středa 25. května 2016

Jak čtu

Krásné středeční odpoledne přeji, dnes se spolu po delší době setkáváme u takového „ukecanějšího“ (J) článku. Rozhodla jsem se s Vámi podělit o to, „jak čtu“. Ať už se jedná o místo, nějaké čtecí návyky, co při čtení dělám a nedělám atd. Tento článek je v mnohém inspirován tagem „Jak čtu“, jen jsem nechtěla jen tak stroze odpovídat na dané otázky, ale spíš se trošku rozepsat. J

Začala bych asi tím, že dokážu číst kdekoliv – naprosto. Nejraději sice samozřejmě čtu v klidu doma, ale nemám absolutně problém číst v přeplněných dopravních prostředcích (a to i ve stoje), ve vaně, když čekám na zkoušku, v čekárně u doktora, zkrátka kdekoliv a kdykoliv se dá. Proto mám na všech cestách při ruce vždy knížku nebo alespoň audioknihu v telefonu, abych tyto mnohdy otravné a dlouhé chvíle, měla čím vyplnit. K tomu, že čtu kdekoliv, se váže i to, že mě ve čtení nemůže absolutně nic rušit. Když jsem sama, volím ticho, ale dokážu se soustředit i při televizi, hudbě či rozhovoru jiných. Tak nějak se od toho prostě oprostím a ponořím se do příběhu. J

Pár lidí už zarazilo, že toho za měsíc přečtu celkem dost (i když já si to tedy nemyslím). K tomu bych řekla asi tolik, že mám spoustu času. Myslím spoustu. Studuju, ale školu mám jen jednou, dvakrát týdně. Nepracuju – pouze příležitostně dělám instruktorku u koní. Mám samozřejmě povinnosti okolo domácnosti a nesedím jen doma na zadku, mám taky jiné záliby, ale obecně si myslím, že oproti jiným mám opravdu dost volného času. Taky čtu celkem pravidelně. V autě (když řídím) pokaždé bez výjimky poslouchám audio, když zrovna při cestě v autobuse neusnu, čtu si. A mým největším rituálem je každodenní večerní čtení. Přítel obvykle kouká na telku nebo pracuje na počítači a já si v těchto chvílích klidu beru na hodinku, na dvě každý večer knihu.


Na to, že jsem knihomol, o své knihy nedbám tak úzkostlivě jako druzí. Ne, že bych je ničila, ohýbala stránky, hřbety nebo tak něco, ale tím, že knížky tahám všude s sebou, je na nich po přečtení prostě většinou znát jisté opotřebení – nevadí mi to, mám ráda, když je na knize vidět, že ji někdo četl. Z toho důvodu mám ráda i knihy z antikvariátů, mají jisté kouzlo, nádech historie nebo jak to říct. J Pokaždé, když si koupím starou knihu, koukám, jestli v ní náhodou není nějaké věnování. J

Do knih nepíšu, ale povětšinou si zajímavé pasáže označuji barevnými lepícími štítky, které mohu kdykoliv vyndat. Psaní do knih mi ale nevadí (když se nejedná o knihy z knihovny). Se svými knihami přece může každý nakládat, jak chce, a pokud uzná za vhodné, že je třeba si poznamenat nějakou myšlenku, proč ne. U čtení povětšinou také nesvačím, ovšem je to spíš způsobeno tím, že mi to moc technicky nejde – držet knihu pouze jednou rukou a obracet stránky a tak (:D), než že by mi to připadalo nějaké barbarské. Znovu – moje kniha, moje způsoby…


Jako poslední bych zmínila, že absolutně nemám problém číst více knih najednou. Moc nechápu, proč by s tím vůbec někdo problém mít měl. Myslím v tom ohledu, že by se mu třeba slévaly jednotlivé příběhy. To přece nejde ne? Každé vyprávění je úplně jiné, stejně tak jako postavy, prostředí, spisovatelův styl a já nevím, co ještě. Chápu ale ten důvod, že pak třeba nevíte, po které knize sáhnout a loudáte se s oběma (nebo i s více). Já mám obvykle rozečtenou jednu fyzickou knihu a jednu poslouchám jako audio.


No, myslím, že už to ukončíme, článek je snad dostatečně dlouhý. J Budu ráda, když se k jakémukoliv z výše zmíněných témat nějakým způsobem vyjádříte. Jak a kde čtete Vy? Jedna kniha nebo víc? Psaní do knih nebo ne? Ráda se taky dozvím, co zrovna čtete nebo na co se chystáte. Mějte se krásně, moji milí. J

20 komentářů:

  1. To já jsem většinou večer tak unavená, že už na čtení nemám sílu :D
    Spíš toho víc přečtu ve škole :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě to čtení kupodivu vždycky nastartuje, naopak absolutně neumím číst po ránu, to na to nemám nikdy náladu :)
      Měj se krásně, Magdi.

      Vymazat
  2. Skvělý článek Hani, snad se nebudeš zlobit, když se časem inspiruji :) Ale stejně se musím vyjádřit i teď v komentáři - ve čtecích návycích jsme totiž maličko jiné :)
    Kdekoliv číst nemůžu, už jsem se to naučila při hudbě a televizi, ale rozhovor mě vysloveně ruší. Dál taky nefandím dopravním prostředkům, tahám s sebou strašně věcí a čtení není moc příjemné s hromadou tašek omotaná kolem tyče v autobusu :D Ale začala jsem po Tvém vzoru poslouchat audioknihy v autě a je to super :)
    A preferuji čtení pouze jedné knihy... Mně to prostě rozptyluje. Čtu jednu a přemýšlím, co se asi odehrává na dalších stránkách té druhé (to pramení z toho, že jsem prostě zvědavá jak opice :D). Nebo se neumím rozhodnout, jakou chci číst. Ale číst jednu a druhou poslouchat, s tím problém nemám.
    A asi největší rozdíl je v časových možnostech. Zatím mám magisterské studium + dvě práce + téměř každý den nějaký trénink, možná (snad!) mi ale přibude ještě jedna škola... A s tím dát ty čtyři knihy je zatím mé osobní maximum. Poslední dobou se ale hodně věnuju sledování mého času a myslím, že by se mi mohlo podařit s tím něco udělat :)
    Takže tak, to byla má egoistická esej k Tvému článku, kde se mi opravdu dokonale podařilo mluvit jen o sobě.
    Jinak jsem v některém Tvém komentáři četla, že sleduješ Survivora - děláš si srandu? :D V mém okolí to nesleduje VŮBEC NIKDO a já si o tom nemám s kým povídat! Teď už se mě nezbavíš! :D Už jsi viděla finále? Těším se, až si (nejen o tomhle) promluvíme. Snad brzy!!! :)
    Měj se nádherně a pardon za tenhle megadlouhej výlev :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kristý, Tvůj megadlouhej výlev mě jedině potěšil. Je dobré vědět, že se lišíme alespoň v něčem :D už jsem se začínala bát, že jsi snad mé alterego či co :D
      Až pokecáme o Survivoru se taky nemůžu dočkat, já znám pouze jednu slečnu, co ho sleduje, ale s tou už se bohužel moc nevídám. Tahle řada byla podle mě dost epic a vyhrál to ten, kdo si zasloužil (alespoň já jí fandila)!
      Článkem se neváhej inspirovat, budu jedině ráda, když se dozvím další pohled na věc! Vždyť i já čerpala odjinud :)
      Měj se krásně a pomalu hledej místo v kalendáři..
      Jo a ještě wau - jsi fakt dobrá, že toho zvládáš tolik!!!!

      Vymazat
  3. Skvělý článek, moc se povedl a moc se mi líbí jeho forma! :)
    Taky nemám problém číst kdekoliv, kdykoliv a při jakýchkoliv podmínkách. Nevadí mi hluk nebo pohyb nebo krátké časové intervaly, knihomol je vždy připraven a poradí si v každé situaci, jak píšeš - v mobilu mám vždycky audio, kdyby náhodou, a knížku tahám taky v 99% případů. :)
    Ačkoli doma je nejvíc klidu a tak, obvykle nejvíc toho přečtu ve škole a v dopravních prostředcích. Jako ty, i já mám spoustu jiných zájmů a doma je dost těžké si o všední den prostě sednout a číst. Jo, někdy to dělám, když třeba chci knížku fakt dočíst nebo tak. A když si konečně večer lehnu do postele, obvykle jsem už tak vyčerpaná, že jen projíždím třeba Instagram nebo zprávy, ale už nečtu. :)
    Já bohužel nad knihami zvládám jíst dost obratně, je to na mně vidět. :D
    A taky čtu více knih najednou. Většinou to mám rozdělené právě žánrově. Jedna audiokniha, jedna nějaká normální knížka, co si vezmu třeba do školy, pak občas mívám něco vážnějšího, co čtu nárazově a pak třeba nějakou bichli, co mi leží u postele. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Vlasti a mockrát děkuju za vyčerpávající komentář :) Vážím si toho.
      Líbí se mi, jak píšeš, že knihomol je vždy připraven :D To je trefné, nejvíc mě totiž dokáže naštvat, když mám volnou chvíli a nemám ji čím vyplnit (když si zapomenu knížku nebo ji zrovna dočtu nebo tak) - ta otlačená ramena za to stojí :D
      Já mám teďka třeba taky rozečtené tři knihy, ještě pořád jsem nedokončila Petra Pana, po kterém sáhnu opravdu jen několikrát týdně, abych se uklidnila od všech těch thrillerů a jako audio finišuji Hunger games + samozřejmě "normální" kniha.:)
      Ještě jednou Ti mockrát díky, měj se krásně :)

      Vymazat
  4. Super článek! :) Já si nejradši čtu ve vaně, tam mě nikdo neotravuje a nic po mě nechce :D Ale nedělá mi problém číst si a poslouchat písničky, občas se přistihnu, že čtu v určitém rytmu, ale to jen když mě knížka opravdu baví. Nejvíc mi ale vadí televize. Když příjdu po škole domů, a nikde nikdo,uvařím si čaj, sednu si v obýváku a začnu číst. Mám ale to štěstí, že většinou do deseti minut někdo příjde. Obvykle taťka, začne mi říkat co dělal celej den a pak si zapne televizi. Vydržím to tak pět minut, ale pak zjistím, že vůbec netuším co bylo na poslední stránce.. a zdrhnu k sobě do pokoje :D Prostě zalézt do pokoje, zamknout dveře, zavřít okna a číst by bylo nejlepší řešení ;) Audioknihy mě zatím nějak nechytly, radši čtu očima.. :) A poslední u čeho se zastavím je psaní do knížek... když nějakou poznámku najdu, vidím rudě :D Je to reakce na občasnou pomoc v knihovně kde pracuje mamka.. občas se totiž najde nějaký poctivec, který si pěkně kroužkuje, podtrhává, křížkuje fráze, a já to pak musím gumovat. Po posledním takovém nálezu mě z gumování bolela ruka ještě dva dny... kam se hrabe posilka :D
    Měj se krásně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za bezva komentář! :) Mě dřív televize taky rušila, ale nějak jsem si postupem času zvykla. Chci totiž trávit čas s přítelem, ale zároveň si číst, tak proto jsem se to asi musela naučit :)
      Ano, přesně to jsem měla na mysli u toho psaní - do knížek z knihovny to samozřejmě nepatří a obzvlášť, když to musíš gumovat, chápu, že tě to pěkně štve! Zase ale posilka zadarmo nebo ne? :D
      Hezký zbytek večera :)

      Vymazat
  5. Docházím k závěru, že jsem dost jiný typ knihomola než ty :D
    V dopravních prostředcích čtu, ale když jsem doma, potřebuju klid. Poslední dobou už mám čtení fakt pro radost jako oddechovku, takže si ho chci maximálně užít a vytvářím si pro něj prostředí - většinou klidní místo. Nedokážu číst u televize nebo tak. Navíc většinou čtu jednu knihu (pokud u toho nemám ještě nějakou odbornější, ale to nepočítám), protože mám jinak pocit, že ji podvádím, a to se nedělá :P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Leni, ty mě vždycky svým způsobem pobavíš. Mě odfiltrovávání rušivým elementů nějaký čas zabralo, ale nakonec jsem tomu přišla na kloub. Dnes se mi často stává, že na mě lidi při čtení mluví, ale já je naprosto ignoruji, jak jsem zažraná do příběhu :)
      Jsem teďka zkrátka ve fázi, kdy se snažím číst co nejvíc - ono to ani nejde, jak jinak bych pak stihla přečíst těch dvacet knih, co jsem si tento měsíc pořídila (jo, je jich dvacet, tenhle měsíc tě při měsíčním shrnutí ze mě klepne :D)
      Měj se krásně

      Vymazat
    2. Dvacet?! Ok, do článku o měsíčním shrnutí to zkusím rozdýchat :D

      Jinak jsem ráda, že jsem pobavila ;)

      Vymazat
    3. Tak teď jsem dvojnásob ráda, že jsem tě varovala předem :D
      Měj se krásně

      Vymazat
  6. Pěkný článek :) Nebudu psát, jak jsem na tom já, protože jsi moje čtecí návyky četla u mě na blogu :) Mám tyto tipy článků nebo podobné tagy ráda, člověk se přece jen něco o druhém dozví :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, já jsem děsná zvědavka, takže se taky ráda dozvídám o čtecích návycích druhých :)
      Měj se krásně, Šári

      Vymazat
  7. Já mám tyhle články ráda. Vím, že to říkám pokaždý, ale fakt mám.

    Jak tak na to koukám, máme to společné tak půl na půl.

    Já čtu doma v posteli, v autě cestou kamkoli, v koupelně, na autobusových zastávkách, v přecpaném autobuse, při chůzi centrem města, v obýváku se zbytkem rodiny sledujícím televizi, v přeplněných kavárnách, ve škole, všude. Jsem jak nemocná. Vždycky s sebou mám knihu — a když ne fyzickou kopii, tak aspoň e-knihu v telefonu. Ale je pravda, že mě baví, když se na mě třeba spolužáci užasle dívají a ptají se, jak zvládám číst, když je kolem tolik hluku.

    Co se týče péče o knihy, tak je pravda, že jsem o tom sice psala článek, ve kterém jsem možná vyzněla jako přehnaně ochranářská matka, ale ve skutečnosti jsem naprosto příšerná, moje knihy většinou mají poškozený obaly z toho věčnýho pobytu v mým batohu a nebo jsou celé ošmatané z toho, jak u čtení věčně něco žeru (tomu se ani nedá říct že jím).

    A do knih píšu. Zvárazňuju si oblíbený pasáže a připisuju poznámky (s tím jsem ale začala až u Outlandera). Hrozně ráda nechávám v těch knihách něco ze sebe. Možná to je nějaká diagnóza. :D Každopádně tě obdivuju, že to zvládáš jenom s papírky. Mě by to asi hrozně štvalo (a hlavně ta spotřeba těch papírků!!).

    A číst víc knih najednou jsem se naučila zvládat posledních pár měsíců (dřív mi to hrozně vadilo, protože jsem prostě chtěla věnovat všechnu pozornost vždycky jenom jedný knížce), protože jsem usoudila, že některé knihy není dobré číst mezi lidmi, kde mě můžou stovky lidí vidět plakat nad romantickými/smutnými/srdcervoucími pasážemi. Vždycky, když mám pocit, že knížka, kterou jsem si vybrala, bude nějakým způsobem hodně vyvolávat emoce, nechávám si "záložní" knihu, většinou v mobilu, protože už vlastně ani nevím, co dělat v autobuse, když nemám čím zabavit mozek.

    A zajímá mě — jak to máš se záložkami? (Jestli už jsem se na to ptala, tak se omlouvám, to ta moje paměť zlaté rybky.) Používáš záložky, jako vyloženě koupené záložky? Nebo prostě vezmeš papírek od bonbonu, účtenku, lístek z autobusu, vstupenku z hradu, kapesníček? (Z článku chápu, že nejsi monstrum a neděláš oslí uši.)

    Ještě jednou — parádní článek, fakt mě bavil (a možná se nechám na něco podobného inspirovat, uvidíme). Krásný zbytek dne přeju!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kačí, hrozně moc díky, že sis dala tu práci a sama se takhle hodně rozepsala. Moc ráda jsem se dozvěděla, jak to máš ty a jsem děsně šťastná, že nejsem jediná, kdo dokáže číst třeba i při zvuku metalu nebo tak (jojo, stalo se mi to :D).
      Mně taky přijde na jednu stranu super po sobě v té knize něco zanechat, ale ke psaní do knih jsem se prostě ještě neodhodlala, nicméně zrovna třeba po tobě bych někdy něco chtěla objevit v antikvariátu. Najít třeba takovou tvojí Cizinku by musel být hned dvojnásobný zážitek!
      S tou "záložní" knihou je to super nápad, já to takhle dělám hlavně když čtu třeba fakt nějakou bichli, kterou s sebou prostě celý den nemůžu tahat, protože by mi umřelo rameno.
      Co se záložek týče, používám klasické záložky. Mám jednu milovanou s motivem Malého prince, kterou jestli ztratím, tak se fakt naštvu :D Jinak ale většinou používám takové ty klasické papírové reklamní, ale vůbec nejraději mám, když má knihu vlastní, takovou tu provázkovou (nojo, já dobrá Čecha, hlavně, že "vedu" blog o knihách :D).
      Inspirovat se určitě nech, moc ráda se toho dozvím víc!
      Měj se krásně :)

      Vymazat
  8. Skvělý článek! :)
    Se vším naprosto souhlasím! :)
    Také dokážu číst úplně všude. Dříve jsem si myslela, že to nejde, ale až jsem to zkusila, tak jsem byla překvapená, že to není vůbec špatné. Školu mám denně, takže tam je pořád nějaká chvíle na čtení. U nás ani pod lavicí číst nemusím. Můžu rovnou na lavici, protože jsem malá a vychytala jsem úplně bezvadné místo- z žádného úhlu na mě nevidí :-D Problém by nenastal, i kdyby učitelka obcházela třídu- ještě mě pochválí, že si čtu a nečučím do telefonu :-D

    S ''ničením'' knih to mám stejně. Ne že bych skákala radostí, když mi kniha třeba spadne, ale aspoň jde vidět, že je čtená a že se čtenářem něco prožila :)

    Měj se krásně!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to to máš super zařízené v té škole, Lucí, ale učitelka má recht - v dnešní době je člověk pod dvacet co čte raději něž čumí do telefonu takový úkaz, že by ho mohli vystavovat v zoo :D
      Měj se krásně :)

      Vymazat
  9. Hani, opět bezva článek. Po pravdě, i já často dumala, jak toho můžeš tolik přečíst :). Knihomol se v Tobě nezapře a já to chápu, moc se těším, až budu mít jednoho dne více času na čtení. V současné době čtu často jen tak hoďku o víkendu. Občas se k pár řádkům dostanu před usnutím. Rozečteny mívám 2-3 knihy. Jednu v ložnici u postele, druhou ve stole v obýváku a třetí v kabelce. Jak je chvilička prostoru, hned beru knihu do ruky. Čtu v autobuse, v čekárně u doktora či na úřadě, zkrátka když je chvilika. I tak ale přečtu max. 1-2 knihy za měsíc. Ideálem je pak pro mě dovolená. To přečtu během týdne jednu a jsem absolutně šťastná za ty dary. Hani, přeju krásné dny, co nejvíce času na čtení a šťastnou ruku při výběru knih. Z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, díky. Snažím se teď číst, co to jde, protože je mi jasné, že jednou přijde doba, kdy to tolik nepůjde, tobě o tom asi při všech těch starostech/radostech s dětmi nemusím vykládat :)
      Taky ti přeji šťastnou ruku při výběru, protože když čte člověk méně, je to obzvláště důležité :) Užívej sluníčka s dětmi, s knihou a moc se těším na tvé další články!

      Vymazat