Fiktivní vesnice, fiktivní jihoamerická
země, vysoké hory, řídký vzduch a pohanská slavnost, která je trnem v oku (nejen)
lékaři Morenovi. V tomto bohem zapomenutém kousku země se kypí jedna
záhada na druhou. Začalo to smrtí Morenovy ženy Nity, kterou následoval další
nález o rok později. Nalezená mrtvola byla Nitě až nápadně podobná, na zádech
navíc měla vytetovaný složitý vzor a připevněná křídla kondora, jenž má pro
místní mystický význam. Nyní do vesnice přijíždí Američanka Sophie spolu se
svým pubertálním synem, který si návštěvu tohoto místa doslova vyprosil. I jeho
totiž tajemný rituál spojený s oslavami Dne nezávislosti neobyčejně zajímá.
Hrob kolibříka je kniha, která podle mého
každého na první pohled zaujme svou magickou obálkou. Po přečtení anotace jsem nabyla
silného tušení, že by mě mohla nadchnout. Jestli u mě totiž nějaká kniha dovede
zabodovat, pak je to ta s prvky magického realismu anebo ta, odehrávající
se v Jižní Americe. Zdá se, že mám pro tyhle dva elementy obzvláštní
slabost, no a když jsem narazila na knížku, kde se snoubí obojí, nemohla jsem
odolat.
Krásný večer, mí milí. Dneska se zase hlásím se
seznamem tří titulů, ke kterým bych se ráda dostala v nejbližších dnech
(upřímně ale, mám toho teď až nad hlavu, takže kdo ví, jak to dopadne). Myslím,
že všechny knihy, které jsem vybrala, jsou dokonale podzimní, takže pokud někdo
hledá inspiraci, určitě mi napište, jestli Vás některá zaujala.
Jedno je jisté, pokud chcete vykonávat
skutečně zajímavé povolání, při kterém se nebudete ani jediný den nudit, staňte
se ředitelem pražské zoo. Jasně… To se trochu lehčeji řekne, nežli udělá. Zřejmě
to byl i jeden z důvodů, proč knižně vyšel Zoopisník čili zápisník současného ředitele – Miroslava Bobka. Ten
totiž své zážitky čtenářům díky němu mohl alespoň zprostředkovat a utvrdit nás
všechny v tom, že byť je to práce senzační, rozhodně ne jednoduchá.
V Zoopisníku naleznete přes sedmdesát krátkých kapitolek, které
shrnují rok 2017 v pražské zoo ale i mimo ni. Je plný dojemných i
úsměvných pasáží, úspěchů i proher, člověčenství a každá stránka je prostoupená
láskou ke zvířatům. Přestože samotné téma zoologických zahrad je dosti
kontroverzní a názory se různí, Zoopisník
má rozhodně na českém knižním trhu místo. Dovoluje nahlédnout do zákulisí,
prozkoumat místa, na která se běžný smrtelník nedostane a věřím, že nejednomu
čtenáři dokonce představí zvířata, o kterých jaktěživ neslyšel. Miroslav Bobek
je citlivý vypravěč i pozorovatel, jeho text se čte velmi snadno a má navíc dar
vzbudit emoce. Já například s nadšením sleduji projekt navracení koně Převalského
do volné přírody v Mongolsku. Některé kapitoly jsou naopak dosti neveselé,
třeba ta o nosorožcích nebo gorilím samci Harambem, který musel být odstřelen v Cincinnati
Zoo, protože do jeho výběhu vlezl malý chlapec.
Neobvyklý typ je sbírkou sedmnácti různorodých
povídek, které vzešly z pera jednoho z nejvýraznějších herců naší
doby – držitele dvou Oscarů – Toma Hankse. Jednotlivé příběhy pokrývají širokou
škálu témat, přesto je však řada věcí spojuje. Vedle velmi dobře vybudované
kompozice, jsou to zejména líbivé charaktery, ke kterým je snadné přilnout,
nádech starosvětskosti a v neposlední řadě Hanksova lehká ruka, což je
prvek, jenž překvapí možná nejvíce. Tento slavný herec totiž skutečně psát umí!
Kniha zcela jistě upoutá
pozornost právě díky zvučnému jménu autora. Myslím, že nebudu jediná, kdo se k pokusům
slavných osobností cokoliv sepisovat, staví trochu odtažitě. Je docela logické,
že se neubráníme jistým předsudkům. Kdo ví, jestli za tím stojí závist – „když
už má dva Oscary, tak přece nemůže umět taky psát, ne?“ nebo nějaká předchozí
zkušenost… To ať si posoudí každý sám, jasné ale je, že Tom těmto
předsudkům vmetá do obličeje pořádnou facku.