středa 30. listopadu 2016

RECENZE | Obraz Doriana Graye - Oscar Wilde

Nevinný mladíček Dorian Gray se nechá vyportrétovat svým přítelem Basilem Hallwardem, pro kterého je ztělesněnou studnicí inspirace. Když se poprvé podívá na Basilovo dílo, pronese toužebné přání, aby navždy zůstal mlád, a aby místo něho stárl obraz. Pod vlivem podmanivého lorda Henryho Wottona Dorian pomalu začne ztrácet na své nevinnosti a páchá jeden hřích za druhým. Jeho tvář však zůstává nadále pohledná, kdežto s obrazem se cosi děje. Mění se…


Obraz Doriana Graye, klasika všech klasik a pro mě jedna z nejmilovanějších knih vůbec. K jejímu čtení jsem se dostala už potřetí a to díky Kristýnce (The Book talk blog) a projektu #mycteme, který běží už přes dva měsíce. Právě toto Wildeovo dílo bylo vybráno ke společnému říjnovému čtení, já se bohužel trochu se zpožděním dostávám k sepsání recenze až teď.

pondělí 28. listopadu 2016

RC | Nehoda - C. L. Taylor

Originální název: The Accident
Překlad: Zuzana Pernicová
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2016
Počet stran: 352

Sue Jacksonová měla pocit, že žije normálním spořádaným životem. Až do chvíle, kdy se její dcera Charlotta pokusila vědomě spáchat sebevraždu. Nyní je v kómatu a Sue se usilovně snaží dopátrat toho, co ji k činu mohlo vést. Stopy vedou do minulosti a to nikoliv do minulosti její dcery, nýbrž její vlastní. Do minulosti, na kterou se usilovně snažila zapomenout. Nyní ji její démoni začnou pronásledovat znovu a nebezpečí tentokrát nehrozí pouze jí, ale i celé její rodině.

C. L. Taylor je autorka, která mě zaujala už svou první vydanou knihou u nás – Lží (celou recenzi si můžete přečíst tady). Proto když jsem v edičním plánu Domina narazila na její jméno znovu, neváhala jsem a knihu si vybrala k recenzi.

S lítostí však musím konstatovat, že Nehoda se s autorčinou předchozí knihou nemůže vůbec srovnávat. Předpokládám, že jedním z důvodů je to, že Nehoda je ve skutečnosti autorčiným debutem, pouze u nás vyšly knihy v opačném pořadí. C. L. Taylor do knihy vecpala všechna žánrová klišé, která si umíte představit. Dvě dějové linie, současnost a minulost, jsou samozřejmostí, nicméně nesympatická hlavní hrdinka, muž manipulátor, „záhadná tajemství“, která dokážete rozlousknout možná už před půlkou knihy a … konec (nechci prozrazovat), to je na mě moc.


Hlavní hrdinka Sue Jacksonová je psychicky narušená ženská, která je však přesvědčena o tom, že vše je vlastně růžové. Má za sebou sice pohnutou minulost, jenže já zkrátka s takovými hrdinkami nedokáži soucítit, protože si myslím, že si za své problémy mohou samy. Na scénu vstupují také dva muži jejího života – manžel Brian a bývalý přítel James. Kdo je ten hodný a kdo zlý? Neméně důležitou figurkou je samozřejmě i dcera Charlotta byť je po celou dobu knihy v kómatu. Pokusila se opravdu spáchat sebevraždu nebo se jedná o hroznou nehodu? A jaké tajemství v sobě ukrývá? Na první pohled se může zdát, že postavy v knize jsou rozmanité a plastické, nicméně to není až tak pravda. I hlavní hrdinové totiž zapadají do stereotypu žánru a ničím nepřekvapí.


Co knihu určitě zachraňuje, je tempo. Autorka umí po celou dobu držet čtenáře napjatého, přestože víte, jak se (asi) věci mají. Škoda jen, že nedokáže tak obratně pracovat s příběhem jako třeba Flynnová. V průběhu knihy se nedočkáme téměř žádných překvapivých zvratů, což je velká škoda, protože ty i z průměrně vymyšlených příběhů dokáží udělat špičku žánru a jsou tím hlavním, na co se lidé podle mého těší, sahají-li po thrilleru.

Já osobně jsem celkově z knihy zklamaná. Příběh je hodně průměrný až podprůměrný stejně tak jako hlavní hrdinové. Nepřináší nic nového a mám dojem, že s rychlostí, jakou dnes nakladatelství vydávají thrillery, rychle zapadne. Přesto ale Taylorové nemohu odepřít spisovatelský um, díky kterému sedíte u knihy a otáčíte stránky, dokud nedojdete až na konec. Dokáže napnout, což ale mnohem lépe prokázala ve své druhé knize Lež, ve které navíc dokázala vystavět plnohodnotný a uvěřitelný příběh z netradičního prostředí a s mnohem zajímavějšími hlavními hrdiny. Nehodu bych doporučila rozhodně ženám (starším), nejlépe těm, které žánru příliš neholdují, a tak je děj možná mile překvapí. Připadá mi jako takové oddechové, a přesto napínavé čtení pro masy čtenářek. Něco jako psychothrillerové Bábovky ☺. Naopak Lež by mohla zaujmout i milovníky (spíše milovnice) žánru, po té se určitě podívejte. Na Goodreads jsem navíc našla, že autorka v současnosti píše již čtvrtou knihu, proto je pravděpodobné, že se od ní v budoucnosti ještě něčeho dočkáme. Mně nezbývá než doufat, že knihy budou mít vzestupnou tendenci podobně jako třeba u už zmiňované Gillian Flynnové. Dnes hodnotím průměrnými 3/5.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji tímto mockrát nakladatelství Domino.

Co Vy a autorka? Četli jste Lež nebo dokonce Nehodu? Jaký je Váš názor? A co si obecně myslíte o hlavních hrdinkách, které se nechají tyranizovat muži? Soucítíte s nimi nebo Vás štvou? To a mnohem víc mě bude zajímat v komentářích… Mějte se krásně!

sobota 26. listopadu 2016

Knihy mého srdce #4 - "Romantiky" + SOUTĚŽ

Krásné sobotní dopoledne, moji milí, vítejte u další várky knih mého srdce. Jak jste si jistě z názvu přečetli, dneska to bude trochu speciální, protože o jednu z knih si dokonce zasoutěžíme, o tom ale až na konci článku a nyní ke knihám. „Romantiky“ – proč ty uvozovky, řeknete si možná a odpověď je prostá. Dnes se totiž jedná o na první pohled romantické knížky, po jejichž přečtení však sami zjistíte, že za onou „romantikou“ se skrývá daleko, daleko víc.

První je na řadě Světlo mezi oceány od M. L. Stedmanové. Přiznávám, že tohle je opravdu srdcovka všech srdcovek ♥. Příběh dvou mladých lidí, žijících v zajímavém prostředí majáku, kteří nemohou mít dítě, a přesto ho tak usilovně chtějí, že jsou pro to ochotni udělat cokoliv. Romantika je v této knize svým způsobem opravdu pouze postranní, jedná se hlavně o dramatický souboj manželů v otázce morálky. Světlo mezi oceány je bez přehánění tím nejsilnějším příběhem, který jsem kdy měla možnost číst. Po celou dobu jsem musela mít po ruce kapesník a konec mě doslova rozdrtil. Chcete-li famózní styl psaní, neuvěřitelně vykreslené prostředí a hlavní hrdiny a opravdový příběh, který nemá vítěze, tohle je pro Vás!


Dalším titulem, který právem patří do dnešního výčtu je Noční cirkus od Erin Morgensternové. Kniha je opět nesmírně atraktivní už pro své prostředí – záhadný cirkus s černobílým šapitó, který otevírá své brány pouze v noci, už to Vás musí nalákat. Nestačí-li Vám to ale, za jeho stany se rozeběhne souboj dvou mladých hrdinů, kteří mají absolvovat souboj na život a na smrt, v boji však nepoužívají obyčejné zbraně…Tato kniha je perfektní směsicí romantiky, magie a tajemna a autorka se může navíc pyšnit jedním z nejvybroušenějších stylů, jaké jsem kdy četla. ♥


Poslední je dnes Dobrý proti severáku od Daniela Glattauera. Jak možná víte, není to tak dávno, co jsem knihu četla (recenze tady) a opravdu jsem si ji nesmírně oblíbila. Od předchozích dvou se markantně odlišuje tím, že se jedná o e-mailovou korespondenci mezi dvěma hlavními hrdiny, kteří se vlastně neznají. Chybí tedy vykreslení prostředí a dokonce ani nevíme, jak protagonisté vypadají. Nebojte ale, autor je mistr řemesla a i přesto na velmi malém prostoru dovedl vystavět působivý příběh, který Vás v jednu chvíli rozesměje a v druhé téměř rozpláče. Závěr mně osobně vyrazil dech a je jedním z hlavních důvodů, proč knihu doporučuji!


No a nyní již k soutěži. Jedná se o vůbec první soutěž na tomto blogu, a proto jsem chtěla vybrat k výhře právě jednu z knih mého srdce. Dnes tedy budeme hrát o poslední zmíněnou – Dobrý proti severáku!

Co je potřeba udělat pro výhru? Do komentářů mi napište…

1. Vaši e-mailovou adresu, na kterou Vás budu kontaktovat v případě výhry
2. Přezdívku, pod kterou sledujete můj blog (kolonka v pravém panelu – pravidelní čtenáři), případně budu ráda, pokud mrknete i na mé další sociální sítě (Facebook, Twitter a Instagram – není to povinné a nepřidá Vám to žádné vstupy, nicméně samozřejmě mě potěší, když blog podpoříte právě i tam, odkazy na příslušné sociální sítě naleznete také v pravém panelu)
3. Napište mi Vaši oblíbenou „romantiku“ – budu ráda, dodržíte-li přesně zadání, tedy svým způsobem romantický příběh (nebo příběh primárně pro ženy), který má ale velký přesah a nejedná se o prosté plytké čtení
4. Budu také ráda, pokud mi obecně doporučíte nějaké knížky, třeba z poslední doby, které Vás nadchly
5. A poslední – nepovinné – vyjádřete se k blogu jako takovému, co se Vám líbí, co Vám vadí, co Vám chybí, co si myslíte o designu. Zpětná vazba mi určitě pomůže udělat to tu pro Vás zase o chlup zajímavější

Moc doufám, že Vám soutěží před Vánoci udělám radost. Je to jediný způsob, jak Vám poděkovat za tu podporu, kterou mi dáváte. Kniha Dobrý proti severáku bude jistě krásným dárkem jak pro Vás, tak pro někoho blízkého a já se moc těším, na koho se usměje štěstí. Vítěze vyhlásím tady na blogu i na všech sociálních sítích, nicméně ještě nevím, kdy přesně, proto sledujte blog a své e-mailové adresy! Užijte si první adventní víkend a držím Vám všem palce! ♥

sobota 19. listopadu 2016

RC | Všemi dary obdarovaná - Mike R. Carey

Originální název: The Girl with all the gifts
Překlad: Lucie Horáková
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2016
Počet stran: 412

Desetiletá Melanie žije na vojenské základně, za jejímiž zdmi ve zpustošeném světě vládnou kanibalistická monstra – hladovci. Ze všech lidí má nejraději svou učitelku slečnu Justineauovou, s ostatními dospělými už vychází o poznání hůře. Jednoho dne však dojde k útoku, základna a celý svět, který Melanie doposud znala, padne a jí, slečně J., seržantu Parksovi, vojínu Gallagherovi a doktorce Caldwellové nezbývá nic jiného, než uprchnout. Vytouženým cílem jim je Maják – poslední bezpečné místo na zemi. Dostanou se tam ale, když jim v cestě stojí tisíce hladovců? A dovolí Melanii vstoupit i přesto, že ji v blízkosti lidí popadá neodolatelná chuť na maso?

Dnešní recenzi začnu jedním velkým přiznáním – Všemi dary obdarovaná byla mým prvním přečteným postapo v životě. Filmům s touto tématikou se vyhýbám velkým obloukem, protože mi obvykle bůhví proč připadají směšné a dodnes jsem to tak úspěšně dělala i s knihami. A nyní nemůžu pochopit, proč vlastně. 

Námět příběhu je v rámci žánru asi vcelku klasický. Zborcený svět, hrstka přeživších, snaha najít lék…Oživujícím prvkem je dozajista Melanie (a jí podobní). Dítě, které je napůl člověkem, napůl monstrem je velice přitažlivý detail, skrze který autor umně manipuluje se čtenářem. Budete ji mít rádi? Budete se jí bát? Budete jí fandit anebo ji zatratíte?

Myslím, že odpověď můžu prozradit, a přesto vás neochudím o vynikající požitek ze čtení. Budete ji milovat! Melanie je bezesporu tou nejvýraznější postavou celého příběhu. Jako hrdinku jsem si ji opravdu nesmírně oblíbila a to zejména pro to skvěle vybalancované spojení naivity a inteligence, které Carey dovedl vytvořit. Neméně si ale pohrál i s ostatními postavami. Oceňuji, že nezůstal pouze u klasického stereotypu dobro (slečna Justineauová) a zlo (doktorka Caldwellová), ale vytvořil i nešablonovitého hrdinu v podání seržanta Parkse či vojína Gallaghera. Samozřejmě, zachoval profesní vzorec chování a myšlení, ale zároveň jim vdechl osobnost.

Za veliké plus knihy považuji styl. Nedávno jsem v rozhovoru s Petrou Nečkovou (která má v nakladatelství Host na starosti propagaci, sociální sítě, ale třeba i nás bloggery) četla, že díla pro překlad vybírají zejména podle literární kvality. A tohle, přesto, že se jedná o velmi odpočinkový žánr, je podle mého po literární stránce kniha opravdu na úrovni. Nejen, že se čte doslova sama, ale má v sobě skrytou i hlubší filozofii. Autor dokázal perfektně vystihnout myšlení lidí, aniž by nám to musel servírovat na stříbrném podnose. Všemi dary obdarovaná má podle mého jakýsi hlubší smysl (nebo alespoň pro mne). Rovněž celá apokalypsa, přestože není nejoriginálnější na světě, dává smysl. Velice si cením i různých úhlů pohledu při vyprávění. Od chladného a veskrze logického uvažování doktorky Caldwellové, po ryze praktický náhled seržanta Parkse. V knize se vyskytuje i množství technických informací, které mi (jako „biologovi“) udělaly radost, a přesto si myslím, že ani laik se v nich neztratí. Znovu mi na mysli vyvstává spojení „perfektní balance“ – v ději, v akčních scénách, kterých není ani příliš mnoho ani příliš málo, v postavách, ve stylu, v dávkování informací. Všemi dary obdarovaná to prostě v sobě všechno má. Samotný závěr knihy je skvěle vymyšlený, není ani příliš sluníčkovský, ani příliš beznadějný. Hodí se a je asi reálný.


Já si celkově knihu užila. Vychutnala jsem si každou stránku a s potěšením zjistila, že mě dokáží uspokojit i jiné žánry než jen krimi a thrillery (tohle bylo trošku s nadsázkou ☺). Nemyslím si, že by postapo ode dneška bylo něco, co budu číst pravidelně každý měsíc, ráda se ale k tomu žánru někdy v budoucnu vrátím – třeba budu zklamaná, že jsou všechny knihy na jedno brdo, třeba budu ale příjemně překvapená. Všemi dary obdarovanou rozhodně doporučuji všem – nevím, jak moc originální a úžasná bude připadat opravdovým fajnšmejkrům, to nedokáži posoudit, ale pro vás ostatní, kteří máte jen nějakou povrchní zkušenost nebo jste dokonce nečetli, tak jako já, ještě nic, knihu doporučit určitě můžu už pro úžasnou hlavní hrdinku či onu literární kvalitu, kterou dílo bezesporu má. Dneska je to za krásné 4/5 (ale do plného počtu opravdu nechybí mnoho), protože bych na autora přeci jen měla pár všetečných otázek.

Za poskytnutí recenzního výtisku a nezapomenutelný čtenářský zážitek děkuji tímto z celého srdce nakladatelství Host, jmenovitě právě Petře, se kterou je spolupráce opravdová radost!

No a teď je řada na Vás, mí milí čtenáři. Jaký je Váš vztah k postapu? Máte nějaké stálice, které můžete bezvýhradně doporučit? Četli jste snad dokonce konkrétně tuto knihu? Jaký na ni máte názor? Moc se těším, jako vždy ♥

pátek 18. listopadu 2016

Víkendové čtení #25

Hezké páteční ráno, už od úterka jsme s přítelem zase na rybách. Asi je Vám jasné, že tady mám spoustu času na čtení, proto Vám toho dnes představím trošku více. Článek totiž píšu pochopitelně s předstihem, takže momentálně nevím, jak přesně na tom se čtením budu.


Třemi vyvolenými jsou samé recenzní krásky. Postapo Všemi dary obdarovanou jsem dostala v e-podobě od Hostu a Nehodu a Osudy a běsy zase v klasické fyzické podobě od Domina. Moc se těším, až se s Vámi budu moci podělit o své podrobné dojmy v recenzích, takže je určitě brzy vyhlížejte.

Doufám, že si víkend krásně užijete a budu se zase těšit u nějakého dalšího článku. Určitě mi také nezapomeňte dát vědět, jestli jste některou ze zmíněných knih četli a jak se Vám líbila. ♥

úterý 15. listopadu 2016

Ediční plán #10 - listopad 2016

Ahoj všichni, opět po měsíci vítejte u výčtu knih, které v nejbližších dnech vychází (nebo už dokonce vyšly) a zaujaly mne natolik, že bych se dnes o ně s Vámi chtěla podělit. Je to docela zvláštní, ale v listopadu mě výrazně zajímají pouze čtyři novinky. Tak jdeme na to.

První knížka, kterou zmíním, snad u mě nikoho nepřekvapí. Ano, jedná se o nového Petera Maye a jeho Umrlčí cestu. Vyšla, jako všechny Mayovky, u nakladatelství Host 1. 11. V knize se protínají hned tři linie a autor, jako už tradičně, zasadil i tentokrát děj na velmi atraktivní místo, na hebridské ostrovy. Na všechny, kdo od autora ještě nic nezkusili, důrazně apeluji, aby s tím něco udělali. Myslím, že tahle kniha bude skvělou volbou, na databázi knih se může pyšnit hodnocením 93%!

Další knihou, kterou snad nelze nezmínit, je všemi nastokrát skloňovaná novinka Illuminae od A. Kaufmanové a J. Kristoffa. Jedná se o YA sci-fi, kterou vydalo CooBoo 7. 11. Mnoho blogerů mělo možnost přečíst ji v předstihu, protože jim byla věnována na Humbooku. Snad všechny recenze, které jsem zatím četla, jsou velmi pozitivní a tak, ač mě to samotnou překvapuje, protože nečtu ani YA ani sci-fi, se na knihu chystám i já.

Nebylo by to úplné, kdyby se v mém edičním plánu neobjevila aspoň jedna kniha od Domina. Dnes je to Nehoda od C. L. Taylorové, od které už jsem v létě četla Lež a ta se mi moc líbila (recenze když tak tady). Kniha vyšla 9. 11. a pokud mě sledujete na sociálních sítích (FB, Instagram), pak víte, že už ji mám doma a myslím, že můžu prozradit, že se do ní tento víkend pustím.

S Hostem jsme to začali a s Hostem taky skončíme. 16. 11. u nich vychází kniha Co nám oheň vzal od Argentinky Mariany Enríquez. Jedná se o soubor povídek, které svou anotací snad nalákají každého. Neumím to tak krásně přepsat, proto anotaci z databáze knih připojuji:

„Velmi současný mix „špinavého realismu“, fantastična Julia Cortázara a hororu Edgara Allana Poea a Shirley Jacksonové.
Povídky argentinské autorky přibližují zemité prostředí buenosaireské metropole i jejích předměstí se vší syrovostí, krutostí i krásou. Jsou zároveň klasické i originální, realistické i fantastické, feministické i anti­-feministické, politické i apolitické, hrůzostrašné i humorné. Autorka v nich mistrně míchá žánry, narativní prostředky, velká témata i drobné motivy a jejich prostřednictvím vytváří nelítostný a současně závratně poutavý obraz skutečnosti, která svádí čtenáře, aby pronikl ještě dál a hlouběji a odhalil její podstatu. Banální každodennost se často a bez varování mění v cosi neznámého a čtenář zjišťuje, že svět kolem něj je pouze slupka složité reality, jejíž některé vrstvy zůstávají skryty a jejich existence se vyjevuje jen v krátkých záblescích. Ženy upalující se na protest proti domácímu násilí, dospívající dívky hnané úzkostí, děti ulice, mladé ženy znuděné manželstvím nebo devítiletý sériový vrah malých dětí, ti všichni jako protagonisté příběhů přispívají ke zneklidňujícímu vědomí přítomnosti jiného řádu v našem známém světě.“

A to je pro dnešek vše… Zaujalo Vás něco z mého výběru? A na co se chystáte Vy? Budu jako vždy ráda, pokud mi dáte vědět v komentářích.

sobota 12. listopadu 2016

Tipy na zimní četbu

Ahoj všichni, vítejte u nového článku a u nové rubriky – Tipy. Podzim a zima jsou pro mne v mnohém inspirujícími obdobími. Trávím více času doma, a tak více projíždím blogy, Instagram, více píšu a vlastně i více čtu. Díky tomu tedy vznikla tato nová rubrika, ve které Vám čas od času představím pár tipů nejen na čtení, ale můžu myslím prozradit, že vzhledem k blížícím se Vánocům třeba i poradím nějaké vhodné dárky. Na ty je zatím ale ještě čas, proto se jako první pojďme mrknout na pár tipů na zimní čtení. Přiznávám, že jsou to tipy na čtení nejen pro Vás, ale i pro mne, protože ze zmiňovaných sedmi knih jsem sama doposud četla pouze dvě.


1) Mevídek Pú – A. A. Milne
Co by to bylo za tipy na zimní čtení, kdyby v nich chyběla nějaká pohádka. Tato je myslím tak notoricky známá, že ji netřeba představovat. Věřím, že ji dokonce spousta z Vás četla, nicméně právě zimní měsíce jsou podle mého těmi pravými pro připomenutí si oblíbených knih z dětství. ♥


2) Literární spolek Laury Sněžné - Pasi Ilmari Jääskeläinen
Magický realismus ve své nejryzejší podobě, zajímaví hlavní hrdinové a mnohovrstevný příběh, to je Literární spolek Laury Sněžné. Pokud hledáte komplexnější dílo, které není úplně jednoduché na čtení, potažmo na pochopení, přesto je však krásné a navíc půvabně napsané, sáhněte po něm. Na zimní měsíce si neumím představit lepší volbu.

3) Dcera sněhu – Eowyn Ivey
Dojemný příběh o síle lásky a touze po dítěti. Manželský pár žijící v drsné aljašské krajině si přeje dítě tak moc, až si jeho existenci přivolá. Když napadne sníh, postaví si sněhulačku, ta však druhého dne zmizí a na cestě se objeví drobné stopy… Tato ryze zimní kniha mi byla doporučována už tolikrát a já se k ní i přesto stále ještě nedostala. Sama sobě dávám předsevzetí, že ji tuhle zimu přečtu a Vám radím to samé. Tohle bude silné…


4) Smrtná zima – Kate A. Boormanová
První díl z young adultovské série nám představí hlavní hrdinku Emmeline, která žije v osadě uprostřed lesů. Vydat se mimo osadu je smrtelně nebezpečné, jí však okolní stromy cosi šeptají a lákají ji na zapovězenou cestu…YA (jak víte) není můj žánr, nicméně tuhle sérii bych přeci jen v rámci odpočinku ráda zkusila, navíc teď nedávno Host vydal druhý díl Temná tání, takže komu se první díl zalíbí, má možnost v sérii ihned pokračovat.


5) Anna a vlaštovčí muž – Gavriel Savit
Ani nedokážu spočítat, kolikrát už jsem tady na blogu knihu zmiňovala a opravdu doufám, že teď už na ni konečně dojde řada. Očekávám válečný příběh psaný však z pohledu dítěte, což mám moc ráda. Onen vlaštovčí muž bude pravděpodobně jakousi metaforou, na co však, to netuším. Chcete-li to zjistit spolu se mnou, do knihy se určitě pusťte, slyšela jsem na ni vesměs pozitivní názory.

6) V lese visí anděl – Samuel Bjørk
K zimě podle mého patří i čtení severských detektivek a tahle vypadá obzvlášť dobře. Vyšetřovatel Holger Munch musí rozlousknout případ, ve kterém někdo vraždí malé holčičky, obléká je do bílých šatiček a nechává v lese s cedulkou „cestuje sama“ na krku. Podobně jako u Smrtné zimy vyšel nedávno druhý díl s názvem Sova, o kterém se teď dost mluví. Doufám proto, že ani první díl nezklame.


7) Blaze – Richard Bachman
No a dnešní výčet uzavírá můj oblíbenec Stephen King (alias R. Bachman, což je jeho pseudonym). Obecně jsou knihy, které napsal pod pseudonymem považovány za slabší v jeho tvorbě, nicméně myslím, že i ony si zaslouží pozornost.


Určitě jste si povšimli, že jsem knížky pro tyto tipy vybírala zejména podle obálky, názvu či doby, ve které se odehrávají – chtěla jsem zkrátka, aby byly opravdu zimní… Budu moc ráda, pokud také nějaké tituly přidáte do komentářů… Doufám, že se Vám nová rubrika zalíbila a jak už jsem psala, někdy začátkem prosince očekávejte tipy na vánoční dárky. Mějte se krásně, moji milí. ♥

středa 9. listopadu 2016

RC | Měsíční svit nad Paříží - Jennifer Robson

Originální název: Moonlight over Paris
Překlad: Naďa Funioková
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2016
Počet stran: 368

Měsíční svit nad Paříží je historický román z meziválečného období „ztracené generace“. Hlavní hrdinka, Angličanka Helena Montagu-Douglas-Parrová, si na rodičích vyprosí rok strávený v Paříži. Prodělala právě velmi vážnou chorobu a ráda by konečně začala pořádně žít. Ve Městě světel se chce věnovat své vášni – malování a hodlá se také konečně vyrovnat se svou minulostí a nešťastným vztahem, kterým si prošla. Podaří se jí v neznámém prostředí uspět?

Román Měsíční svit nad Paříží mne zaujal hned, jakmile vyšel v českém překladu. Obvykle nevyhledávám romantické knihy, na této mě ale zlákala překrásná obálka a zejména období, ve kterém se děj odehrává. Na blogu už jsem kdysi zmiňovala, že právě meziválečná doba patří k mým vůbec nejoblíbenějším, navíc Paříž té doby musela mít úžasné kouzlo. Když se mi proto naskytla možnost zrecenzovat knihu pro Jotu, neváhala jsem ani minutu.

Příběh je velmi lehký, nenáročný na čtení, přesto však půvabný a svým způsobem i podmanivý. Knihu jsem odkládala jen velice nerada a moc se mi líbilo nechat se unášet na vlně lehké naivity hlavní hrdinky. Bylo to něco naprosto jiného, než co normálně čítám. Tím však nechci říct, že by byl příběh nějak přehnaně originální, spíše naopak. Dostanete od něj přesně to, co byste od romantické knihy čekali. Mladou, krásnou hlavní hrdinku, která vyrazí na vlastní pěst (i když ne tak docela) do Paříže. Dvacátá léta jsou v plném proudu, což neznamená nic jiného než večírky, jazz a umění. Do jejího života samozřejmě postupem času vstoupí charismatický muž a vy tak jen čekáte, jestli se ti dva dají dohromady už v půlce, nebo jestli s tím autorka počká až do závěru.


Hrdinové této knihy však zůstávají vcelku uvěřitelní. Helena (jak už jsem řekla) je mladá, krásná žena, lehce naivní, ale tomu se snad nelze divit vzhledem k tomu, z jaké rodiny pochází. Líbilo se mi, že je na jedné straně trochu zakřiknutá, na druhé straně ale, když jde do tuhého, se umí postavit za svůj názor. Sam je opředen tajemstvími, jak už to tak v dobrých romantických knihách bývá. Po celou dobu mi byl velmi sympatický, jen jeho rozhodnutí na konci už mi přišlo až přespříliš pohádkové, ale tak proti gustu… Osvěžení, kromě Heleniných nových přátel, tvořily také skutečné postavy té doby. Setkáme se s Hemingwayovými, Fitzgeraldovými či Murphyovými, což podle mého činí knihu autentičtější.

Co pro mě osobně pozvedá knihu na vyšší úroveň a proč ji nezařazuji do průměru v rámci romantické literatury, je určitě autorčin styl. Robsonová před napsáním knihy provedla opravdu důkladnou rešerši, o čemž se ostatně můžeme přesvědčit v samotném závěru, kdy nám doporučuje, co „číst dále“. Díky tomu vytvořila věrohodnou atmosféru dvacátých let, která na mě skrze stránky doslova dýchala. Přenesla jsem se do Paříže a představovala si, jaké to asi muselo být na všech těch večírcích, no a vzhledem k tomu, že sama mám docela kladný vztah k umění, mě potěšila i Helenina vášeň právě v této oblasti.

Kniha má ovšem i jedno velké, ale velké mínus. A to je korekce v českém překladu. S takovým množstvím chyb a překlepů jsem se již dlouho nesetkala. Já osobně nepatřím v tomto směru k úplným puritánům, znám lidi, kteří jakmile narazí na jednu chybku, už mají zkažený požitek ze čtení. Já umím odpouštět, sama nejsem neomylná (i když psaní na blogu a v knihách je samozřejmě něco úplně jiného). Nicméně v Měsíčním svitu bylo už i na mě těch chyb prostě moc. Taky mi moc nevyhovovalo, jak byl koncipován závěrečný slovníček pojmů (francouzských). Je totiž uspořádán abecedně, což by při hledání možná bylo užitečné, pokud by obsahoval úplně všechny výrazy. On ale všechna slovíčka neobsahuje, což samozřejmě vyúsťuje v jistou nepřehlednost. Mnohem užitečnější by mi přišlo klasické řazení pojmů podle stran, na kterých se vyskytují, ale možná už moc rýpu…


Sečteno, podtrženo – v rámci žánru romantika kniha vybočuje zejména pro svou atmosféru, která je vykreslena rozhodně na výbornou. Příběh nepřekvapí, ale na druhou stranu si u něj nádherně odpočinete a přenesete se do Paříže dvacátých let, takže jestli máte tuto dobu rádi a hledáte něco lehčího na čtení, určitě knihu můžu doporučit. Vadou na kráse jsou však zmíněné překlepy a chyby a velká škoda jich, opravdu kazí celkový dojem. Knize uděluji 4/5.

Za poskytnutí recenzního výtisku a příjemné chvíle, které jsem nad knihou strávila, děkuji tímto mockrát nakladatelství Jota.

Četli jste už tuto novinku? Líbila se Vám, nebo se na ni snad teprve chystáte? Je Paříž dvacátých let něco, co Vás okouzluje? A co Váš vztah ke „ztracené generaci“? Určitě se se mnou o tom všem a ještě o spoustě dalšího pojďte pobavit do komentářů. Těším se ♥

pondělí 7. listopadu 2016

Saturnin - Zdeněk Jirotka AUDIOKNIHA

Vydavatel: ADK Prague
Interpret: Oldřich Vízner
Délka: 6:04 h
www.audioteka.cz

Legendární humoristická kniha Zdeňka Jirotky nám představí sluhu Saturnina, který obrátí život svého pána naruby. Přestěhuje ho na loď, donutí ho hrát tenis na cvičné zdi a svérázně se vypořádá s jeho tetou Kateřinou a bratrancem Miloušem. Posléze se dozvíme, co se stane na rodinné dovolené u dědečka, když je celé osazenstvo odříznuto od civilizace vlivem velké vody.

Saturnin si ke mně našel cestu již potřetí. Prvně jsem četla fyzickou knihu někdy na střední škole, o několik let později viděla stejnojmenný film a nyní jsem se pustila do audioknihy, kterou namluvil Oldřich Vízner – představitel filmového Saturnina. A k tomu, abych si Saturnina náležitě zamilovala a dokázala docenit všechny kvality tohoto díla, jsem potřebovala všechny tyhle tři formáty.

Příběh samotný je velmi svěží. Odehrává se v poměrně krátkém časovém úseku, během kterého se ale stihne přihodit velká spousta věcí, nutno podotknout, že většinu z nich má na svědomí právě hlavní postava – sluha Saturnin. Situační humor střídají velmi vtipné hlášky hlavních protagonistů, a co rozhodně pozvedá knihu na vyšší úroveň, je fakt, že se jedná o humor velice sofistikovaný.

Nejnosnější součástí knihy ovšem zůstávají zcela ikoničtí hlavní hrdinové. Na nich dokázal Jirotka perfektně zachytit typické rysy české povahy. Saturnin je bavič a pohodář, nedokáže ho rozházet absolutně nic a s každou situací se vyrovnává s noblesou. Je oddán svému pánu a jeho trapiče (čti tetu Kateřinu a Milouše) dokáže odpálkovat jako nikdo jiný. Jiří Oulický, Saturninův pán a vypravěč příběhu, je velmi dobře vychovaný mladý muž znalý způsobů. Z počátku je vpravdě trochu zakřiknutý a nudný, ale právě pod vlivem svého sluhy v sobě nalézá netušené možnosti. Teta Kateřina hýřící svými příslovími zpodobňuje chamtivost a alibismus a její syn Milouš je klasickým příkladem špatně vychovaného spratka, který by snad ale pod vlivem těch správných lidí mohl dospět v lepšího člověka. Nedílnou součástí knihy je také krásná a pracovitá Barbora, k níž Jiří v průběhu knihy pojímá hlubší city a zapomínat nesmíme ani na dědečka – hostitele zvaných i nezvaných a přemýšlivého doktora Vlacha. Postavy zkrátka dělají z knihy to, čím je.


Stejně tak ale Jirotkův charakteristický styl. Přestože se jedná o humornou knihu, autor píše velmi půvabně a oslavuje krásu českého jazyka. Jeho styl je velmi čistý a přímý, a proto si onen sofistikovaný humor můžeme náležitě vychutnat. Jedná se o kvalitním čtení, přesto si u něho odpočinete a stoprocentně se i zasmějete. Už úvodní scéna s koblihami jistě rozběhne vaši obrazotvornost naplno. (Já osobně bych však nepatřila ani do jedné skupiny, které zmiňuje doktor Vlach, už od prvního čtení jsem byla přesvědčená, že bych tvořila skupinu čtvrtou, tedy tu, která se do koblih bez zaváhání pustí :D).

Tentokráte jsem se rozhodla pro poslech audioknihy, bylo to vůbec poprvé, co jsem poslouchala audioknihu, kterou jsem předtím již četla ve fyzické podobě a musím říct, že to byl perfektní zážitek a knihu jsem si náramně užila. Narátorem je navíc pan Oldřich Vízner, který ztvárňuje filmového Saturnina, takže je pro dabing jako stvořený a pouto, které s tímto dílem má, bylo při poslechu znát. 

Jsem velice ráda, že jsem nakonec dospěla k poznání, že Saturnin je opravdu kvalitním a nadčasovým dílem. Panu Jirotkovi skláním poklonu za to, jak skvěle dovedl vystihnout českou povahu, navíc v tak humorné formě. Jeho styl je pohlazením po duši a každý milovník českého jazyka si ho musí užít. Nezbývá mi než doporučit Saturnina jak ve fyzické, filmové, tak i audioknižní podobě a pokud byste mu snad (stejně jako já) nepřišli na chuť hned napoprvé, určitě to nevzdávejte, postupem času v něm totiž objevíte to pravé bohatství. 5/5!


Jaký je Váš vztah k Saturninovi? A v jakém formátu jste si příběh vychutnali? Kdo je Vaší nejoblíbenější postavou a na kterou z humorných situací dodnes vzpomínáte? Určitě mi dejte vědět, jako vždy se budu moc těšit.

sobota 5. listopadu 2016

Přečteno za říjen 2016

Ahoj všichni, dneska se společně mrkneme, jak se mi čtenářsky dařilo v průběhu října. Stejně jako v případě přírůstků to z fotky možná vypadá tak, že se mi nedařilo vůbec, ale opak je pravdou. Říjen pro mě byl opravdu skvělým měsícem, možná vůbec nejlepším z celého roku. Užila jsem si jak většinu knih, které jsem přečetla, tak i měsíc jako takový. Mám spoustu nových zážitků a načerpala jsem poměrně velké množství energie, tak snad ji nějak smysluplně využiji. Celkový počet přečtených knih je osm, což jak jistě víte, je pro mě nadprůměr, tak se na to pojďme podívat…


Jako první přišel na řadu rest ze září v podobě Zabijáků od Adlera-Olsena. Vím, že o tom autorovi teďka melu pořád dokola, ale on vážně stojí za to. Potvrdilo se mi to i v případě druhého dílu této detektivní série a vážně se nemůžu dočkat, až se pustím do dalších knih. Recenzi už najdete nějakou dobu na blogu, takže jestli chcete, můžete si ji přečíst tady. 5/5

Následovala dlouhá cesta do Ameriky. Já osobně dávám při cestování přednost audioknihám a ani tentokrát jsem neudělala výjimku. Pustila jsem se do Dívky ve vlaku, což je jedna z těch knih, kterou chci mít přečtenou prostě proto, že ji četli všichni (skoro všichni). Já jsem v tomhle hrozná, ale i když mě sto lidí odrazuje, chci být zkrátka v obraze a na „fenomény“ si utvářet vlastní názory. Tentokrát se mi ale potvrdil názor davu – že to za moc nestojí a pokud se této knize vyhnete, určitě o nic nepřijdete. 3/5 (hvězda za přednes interpretek). Recenze

Další dokončenou audioknihou jsem si královsky spravila náladu. Karlík a továrna na čokoládu od Rolda Dahla v podání Báry Hrzánové pro mě zůstává nezapomenutelným zážitkem a tento klasický příběh, který asi většina z Vás zná jen ve filmové podobě, opravdu vřele doporučuji. 5/5 – recenze

Dalším zářijovým restem byla e-kniha od Hostu – Její život v očích panenky od autorky Ingrid Desjours. Z recenze (tady) už můžete vědět, že tahle novinka mě maximálně nadchla a doporučuji ji, kudy chodím. Zejména tedy milovníkům psychologických knih, potažmo thrillerů. Spolu s následující knihou tvoří pravděpodobně vrchol tohoto měsíce, i když tentokrát jsem měla opravdu štěstí na skvělé knihy. 5/5

Kolem Vdovy od Fiony Bartonové teď panuje docela rozruch, u mnoha lidí jsem ji viděla na recenzi, ale tahle kniha si pozornost tedy rozhodně zaslouží! Čte se sama, příběh je originální a o propracovanosti postav už raději ani nemluvím. Pokud si chcete přečíst celý můj názor, můžete tady. 5/5 a velké doporučení!


Druhou recenzní knihou od Domina byla Srdeční záležitost Gillese Legardiniera. Jsem moc ráda, že jsem si skrze ni rozšířila své čtenářské obzory a tak trochu vystoupila ze své komfortní zóny, nicméně měla nějaké mouchy – zejména jednu velikou: nejsem si jistá, komu je přesně určena. Chcete-li se dozvědět více, mrkněte na recenzi. 4/5

Zklamáním měsíce pro mě byla klasika Ostře sledované vlaky od Bohumila Hrabala. Poslouchala jsem ji jako audio v podání Kryštofa Hádka, kterého mám velmi ráda, nicméně kniha jako taková mi prostě vůbec nesedla. 1/5 – recenze

Poslední dokončenou knihou byl Saturnin od Zdeňka Jirotky opět v podobě audioknihy. Musím říct, že jsem se k příběhu dostala už potřetí. Poprvé jsem někdy před deseti lety četla fyzickou knihu, pak viděla film a teď poslechla audioknihu a upřímně – abych si Saturnina opravdu zamilovala a dokázala ho náležitě docenit, potřebovala jsem všechny tyhle tři formáty. Teď už ale nemůžu hodnotit jinak než 5/5 a skláním se před Jirotkovým krásným, čistým humorem, po duši hladícím jazykem i tím, jak skvěle dovedl vystihnout českou povahu.

Rozečtenými knihami je teď už dokončený Obraz Doriana Graye od Oscara Wildea, který jsem četla v rámci Týnina projektu #mycteme. Ani napotřetí nezklamal, ale o tom více v chystané recenzi a v příštím měsíčním shrnutí. Druhou rozečtenou (čti rozposlouchanou) knihou je Co mě naučil tučňák od Toma Michella. Neskutečně si ten příběh užívám a už se těším, až se o něm rozepíšu v recenzi.

Jaký byl Váš říjen? Dařilo se Vám nebo toho máte prostě tolik, že číst nestíháte? Jaké jsou Vaše čtecí plány na následující měsíc? Čtete klasiky? A zapojili jste se do Týnina skvělého čtenářského klubu? Pokud ne, rozhodně to napravte. Skupinu najdete na Facebooku, na Goodreads, nebo aspoň zaskočte k Týně na blog zjistit více podrobností (odkaz tady).

pátek 4. listopadu 2016

Víkendové čtení #24

Krásné páteční ráno, vítejte po více než měsíci opět u víkendového čtení. Než se dostaneme ke knize, která mi bude dělat v následujících dnech společnost, ráda bych Vás tímto upozornila, že jsem konečně začala být trochu aktivní na Instagramu. Abych se přiznala, doteď jsem úplně přesně nevěděla, jak ho spravovat jen pomocí počítače, protože já a mobil – to už nejde dohromady vůbec. Zdá se ale, že jsem na to konečně vyzrála, proto budu moc ráda, když můj blog podpoříte právě i na této sociální síti. Odkaz naleznete tady. Focení mě teď začalo neskutečně bavit, jsem sice hrozný amatér, ale ta nádherná podzimní krajina mi velice usnadňuje práci.


No a nyní, po mých úvodních vykecávkách a reklamě :D, můžeme konečně přejít k tomu podstatnému, tedy ke knize, kterou právě čtu, a kterou budu pravděpodobně číst ještě v průběhu víkendu. Jedná se o Měsíční svit nad Paříží od Jennifer Robsonové. K recenzi mi ji poskytlo nakladatelství Jota a řeknu Vám, jen málokdo by odolal už díky její krásné obálce…

Se kterou knihou strávíte víkend Vy? Upoutal Měsíční svit Vaši pozornost? A máte taky své Instagramy, které bych mohla sledovat – pokud ano, určitě mi do komentáře připište odkaz, moc ráda se podívám! 

čtvrtek 3. listopadu 2016

Knižní přírůstky za říjen 2016

Ahoj všichni, opět po měsíci Vás vítám u výčtu knih, které se mi podařilo nashromáždit v průběhu října. Z fotky to tak možná úplně nevypadá, ale vězte, že tentokrát je toho opravdu hodně. Celkový počet je totiž 18! Velkou spoustu tvoří audioknihy a přibyly mi také dvě e-knihy, které na fotce samozřejmě nemůžete vidět. Tak jdeme na to.

Hned v úvodu měsíce ke mně doputovaly dva recenzní výtisky od Domina. Vdova a Srdeční záležitost, na obě už můžete najít na blogu recenze a zejména Vdovu od Bartonové opravdu doporučuji z celého srdce.

Dále se na webu audioteka.cz objevila úžasná akce na jejich audioknihy, které jsem využila zejména proto, že mě čekala dlouhá cesta letadlem do Ameriky. Pořídila jsem si Na zabití od Swansona, což je knížka, na kterou mě kdysi dávno nalákala Kamča (Hlava plná knih). Dále Dahlovky Karlík a továrna na čokoládu a Obr Dobr, na něhož se v nejbližších dnech chystám. Přihodila jsem taky klasiky Ostře sledované vlaky od Hrabala a mého milovaného Saturnina, na kterého nachystám brzy recenzi. Pořád platí, že se chci mrknout na film Dívka ve vlaku, takže jsem si objednala i tenhle fenomén a celou objednávku pak zakončila kompletními Letopisy Narnie od Lewise. Kdysi už jsem zkoušela číst některé díly, ale příliš mě nenadchly, myslím však, že v podobě audioknihy to bude dobrá volba. Celá audiokniha má něco okolo pětatřiceti hodin, takže mi na nějakou dobu asi vystačí :D


Vzhledem k tomu, že jsem zaregistrovaná i na audiolibrix.cz, kde za recenze a nákup získáváte věrnostní body, měla jsem možnost si u nich vybrat jednu audioknihu zcela zdarma. Volba padla na Co mě naučil tučňák od Toma Michella. Po knížce jsem pokukovala už dlouho, navíc když ji namluvil Kryštof Hádek, nebylo nad čím váhat. Právě ji poslouchám a musím říct, že jsem zatím nadšená.

Co bych to byla za knihomola, kdybych si něco neodvezla taky z Ameriky. Bez mučení přiznávám, že já na čtení v angličtině moc nejsem (ne, že bych to nezvládla po jazykové stránce, ale já zkrátka miluju ten český květnatý jazyk, navíc mi to v angličtině samozřejmě trvá mnohem déle), ale když jsem v knihkupectví zahlédla tuhle nádhernou edici v kůži, nemohla jsem odolat. Zakoupila jsem si schválně knihy, které mám doma i v češtině, abych si četbu případně mohla usnadnit. První z dvojice krasavic je Peter Pan, kterého jsem právě nedávno dočetla v češtině, takže návrat k příběhu v originále snad nebude nikterak náročný a nechat jsem tam nemohla ani mého oblíbeného Sherlocka Holmese, konkrétně The adventures od Sherlock Holmes, samozřejmě od sira Arthura C. Doylea.


Následoval další recenzní výtisk, tentokráte od Hostu. Všemi dary obdarovanou od Mikea Careyho jsem vám nedávno představovala v edičním plánu (tady) a moc se těším, až se do knihy pustím. Určitě to bude v nejbližších dnech.

Za hlasování v Křišťálové lupě pro databázi knih jsem si pak mohla zakoupit jednu e-knihu za zcela směšnou částku. Ze dvou nabízených jsem si vybrala Jerúldelger, po které pokukuji už od jejího vydání, navíc ji nedávno docela vychvalovala moje oblíbená Zdenička (na její blog určitě mrkněte tady).

Po návratu z Ameriky na mě čekala další slušná várka, učinila jsem totiž několik objednávek na databázi knih. Prvním kouskem jsou Věnečky od Blandine Le Callet, dále Mapa a území od M. Houellebecqa a taky Prostě spolu od Anny Gavaldy. Všechny knihy jsem si nakoupila proto, že pro Vás do budoucna chystám jistou sérii článků, takže si potřebuji rozšířit obzory.

Dnešní výčet uzavírá poslední recenzní výtisk tohoto měsíce – Měsíční svit nad Paříží od Jennifer Robsonové s překrásnou obálkou. Knížku mi k recenzi poskytla Jota, takže se už moc těším, až se začtu.


Uff, a to je pro dnešek všechno. Pevně doufám, že jsem na nic nezapomněla. Knih je pěkná nálož, ale budiž mi ke cti, že téměř polovinu už mám přečtenou. Jaký byl Váš říjen? Taky se Vám toho nakupilo tolik nebo jste střídmější? Už se moc těším na Vaše komentáře. Užívejte listopad a mějte se báječně!