Novinářka Kate strávila posledních
patnáct let svého života ve válečné zóně v Sýrii, nyní se ale vrací domů,
protože jí umřela matka, se kterou měla vřelý vztah. Ačkoliv by se v pohodlí
domova měla cítit bezpečně, opak je pravdou. Doléhají na ni vzpomínky ze Sýrie
a nemá se o koho opřít. Její sestra Sally ji totiž nemůže vystát a tráví celé
dny popíjením vína, aby utopila žal po zmizelé dceři. Kate je zoufalá, a aby
toho nebylo málo, začne vidět věci, o kterých není přesvědčená, že jsou
pravdivé. Je ten chlapec na sousední zahradě skutečný?
Co zbylo z mojí sestry byla pro mě první letošní novinka z edičního
plánu nakladatelství Domino. Stále bojuji s motivem nevěrohodného
vypravěče – jsou knihy, ve kterých se to opravdu nepovedlo (Dívka ve vlaku, Žena v okně…), ale
pak existují i výjimky, které mi dokázaly vyrazit dech (moje oblíbená Zmizelá) a byla jsem moc zvědavá, na
kterou stranu pomyslné barikády tento thriller zařadím.
Jako první musím vyzvednout velmi
inovativní motiv minulosti hlavní hrdinky. Autorka pochází z rodiny slavných
novinářů a tento námět v knize využila znamenitě. Dost často se mi totiž
stává, že „nevěrohodnost“ hrdiny zkrátka nedokážu pochopit. Hodně z nich bere
prášky, které zalévá hektolitry alkoholu, ale vlastně k tomu nemá (pražádný)
důvod. V případech, kdy za tím stojí „jen“ rozchod či něco podobného, na
mě tyto hrdinky občas působí velmi slabošsky a celkově tak pro mě thriller
nemůže vyznít dobře. V případě Co
zbylo z mojí sestry je tomu ale právě naopak. Léta strávená v Sýrii
Kate hrozným způsobem poznamenala a myslím, že si ani nedovedeme představit,
jak se musí cítit člověk, který se dostal do tak těsného kontaktu s válkou.
To, že se pak postava chová příslušným způsobem, dovedu naprosto pochopit a to
je pro mě stěžejní kámen dobré knihy. Chápat motivy a činy hlavních hrdinů, od
kterých se odvíjí další děj.
To, že Kate není další z řady ufňukaných
hrdinek, je velmi osvěžující. Samozřejmě, že samotné pasáže ala viděla jsem
něco nebo neviděla, jsem blázen nebo ne ani v této knize nevyznívají
nikterak originálně a vážně jsem zvědavá, jestli ještě někdy narazím na knihu,
ve které tomu tak bude, nicméně jejich proložení částmi o Sýrii celkový dojem
hodně vylepšuje a díky tomu celý thriller nepůsobí až tak prvoplánově, jak by
se dalo čekat. Zajímavou změnu přináší zejména střední část knihy, kdy se ke
slovu výrazným způsobem dostane Katina sestra Sally. Alkoholismus mají obě v krvi
po svém otci a Sally mu kvůli ztrátě jediného dítěte snadno propadla. Nakonec
jí ale nezbyde nic jiného, než sebrat poslední zbytky vlastní vůle a postavit
se za to, co je správné. Sally nepůsobí tak realisticky jako její sestra, i tak
ale zůstává zajímavou figurkou v této spletité hře, do které významně
zasáhne i její manžel Paul. Právě u Paula podle mého Nuala Ellwood trochu
narazila. Nechci moc prozrazovat, tak jen řeknu, že to podle mého s jeho charakterem
trochu přepískla, proto k rozpletení (minimálně některých) nitek příběhu
dospějete pravděpodobně o dost dřív, než ostatní hrdinové knihy.
Myslím, že je znát, že má autorka psaní v krvi.
Její ruka je velmi lehká a zejména za svižné dialogy dávám palec nahoru. Podařilo
se i rozdělení vyprávění do dvou časových rovin, z nichž každá trvá přesně
tak dlouho, aby vás to nutilo číst dál. Co
zbylo z mojí sestry je zkrátka kniha, která se těžko odkládá. Má navíc
značný tematický přesah a postihuje (byť možná ne úplně niterně) hned několik
závažných témat – ztráta dítěte, rodinné spory nebo válka. Právě tato
polytematičnost, která se dá evidentně tak sympaticky a nevtíravě do příběhu
zařadit, pro mě zůstává asi nejlepším prvkem knihy a vyvažuje pro mě i
rozpačitý konec, který sice není klišoidně sluníčkovský, na druhé straně by ale
některé věci měly zůstat mrtvé, smím-li použít takovýto nedokonalý obrat, abych
Vám to tady úplně nevyspoilerovala.
Byť jsem knize některé věci vyčetla,
určitě ji celkově hodnotím velmi kladně a ony zmíněné nedostatky jsou pro mě
spíše drobnostmi. V záplavě šablonovitých rádoby psychothrillerů tento
skutečně vnáší do žánru něco nového, a ačkoliv bych ho stále zařadila mezi
odpočinkovou literaturu, postihuje i témata, která skutečně odpočinková nejsou.
Ani zdaleka ne. Elwood navíc píše opravdu lehce, proto jsem moc zvědavá, jestli
svého talentu využije a dočkáme se od ní v budoucnosti ještě dalších
titulů. Domino zase jednou prokázalo, že má při výběru pod čepicí a já knize Co zbylo z mojí sestry dávám krásné
4/5 a doporučení. 😊
Nakladatelství Domino tímto znovu děkuji za poskytnutí knihy k recenzi
a přeju nadále tak dobrou ruku při výběru knih k vydání. Jste nejlepší!
Jak se kniha líbila Vám? Nebo se snad na
ni teprve chystáte? Jaký máte názor na thrillery vydávané v poslední době?
A máte i Vy nějaký „svůj žánr“, u kterého posuzuje jeho vývoj/nevývoj? Budu se
moc těšit na Vaše vždy milé komentáře. Mám Vás ráda! 💖
Originální název: My
Sister’s Bones
Překlad: Michael
Havlen
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2018
Počet stran: 376
8 komentářů
Dělám objednávku u KK a tahle mi tam nesmí rozhodně chybět. Četla jsem na ni vesměs jen samou chválu, takže jsem moc dlouho neváhala. Jsem ráda, že se líbila i tobě. Skvělá recenze. MOc díky :-)
OdpovědětVymazatTo já děkuju, Marcel a budu moc doufat, že se ti taky bude líbit!
VymazatMěj se krásně
Moc pěkná recenze, Hani, taky se mi knížka líbila a díky té Sýrii byla opravdu zajímavá. A jak píšeš, dalo se leccos u obou ženských hrdinek pochopit a nejspíš i omluvit :)
OdpovědětVymazatDíky, Šári, všimla jsem si, že už si taky publikovala recenzi, tak na ni musím určitě mrknout :)
VymazatMěj se moc krásně
Jo, jsou nejlepší 💖 Skvělá recenze Hani, v mnohém se shodneme :)
OdpovědětVymazatDíky, Kristý! <3
VymazatZamýšlím se, jestli mám nějaký takový žánr, ale asi spíš ne. Většinou je musím hodně střídat, jinak mě přestávají bavit, jsem jimi přesycená. I proto, že jsou žánrově stejné knížky často podobné i obsahem. :)
OdpovědětVymazatTo je pravda a musím říct, že já už jsem teď těmi thrillery taky trochu moc přesycená, tak se těším, až se vrhnu na nějaký jiný žánr :)
VymazatMěj se pěkně