Originální
název: Peter Pan
Překlad: Jana
Hejná, Petr Hejný
Ilustrace: Peter
Uchnár
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2015
Počet stran: 176
Petr Pan je dnes
již klasickou pohádkou, kterou zná snad úplně každý. Hlavním hrdinou příběhu je
Petr Pan, malý chlapec, který nechce vyrůst. Žije na místě zvaném Země Nezemě
spolu se svými přáteli Ztraceňáky. Jednoho dne zalétne k oknu Wendy Darlingové
a přesvědčí ji, aby spolu se svými bratry odcestovala za dobrodružstvím do
Nezemě s ním. Naši hrdinové spolu prožijí mnoho šťastných, ale i
nebezpečných chvilek, obzvlášť když musí čelit obávanému kapitánu Hookovi.
Hezký úterní
podvečer moji drazí, v recenzích to sice obvykle nedělám, jenže jsem byla
tak dlouho pryč, že Vás zkrátka alespoň touto cestou musím pozdravit. Dneska se
spolu setkáváme nad recenzí na naprosto klasickou pohádku Petr Pan. Musím se
přiznat, že jako malá jsem se k příběhu chlapce, který nechtěl vyrůst,
nikdy nedostala. Teprve někdy kolem třináctého roku jsem zhlédla nějaké filmové
adaptace, matně si vybavuji třeba tu s Johnnym Deppem a Kate Winslet – Hledání Země - Nezemě či zcela klasickou
verzi v režii P. J. Hogana. A právě skrze filmy jsem pomalu pronikala do
onoho tajemného a magického světa. Ke knižní podobě jsem se však dostala až
nyní a bez výčitek přiznávám, že hlavním lákadlem pro mě bylo nové (naprosto
přenádherné) vydání této knihy od Slovartu.
Mám takový
dojem, že příběh je snad znám opravdu každému. Kdo nikdy neslyšel o malém
chlapci, který nestárne; o bájné Zemi Nezemi, která se nachází „za druhou
hvězdou doprava, pak pořád rovně až do rána“ či zlověstném kapitánu Hookovi,
který se ze všeho nejvíc bojí tikajícího krokodýla, jako by nebyl. Mně osobně
velice potěšilo, že se kniha od filmu příliš neliší (alespoň tedy myslím, je to
už opravdu doba, co jsem ho viděla). Nicméně můj pohled na celé toto dílo se
jaksi razantně změnil. Zatímco když jsem byla mladší, tento dobrodružný příběh
mě dost okouzlil, nyní jsem po přečtení na rozpacích.
Na celé knize mě
velice bavil autorův styl, jeho imaginace, neotřelost, originalita. Opravdu na
svou dobu přišel s až nezvyklým množstvím skvělých nápadů. Od nádherného,
ale drsného prostředí Nezemě, přes postavy, až po vykreslení některých scén.
Moc se mi líbilo, že se vůbec nebál prokládat dětsky naivní úseky krvavými,
akčními pasážemi. Zejména z toho důvodu si myslím, že kniha zaujme hlavně
chlapce, dívčí hlavní hrdinka zase ale může býti sympatická malým slečnám,
takže v tomto ohledu má kniha co nabídnout oběma stranám. No, dost bylo
vychvalování, teď už je načase přesunout se k jádru pudla – k tomu,
co mě na knize tak znepokojilo a co mě donutilo změnit můj dětský, naivní
pohled na toto dílo.
Tak především je
to samotný vztah Wendyho a Petra Pana. Wendy se totiž po odletu do Nezemě stává
čímsi jako maminkou Petra a ostatních kluků. To se dá ještě svým způsobem
pochopit, co je ale zarážející je fakt, že ona je současně také něco jako
Petrova milenka/manželka. Ne, že by to v knize bylo takhle vysloveně
podáno, ale kdo umí číst mezi řádky, vycítí to. Tenhle binární přístup autora
se mi vůbec nezamlouval, když jsem se nad tím zamyslela hlouběji, tak mi to
vzhledem k věku obou protagonistů připadalo ještě podivnější.
Další věcí je,
jak moc sobecky se ty děti zachovaly – klidně odešly od rodičů, což o to, je to
pohádka, ale Barrie v průběhu knihy popisuje, jak děti na své rodiče
pomalu zapomněly, jak si už ani nedokázaly vybavit maminčinu tvář, jak pak ale
doufaly, že na ně rodiče stále čekají u otevřeného okna, že je přivítají s otevřenou
náručí. Z morálního hlediska budoucí matky se mi tohle poselství tedy taky
moc nelíbí. Dává to dětem planou naději, že ať udělají cokoliv, vždycky jim to
projde, protože maminka je nade všechno miluje.
Poslední a možná
vůbec nejzásadnější věcí, která mě tak rozčilovala, byla postava Petra Pana.
Panebože, to je tak strašný charakter – namyšlený, nespolehlivý, protivný,
sobecký, no zkrátka všechna negativní přídavná jména, na jaká si vzpomenete.
Otravoval mě už od prvních stran, o to víc pak na konci, kdy zapomínal na
Wendy. Opět se domnívám, že to pro děti není zrovna dobrý příklad. Až doteď
jsem měla takový pocit, že by pohádky měly spíše poučit, předat nějaké hlubší
poselství, nenásilně moralizovat. Po dokončení Petra Pana si ale vážně vůbec
nejsem jistá ničím – zejména tím, jestli je tahle kniha vůbec vhodná pro děti.
Asi jsem úplně nepochopila, co by jim měla dát, v čem by je měla posunout.
Jistě, je moc pěkné, že při čtení pravděpodobně pojede dětská imaginace naplno,
ale z mého pohledu to prostě pro děti asi není to nejlepší.
Myslím, že je z mé
recenze dostatečně patrné, že jsem dosti rozčarovaná a na rozpacích. Celkově
jsem knize udělila 3/5, protože jak říkám, je plná krásných momentů, Barrieho
styl je velmi vznosný a plusem jsou i překrásné ilustrace, které zdobí toto mé
vydání. Rozpaky nad některými aspekty knihy však stále převládají.
No a teď je řada
na Vás, mí milí. Dnes mě totiž obzvlášť zajímá Váš názor. Četli jste Petra
Pana? Viděli tu klasickou adaptaci nebo snad Disneyovku? A co snímek s Johnnym?
Určitě se se mnou podělte v komentářích, a pokud máte malé děti/sourozence
nebo něco takového, co na to říkali oni?
10 komentářů
Juhů, článek!
OdpovědětVymazatPrvní, co musím říct, než se dostanu k samotné recenzi — podle těch ilustrací, hrozně mi to připomíná ilustrovaná vydání pohádek jako třeba Kráska a zvíře, Malý Princ (ano, viděla jsem ještě víc ilustrovanou verzi, než jaká je normálně) nebo Sněhurka s ilustracemi od osůbky jménem Manuela Adreani. (K zakoupení v Dobrovském, jak jinak.) Naprosto dokonale rozkošné, a jak jsem těmi knížkami listovala (dalo to docela zabrat, ta vydání jsou OBROVSKÁ), tak jsem si normálně říkala, že si snad jednou pořídím dítě jen proto, abych mu mohla takovouhle úchvatnou knihu koupit. :)
Tvoje recenze je naprosto úžasná, jako vždycky. Petra Pana jsem nečetla, ale tenhle notoricky známý příběh samozřejmě díky filmovému zpracování s Jeremy Sumpterem v hlavní roli znám. Když jsem byla menší, naprosto jsem tuhle pohádku hltala, film jsem viděla tak dvacetkrát a hrozně mě to bavilo. Když to teď přirovnáváš ke knize, tak přemýšlím, jestli jsem byla k těm problematickým pasážím prostě jen ignorantní, nebo jestli to je ve filmu ne tak úplně patrné, protože třeba Peter Pan mě štval jenom chvílema (chvílema jsem ho naprosto zbožňovala a i mi ho bylo líto). Když se tak nad tím ale zamýšlím, máš pravdu. Třeba nad tím, jak ti malí parchanti zapomínají na rodiče a pak jim to je najednou děsně líto a chtějí zpátky, jsem se nikdy pořádně nezamyslela, ale jak jsi to teď řekla, tak už to v tom vidím. To úchylné postavení Wendy jako Matky pluku je, well, úchylné. Těm dětem není o tolik míň než Wendy, takže je to ew. To samé platí o vztahu Peter-Wendy. Ew. Vlastně celý ten koncept té dětské hierarchie je ew, včetně chování těch dětí. Nakonec to dopadne tak, že jediná postava, která není nijak úchylně zvrhlá, je Hook (kterého jsem, mimochodem, ve filmové verzi zbožňovala a přišel mi nanejvýš sympatický). Agh, teď mám tak rozporuplný pocity. Haničko, tys mi normálně zničila moje dětské, zidealizované představy o Petru Panovi!
No, uvidím, jestli budu knize dávat šanci. Třeba jednou. Do té doby mě to bude jenom zžírat. :D Měj se nádherně a těším se na další články!
Kačenko, moje srdce vždycky úplně zaplesá ještě než si tvůj komentář přečtu :)
VymazatChtěla jsem ti strašně moc moc poděkovat za to, že ty recenze vždycky čteš tak pečlivě, a pak k nim připojíš tak konstruktivní komentář, jsi nejlepší! :)
Prvně se přiznám, že jsem na tahle vydání pohádek dost ujetá, už jsem si takhle kvůli tomu pořídila Medvídka Pú, třebaže ho doma už mám (v tom starém vydání) a teď taky právě Petra Pana. U toho určitě nezůstane, protože mám zálusk minimálně ještě na ilustrovaného Pottera a jak tak popisuješ tu Krásku, Sněhurku a tak, asi se po tom podívám. Hrozně mě totiž baví, srovnávat můj nynější názor s tím svým dětským :)
Od toho se odpíchnu - někdy je to totiž evidentně na škodu, protože stejně jako teď tobě (promiň), jsem i sobě tak trochu zkazila pohled na Petra Pana. Jsem hrozně ráda, že se mnou víceméně souhlasíš a je opravdu vidět, že pohled "dospěláka" se od toho dětského může razantně lišit, zejména proto, že už prostě vnímáme jinak a hlavně se zaměřujeme na věci, které by děti asi napadly.
Musím s tebou taky souhlasit v tom, že kapitán Hook je z nich vlastně nejnormálnější a jeho i ostatní piráty jsem si docela oblíbila :)
Ještě jednou ti moc děkuju za překrásný komentář, taky za pochvalu a v neposlední řadě taky za pobavení - protože "pořídit si dítě, abych mu mohla pořizovat knihy", je fakt gól :D
Měj se krásně
Tedy, to je zajímavá recenze! Knihu jsem nečetla, jenom jsem viděla několik různých filmových adaptací, ze kterých jsem byla dost okouzlená. Ty divné momenty, o kterých píšeš, byly ve filmech podle mě dost potlačené, ale když na to tak upozorňuješ, tak máš pravud, že v pozadí to tam někde je.
OdpovědětVymazatA teď se nemůžu rozhnodnout, jestli si mám knížku ze zvědavosti přečíst a zabít svůj poetický pocit z dětství vytvořený na základě filmů :D Ach jo :D
Moc se mi líbí, že jsem Vám oběma (i s Kačkou nad tebou) nasadila brouka do hlavy :D
VymazatA právě proto tak ráda čtu pohádky, dospělák v nich najde úplně jiné věci než dítě :)
Pokud se do knihy přeci jen odhodláš pustit, budu moc zvědavá na tvůj názor :)
Měj se krásně, Leni
Tu knihu chci!! Tak nádherné ilustrace jsem neviděla, chci aby ji moje děti četly , až budou :D
OdpovědětVymazatKaty
Mě ke koupi taky nalákalo právě to krásné vydání a rozhodně do budoucna plánuji pořídit i nějaké další takhle pěkné pohádky :) Asi taky pomalu buduju knihovnu budoucím capartům :D
VymazatHani, skvělá recenze. Já sama jsem Petra Pana nečetla a ani to neplánuji, tak nějak jsem k němu párkrát za život přičichla všude možně a vždycky mě iritoval. Proto jsem nikdy nepociťovala potřebu to ještě číst. Vydání knihy je každopádně překrásné :) Hezký den :)
OdpovědětVymazatDíky za pochvalu, Kristý. Já jsem holt na takováhle krásná vydání pohádek ujetá, takže si určitě plánuju koupit další, aspoň můžu hezky porovnat pocity z dětsví s těmi dnešními :)
VymazatMěj se krásně
Hned v úvodu musím pochválit Tvůj opravdu detailní pohled na tenhle pohádkový příběh. Abych řekla pravdu, Petr Pan mě nikdy moc neuchvátil. Knihu jsem nečetla, protože už filmové zpracování (Petr Pan, 2003 s Jeremym Sumpterem), které jsem měla možnost vidět, mě odradilo.
OdpovědětVymazatSvět fantazie a neomezených možností zní báječně, mým problémem však byly postavy. Přesně jak zmiňuješ - ignorace rodičů je jednou z věcí, která mě zarazila. To, že na ně rodiče čekali bych však považovala za vcelku vhodný příklad rodičovské lásky. Ukazuje to dětem, že by se neměly bát obrátit se na své rodiče s čímkoli a svěřit se jim. Ikdyž dítě udělá nějaký průšvih, jeho rodiče ho budou mít rádi - je to jejich dítě, nejdůležitější součást jejich života. Osobně si myslím, že každý dobrý a zodpovědný rodič by s tím mohl souhlasit :) Nic to ale nemění na tom, že "zapomenout" na rodiče je opravdu docela silná káva na dětskou knížku.
Větší problém jsem ale měla s Petrem Panem - občas mi přišel jako schizofrenik, rozmazlený fracek (omlouvám se za ten termín) a bezohledný "pán světa", který má vždy pravdu. A to, že se k Wendy chová jako ke kusu hadru byla poslední kapka.
Možná to bylo dáno filmovým zpracováním, ale podle Tvé reakce na knihu to jsou všechno spíš typické znaky tohoto příběhu obecně. Podtrženo sečteno - asi pouze překrásné ilustrace by mě přemluvily ke koupi knihy.
Skvělá, skvělá recenze! Krásný zbytek prázdnin, Hani :)
Barčo, mockrát ti děkuju za tak milý a rozsáhlý komentář, udělal mi opravdickou radost :)
VymazatNemám k němu ale moc co dodat, protože pod to, cos napsala, se podepisuji. Opravdu se zřejmě nejedná o problém filmu, ale problém je zkrátka v samotném příběhu. I tak jsem ale ráda, že jsem knihu přečetla a to vydání je tak krásné, že ho mám na výstavě i přesto, že děj mě příliš neuchvátil :)
Měj se krásně a taktéž si užij zbytku prázdnin