neděle 21. ledna 2018

RC | Zimní muži - Jesper Bugge Kold

Gerhard a Karl jsou bratři tak rozdílní, jak jen bratři mohou být. Karl má čtyři děti a manželku, je průbojný a pánovitý. Gerhard se po smrti svých nejbližších uzavřel do sebe, je profesorem matematiky na univerzitě a pokouší se napsat knihu. Do jejich poklidných osudů však náhle zasáhne válka, a ač o to ani jeden nestojí, stanou se jedněmi z jejích hlavních aktérů. Hranice mezi tím, co je dobré a co není, se brzy začnou smazávat a oběma bratrům jsou do cesty postaveny ty největší možné nástrahy. Udrží si silného ducha a překonají krutosti války? Jak obstojí před největšími morálními dilematy svého života? A co potom…



Když nakladatelství Jota loni na podzim oznámilo vydání Zimních mužů, věděla jsem, že to je kniha, kterou prostě nesmím vynechat. Do válečné literatury jsem se zamilovala poměrně nedávno, ještě tak před třemi lety bych nad takovým románem ohrnula nos; jsem ale hrozně ráda, že jsem na tenhle žánr změnila názor, protože se v mnoha případech jedná skutečně o díla, která člověku dokáží otevřít oči. Která donutí přemýšlet, spekulovat, soucítit, uvědomit si, že všechno nebylo (a není) tak černobílé, jak to vidíme s odstupem. S potěšením můžu říct, že do mé pomyslné trojice nejlepších knih za rok 2017 se probojovaly hned dva válečné romány, no a Zimní muži jsou jedním z nich.

Příběh bratrů Karla a Gerharda začíná rokem 1983, téměř čtyřicet let po skončení války. Záhy se dozvídáme, že tohoto roku se dožil pouze jeden z bratrů a na dalších stranách už nás autor zavádí zpátky na začátek příběhu, abychom společně s ním rozpletli celou historii této zvláštní dvojice. Tímto drobným trikem autor úžasným způsobem zaujme čtenářovu pozornost hned zprvopočátku, a tak je dílo vynikající samo o sobě korunováno pomyslnou třešničkou neb rozuzlení pravdy nás čeká opravdu až v samotném závěru.

Pokud už Vás tak trochu unavují romány, které jsou většinou psány z pohledu „pravých obětí“ války, tedy např. Židů nebo lidí trpících v koncentračních táborech, Zimní muži přináší zajímavý a podle mého názoru inovativní pohled na věc. Válka se totiž dotkla i samotných Němců, mnoho z nich s ní nesouhlasilo, bojovat nechtělo, ale neměli na výběr. Koldovi se podařilo neuvěřitelným způsobem zachytit zcela rozdílnou psychiku obou svých hlavních hrdinů a co víc, vygradovat ji do nadpozemských rozměrů. Z obyčejných lidí se stávají Hitlerovo nástroje, každý bojuje úplně jinak a s někým jiným, oba ale ze všeho nejvíc bojují sami se sebou. Přísahám, že s více živoucími a proměnlivými charaktery jsem se snad doposud nesetkala. Oba mi velmi výrazně utkvěli v paměti.

Naprosto zarážející pro mě bylo, že se jedná o debut. Koldův styl je totiž velice precizní; svůj příběh promyslel do nejjemnějších detailů. V čtenáři rozdmýchává větší emoce než velká spousta zkušenějších autorů. Při čtení se jistě nevyvarujete pocitu úzkosti, zrady, nepochopení, zhnusení, soucitu a mnoha dalších. Celá kniha je opravdu takovou emocionální houpačkou. Nad románem navíc visí ono v úvodu načrtnuté neznámo, kdo z bratrů se tedy roku 1983 dožil, a proč ten druhý ne. Kapitoly nejsou dlouhé a celý text, byť je (nebo alespoň pro mě byl) psychicky velmi náročný, plyne jako voda a knihu zvládnete přečíst za pár dnů. Tentokráte bych Vám ale doporučila číst spíše pomalu, vnímat, přemýšlet, nasávat. Teprve pak knihu náležitě doceníte.


Jak už jsem nastínila v úvodu, Zimní muži se zařadili mezi mou pomyslnou top trojku za rok 2017, není proto myslím velkým překvapením, že obdrželi 5/5. Opravdu z celého srdce Vám je doporučuji. Naplno si je užijí zejména příznivci velkých psychologických dramat a milovníci válečné literatury, které zajímá taky ten „druhý pohled“. Prosím, tenhle debut z pera Jespera Bugge Kolda skutečně nevynechejte!

Za poskytnutí knihy k recenzi a enormně silný čtenářský zážitek tímto mockrát děkuji Lucce z Joty.

Zaznamenali jste knihu? Četli ji? Jste příznivci válečné literatury? Jaká je Vaše nejoblíbenější kniha tohoto žánru? Na Vaše komentáře se už moc těším!

Originální název: Vintermænd
Překlad: Michaela Weberová
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2017
Počet stran: 384

12 komentářů:

  1. Pěkná recenze na opravdu zajímavou knihu. :) Já osobně válečné knihy příliš nevyhledávám, ale jednou za čas je dobré připomenout si ony hrůzy. :) Věřím, že knihy bude vážně velmi silná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji, já to dříve měla úplně stejně a postupně jsem těch válečných věcí začala zařazovat stále více a více a rozhodně nelituji :)
      Měj se krásně

      Vymazat
  2. Další dokonalá knížka? Tohle mi nesmíš dělat! Jak má člověk vůbec stíhat aktualizovat to read list a ještě ho třeba trochu snižovat tím, že ty knížky přečte dřív, než napíšeš zase nějakou úžasnou recenzi na úžasnou knížku? :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlasti promiň, když u téhle se to fakt jinak nedá, myslím, že zrovna ty bys ji stoprocentně docenila :)
      Měj se moc krásně :)

      Vymazat
  3. Podařená recenze, jak víš, tak jsme se v dojmech absolutně shodly :)

    OdpovědětVymazat
  4. O knize jsem hodně slyšela, ale zatím se moc nezajímala. Avšak tvá pozitivní recenze je tak nakažlivá, že ji okamžitě píšu na seznam a budu se těšit na ten psychologický debut. Vážně moc se těším :) Jo a ta druhá fotka je naprosto famózní ;)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuju, Ivet, doufám, že tě taky tak nadchne :)
      Měj se moc hezky :)

      Vymazat
  5. Určitě si chci knihu taky jednou přečíst. Krásně nafoceno, Hani :) Měj se krásně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuju, Šári a doufám, že se ti bude líbit :)
      Taky se měj krásně :)

      Vymazat
  6. Určite nevynechám! Výborná recenzia, naozaj skvelá, napísaná s obrovským citom a toto dielo muselo v tebe vyvolať mnoho pocitov. Milujem autorov, ktorí sa nevydajú prvoplánovo, ale naopak, úplne inou cestou, čo je aj tento prípad. Pretože ako aj ty píšeš, vojna má mnoho pohľadov, nie len ten jeden v ktorom Nemci figurujú ako najväčší podliaci. Určite ti odporúčam naozaj dychberúci film, ktorý vo mne vzbudil nekonečnú lavínu pocitov a ktorý nádherne zachycuje tému, v ktorej síce vojna skončila, no pre Nemcov nie. Volá sa V písku - Příslib svobody, koprodukcia Dánsko a Nemecko, a pre mňa je to jeden z naj filmov, aké som kedy videla. Konečne niečo nové, s pohľadom uprierajúcim do iných smerov ako sme pri vojnových filmoch zvyknutí. Spomínam ho preto, lebo mi ho táto kniha pripomenula práve tým odlišným pohľadom. Každopádne, kniha je na mojom wishliste a určite sa ku mne jedného dňa dostane :) A opäť, tie fotky, ach-sú DOKONALÉ!!!♥♥♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mony <3 Ty jsi prostě zlatíčko, mockrát děkuju, ani nevím, co napsat, vážně si vážím tvé podpory a krásných slov :) Za tip na film moc moc děkuju, s přítelem máme válečná témata rádi a už dlouho jsme nic neviděli, takže se po filmu určitě podívám!
      Ještě jednou velké díky!

      Vymazat