pátek 30. září 2016

Knižní přírůstky za září 2016

Krásné páteční odpoledne moji milí čtenáři, dnes byste možná očekávali spíše příspěvek do rubriky Víkendové čtení, nicméně já ještě stále nedokončila Zabijáky, takže mi o víkend budou dělat společnost právě oni. Kromě toho jsem také rozečetla e-knihu Její život v očích panenky, čímž můžu plynule navázat na dnešní článek, který se bude týkat knižních přírůstků za uplynulý měsíc. No a právě Její život v očích panenky od Ingrid Desjours je jedním z nich. Knihu jsem dostala teprve přede dvěma dny k recenzi od nakladatelství Host a vzhledem k tomu, že se jedná o e-book, ji nemůžete vidět na fotografii. :)

Když se však vrátíme pěkně na začátek měsíce, máme tu hned dvě pěkné bichličky. Obě, jak Jonathana Strange & pana Norrella tak Malé ženy, jsem si zakoupila přes databázi knih od Ohany. Mám z nich nesmírnou radost a přiznávám, že jsou mými dlouholetými resty, třeba prvně zmíněná je na mém TBR seznamu už skoro rok.


Patnáctého září jsem pak musela kvůli škole do Prahy, a co bych to byla za knihomola, kdybych se nezaskočila podívat po nějakých knížkách, že? (Ne, že bych je tedy potřebovala). A tak jsem zavítala do svého oblíbeného antikvariátu na Národní – nutno ale podotknout, že tentokrát jsem nebyla tak nadšená, jako při své předchozí návštěvě. Ulovila jsem však Lorda Morda od mého oblíbeného Miloše Urbana za pár kaček a v pěkném stavu, takže úplně marné to nebylo. Hned vedle sídlí Levné knihy, tudíž moje další kroky vedly tam. V rukou jsem držela spoustu knih, nicméně nakonec jsem odešla pouze s jednou, pro kterou jsem tam vlastně šla. Krysař od Viktora Dyka, v tomhle krásném vydání, které se bude skvěle vyjímat vedle stejného Obrazu Doriana Graye, prostě musel být můj.


No a tím pro dnešek končíme, vážení. :) Vím, že je to u mě asi docela nezvyklé – „pouhých“ pět knížek, nicméně víc toho opravdu není a já jsem na sebe pyšná! Celkově mě knížky vyšly opravdu na pár korun, mám z nich radost a už se nemůžu dočkat, až Vám poreferuji o Její život v očích panenky, doufám, že to bude brzy. :)


Jaká je Vaše zářijová bilance? Utráceli jste, šetřili, dostávali recenzní výtisky? A četli jste některou z knih, které zmiňuji? Budu moc ráda, když mi dáte vědět v komentářích…

pátek 23. září 2016

Víkendové čtení #23

Hezké páteční poledne, vítám Vás u nového víkendového čtení. Posledních několik dní trávím na překrásném místě, kde to ke čtení jen vybízí. Proto se mi už téměř podařilo dokončit Tanec s draky, který jsem Vám ukazovala minule. Na víkend však odjíždím na svatbu kamarádky, a jelikož strávím spoustu času ve vlaku, beru s sebou něco lehčího než je dvanácti set stránková bichle. :)


Tím vyvoleným na cesty je tentokrát Jussi Adler-Olsen, do kterého jsem se zamilovala ihned po dočtení první knihy. Nyní mě čeká druhý díl ze série případů z oddělení Q, a sice Zabijáci. Neuvěřitelně se těším, až se znovu setkám s týmem vyšetřovatelů a budu si užívat autorův vynikající styl…:)

Co budete číst Vy? A jak si užíváte babí léto? Máte rádi Olsena? Tak jako vždy se už teď nesmírně těším na Vaše krásné komentáře…

úterý 20. září 2016

Ediční plán #8 - září 2016

Hezké sychravé úterý přeji a vítám Vás u nového edičního plánu, tedy u výčtu knih, které vychází v průběhu září a zaujaly mne. Asi se už stane takovou malou tradicí, že tento typ článku vyjde vždy až ke konci měsíce, dříve mi to jaksi nevychází. No, snad to pro Vás i tak bude inspirativní a třeba objevíte tituly, o kterých jste dosud neslyšeli a rádi byste je měli ve své knihovničce. Tak jdeme na to. :)

Hned 1. září vydalo Argo velice zajímavou knihu Kdysi od Morrise Gleitzmana. Přestože se jedná primárně o literaturu určenou dětem, myslím, že právě tento titul by mohl oslovit velmi široké spektrum čtenářů. Hlavním hrdinou je malý chlapec Felix, který byl svými rodiči poslán do bezpečí sirotčince. Jeho matka s otcem jsou totiž Židé a navíc knihkupci, což je v Polsku roku 1942 samozřejmě nejen nepřípustné, ale hlavně velmi nebezpečné. Přestože Felix pevně věří, že se pro něj rodiče vrátí, jen co vyřeší nastalou situaci, jak válka pokračuje, zjišťuje, že jediný na koho se může spolehnout, je on sám. Při čtení anotace mi na mysli hned vytanulo např. Volání netvora (recenzi si můžete přečíst tady), které podobně jako Kdysi řeší závažné téma z dětsky naivního pohledu.

Další zajímavou novinkou je bezpochyby thriller Vdova od Fiony Barton. Knihu vydalo nakladatelství Domino 8. 9. a má velice zajímavý a neotřelý námět. Dost bylo vrahů a jejich pohnutek, tady na scénu přichází někdo docela jiný – manželka jednoho takového monstra, pedofilního vraha dětí. Jaké to bylo žít po jeho boku? A vyplují po jeho smrti na povrch všechna stará tajemství? Přiznávám, že tato kniha je pro mě možná nejočekávanějším titulem měsíce. :)

19. září vyšla novinka od velmi úspěšné Ruty Sepetys Sůl moře. Autorka je u nás známá zejména díky románu V šedých tónech, který jsem četla, a dost se mi líbil, proto mám v hledáčku právě i její nejnovější knihu. Nedávno jsem v rozhovoru s ní slyšela, že se ráda věnuje velkým historickým katastrofám, které byly tak trochu upozaděny v důsledku jiných slavnějších událostí. V šedých tónech se proto věnuje deportacím na Sibiř v době druhé světové války, které zastínily koncentrační tábory, kdežto Sůl moře vypráví příběh největší námořní katastrofy v dějinách lidstva, kdy v závěru druhé světové války přišlo o život přes devět tisíc lidí naráz v důsledku potopení lodi Wilhelm Gustloff. Nemusím Vám asi radit, kterou slavnější námořní katastrofou byla tato zastíněna… Na knihách Ruty Sepetys se mi velmi líbí, že nejen, že připomínají důležité historické milníky, na které bychom možná zapomněli nebo o nich dokonce nevíme, ale navíc své tituly píše takovým jazykem, že jsou přístupny i velmi mladým čtenářům, o čemž mimo jiné svědčí i fakt, že u nás je vydává nakladatelství CooBoo.

22. 9. by měly vyjít Oběti honu od Danijela, autora, jenž ze strachu raději používá pseudonym. Jeho kniha se totiž dotýká závažných témat zneužívání dětí a dětské pornografie a vzhledem k tomu, že sám autor je investigativním novinářem, lze se jen domýšlet, co v knize je skutečnost a co fikce. Oběti honu vydává nakladatelství Olympia.
 
Dále tu mám Harryho Pottera a prokleté dítě od J. K. Rowlingové (a dalších autorů), což asi nikoho nepřekvapí. Sama jsem z toho trošku rozpačitá, nicméně knihu si samozřejmě pořídím, abych si na ni mohla udělat obrázek. Nejprve jsem přemýšlela, zda si nového Pottera nepořídit v angličtině, ale vzhledem k tomu, že všechny předchozí díly jsem četla pouze v češtině, jsem se nakonec rozhodla počkat do 24. 9., kdy knížka vyjde u Albatrosu.

No a poslední na seznamu je další z knih od Domina, jejichž ediční plán na letošní podzim je opravdu nacpaný k prasknutí. Jedná se o pro mě tak trošku netradiční čtení – Srdeční záležitost od Gillese Legardiniera totiž vypráví o na první pohled spokojené středoškolačce, která má vše, co by si každá dospívající dívka mohla přát. Až do chvíle, kdy zjistí, že její nejlepší kamarádka Lea trpí nevyléčitelnou nemocí. Úkol je jasný, hlavní hrdinka se spolu se svými spolužáky snaží zpříjemnit Lee každičký den, který jí ještě zbývá. Tato kniha vyjde na moje narozeniny 27. 9., což beru jako znamení, pořídit si ji. :D

Na jaké tituly se letošní podzim těšíte Vy? Co Harry Potter? Jdete do toho nebo odoláte? A znáte Rutu Sepetys? To a mnohem víc mě bude určitě zajímat v komentářích. :)

pátek 16. září 2016

Ségry - Raina Telgermeier

Originální název: Sisters
Překlad: Michala Marková
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2016
Počet stran: 208

Když Raina dovrší čtvrtého roku, jejím jediným přáním je mít sestřičku. To se jí o několik měsíců později splní, nicméně Amara vůbec není taková, jakou by ji Raina chtěla mít. Je sice roztomilá, to ano, ale taky pěkně ubrečená a protivná. Vztah sester se ani s přibývajícím věkem nelepší, když se jim však narodí bratříček a mezi rodiči to začne skřípat, nezbývá jim nic jiného, než začít tahat za jeden provaz. Jsou přece ségry!

Začínám mít pocit, že se ze mě stává komiksový fanda. Po Zámku a klíči, který je samozřejmě úplně jiný, jsem dostala chuť pustit se do dalšího „obrázkové čtení“ a vybrala si nenáročné Ségry, které mě naprosto pohltily a rozhodně mám v hledáčku i další autorčiny knihy!


Raina Telgermeierová sepsala autobiografický příběh o nelehkém vztahu se svou mladší sestrou, který dokonce sama opatřila kresbou. Jedná se o velmi milé a vtipné čtení, nic náročného, a přesto ve mně kniha zanechala něco navíc. Myslím si, že každý, kdo má sourozence si na něj při čtení vzpomene. Já sama mám starší sestru a náš vztah taky nebyl zrovna jednoduchý, narodila jsem se, když ona byla v pubertě, takže si asi dokážete představit, jak moc mě milovala. I přes jednoduché obrázky a úsměvné momenty dřímá pod povrchem mnohem víc – autorka poukazuje na to, jak je rodina důležitá, jak by se její členové měli navzájem podporovat a milovat a to je moc pěkné.



Z postav mi překvapivě byla sympatičtější mladší Amara – je ztřeštěná, neposedná a (to hlavně) miluje zvířata. Obě holky spojuje vášeň pro malování, která jim zůstala až do dospělosti a to, že se autorka sama postarala i o obrázky knize rozhodně přináší body k dobru. Ilustrace jsou na první pohled docela jednoduché, ale skvěle zachycují emoce hlavních hrdinů a jsou pro příběh rozhodně stěžejní, protože textu je v knize opravdu pomálu.


Ségry rozhodně doporučuji všem, především pak ženám/dívkám, které samy mají sourozence. Garantuji vám, že se při čtení pobavíte, i když je ten humor někdy trochu hořkosladký – předpokládám, že každému, kdo komiks už četl, utkví v hlavě zejména scéna s rybičkami. :) Pod slupkou nevinných dětských strkanic a malicherných problémů, se rozhodně skrývá něco navíc – vhled do jedné tradičně netradiční rodiny, která (tak jako každá) má své problémy. Za mě uděluji rozhodně 5/5 a jak už jsem říkala, chystám se i na další autorčiny knihy, u nás je slavný zejména Úsměv, který v loňském roce zaznamenal enormní úspěch, a který rozhodně také přispěl k tomu, že se zájem o komiks (hlavně u dívek) navrací.



Jaký máte názor na Ségry? Četli jste i Úsměv? A co komiksy obecně? Fandíte jim nebo jste spíše skeptičtí a věnujete se „opravdovější“ literatuře? Moc se těším na Vaše komentáře.

středa 14. září 2016

Knižní přírůstky za srpen 2016

Krásné středeční dopoledne, mí milí. Půlka září v čudu a já ještě nepublikovala knižní přírůstky za srpen (well done, Hani). Myslím, že je tedy nejvyšší čas podívat se, co mi do knihovny zase přibylo. Tentokrát se musím pochválit – koupila jsem si pouze čtyři knihy, no nicméně celkově jsem se zase vyšplhala na počet 11.

První kniha byla dárkem od mého přítele, v srpnu jsem totiž měla svátek. Rovnou říkám, že Páťa opravdu není na knížky, a proto mě moc a moc potěšilo, že mi knihu sám vybral, dokonce se mi trefil do vkusu a pozor – koupil knihu, kterou ještě nemám a to chtělo odvahu. Tou knihou je Ve službách zla, třetí díl z detektivní série o Cormoranu Strikeovi z pera Roberta Galbraitha. Když jsem se přítele zeptala, jestli ví, že se jedná o třetí díl, tak na mě vyvalil oči, ale uklidnila jsem ho, když jsem mu řekla, že předchozí dva mám doma (ne, že bych tedy měla Hedvábníka přečteného)…No, nejvyšší čas s touhle sérií pohnout. :)

Dále jsem v srpnu získala dva recenzní výtisky: Bazar zlých snů od Kinga a Útěk od Maye, na obě knihy si už můžete přečíst recenzi a obě moc a moc doporučuji.

V srpnu jsem také navštívila své prarodiče, kteří usoudili, že to je skvělá příležitost pro to, obdarovat mě knihou, a tak tam na mě čekali rovnou dva Murakamiové – Norské dřevo a Konec světa & Hard-boiled Wonderland. Od tohoto autora si chci přečíst něco už nesmírně dlouho, proto mi tím babička s dědou udělali velikou radost.


Další dvě knížky se ke mně dostaly prostřednictvím soutěže od Šárky (její skvělý blog Můj knižní ráj určitě znáte). Jde o Tampu od Alissy Nuttingové a Dopisy Malých žen od Gabrielly Donellyové. Kromě knih mi obrovskou radost udělal i vzkaz, který Šárka připsala na pohlednici s koněm, nevím, jestli to byla náhoda nebo zda to ví, ale já jsem opravdu milovnicí koní, takže jí za krásnou výhru tímto ještě jednou mockrát děkuji.


Poslední kousky jsem si zakoupila sama u Martinusáků. Původním plánem bylo tedy koupit si pouze jednu knihu – Zabijáky od Adlera-Olsena, abych měla kompletní sérii a mohla pokračovat v jejím čtení, jenže přece nebudu platit poštovné, že? A tak jsem do objednávky přihodila ještě epistolární román Dra@hý příteli, komiks Ségry, na který můžete na blogu brzy čekat recenzi a jednu z nejkrásněji zpracovaných knih, jaké jsem kdy viděla – Smetištejn.


No, a to je pro dnešek všechno, jedenáct krásných knih, některé už mám přečtené, na ostatní se moc těším. Vy mi určitě dejte vědět, zda jste některou z nich četli, zda Vás některá láká a taky mi napište, jak se zrovna máte, co děláte, jaký byl pro Vás návrat do školy, zkrátka, co budete chtít. Vaše úžasné komentáře mě vždycky moc potěší. :)

úterý 13. září 2016

RC | Útěk - Peter May

Originální název: Runaway
Překlad: Filip Drlík
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2016
Počet stran: 400

Píše se rok 1965 a pětice mladých kluků se rozhodne uprchnout s rodného Glasgow do Londýna. Tvoří kapelu, mají trochu peněz, hodně snů a nudné životy, a proto jim rozhodování netrvá příliš dlouho. Bohužel velmi brzy zjistí, že cesta za dosažením úspěchu je dlážděna kameny a že je čeká nejedna nesnáze. I Londýn samotný je hodně vzdálený snové představě mladíků, a tak se tři z nich vracejí po osmi týdnech zpátky frustrovaní, vyčerpaní, se změněnými životy.
O padesát let později dojde v Londýně k brutální vraždě a oni tři mladíci, dnes už vetší starci, se vracejí do města čelit své minulosti.


Peter May – nesmírně charismatický a inteligentní člověk a především skvělý spisovatel. Pro jeho trilogii z ostrova Lewis jsem se do něj zamilovala, tudíž když jsem měla možnost vybrat si u nakladatelství Host knihu k recenzi, volba nebyla nijak složitá. Novinka z pera tohoto Skota musela být moje. :)

Charakteristickým znakem spojujícím všechny Mayovy knihy (které jsem zatím četla), je střídání minulosti a přítomnosti. V pasážích z minulosti používá autor ich formu, kdežto v těch z přítomnosti er formu, což je nesmírně zajímavý a originální detail. V knize Útěk je ústředním motivem síla přátelství. V roce 1965 tvořila banda kluků nerozlučnou partu, nicméně události v Londýně je dokázaly rozdělit. Po padesáti letech však osud svede tyto muže znovu dohromady, aby se ukázalo, že zub času nezkalil přátelská pouta vytvořená v mládí. May je brilantní spisovatel a ta nostalgie na vás opravdu dýchá z každé stránky. Přestože je i tato kniha trochu říznutá detektivní linií, to není vůbec to podstatné. To, co tady hraje prim, je opravdu prvotřídně vystavěný příběh o mezilidských vztazích, o schopnosti táhnout za jeden provaz, i když je to mnohdy těžké. O tom, že stará přátelství nikdy nevyblednou. Že vzpomínky přetrvají.

"Ať běžíte, jak daleko chcete, věci, před nimiž utíkáte, na vás čekají hned po příjezdu. Protože si je neustále vláčíte s sebou."

Ústřední postavou je Jack, skrze něhož postupně odhalujeme spletitou cestu do Londýna a hlavně události, které pak jeho i jeho přátele poznamenaly na celý život. Autorovou velkou předností je rozhodně schopnost vykreslit své hrdiny na jedničku, což tady znovu prokázal. Jack (ale i ostatní) jsou zkrátka opravdoví lidé, se svými sny, tužbami a potřebami a právě i díky pasážím, kde je použita ich forma, můžeme nahlédnout do hlavy hlavního hrdiny a všechno prožívat s ním.


Jazyk autora je velmi vytříbený, krásně učesaný, místy i poetický, přesto však nesmírně čtivý a svižný. Střídání kapitol z minulosti a přítomnosti umožňuje dávkovat napětí, ale May to rozhodně nedělá naoko. On to totiž nepotřebuje, píše s lehkostí pírka a přesto zcela nedostižně, takže si skrze jeho slova v hlavě pomalu malujete celý ten příběh a jste v tom Skotsku (potažmo v Londýně) spolu s hlavními hrdiny. Právě spisovatelský um, atmosféra a perfektní hlavní hrdinové povyšují autorovy knihy na zcela jinou úroveň.

Doufám, že je z mé recenze patrné, jak moc mě Peter May jako spisovatel okouzlil. Své silné příběhy vždycky podpoří ještě další spoustou aspektů, které dohromady vytváří dokonalou rovnováhu a čtení jeho knih je prostě prvotřídním zážitkem. Útěk doporučuji všem, kdo chtějí opravdový příběh o přátelství, prodchnutý nostalgií a zatížený tajemstvím a hutnou atmosférou. Zklamaní určitě nebudete a pro ty z vás, kteří přeci jen preferují trochu větší napětí je tu stále trilogie z ostrova Lewis, na kterou nedám dopustit. Útěku uděluji poctivý plný počet 5/5 a moc se těším na autorovy další knihy.


Za poskytnutí recenzního výtisku a skvělý čtenářský zážitek mnohokrát děkuji nakladatelství Host.

No a teď klasicky pár otázek na Vás. Znáte Petera Maye? Četli jste od něho něco? Zaujal Vás? Budu se moc těšit na Vaše komentáře. :)

PS: Dneska se omlouvám za ty fotky, ale e-kniha opravdu není příliš fotogenická :)

sobota 10. září 2016

Bábovky - Radka Třeštíková

Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2016
Počet stran: 328

12 žen, 12 bábovek, 12 více či méně propojených osudů. Ve své nejnovější povídkové knize nám autorka Radka Třeštíková přiblíží příběhy manželek, milenek, dcer a hlavně matek. Nechybí motivy těhotenství, nevěry, lásky či zklamání to vše v průběhu jednoho roku.

Bábovky – jedna z nejdiskutovanějších knih roku hlavně díky obrovské mediální kampani, která se kolem nich odehrála. Na jednu stranu se tomu nedivím – témata rozebírána v knize jsou většině žen asi docela blízká, no a díky překrásné obálce a usměvavé autorce, se knížka snad musí prodávat sama. Jak je to ale s obsahem?

Nápad propojit dvanáct povídek o dvanácti ženách, které se více či méně znají, mi přijde hrozně moc originální. Ale… Vzhledem k tomu, že má knížka jen něco přes tři sta stran, dostává pro sebe každá z protagonistek zhruba 25 stran a to pro vystavění kvalitního příběhu bohužel nestačí. Samozřejmě se díky onomu „osudnému“ propojení s postavami setkáváme i nadále, jak postupujeme knihou, jenže to je málo. Až příliš velké množství věcí zůstává otevřeno a nevyjasněno a vzhledem k množství času, které s danou ženou strávíme, si k nim nedokážeme vytvořit dostatečné pouto, což je škoda. Navíc (a to hlavně) se mi zdá, že Radka vytáhla na povrch opravdu tu největší špínu lidí – to jako opravdu každý musí podvádět? Každý musí lhát? Každý musí být nespokojený? Ta kniha je synonymem pro klišé – máme tu kariéristku, zoufalou dceru, hysterickou manželku, která by pro otěhotnění snad skočila i pod vlak, nešťastnou milenku a samozřejmě to musíme říznou i nějakou tou nemocí, pokus o sebevraždu a tak, aby těch stereotypů nebylo málo, že? Anotace slibuje „ironii, humor, bolest, napětí, lásku“ no a já si nejsem tak úplně jistá, jestli jsme s autorem tohoto výroku četli stejnou knihu…


Jak už jsem řekla – postavy jsou děsně prvoplánové a nedostatečně vykreslené. Od knihy jsem opravdu očekávala, že přinese něco nového. Že bude přelomová. Že to bude takové to „oddechové“ čtení povýšené na vyšší level. Toho jsem se však nedočkala. Opravdu na mě působila děsně šablonovitě. Je samozřejmé, že by nás asi nebavilo číst 300 stran o tom, jak jsou všichni šťastní a mají se rádi, ale na druhou stranu tady těch „manželských (i jiných) problémů“ bylo přespříliš. Při každé další hrdince jsem si už jen říkala, tak co zase? Co to bude tentokrát? A taky jsem si po každé další říkala, že horší už to nebude, že tolik klišé neexistuje a ono ejhle, existuje.


No, tak teď jsem knihu asi pohanila, jak jsem mohla. Co ale autorce rozhodně nemůžu upřít, je spisovatelský um. Ta kniha se čte v podstatě sama a Třeštíková rozhodně zvolila velice přiléhavý styl. Každý jednotlivý příběh je podán velice autenticky a přizpůsobuje se postavě. Právě podle stylu velice snadno rozlišíte, že teď vypráví puberťačka a teď zas zoufalá ženská na hlídání dětí… Mnozí totiž psali, že se jim příběhy jednotlivých žen pletly, že se slévaly. Já ale takový problém rozhodně neměla. Za prvé zvolila Radka dosti netypická jména, což možná udělala záměrně, protože kdyby se ty ženské jmenovaly Jana, Lucka a Kačka, aby se popletly daleko snáz než Květa, Johana a Miluška; nicméně to, co je od sebe hlavně odlišuje, je zmíněný styl psaní.


Pro mě osobně byla kniha jedno velké zklamání, ale i tak věřím, že si své čtenáře najde. Podle mého je to skvělá kniha pro ty, kteří čtou méně a koupí si jednu knihu do roka. Docela dobře si umím představit, že to bude právě tato, protože krásně ozdobí knihovničku a mase čtenářek dá přesně to, co chtějí. Pocit, že jsou na tom lidi ještě hůř. Asi to trochu funguje na takové té bulvární úrovni – lidi rádi čtou o špíně ostatních, potřebují mít pocit, že jejich životy, i když šedivé a prázdné přeci jenom ještě nejsou tím nejhorším. Věřím a je mi to líto, že se spousta žen/dívek v některé postavě pozná a pokud ano, rozhodně bych doporučila urychleně něco udělat se svým životem, protože věřte mi, ani jednou z postav byste měnit nechtěli… Náročnější čtenáři se ale bez této knihy podle mého s klidem obejdou. Já jí nakonec udělila 2/5, jednu hvězdu za výborný nápad a druhou právě za autorčin styl.


Jaký je Váš názor na Bábovky? Oslovily Vás? Chystáte se na ně? A co Radka jako autorka? Taky je Vám tak moc sympatická (jako ženská) jako mně? Její facebookové statusy jsou legendární, mimochodem… :)

středa 7. září 2016

Pamatuji si vás všechny - Yrsa Sigurdardóttir

Originální název: Ég man þig
Překlad: Eduard Světlík
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2015
Počet stran: 320

Katrín, její manžel Gardar a společná kamarádka Líf se rozhodnou odplout z Reykjavíku do vesnice Heysteri, aby tam společně opravili starý dům, který chtějí později využít jako rekreační chatu pro turisty. Brzy se však v nehostinné pustině začnou objevovat známky cizí společnosti – po místnostech se povalují mušle, ozývají se divné zvuky a na podlaze se objevují mokré šlápoty. Je možné, aby tu nebyli sami?
Na druhé straně fjordu mezitím vyšetřuje Dagný spolu se svým přítelem Freyerem záhadné vniknutí do mateřské školky. Vandal poničil zařízení a zanechal na stěnách nechutné vzkazy. Stopa vede do minulosti, do archivních složek – mohlo by spolu vloupání do školky, nepřirozená úmrtí z minulého století a nedávné zmizení Freyerova syna nějak souviset?

Pamatuji si vás všechny – fenomén blogerského světa a kniha, kterou dnes již nečetl jen málokdo. Reklamní humbuk kolem ní byl masivní a dozajista splnil svůj účel. Zaslouží si to ale tento titul?


Jak jistě mnozí z vás vědí, knihu jsem si pořídila na Světě knihy, kam zavítala autorka Yrsa, tudíž mi ji dokonce podepsala. Zaujala mě tak moc, že jsem ji zařadila do své letní čtecí výzvy a nemohla jsem se dočkat, až se konečně ponořím do příběhu… Velmi výmluvná bude asi informace, že jsem knihu četla dva měsíce a to ne proto, že by kniha byla tak dobrá…


Příběh je rozdělen do dvou dějových linií, což je u mysteriózních knih, thrillerů či detektivek celkem klasika. Umožňuje tak autorovi stupňovat napětí a skákat z jedné linky na druhou přesně ve chvílích, kdy se to nejvíce (nebo nejméně – záleží, jak se na to díváte) hodí. Přesně tento postup zvolila i Yrsa a musím říct, že kapitoly umí tato dáma utínat opravdu dobře. Obě linky jsou po příběhové stránce dobře vymyšlené, nicméně ani jedna z nich se mi bohužel nezdála dotažená. Příběhy spolu totiž na počátku absolutně nesouvisí, samozřejmě že časem, jak postupujeme knihou, se začínají objevovat náznaky provázanosti a na konci autorka linie propojila, nicméně mně ta dějová odlišnost vadila natolik, že si myslím, že by si každá dějová linka zasloužila vlastní knihu. Vzhledem k tomu, že jsem Pamatuji si vás všechny četla tak dlouho, jsem se pak místy trochu ztrácela v ději a hlavně mi opravdu připadalo, že celkové rozuzlení příběhu a napojení linií bylo nedostačující. Na konci jsem měla v hlavě až příliš otázek „proč“, „jak“, „kdo“ atd.; obecně mi nevadí otevřené konce, ale co je moc, to je příliš a na můj vkus zůstalo mnoho věcí nevysvětlených a to mi vadí. Připadám si pak ochuzená a autora podezřívám z toho, že neuměl věci dotáhnout, tak je raději ukončil.


Dalším velkým zádrhelem knihy jsou dozajista postavy. Dvojice vyšetřovatelů Dagný a Freyer se mi zdáli býti celkem v pořádku, mají svá tajemství, svou pohnutou minulost a jasný cíl, kterého se drží. Horší už to bylo s trojicí ve vesnici Heysteri. Tak například: kdybyste byli typičtí měšťáci a chtěli si opravit chatu – vydali byste se sami na chladný fjord v době, kdy tam nikdo jiný není a nikdo vám nemůže pomoci? Motivy jejich činů mi jsou zkrátka trochu záhadou. Navíc to jsou otravové. Líf je líná, bojácná a prospěchářská mrcha; Katrín nejistá ženská, co by si ráda myslela, že zvládne všechno a Gardar je vypočítavý, prolhaný parchant, který ubližuje své ženě… no zkrátka trojlístek k pohledání.


Knihu zachraňuje to, že autorka dobře píše. Její styl se mi zalíbil. Jak už jsem řekla, tak napětí umí dávkovat bravurně a u čtení se budete opravdu bát. Já jsem vůči duchům a podobným věcem dosti skeptická, a přesto se mi večer po čtení nešlo na záchod úplně nejlépe, to říkám na rovinu, takže si nejsem jistá, jestli je tato kniha vhodná pro úplně slabé povahy – doporučuji číst pěkně za denního světla, nejlépe v obýváku ve společnosti dalších několika lidí. :)

Celkově mě ale kniha hodně zklamala, jak je asi patrné z mé rozhořčené recenze. Postavy mi k srdci nepřirostly, ale jako hlavní problém vnímám především neukončenost a nepropojenost všech událostí. Tak trochu se mi zdá, že toho autorka chtěla vnést do knihy tolik, až to překombinovala. Některé zápletky a hlavně chování hrdinů pak působí velmi strojeně a po dočtení zůstává pocit rozpačitosti… Nebo alespoň u mě to tak bylo. Je to zvláštní, ale i přes všechna negativa kniha není úplným propadákem, Yrso poděkuj si za svůj spisovatelský um! Věřím, že se spoustě z vás bude líbit, ostatně i na databázi knih má hodnocení 85 %, což jistě o něčem svědčí. Za mě je to ale těžký průměr, takže 3/5.


Jak Vám se Pamatuji si vás všechny zalíbilo? Souhlasíte s mým názorem nebo Vám konec vyhovoval a já jsem prostě jen ignorant? Četli jste od autorky sérii s právničkou Tórou? A máte nějakou oblíbenou duchařskou knihu? Už se moc těším na všechny Vaše milé komentáře. :)

neděle 4. září 2016

Přečteno za srpen 2016

Ahoj moji milí čtenáři, je konec srpna – pro spoustu z vás pravděpodobně konec prázdnin a začátek nového školního roku. Pro mě je to ale hlavně čas ukázat Vám zase po měsíci, co se mi podařilo přečíst. Vzhledem k tomu že pro mě srpen v osobním životě nebyl zas až tak šťastný, pravděpodobně se to promítlo i na mém čtení, protože jsem na knihy neměla tolik nálady a hlavně času jako obvykle. Výsledkem jsou tedy čtyři přečtené knihy, tak se na ně pojďme mrknout. :)

Jako první jsem přečetla útlounkou povídku z pera mojí oblíbené Gillian Flynnové – The Grownup. Knížečka má opravdu asi jen šedesát stránek a ani angličtina není složitá, takže jsem ji měla přečtenou velice rychle. Dějová linka se motá kolem hlavní postavy, která profesionálně provádí „hand job“ a taky tak trochu věští budoucnost. Celý její život se obrátí naruby, když si ji do svého domu pozve mladá žena, která je přesvědčena, že nejen dům, ale také jejího nevlastního syna postihl zlý duch. Jak už jsme u Flynnové zvyklí, nic nikdy nemusí být tím, čím se to zdá být a já jí za skvělou atmosféru a za překvapivé twisty na tak malém prostoru uděluji 4/5.


Dále následovalo období, ve kterém jsem téměř nečetla, ale koncem měsíce jsem se to rozhodla prolomit pomocí Bout of Books readathonu a musím říct, že to splnilo svůj účel. Dokončila jsem Čaroprávnost od Terryho Pratchetta, ale přestože jsem si Zeměplochu zamilovala, zrovna tento díl mi k srdci příliš nepřirostl. Celou recenzi si už můžete přečíst na blogu – tady a knihu samotnou jsem ohodnotila průměrnými 3/5.

Další dokončenou knihou byl recenzní výtisk od Dobrých knihBazar zlých snů Stephena Kinga. Přestože povídkové sbírky obvykle příliš nemusím, tady se autor znovu ukázal ve své nejlepší formě a já jsem tomu moc ráda. Recenze už je taky online – zde a kniha ode mě obdržela 4/5, k dokonalosti v ní pár povídek přeci jen přebývalo.


Poslední dokončenou knihou měsíce bylo Pamatuji si vás všechny od Yrsy Sigurdardóttir. Na tuhle jsem se upřímně těšila, bohužel po přečtení moc nechápu to všeobecné nadšení, které kolem knihy panuje. Nechci se tady moc vykecávat, protože již brzy uveřejním celou (a celkem obsáhlou) recenzi, takže v ní si určitě budete moci přečíst víc, protože mi několik z vás psalo, že právě na tuhle recenzi se těší, tak snad po dočtení nebudete zklamaní. Rozhodně vás nechci odrazovat, nicméně pro mě byla kniha těžkým průměrem, čemuž odpovídá i hodnocení 3/5.

31. 8. jak jistě víte (i ode mě z blogu) proběhl Den nepřečtených knih, během kterého jsem četla Bábovky od Radky Třeštíkové. Knihu se mi podařilo dokončit až prvního září, a proto nebudu podvádět a zařadím ji až do zářijového shrnutí, už teď ale můžu prozradit, že recenze se jistě dočkáte o mnoho dříve. :)

V průběhu posledních několika dní srpna jsem se rovněž pustila do recenzní e-knihy od Hostu, která nese název Útěk a na svědomí ji má můj oblíbenec Peter May, ani tuto knihu jsem však v průběhu srpna dočíst nestihla, proto se na její hodnocení budete moci těšit v následujícím měsíci.


Toť ode mě dneska vše, doufám, že i Vy jste v srpnu přečetli nějaké pěkné knihy. Která se Vám líbila nejvíce? A četli jste něco z mého výběru? Budu se moc těšit na Vaše úžasné komentáře… :)

pátek 2. září 2016

Víkendové čtení #22

Krásný pátek moji nejmilejší, po dlouhé době vítejte opět u víkendového čtení. I když tentokrát jsem si jistá, že kniha, kterou Vám dnes představím, mi zabere rozhodně delší dobu než jen víkend.


Hodlám se totiž pustit do zatím posledního dílu série Píseň ledu a ohně od G. R. R. Martina – do Tance s draky. Už je to docela doba, co jsem psala recenzi na předchozí díl (můžete na ni mrknout tady), ale ti z vás, kteří ji četli, vědí, jak moc tuhle ságu miluju. Proto si ji taky snažím šetřit a pro tloušťkou knih se do nich opravdu pouštím jen tehdy, pokud mám dostatek času. Právě tento týden nastává ideální konstelace hvězd, a proto nevidím důvod, to už dále odkládat. Moc se těším!

Co budete o víkendu číst Vy? A jaký máte názor na tuhle sérii? Čtete anebo raději koukáte na seriály (známější jako Game of thrones)? Jako vždy se na Vaše komentáře už teď moc těším. :)