středa 31. srpna 2016

Den nepřečtených knih 2016

Ahoj moji milí, máme tu poslední srpnový a tedy i prázdninový den a to neznamená nic jiného než Den nepřečtených knih. Tuto akci má už od roku 2011 pod záštitou jeden z mých oblíbených knižních e-shopů Martinus.cz a letos poprvé jsem se rozhodla zapojit i já.


Je Vám doufám jasné, že nepřečtených knih jsou na mých poličkách desítky, takže mám rozhodně z čeho vybírat. Původně jsem si myslela, že po delší době sáhnu zase po nějaké klasice, jenže pak jsem vypadla z domu a odjela za prarodiči a na nějakou klasiku si vůbec nevzdechla, takže budu číst knížku, kterou už taky odkládám pěkně dlouho. Jsou to Bábovky od Radky Třeštíkové a mám takový dojem, že jsem jeden z posledních lidí, co je ještě nečetl…

Co jste si pro dnešní den vybrali Vy a jak se Vám vůbec líbí celý ten nápad? Já osobně to vnímám spíše jako výzvu pro lidi, kteří moc nečtou, ale i tak se mi celá ta filozofie projektu moc líbí. :)

pondělí 29. srpna 2016

RC | Bazar zlých snů - Stephen King

Originální název: The Bazaar of bad dreams
Překlad: Linda Bartošková
Nakladatelství: Beta - Pavel Dobrovský
Rok vydání: 2016
Počet stran: 472

Nejnovější povídkový soubor z pera Stephena Kinga nám představí dvacet různorodých povídek, které spojuje téma morálky, posmrtného života či odpovědnosti nad vlastními činy. Zajímavostí je, že autor před každý příběh přidal doplňující komentář o tom, jak a kdy vznikal a co bylo motivem pro jeho vytvoření. Skrze vlastní komentáře nás tak Stephen nechá tak trochu nahlédnout do jeho hlavy a podívat se „za oponu“.

Má vůbec ještě cenu psát, jak moc Kinga miluju? Asi ne, proto nejspíš nikoho z vás nepřekvapí, že jsem se do této nové povídkové sbírky musela pustit ASAP (čti při nejbližší možné příležitosti).

Prvně musím zdůraznit, že čtení povídek je vždycky tak trochu úskalím, neboť je jasné, že při dvaceti povídkách se vám asi všechny nebudou líbit. Proto jsem se hned na začátku malinko obrnila a srazila svá očekávání pokud možno na minimum. Naštěstí jsem to ani nemusela dělat, protože starouš King prostě pořád umí. Jeho styl je pohlazením pro každého skalního fanouška a nevím, jestli jste ten pocit někdy zažili, ale já mám zkrátka takové jakési brnění pokaždé, když otevírám jeho další knihu. Je to totiž jako setkání se starým přítelem. Už jeho úvodní slova: …
Přichystal jsem pro tebe pár kousků, Věrný čtenáři. Máš je před sebou, vyložené v měsíčním světle. Ale než se na ty ručně vypracované vzácnosti, které mám na prodej, důkladněji podíváš, trochu si o nich popovídáme, ano? Nebude to trvat dlouho. Tak, posaď se vedle mě. A přisuň se trochu blíž. Já nekoušu.
I když… známe se už hodně dlouho a zřejmě už víš, že to není tak úplně pravda.
Že?
… jsou pro „věrného čtenáře“ takovým uspokojením, že to ani nedokážu popsat. Mám z něj pocit, jako když všechny ty příběhy opravdu píše pro nás, pro čtenáře. Ne, vlastně ne pro „nás“, ale pro „mě“. Pevně doufám, že jste takový pocit taky někdy zažili, nebo zažijete…

Autor tentokráte před každou z povídek přidal doplňující komentář, takže můžeme trošinku nakouknou do "zákulisí"

Dvacet povídek – to je i na Kinga docela dost, jsou rozsahově kratší, než bývá zvykem a dokonce zde najdete i trochu poezie. Celkově se mi většina povídek opravdu dostala pod kůži. Tentokráte se totiž nejedná tak úplně o horory jako takové (s potoky krve, zástupy duchů a bandou oživlých zombie), ne, tady šel Stephen k samotnému jádru – strach z budoucnosti, ta lezavá všudypřítomná hrůza, odpovědnost nad vlastními činy, otázka morálky, ale třeba i malý chlapeček s vrtulí na čepici. To jsou ti praví strašáci. Obecně se mi zdá, že jak nám autor stárne, začíná nad tímhle vším mnohem víc uvažovat; s otázkou posmrtného života jsme se mohli setkat třeba i v jeho nedávném románu Revival. Ono je to asi logické, když je vám sedmdesát, už ten strašák smrtky s kosou není tak abstraktní (co to povídám smrtky, spíše pěkného chlapíka – pana Mňamky, což? Ale to už předbíhám, to si musíte nejprve přečíst tu knihu, abyste pochopili tyhle mé interní vtípky :)).


Líbí se mi, že King pořád umí šokovat. Mám pocit, že toho chlápka už znám jako svý boty a vím, co od něj čekat, ale přesto mi v některých povídkách uštědřil takový políček, až to bolelo. Nejrazantněji jsem to pocítila v povídkách Duna a Smrt, jejichž závěry jsou prostě famózní. Dále se mi hóóódně líbily Nekrology a taky Zlý chlapeček. Ale se zajímavými a netradičními náměty přišel i v jiných. Naopak právě třeba bez zmiňované poezie by té sbírce bylo mnohem líp.


Abych to tedy shrnula, strejda King zaválel. Jsem moc ráda, že to můžu napsat, protože jsem se upřímně docela bála. Tuto povídkovou sbírku určitě nemusí zavrhovat ani ti, kteří hororům neholdují, protože jak už jsem napsala, tady zombíky ani jiné „reálné“ strašáky nečekejte, opravdu jde spíše o neblahé vize budoucnosti, o mrazivý pocit v zádech… King ve své knize O psaní říká, že psaní je řemeslo jako každé jiné a povím vám, že kdyby všichni řemeslníci pracovali tak svědomitě jako on, bylo by nám všem na tom světě líp. Celkově knize uděluji 4/5 a nebojím se ji doporučit vám všem, i těm, kteří nejsou zrovna fanoušci číslo jedna! :)


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Dobré knihy. Bazar zlých snů si můžete zakoupit tady, v sekci Detektivky a napětí.

Tak co Vy a Pan spisovatel? Donutily Vás už ty mé pochvalné recenze po něčem sáhnout nebo jste imunní a King Vás zkrátka nechává chladnými? A máte nějakého autora, u kterého když otevřete jeho novou knihu, cítíte ono brnění a až nezdravé vzrušení? :) Budu se moc těšit na Vaše komentáře, moji milí.

pátek 26. srpna 2016

Ediční plán #7 - srpen 2016

Ahoj všichni, zase sepisuju ediční plán až na konci měsíce, bože já jsem hrozná. :) No, nicméně se bez dlouhých průtahů pojďme podívat na to, co mě v srpnu zaujalo a třeba tady opožděně naleznete ještě nějakou inspiraci…

Začneme jedenáctým srpnem, kdy nakladatelství Host vydalo Útěk - novinku od mého oblíbence Petera Maye. A vzhledem k tomu, že se mi s nimi nedávno podařilo navázat spolupráci (jupí, jupí, jupí!!!) mi knížku v e-podobě poskytli k recenzi. Samozřejmě jsem se do toho hned pustila, zatím jsem asi ve čtvrtině, nicméně Mayův rukopis je prostě tak senzační, že věřím, že se mi od něj bude líbit naprosto každá kniha. Tato, jak je autorovým zvykem, střídá dvě časové linie, minulou, ve které se banda kluků, co mají rádi hudbu, vydává do Londýna a současnou, kde se ta samá banda vrací do Londýna po padesáti letech. Kniha je říznutá detektivní linií, ale vlastně zatím sama přesně nevím, o co půjde – nečetla jsem totiž anotaci. Dodám už jen, že kniha má překrásnou obálku, jako ostatně všechny Mayovky a knihy od Hostu obecně. :)
 
Dále tu máme českou autorku Janu Jiráskovou a její Zbláznila ses? Knihu vydalo nakladatelství Paseka někdy v půlce srpna a mám dojem, že vzbudila celkem rozruch. Hodně se o ní teď mluví a věřím, že spoustu čtenářů upoutala už svou zajímavou obálkou, kterou má na svědomí Lela Geislerová. Vypráví příběh ženy – matky, která už má několik dětí a po čtyřicítce znovu otěhotní se svým o několik let mladším přítelem. Jak situaci vnímá ona sama a její okolí? Nejen o tom je tato knížka. Skvělou recenzi na ni nedávno napsala třeba Jana od Martinusáků – tady.
 
Třetí knihou, na kterou si rozhodně brousím zuby je další knížka od Hostu – Její život v očích panenky od francouzské spisovatelky Ingrid Desjoursové. Jedná se o detektivku se zajímavými hrdiny. Marc se při vyšetřování jednoho případu potká s jemnou dívkou Barbarou, která se stará o svou těžce nemocnou maminku. Ta je však velmi zahořklá a tak je Barbařinou jedinou útěchou společnost panenek. Marca dívčina bezelstnost vyvádí z míry, zároveň má ale pocit, že právě ona by mohla hrát klíčovou roli v celém případu.

22. 8. vydalo nakladatelství Ikar Ty, já a ti druzí, což je kniha s přenádhernou obálkou. Na svědomí ji má Irka Fionnuala Kearneyová a jedná se o společenský román, které mě poslední dobou nesmírně zajímají, ale skoro vůbec je nečtu. Co se stane, když napovrch vyplují všechna tajemství jedné na první pohled bezstarostné rodiny?

26. 8. a znovu Ikar, tentokráte kniha, která upoutá už svým názvem – Smrt a jiné vrcholy mého života od Sebastiana Niedlicha. Když se k tomu navíc připočte zajímavá obálka a ústřední myšlenka smrti jako nejlepší kamarádky, vznikne vám podle mého recept na dobrou knihu. Tato hořkosladká komedie oplývající nadsázkou a černým humorem je pro mě rozhodně must have. :)

Poslední knihou, kterou dnes zmíním, je novinka od spisovatelské dvojice vystupující pod pseudonymem Lars Kepler. Věřím, že právě na tuhle knihu se spousta z vás těší. Samozřejmě se jedná o Playground, ve kterém nám autoři poodhalí, co se stane v těch vzácných vteřinách, kdy se zastaví srdce… Knihu vydává 30. 8. nakladatelství Host

Jací jsou Vaši favoriti tohoto měsíce? Pořídili jste si nějakou žhavou novinku nebo to máte alespoň v plánu? Která z mého výběru Vás zaujala nejvíce? Budu se moc těšit, když mi dáte vědět v komentářích. :)

čtvrtek 25. srpna 2016

Čaroprávnost - Terry Pratchett

Úžasná Zeměplocha – 3. díl
Originální název: Equal Rites
Překlad: Jan Kantůrek
Nakladatelství: Talpress
Rok vydání: 1994
Počet stran: 276

Čaroprávnost, třetí díl ze série Úžasná Zeměplocha, vypráví příběh mladičké Eskariny, která se narodila jako osmý potomek osmého syna. V případě, že se osmému synovi narodí osmý syn, se tento totiž automaticky stává mágem. V případě dcery to ale neplatí, protože se ženami zeměplošská magie zkrátka vůbec nepočítá; příliš pozdě si starý kouzelník Podomní Kšaft uvědomil svůj omyl. Kouzelnou hůl, která je charakteristikou každého mága totiž Eskarině předal, aniž by se ujistil, že se skutečně jedná o chlapce…

Není tomu tak dávno, co jsem s touto rozsáhlou sérií začala, a přesto už mám za sebou třetí díl. To myslím dostatečně poukazuje na to, jak mě celý svět Zeměplochy ohromil. Vzhledem k tomu, že druhý díl – Lehké fantastično se věnuje stejným postavám jako Barva kouzel, neměla jsem potřebu sepisovat recenzi, protože by byly v bleděmodrém téměř totožné (recenzi na první díl si můžete přečíst tady). Čaroprávnost však na scénu přivádí zcela nové charaktery, a tak si myslím, že si zaslouží samostatný článek…


V předchozích dvou dílech bylo opravdu pramálo děje. Postavy zkrátka jen tak putovaly Zeměplochou a zažívaly nejrůznější dobrodružství. V této knize už je to trochu o něčem jiném. Hned v úvodu Pratchett vytvořil zajímavou zápletku, to když Podomní Kšaft předal magickou hůl dívce, která díky svému pohlaví na takovou věc vlastně vůbec nemá nárok. Zbytek knihy se pak točí právě kolem tohoto ústředního motivu – zda se tedy hlavní postavě Eskarině podaří státi se mágem či nikoliv. Takový mág musí totiž studovat na speciální Univerzitě, kam je však dívkám přístup zakázán. V průběhu knihy Esk doprovází Bábi Zlopočasná, postava, se kterou se (jak jsem pochopila) setkáme v dalších dílech ještě několikrát.

Bohužel musím konstatovat, že právě postavy byly tentokráte asi hlavním problémem, který jsem s knihou měla. Bábi Zlopočasnou bych ještě dokázala překousnout, neoslnila mě, ale věřím, že v průběhu dalších dílů projde velkým vývojem a bude jí postupně věnováno stále více a více prostoru. Naproti tomu Esk mě otravovala po celou dobu. Já vím, že se jedná o dítě, ale číst o ní mě vůbec nebavilo; její pohnutky mi přišly nepochopitelné, zdála se mi občas rozmazlená a nafoukaná, někdy příliš chytrá, jindy příliš dětinská. Nevím, zda to byl Pratchettův záměr, ale zkrátka by mi vůbec nevadilo, kdybych se s ní jako s postavou už nikdy nesetkala.


Pokud jste četli mou předchozí recenzi, pak víte, že jsem až do nebes vychvalovala zejména autorův humor. I zde ho najdeme dostatek (ne tolik jako v předchozích dílech, ale je tu), nicméně se mi zdál takový nucený. Jakoby se kamsi vytratila ta lehkost, se kterou Pratchett vtipkoval v předchozích knihách. Tady jsem měla tak trochu dojem, že některé humorné situace či hlášky jsou do knihy vecpány jakoby násilím. V knize jsem rovněž postřehla až nehorázné množství chyb a překlepů, což mě velice rušilo při čtení.

Výsledkem je, že jsem ani ne tří set stránkovou knihu četla přes dva měsíce. Sice se mi líbí, že autor řeší aktuální až nadčasová témata (rovnoprávnost žen a mužů) – mimochodem, do češtiny byl zvolen i moc hezký název (Čaroprávnost, chápeme se, že? :D), nicméně to samo o sobě nestačí. Postavy mi nebyly sympatické a i děj mi byl v podstatě lhostejný a kolikrát jsem se dokonce přistihla, že při čtení vůbec nedávám pozor a přemýšlím nad jinými věcmi. Tento díl jsem ohodnotila průměrnými 3/5, protože i přes tu spoustu výhrad, se pořád jedná o dobrou knihu. Nezbývá mi ale než doufat, že se s dalšími díly vrátí opět ten starý dobrý Pratchett se svým břitkým humorem, trefnými hláškami a skvěle propracovanými postavami.


Co Vy si myslíte o Čaroprávnosti? Líbila se Vám? A jaká kniha s „čarodějkami“ je podle Vás nejlepší? A ještě mi prosím povězte, vyskytuje se v dalších knihách Esk? Budu se moc a moc těšit na Vaše komentáře, moji milí. :)

neděle 21. srpna 2016

Bout of Books 17.0 Readathon

Hezké nedělní odpoledne, mí milí. Je to tady – po velké čtecí krizi (která byla zapříčiněna nedostatkem času) jsem se rozhodla, že je načase tak trochu pohnout s tím obřím množstvím nepřečtených knih, které se kupí na mé poličce. Lepší příležitost než týdenní čtecí maraton neznám…
Původně jsem si chtěla uspořádat takový svůj vlastní, soukromý, nicméně jsem právě zjistila, že od zítřka – tedy od 22. 8. až do 28. 8. běží oficiální readathon, který nese název „Bout of Books“ a letos se koná již po sedmnácté! Rozhodla jsem se tedy také neoficiálně zapojit, nicméně pokud by se chtěl někdo z Vás přidat „oficiálně“ – po kliknutí SEM přejdete na příslušnou stránku.

Můj TBR je megalomanský, ale je to dáno hlavně tím, že tři knihy už mám rozečtené a dál nevím, do čeho se pustím, no a vzhledem k tomu, že nebudu doma, musím s sebou táhnout spoustu knih, abych měla na výběr…To je snad jasné, ne? :D

Hlavním cílem je pro mě dokončit ony rozečtené knihy, tedy Pamatuji si vás všechny (ne, že by ta knížka byla špatná, naopak, ale nějak se zkrátka stalo, že už ji čtu asi měsíc); Čaroprávnost (ne, že by ta knížka byla špatná, ale už ji čtu přes dva měsíce :D) a konečně Bazar zlých snů – nejnovější sbírku povídek od Stephena Kinga, kterou mi k recenzi poskytl e-shop Dobré knihy.

Další prioritou je e-kniha od HostuÚtěk, novinka z pera Petera Maye, kterého, jak víte, naprosto miluju. Dále s sebou ještě beru Bábovky a Annu a vlaštovčího muže, tak uvidíme, co vlastně nakonec stihnu.


Chystáte se někdo také zapojit? Co zrovna čtete a jak se máte? Procházíte také jednou za čas čtenářskou krizí, a co Vám pomáhá ji překonat? Na všechny Vaše komentáře se už moc těším. :)

pondělí 15. srpna 2016

Přečteno za červenec 2016

Ahoj všichni, vítejte u dalšího opožděného článku. Dneska bych se s Vámi ráda podělila o dojmy z těch několika knih, které se mi podařilo přečíst v průběhu uplynulého měsíce. Nebylo jich mnoho, pouze čtyři, nicméně i tak jsem spokojená, protože se vesměs jednalo o samé kvalitní kousky a navíc jsem zabrouzdala i do žánrů, kterým se obvykle tolik nevěnuji. :)

Paradoxně hned v prvních dvou dnech července jsem přelouskala dvě knížky a celý zbytek měsíce mi zabraly ty zbývající. První byla naprosto dokonalá kniha Dobrý proti severáku od Daniela Glattauera. Na blogu už můžete najít celou recenzi (pokud jste ji ještě nečetli, mrkněte na ni tady). E-mailová korespondence mezi dvěma hlavními hrdiny příběhu mě opravdu zasáhla a na knihu tak budu vzpomínat ještě dlouho. Bez nadsázky ji považuji za jednu z nejlepších, jaké jsem kdy četla a zcela bez přemýšlení za nejlepší „romantickou“ záležitost, jež dodnes prošla mýma rukama. Hodnotím samozřejmě 5/5. :)

Následovala další romantika, což je u mě docela neobvyklé, protože tomuto žánru se většinou vyhýbám. Řekla jsem si ale, že k létu to přeci jen tak nějak patří, a tak jsem se rozhodla pro Volbu od Nicholase Sparkse. Kniha je takovou klasickou sparksovkou, jestli mohu soudit. Dva lidé – ona zadaná, on bohatý a charismatický…jak to asi dopadne, že? Nicméně nebylo to tak ploché, jak to z mého popisu může vypadat. Volba je pro tuto knihu opravdu příhodným názvem a to v mnoha směrech a věřím, že spoustě z vás, by se mohla líbit. Já se však prostě Sparksovou fanynkou asi nikdy tak docela nestanu, přesto však ode mě kniha dostala průměrné 3/5, protože se velmi snadno četla, a i když byla většina věcí jasná, stejně jsem se těšila na úplný závěr.


No, a pak už na mě bylo těch sladkostí asi trochu moc, tak jsem otočila o 180° a pustila se do mrazivé detektivky od Jussiho Adlera-Olsena, do Ženy v kleci. Jedná se o první díl ze série a lidi, říkám to tu už po milionté, ale do tohohle se prostě musíte pustit. Celou recenzi už naleznete rovněž na blogu (tady), takže si můžete o mých dojmech přečíst detailněji. Ve zkratce jsem však byla naprosto nadšená motivem, zápletkou, vyšetřovateli, autorovým stylem a vším dalším možným i nemožným a nesmírně se těším, až se začtu i do ostatních dílů. 5/5 a velké doporučení!

Poslední dokončenou knihou měsíce byl Literární spolek Laury Sněžné, původně jsem si myslela, že to bude docela jednoduché, magické čtení, ale opak se ukázal býti pravdou. U čtení jsem se musela opravdu dost soustředit a nebylo to vůbec nic lehkého. Nepozorný člověk by se v textu dokázal snadno ztratit a i přesto, že jsem se knize myslím věnovala dosti pečlivě, se mi zdá, že jsem nepochopila ani polovinu z toho, co sděluje. Jsem si jistá, že jsem Literární spolek nečetla naposledy, protože je to tak mnohovrstevná záležitost, že se to na jeden zátah prostě nedá uchopit (alespoň podle mě). Kniha se mi i přesto velmi líbila, působila na mě dosti abstraktně; je tam opravdu pouze tenoučká hranicí mezi realitou a fantazií. Zkrátka magický realismus ve své nejryzejší podobě, řekla bych. Knihu Vám rozhodně doporučuji minimálně pro její originalitu, připravte se ale, že se budete muset soustředit. Mám k ní pár výtek, které detailněji proberu v recenzi (kterou se mi doufám podaří sepsat), a tak uděluji 4/5.


No a pár klasických otázek na Vás. :) Četli jste některou z výše zmíněných? Jak se Vám líbily? Jaká je Vaše nejoblíbenější „romantická“ kniha a vůbec, kterému žánru holdujete nejvíce? Vystupujete občas i ze své „komfortní zóny“ a pouštíte se i do záležitostí, které tak úplně nejsou Vaším šálkem kávy? To a mnohem víc mě bude určitě zajímat v komentářích. :) Mějte se krásně!

sobota 13. srpna 2016

Knižní přírůstky za červenec 2016

Krásný den, moji drazí. Jsem hrozná, vím, už téměř čtrnáct dní jsem nepublikovala žádný článek, ale já věřím, že na mě nezanevřete, a že se dneska spolu se mnou pokocháte knihami, které mi přibyly v měsíci červenci. :) Celkově se jedná o deset nových kousků, které se mi nakupily díky jediné objednávce na buxu.

Jak už můžete vědět z recenze (tady) – Jussi Adler-Olsen se stal mým novým detektivkovým favoritem, a tak jsem si řekla, proč si nepořídit i zbývající díly ze série s Carlem Morckem, když ten první se mi tak líbil. Je velká škoda, že na buxu měli zrovna vyprodaný díl druhý – Zabijáky, jinak jsem ale sérii doplnila kompletně. Na poličce na mě tedy čeká: Vzkaz v láhvi, Složka 64, Marco i nejnovější díl Nesmírný. Všechny tyto knihy sežene v paperbacku teď v létě doslova za hubičku, proto neváhejte.

No, a když už jsem byla u těch detektivek a slev na brožovaná vydání, rozhodla jsem se pořídit si i Larse Keplera, což je další fenomén poslední doby a já se nesmírně těším, až budu moci srovnat právě tuto spisovatelskou dvojici s Jussim. Jak jistě většina z vás ví, série s detektivem Joonem Linnou (doufám, že to skloňuji správně) čítá doposud pět dílů. Já si pořídila první čtyři ze zcela stejného důvodu, jaký jsem zmiňovala už výše. Poslední pátý díl Stalker byl totiž momentálně vyprodán, nicméně Hypnotizér, Paganiniho smlouva, Svědkyně ohně i Písečný muž už netrpělivě čekají, až na ně dojde řada.


Objednávku jsem doplnila ještě o dva kousky. Prvním je Ready player one od Ernesta Clinea, kniha, která absolutně není mým žánrem, a přesto mě nesmírně láká. Slyšela jsem na ní jedině pozitivní ohlasy, nedávno ji četla třeba Kristýnka, jejíž skvělou recenzi si můžete přečíst tady, no a já opravdu doufám, že tahle geekovská sci-fi zaujme i mě. Navíc, jak už jsem psala v některém z dřívějších článků, snažím se letos tak trochu vystupovat ze své „komfortní zóny“ a zkoušet právě i knihy jiných žánrů, což tato tedy splňuje beze zbytku. :)

Posledním přírůstkem je útlounká novelka od Gillian Flynn – The Grownup, kterou jsem vám tak trošku představila již v posledním víkendovém čtení. Knížečku se mi už podařilo přelouskat a musím říct, že se mi dosti líbila. Více vám o ní prozradím v Přečtenu za srpen a snad se mi také povede sepsat nějakou menší recenzi, uvidíme. Každopádně všem, kdo mají styl Flynnové rádi – libují si v jejích twistech, antihrdinech apod., ji doporučuji.


No a to by bylo pro dnešek všechno. Program mám stále více než přeplněný, opravdu se ale vynasnažím do konce měsíce publikovat ještě alespoň pár článečků a doufejme, že od září (no, možná spíše od října) už vše bude zase takové, jako dřív. V poslední době se mi podařilo navázat několik zajímavých spoluprací, tak se snad máte (máme) na co těšit. :) Mějte se krásně moji nejmilejší a určitě mi do komentářů hoďte odkazy na Vaše sumarizační články, případně mi napište, kdo u Vás vyhrává – Jussi nebo Lars? To mě totiž nesmírně zajímá!