběhl. Dita je neobyčejně milá, působí velmi empaticky a v tématu se opravdu vyzná. Do jaké míry se jedná o autobiografii, nechtěla prozradit a já její přání naprosto respektuji, ráda bych Vás touto cestou ale upozornila, že debatovat o knize se samotnou spisovatelkou/spisovatelem je zážitek, kterému se vyrovná jen máloco. Budete-li mít tedy někdy příležitost na podobnou akci vyrazit, rozhodně ji využijte!

Za recenzní výtisk a zprostředkování neuvěřitelného čtenářského zážitku z celého srdce děkuji Hance z e-shopu Megaknihy, knihu seženete tady.

Znáte Malinku? Zaujala Vás? Četli jste někdy opravdu silnou knihu, která se dotýká zásadních otázek lidské identity? Která to byla? Dejte mi vědět, budu ráda.

Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2017
Počet stran: 420

8 komentářů:

  1. Hani, moc pěkná recenze :) Malinka na mě čeká od října, což sice není až taková hrůza, ale chci se do ní pustit už opravdu co nejdřív, protože se na ni moc těším.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Šári :) Myslím, že se ti bude líbit, ale připrav se , že je to takové syrové! :)
      Měj se krásně

      Vymazat
  2. Hani, na blog se dostávám po několika týdnech, jen zcela zběžně, už je mi smutno. První, co vidím, je tahle tvoje úžasná recenze. Knihu neznám, ale hned jsem si ji připsala na seznam. Tu otázku v samém úvodu tvého článku si kladu celkem často. Vychovávám "cizí" dítě už pátým rokem a odpověď neznám a myslím, že ani nikdy znát nebudu. Dělám co můžu a čekám, co z toho vzejde. Tak nějak postupem času získávám dojem, že pravda je někde mezi. Něco je do nás vloženo geneticky a něco výchovou, ale nejdůležitější je každý konkrétní jedinec, jeho vlastnosti, schopnosti, vůle k životu, touha po lásce a štěstí, zkrátka jen on sám může v konečném důsledku určit to, kým je. Každopádně je to moje velké téma a děkuji ti za tip na čtení, které mi může nabídnout pohled odjinud. Nadchnula jsi mě pro Mlinku a Ditu Táborskou. Mělo to smysl, nakouknout dnes na pár minut na tvůj blog. Moc se těším, až budu mít trochu víc prostoru k pročtení dalších článků a k napsání nějakého vlastního. Měj se krásně Hani :).
    PS: Copatou mámu jse dnes dočetla, je to takové nenáročné čtení, pod kůži se mi kniha nedostala, ale ani mě nijak nezklamala. A začínám číst Hordubala :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, musím říct, že už když jsem se do knihy pkustěla, ihned jsi mi vytanula na mysli právě ty. Malinka je sice knížka opravdu syrová a rozhodně tam lidé nedojdou k těm nejlepším životním rozhodnutím, a přestože sama autorka řekla, že ona sama ji považuje za láskyplnou a adopci v ní za úspěšnou, já tak nějak v skrytu duše doufám, že vy jako rodina držíte pohromadě daleko lépe než Hlinečtí z knihy, a že váš vztah s Martínkem je aspoň o krapet méně komplikovaný :) Zároveň si ale myslím, že kniha pro tebe mohla být dobrou volbou a jestli se do ní pustíš, dej mi prosím vědět, hrozně moc by mě zajímal názor někoho, komu je to téma skutečně blízké :)
      Jsem ráda, že sis u Copaté mámy odpočinula a taky jsem nadšená, že se pouštíš do Hordubala, já mám tento měsíc v plánu pokračovat Povětroněm, ale uvidím, jak mi vyjde čas :)
      Děkuju, že ses na blogu zastavila, opatruj sebe i své blízké <3

      Vymazat
  3. Na tuhle knížku mám spadeno! A myslím, že si ji koupím na Světě knihy. ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skvělá volba myslím si, i když pro matky to určitě musí být ještě intenzivnější :)
      Měj se moc hezky, Vlasti a vážně, vážně, vážně doufám, že se tam letos už konečně potkáme :)

      Vymazat
  4. Malinka mě vcelku lákala, ale po tvé úžasné recenzi ji prostě musím sehnat a začíst se. Moc se těším na ten příběh, postavy a vůbec to všechno. Díky za nakopnutí :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát díky Ivet, to já tobě děkuju za pochvalu :)
      Měj se krásně

      Vymazat