Itálie,
14. století. Mladičká Sofie žijící v nespokojeném manželství
s agresivním mužem, který o ni nestojí. Malování, to je její velký sen. Do
tohoto ryze mužského řemesla ji zasvětil pedantský otec, kterého nade vše
miluje. Věhlasný Antonio Barducci však nečekaně umírá a své dceři stihne předat
poslední radu – aby se nevzdávala naděje. A Sofie se rozhodne uposlechnout…
Existuje
málo žánrů, kterým bych se nevěnovala. Přestože holduji především detektivkám a
thrillerům, svou pozornost se snažím rovnoměrně rozložit mezi široké spektrum
knih, abych si, pokud možno, rozšířila obzory. Historický román je právě jeden
z těch žánrů, kterým se věnuji méně, a tak, když se naskytla příležitost,
jsem se to rozhodla změnit. A proč mě k tomu přiměly zrovna Toskánské věže? Dvě slova – Itálie a
malířství…☺
U historického románu bych očekávala, že
se děj bude rozvíjet pomalu, že bude autor po malých krůčcích budovat předem odhadnutelný
příběh a svou pozornost zaměří zejména na prokreslení atmosféry a reálií. Tak
tomu ovšem u Toskánských věží zdaleka
není. Autorka se nebojí přitlačit na pilu hned od prvních stránek a svým
postavám přichystá do cesty nejednu překážku. Hlavní hrdinka Sofie je nejprve
vystavena surovému opilému manželi, je jí odepřena jediná radost – malování,
umírá jí otec, stojí před velkým morálním dilematem (to vše řekněme
v první čtvrtině knihy) a následuje toho ještě spousta, ale nechci Vás
připravit o požitek ze čtení. Jen prozradím, že tolika akce se mnohdy nedočkáte
ani v dobré detektivce. Samozřejmě slovo „akce“ musíte brát trošku
s rezervou, protože se přeci jen jedná primárně o ženské čtení. Děj je
nicméně vystavěn nadmíru dobře, knihu neprovází hluchá místa, a přesto se
popisovaným situacím vlastně docela lehko věří (i když těžko říct, co bylo
možné v Itálii ve čtrnáctém století ☺).
Z postav dostává největší prostor
Sofie, kterou si myslím není těžké oblíbit. Je to velmi silná osobnost, která
si umí jít za svým, přesto se ale zcela nevyvaruje chyb, což ji činí lidskou.
Občas je trochu dětinská, občas trochu patetická, ale vesměs budete její osudy
sledovat s napětím. V knize se dále míhá velký počet méně či více
podstatných postav. Za zmínku stojí jistě mladík Francesco, který se stane
Sofiinou velkou oporou a navzdory vší pravděpodobnosti se pro mě stala velmi
důležitou i Sofiina švagrová, jež byla v té době asi stereotypní postavou,
pro mě však představuje vzor matky a ztělesnění síly – v podobě lásky
k dětem.
Díky již zmíněné akčnosti děje se kniha
čte prakticky jedním dechem, což je pro historický román podle mého dobrá
vizitka. Autorčin styl v žádném směru nevyniká, přesto mu není absolutně
co vytknout a rozhodně bych nehádala, že se jedná o debut. Živé dialogy a
vkusné popisy, které nenudí, to jsou jistě přednosti. Co mi ovšem „trochu“
schází, je atmosféra. Při čtení jsem neměla tak docela pocit, že se to odehrálo
před stoletími. V podstatě by se obdobný příběh mohl stát i dnes. Tento
problém jsem měla zejména na začátku. Jak děj postupoval, stával se i příběh
více atmosférický a na konci už jsem vlastně měla skoro pocit, že po těch
rozpálených ulicích Sieny a San Gimignana kráčím spolu s hlavními hrdiny.
Moc pěkným prvkem se pro mě staly Sofiiny flashbacky, ve kterých vzpomíná na
otce. Autorce se i skrze tyto krátké úryvky podařilo dobře zachytit psychiku
Antonia Barducciho a rovněž nám tak velmi přiblížila samotnou Sofii. Úplně
nejvíc pomyslných bodů ale uděluji za závěr – hrozně oceňuji, jak autorka se
svými postavami naložila. Poslední dobou se mi často nestává, že by v mých
očích konec pozvedl celou knihou, ba naopak, tentokrát se to ale podařilo.
Celkově jsou Toskánské věže čtivým románem, který zaujme podle mého zejména
umělecky založené ženy, které sice mají rády romantiku, ale ne takovou tu
plytkou, které je všude plno. Chcete-li něco sofistikovanějšího, stylovějšího,
co zároveň poučí, pobaví i rozpláče (možná), pak je pro Vás tento titul tím
pravým ořechovým. Drobné vady na kráse vidím především v nedostatečné
atmosféričnosti, a přestože je vidět, že autorka nastudovala reálie dobře, i
tady podle mého mohla trochu nenásilně „přidat“. Musím nicméně přiznat, že jsem
si čtení užila a myslím, že to není poslední případ, kdy jsem po historickém
románu sáhla. Celkově 4/5. ☺
Za poskytnutí recenzního výtisku a rozšíření mých
čtenářských obzorů tímto mockrát děkuji nakladatelství Jota!
Znáte Toskánské věže? Jaký je Váš názor? Čtete historické romány, jaký je
případně Váš nejoblíbenější? A zabředáte občas i do žánrů, které normálně
nečtete? To vše a mnohem víc mě bude zajímat v komentářích. ♥
Originální název: The
Towers of Tuscany
Překlad: Ina Leckie
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2017
Počet stran: 376
8 komentářů
Sofistikovaná romantika. To zní jako něco, co by se mi mohlo líbit. :D
OdpovědětVymazatMožná ano, Vlasti :)
VymazatMěj se krásně :)
Jéj, tak si ťa kniha predsa len získala♥ Som rada, pretože mňa kniha naozaj zaujala a len som čakala na tvoj názor, že či jej dať šancu...takže teraz s istotou viem, že áno! :D Romantika, história, no to je moje ^.^
OdpovědětVymazatInak aj ja rada siahnem po iných žánroch, ktoré až tak nečítam a väčšinou to skončí na výbornú :) Tak napríklad teraz som prečítala psychologický thriller Ví o tobě (čo vlastne už vieš aj vďaka Goodreadsu :D) a že aké super to bolo :D Skvelo som si čítanie užila...a čo sa týka tej otázky, ktorý historický román patrí medzi naše obľúbené, tak za mňa je to Vykúpená láska od Francine Riversovej (a to asi už tiež vieš, lebo to dosť často spomínam :D). To je taká srdcovka na ktorú nedám dopustiť a už som ju čítala asi päť krát no stále mi má čo ponúknuť a mám v pláne si dať opäť jej re-reading a spraviť na ňu recenziu. To by sa z mojej strany veru patrilo :D
Naozaj super recenzia a opäť krásne fotky, maj sa krásne ;))
Ano, Mony, podle mého skromného názoru by se tobě určitě moc líbila :)
VymazatNa thriller Ví o tobě jsi mě hrozně nalákala, určitě si ho musím přečíst, tvé nadšení se na mě oslova přeneslo :) a zrovna tak se díky tobě chystám i na Francine, vím, že ji na blogu vychvaluješ často, takže už jen proto od ní musím něco zkusit :)
A neboj, já na blogu taky nemám publikované recenze na všechny mé nejoblíbenější knihy :)
Děkuji moc za pochvalu a měj se krásně, Mony <3
Krásná recenze,ale možná na mě Kniha az příliš sladká :D teda ne že by třeba Než jsem tě poznala nebyla, ale zde na síle přidává ještě ta Itálie, malířství a mladičká dívenka. No asi ne :D
OdpovědětVymazatDěkuji, Katy, já si nejsem jistá, jestli by to byla kniha přesně pro tebe, ale neboj se, rozhodně nepůsobí přeslazeně, ba naopak - hrdince je do cesty kladeno opravdu mnoho překážek a sluníčkovské dny ji tedy rozhodně nečekají :D Já romantiku (jak víš) nemusím a tohle bylo tak akorát - líbilo se mi, že ne vše musí dopadnout dobře :)
VymazatMěj se krásně :)
Tedy Hani, Ty s těmi fotkami jedeš. Ta druhá je DOKONALÁ :) Jinak se upřímně přiznám, že mě tahle kniha už asi neláká. Chvíli jsem o ní přemýšlela, ale nemyslím, že by mi to sedlo. Nicméně jsem samozřejmě ráda, že tebe čtení bavilo a ráda jsem si přečetla Tvoji recenzi :)
OdpovědětVymazatMoc, moc děkuju :) Já myslím, že to bez ní zvládneš, přeci jen vím, že tenhle žánr není tak úplně tvůj šálek kávy :)
VymazatMěj se moc krásně :)