Skoncovat s kariérou
detektiva, začít pracovat u námořní jednotky Metropolitní policie a konečně si
užít trochu klidu. To jsou věci, po kterých Lacey touží. Po traumatických
událostech z uplynulých měsíců si užívá samotu, kterou jí skýtá její
hausbót na Temži. Přestože ví, že řeka může být nebezpečná, nehodlá se vzdát
svého každodenního plavání v ní. To se ale změní, když jednoho dne narazí
na tělo mrtvé dívky zabalené v rubáši. Policistka ví, kolik má Temže na
svědomí obětí, u tohoto těla má ale zvláštní tušení, že bylo určeno konkrétně
jí. A toto podezření ještě zesílí v momentě, kdy kolem svého hausbótu
začne slýchat zvláštní zvuky a na palubě jí někdo zanechává nechtěné dárky…
Temné říční proudy jsou v pořadí už čtvrtým dílem z detektivní
série s hlavní vyšetřovatelkou Lacey Flintovou. Nakladatelství Domino bylo
tak nesmírně štědré a knihu mi poskytlo ještě před oficiálním datem jejího
vydání, které je stanoveno na 15. 6. Autorka S. J. Bolton navíc 26. 6. od pěti
hodin v kavárně Knih Dobrovský na Václavském náměstí tuto, a všechny své
ostatní knihy, představí a proběhne autogramiáda, kterou si určitě nenechte
ujít. Já se rozhodně zúčastním a myslím, že to bude stát za to, tak si datum
poznamenejte v kalendáři. Nyní už ale ke knize…
Na úvod je asi dobré říct, že pro mě
byly Temné říční proudy první knihou,
kterou jsem ze série četla, a byť si myslím, že jsem se částečně ochudila o
psychologický vývoj jednotlivých aktéru a zejména Lacey, určitě fungují i jako
samostatný příběh. Bolton do příběhu citlivě dávkuje právě takové množství
informací, aby nováčkům v sérii bylo všechno jasné, ale aby zase nenudila
skalní příznivce. Celý příběh se odehrává ve velmi atraktivním prostředí řeky
Temže; autorka ho použila nejen jako místo činu, ale zároveň je Laceyiným
domovem a celou knihou vskutku důmyslně prostupuje a nádherně vykresluje
takovou ponurou temnou atmosféru. Případ jako takový by nebyl ničím až tak
zvláštní, Bolton ovšem přichází s přidanou hodnotou v podobě nastínění
velmi závažných imigrantských otázek a s tím spojených ne až tak čistých
praktik. Nejen, že je tedy čtenář stržen vysokým tempem, které by mělo být v každé
správné detektivce samozřejmostí, ale dozví se v průběhu případu i o
zajímavých aktuálních tématech, která ho donutí se nad situací trochu zamyslet.
Vůbec se nedivím, že je Lacey Flintová
všemi fanoušci série tolik opěvována. Je to znamenitě prokreslená postava s kladnými
i zápornými vlastnostmi. Je zajímavá svou „obyčejností“, ačkoliv všichni víme,
že se pod tou slupkou „normálnosti“ schovává daleko víc. Autorka ostatně
některá její tajemství trochu poodhaluje, proto věřím, že i v tomto díle
se o ní čtenáři dozvědí zase něco navíc. Druhou výraznou postavou Temných říčních proudů je vyšetřovatelka
Dana, která v průběhu knihy řeší soukromé existencionální otázky, které
nakonec souvisí s případem daleko víc, než by si člověk na začátku
pomyslel. To je další z bodů, který mě hodně nadchl. Bolton příběh opravdu
konstruuje tak, aby i sebenepatrnější, zdánlivě nepodstatná, odbočka měla smysl,
který si čtenář uvědomí až na konci. Záporný charakter je v podstatě po
celou dobu obestřen tajemstvími, a byť v knize v průběhu taky dostává
své slovo, daří se ho podle mého utajit až téměř do samotného závěru.
Plusové body za výstavbu příběhu, ještě
víc plusových bodů za umění stvořit živé charaktery, za co ale, a to už
podruhé, u mě autorka sklízí nejvíc „bludišťáků“, tak to je zase ten její
rukopis. Čtivost v kombinaci s promyšleností, tak to je to, co mám
ráda. Jednu výtku ale mám a hle, zas je to ta samá co minule… Konec. Ach bože,
netřeba přece obrátit příběh vzhůru nohama a vyrazit čtenář dech za každou
cenu. Ačkoliv si myslím, že je tentokrát závěr uvěřitelnější než v předchozí
mnou čtené knize – Má ji rád, nemá ji rád
– stále zůstává megalomanský, na hraně uvěřitelnosti a vytváří v příběhu zbytečné
díry.
Kolem a kolem jsou Temné říční proudy skvělou detektivkou, která možná neohromí
příběhem jako takovým, ale rozhodně okouzlí prostředím, které opravdu tvoří
nosnou součást a vytváří perfektní atmosféru. Rovněž charaktery jsou výborně
propracované a ke stylu jsem se myslím vyjádřila dostatečně. Pět set stránek
slupnete jako nic a myslím, že se budete spolu se mnou těšit na další autorčiny
počiny. Pomineme-li tedy rozpačitý konec, nemám knize absolutně co vytknout a
moc Vám doporučuji S. J. Bolton vyzkoušet. Teď je ten pravý čas, abyste si
ještě stihli nechat díla podepsat. 4/5
Za poskytnutí recenzního
výtisku tímto ještě jednou mockrát děkuju nakladatelství Domino. Kniha oficiálně vychází
15.6.
Jaký je Váš názor na autorku? Četli jste
už od ní něco? Chystáte se? A uvidíme se na autogramiádě?
Originální název: Dark
and Twisted Tide
Překlad: Martin Verner
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2018
Počet stran: 496
6 komentářů
Pěkná recenze, kniha vypadá zajímavě a pokud se odehrává v Anglii.. zaujala mě o to víc. :)
OdpovědětVymazatDíky :) Stojí za to!
VymazatMěj se krásně :)
Ale notak! Zase jsem na tenhle článek málem neklikla, protože o Temných říčních proudech jsem už přece četla u Kristýny... grr, prostě mě matete. :D Ale jako nedivím se vám, že čtete tyhlety knížky, určitě jsou vážně skvělé!
OdpovědětVymazat:D my se omlouváme :D a jo, skvělé to je!
VymazatJá Bolton miluju a vyjma Obětiny jsem četla všechny. A jako první právě Tak to je, tak to bude, takže pro mě rozhodně nebude na škodu, když mi autorka trochu připomene, co se dělo, protože jsem se pak zahltila dalšími jejími knihami :) Vždy její knížky přečtu na posezení za pár hodin a i tuhle si asi vyšetřím na nějaký víkendový den, kdy na to bude příležitost. Taky mám krásný recenzní výtisk, tak by to radši měla být už tato neděle, jak na to tak koukám! :) Skvělá recenze ♥
OdpovědětVymazatDíky, Kačí a já mám rozhodně v plánu všechny její knihy dohltat, dneska mi dorazilo nové vydání Už mě vidíš?, tak jsem zvědavá, kdy se k němu dostanu. Myslím, že před autogramiádou už to asi nestihnu, ale v létě jde rozhodně na řadu a Obětinu mám doma taky. Pak ty poslední dvě musím ještě dokoupit :)
VymazatMěj se krásně