Krásný
dům, práce snů, dvě dcery a milující manžel; Claiřin život je zkrátka ideální.
Až na jeden drobný háček, který se jmenuje Alzheimer. Na tuto hrozivou nemoc
zemřel její otec a ji samotnou čeká to samé. Zkraje zapomíná drobnosti, kterým
se členové rodiny smějí, jako kde nechala klíče, když ale Claire začne
zapomínat kde zrovna je nebo kdo je ten chlápek, se kterým sdílí ložnici,
všichni se smát přestanou a pochopí, že nemoc se zhoršuje rychleji, než
očekávali. Doktor Claire poradil, aby poslední zbytky vzpomínek, které ještě
má, začala zaznamenávat do Knihy, která pak jejím blízkým zůstane jako památka.
Loni jsem od autorky
přečetla román Všichni jsme utkáni z hvězd
(celá recenze tady), který pro mne byl dosti zásadní a při čtení jednotlivých
stran jsem obdivovala autorčinu citlivost a nepatetický popis věcí, které ve
mně přesto vzbudily nesmírný soucit. Proto jsem se do Knihy vzpomínek vrhala s jistou dávkou očekávání a byla jsem
přesvědčená, že Coleman podala problematiku Alzheimera citlivě, a přesto
nekompromisně. Ale…
Mnohem více než o nemoci
a postupně degradaci myšlení hlavní hrdinky, je tento příběh bohužel klasickým
románem pro ženy. Nechybí motivy lásky a opakování chyb svých rodičů, ale
všechno je to podáno velmi plytce a hlavně je román plný klišé. Opravdu si
neumím představit, že by se věci v románu odehrály tak, jak to autorka
napsala, protože žádný muž na světě prostě není tak chápavý a milující, aby
přetrpěl věci, které se v knize dějí (a teď ani tak nenarážím na linku
kolem hlavní hrdinky a její nemoci, ale spíše na její dceru a nevyřešený vztah
s otcem). Mám hrozný pocit zklamání z toho, že Coleman prostě jen
využila atraktivní motiv závažné nemoci k tomu, aby napsala přeslazený
milostný příběh, kterému se nedá věřit. Protože upřímně, ten Alzheimer tam
hraje tak možná desáté housle…
Všichni hlavní hrdinové
jsou naprosto stereotypní, šablonovité postavy. Kromě naznačení alespoň trochu
komplikovaného vztahu hlavní hrdinky Claire s její matkou, tam není ani
jedna aspoň náznakem negativní postava. Všichni jsou hrozně hodní, krásní a
navzájem se milují a chápou. Každý se k problémům postaví čelem, vyřeší je
jako hrdina z řeckých bájí a úplně nejvíc mě asi dostal příběh dvacetileté
Caitlin (starší dcery Claire), které si stačí sednout na barovou stoličku a
shodou okolností je barman ten nejkrásnější kluk pod sluncem, který má taky své
problémy, takže Caitlin v její situaci naprosto rozumí a přece se o ni
postará, to je jasné ne?
Nejen, že je kniha plytká
svým příběhem, bohužel je tomu tak i ve stylu psaní. Dokonce si troufám tvrdit,
že kdybych se nerozhodla pro audioknihu, ani knihu nedokončím, protože jsem
věděla, že všecko dobře dopadne už tak asi po padesáti stranách a rukopis nebyl
zrovna tím, co by mě u čtení drželo. Jsem ale moc ráda, že se Coleman evidentně
vypsala a jako autorka vyzrála, protože mám srovnání s její pozdější
knihou. Zanedlouho se chystám na její nejnovější kousek Léto plné neskutečných věcí a jen se modlím, aby jí progres vydržel
a já si její styl mohla vychutnat podobně, jako tomu bylo právě v případě Všichni jsme utkáni z hvězd.
Byť jsem vděčná, že jsem
se rozhodla pro podobu audioknihy, protože těmi trávím čas pouze, když nemůžu
číst fyzicky, tudíž tím vlastně o žádný čas na „normální čtení“ nepřijdu,
nebudu tu ani audioknihu nijak vychvalovat. Narátorka Claire Šárka Vondrová na
mě byla příliš hysterická a narátorku Caitlin Terezii Taberyovou mám bohužel
zase až moc spojenou s Jennifer Lawrence, za to tedy ona ale samozřejmě
nemůže. Nejlepší tak za mě byla Dana Syslová, která namluvila Claiřinu matku
Ruth, v knize však dostala jen velmi málo prostoru.
Kolem a kolem můžu Knihu vzpomínek doporučit těm, kdo si
chtějí přečíst klasický ženský román typu Jojo Moyes, pokud ale čekáte nějaký
psychologický příběh o závažné nemoci a postupné degeneraci hlavní hrdinky, pak
od této knihy ruce dál. Pravděpodobně by Vás v takovém případě čekalo
pouze zklamání, tak jako mě. Celkově dnes 2/5,
ale i ty dvě hvězdy jsou bohužel hodně s přimhouřenýma očima…
Za
poskytnutí audioknihy k recenzi mockrát děkuji Audiotéce a tímto se jim
omlouvám, že jsem knihu tak zdrbla, ale zkrátka, nedá se nic dělat. Na knihu
můžete mrknout tady.
Jaký
je Váš názor na toto pravděpodobně nejslavnější autorčino dílo? Máte sami
srovnání s jejími staršími a novějšími pracemi? Působí to na Vás taky tak,
že postupně spisovatelský zraje? Budu ráda, když mi dáte vědět.
Vydavatel: Audiotéka,
Bookmedia
Interpret: Dana
Syslová, Martin Preiss, Terezie Taberyová, Šárka Vondrová
Režie, hudba, mistr
zvuku: Miloš Vrána
Délka: 11:07 h
6 komentářů
Od autorky jsem četla tři knihy, ale tuto zatím ne. Ale doma ji mám. Tak jsem zvědavá, jak mě osloví. Jinak na téma Alzheimer moc doporučuji knížku Pořád jsem to já od Lisy Genovy. Teď nevím, jestli jsi ji už nečetla, ale v případě že tedy ne.
OdpovědětVymazatHezký víkend, Hani :)
Díky za doporučení, Šári, nečetla jsem :)
VymazatHezký víkend i tobě :)
Asi mám zrovna náladu na tady ty romantické příběhy, protože mě se kniha líbila. Měla své mouchy, to přiznávám. A štastný konec, co se Caitlin týče, byl nepravděpodobný a také jsem skřípala zuby. Navíc ten konec byl nechutně přeslazený a takto by to prostě v normálním životě neskončilo, ale u těhle knih jiný než šťastný konec být ani nemůže. Přesto všechno se mi kniha stejně svým způsobem líbila a hned mě vtáhla do děje. A pokud se ti nelíbila Kniha vzpomínek, ty dřívější nečti. Tam je to ještě více romantické a přitažené za vlasy. Takže ano, vypadá to, že se Rowan s dalšími knihami jen zlepšuje :)
OdpovědětVymazatJá to vlastně na jednu stranu chápu, že se tohle lidem líbí a proto to ti autoři takto píšou, protože té šedi všedních dní a svých starostí máme každý dost. Bohužel, já prostě v knihách potřebuju nějaký přesah a dokážu se smířit s dvaceti happyendy, ale pouze, když to dává smysl a není to takhle černobílé :) Jsem ale ráda, že máme stejný názor v tom, že se postupně zlepšuje, takže na její nejnovější knihu se těším :)
VymazatMěj se krásně, Ivet
To mě mrzí, že tě knížka až tak nenadchla. Nicméně co mi v téhle recenzi vykouzlilo radost, jsou fotky, kterými je článek doplněn. Nádherné! ♥
OdpovědětVymazatMěj se krásně! :)
Díky moc, Vlasti a ono je zapotřebí, aby se nám taky občas něco nelíbilo, ne? :)
OdpovědětVymazatTaky se měj krásně