pátek 29. července 2016

Víkendové čtení #21

Krásné zatažené páteční poledne moji milí čtenáři, dneska bych se Vám chtěla tak trochu omluvit za to, že v průběhu prázdnin Víkendová čtení asi nebudou vycházet tak pravidelně, jak jste byli doposud zvyklí. Možná si někdo z Vás všiml, že už minulý týden jsem vynechala, ale důvod je naprosto jednoduchý a věřím, že ho všichni pochopíte. Ač se to zdá divné, já zkrátka o prázdninách nemám na čtení tolik času, jako jindy v průběhu roku. Za prvé příležitostně brigádničím, za druhé dolaďuji poslední detaily bakalářky, abych ji mohla s klidným svědomím odevzdat, no a za třetí se mi blíží státnice a těch se tedy obzvlášť děsím.


Výsledkem toho všeho tedy je to, že stále ještě čtu Pamatuji si vás všechny od Yrsy, a co víc, já knihu vlastně teprve nakousla. Dneska tedy „představuji“ (no, spíše bych měla říct, ukazuji, protože já o knize vlastně nic nevím) kraťounkou povídku The Grownup od Gillian Flynnové, ale jestli se k ní dostanu ještě do konce měsíce, to nevím. Tahle útlounká knížečka mě zajímá samozřejmě už díky autorce, od které miluji Zmizelou a navíc se chci hecnout a po dlouhé době přečíst zase něco v angličtině (teda jako něco kromě odborných článků).

Četli jste už někdo The Grownup? A jaké je Vaše nejoblíbenější dílo od Flynnové? Budu moc ráda, když mi dáte vědět. J

PS: Pokud byste si chtěli tuhle knížku pořídit, seženete ji na buxu asi za 90,- J

čtvrtek 28. července 2016

Žena v kleci - Jussi Adler-Olsen

Carl Mørck, série případů z oddělení Q – 1. díl
Originální název: Kvinden i buret
Překlad: Kristina Václavů
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2012
Počet stran: 408

Žena v kleci je v pořadí prvním případem z nově otevřeného oddělení Q, které vede svérázný vyšetřovatel Carl Mørck s pohnutou minulostí. Toto oddělení se specializuje na nevyřešené případy z minulosti a právě případ zmizelé, nadějné, mladé političky Merete Lynggaardové Carla natolik zaujme, že se rozhodne pro jeho znovuotevření. Při vyšetřování mu pomáhá arabský imigrant Asad, jehož postupy jsou přinejmenším kontroverzní. Podaří se této nesourodé dvojici případ rozlousknout?

Jussi Adler-Olsen je v současnosti velkým pojmem, v sérii z oddělení Q vyšlo doposud šest knížek a mimo tuto řadu pak ještě Washingtonský dekret. Samotnou mě proto udivuje, proč jsem se k němu nedostala dříve. Samozřejmě jsem ho na svém TBR seznamu měla už pěknou řádků měsíců (no, spíše let), ale tak nějak jsem ho pořád obcházela (a to mi byl, mimochodem, doporučován ze všech stran). Ke koupi prvního dílu – Ženy v kleci, mě přiměla až Kristýnka, která mi knihu doslova vrazila v knihkupectví do ruky a řekla: „Tohle si kup!“ A já bych jí za to chtěla tímto strašně moc poděkovat. J


Děj tohoto románu je veskrze mrazivý a vyvolá tak trochu pocit klaustrofobie. Mladá žena, která byla z neznámých důvodů beze stopy unesena, velké mezery ve vyšetřovacím procesu a jeden nesympatický sympaťák, který se za pomoci svého svérázného kolegy snaží celé věci přijít na kloub. To je zkrátka záruka dobrého čtení. V průběhu knihy se střídají dvě časové linky, první z nich se samozřejmě věnuje právě probíhajícímu vyšetřování, druhá nám pak dovolí nahlédnout do minulosti. Musím Adlerovi sklonit poklonu za to, jak bravurní zápletku a neotřelý, leč uvěřitelný motiv dokázal vymyslet. Po celou dobu jsem byla velice napjatá a doslova hltala stránky, abych už konečně věděla, jak to dopadne. Drobným plusem je i provedení celého zločinu, dříve jsem se věnovala potápění, takže se mi tento „detail“ velice zamlouval (kdo četl, pochopí) – více raději nebudu prozrazovat.

Kromě skvělého příběhu přišel Jussi i s opravdu fantastickými postavami. Hlavní vyšetřovatel Carl Mørck je takový správně ponurý sympaťák. Svým způsobem je to bručoun a pruďas, ale jeho pohnutá minulost, chladná logika a trocha lenivosti, Vám budou ve finále blízké. Kromě něho je možná ještě zajímavější postavou jeho pomocník Asad. Je totiž opředen mnoha tajemstvími a já pevně doufám, že v průběhu dalších dílů se spisovatel vyřádí na jeho vývoji. Moc ráda bych se dozvěděla více o jeho minulosti. Neméně úžasně vykreslená je i oběť Merete a její trýznitel/trýznitelé/trýznitelka (to raději ponechám otevřené). Krom těchto hlavních hrdinů, jsme měli možnost poznat i spoustu zdánlivě nepodstatných postav vedlejších, kteří však nakonec sehráli důležitou roli a příběhu nesmírně prospěli. Zejména pak Meretin bratr byl velice nosnou součástí a v závěru přispěl k možná nejdojemnějšímu okamžiku celé knihy.


Ani autorovu stylu nemám absolutně co vytknout. Umí skvěle dávkovat napětí a drží tempo knihy po celou dobu v nejvyšších frekvencích. Každá jeho věta má své místo – neprozradí toho ani příliš málo, ani příliš mnoho. Nervy drásající odstavce prokládá nenuceným humorem, takže jako celek působí kniha nesmírně autenticky.

"Kolega slyšel své jméno opravdu nerad, působilo mu až fyzickou bolest. Carl si udělal jasno: uslyší ho neustále.“

Celkově musím tedy už jen doplnit, že se jedná o jednu z nejlepších krimi knih, které jsem měla možnost přečíst. Nejvíce oceňuji bravurně vymyšlený motiv a vlastně celou zápletku, nicméně ani postavy či autorův styl nezůstávají pozadu. Jedná se zkrátka o nesmírně originální knihu, která Vás chytne a nepustí až do samotného konce. Uděluji samozřejmě 5/5 a moc se těším na další díly ze série případů s Carlem Mørckem.

Jak na Vás zapůsobil Jussi Adler-Olsen? Měli jste už od něj možnost něco přečíst nebo se snad teprve chystáte? A skalní fanoušci – jaký je Váš nejoblíbenější díl? Neztrácí série na kvalitě? Budu moc ráda, když se se mnou podělíte v komentářích. J

středa 27. července 2016

Ediční plán #6 - červenec 2016

Ahoj mí milí, hned na úvod se chci moc a moc omluvit za to, že jsem se k sepsání edičního plánu nedostala dříve, nicméně tenhle měsíc je pro mě zkrátka takový hektický a obávám se, že v srpnu to nebude lepší. Je proto možné, že pro Vás informace z tohoto článku nebudou až tak aktuální, jak by mohly být, ale já se i přesto rozhodla s Vámi podělit o knihy, které vyšly v průběhu měsíce července a zaujaly mne. Kupodivu v mém výčtu dnes nefiguruje jeden thriller za druhým. Tentokrát si totiž přijdou na své, zejména milovníci společenských románů. Tak jdeme na to. J

Hned první den v měsíci vyšly dvě novinky, na které si dělám opravdový zálusk. Za prvé je to thriller Přítelkyně smrti od Bernharda Aichnera, kterou vydal Knižní klub. Anotace zní celkem zajímavě, i když mám takový dotěrný pocit, že to bude pěkné klišé. Co mě však zaujalo hodně, je název série: Funebračka, to mi připadá fakt vtipné.
Druhou knihou je Špulka modré nitě. Vyšla u nakladatelství Ikar a napsala ji Anne Tylerová. Jedná se o první z dnes  zmiňovaných společenských románů a vypráví o třech generacích rodiny Whitshankových, která žije v přenádherném domě v Baltimoru. Jako každá správná rodina má i tato svá tajemství a černé ovce. 

7. 7. vydalo nakladatelství Argo Dívku jménem Boy od britské spisovatelky Helen Oyeyemi. Jedná se už o její pátou knihu a je považována za vrchol autorčiny tvorby. I na internetu vzbudila zájem, zmiňoval ji třeba Tomáš Kaplan Fojtík na facebookové stránce Literárních (s)nobů. Anotace je velice zvláštní, zamotaná, neurčitá, magická, tajemná a iluzorní a já mám takový dojem, že přesně taková bude i tato kniha. Právě už po přečtení anotace jsem nabyla přesvědčení, že to rozhodně nebude žádné jednoduché čtení, a možná právě proto mě kniha tak zaujala.

Teď tu máme další ze společenských románů – Záblesk světla od Gartha Steina, vydaný nakladatelstvím Ikar 15. 7. Jak už jste u mě zvyklí, záleží mi na obálkách a tato je prostě naprosto úžasná. I anotace vypadá dobře, zdá se, že se zápletka bude motat kolem tajemného domu a to já ráda, na databázi knih dokonce uvádí, že se jedná o thriller, tak nevím, nevím, asi se do toho budu muset pustit. J

26. 7. vyšla u Arga Otázka ztracené hlavy od americké dvojice autorů. Musím se přiznat, že k přečtení anotace mě nalákal jen a pouze samotný název knihy. Když jsem navíc zjistila, že se věnuje mladému muži s Aspergerovým syndromem, zbystřila jsem o to víc, protože jsme si o tomto „postižení“ (lomeno výhodě, protože třeba právě hlavní hrdina tohoto příběhu to jako postižení nevnímá) nedávno říkali něco málo ve škole.

No a jako poslední tu mám opět Argo a opět knihu s velice zajímavým názvem – Ostrov s vůní čerstvého chleba. I obálka na mě působí tak nějak pozitivně, což byl zase důvod k přečtení anotace. Hlavní hrdinkou je třicetiletá Polly, která žije životem plným přepychu, luxusu a peněz, tedy až do doby, kdy spolu se svým přítelem nezbankrotují. To zároveň vede k ukončení vztahu a Polly se přestěhuje na malý přílivový ostrov v Cornwallu, kde začne péct chleba. Nezní to zrovna jako něco, co bych normálně četla, nicméně v letošním roce jsem si dala tak trochu předsevzetí zkoušet i jiné žánry a tohle vypadá jako sympatický odrazový můstek. J

Co v měsíci červenci zaujalo Vás? Pořídili jste si nějakou novinku nebo Vás dokonce zaujalo něco z mého výběru? Budu moc ráda, když mi dáte vědět dole v komentářích. Obzvlášť by mě zajímalo, jestli už jste někdo četl Špulku modré nitě nebo Přítelkyni smrti. J

úterý 26. července 2016

Petr Pan - J. M. Barrie

Originální název: Peter Pan
Překlad: Jana Hejná, Petr Hejný
Ilustrace: Peter Uchnár
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2015
Počet stran: 176

Petr Pan je dnes již klasickou pohádkou, kterou zná snad úplně každý. Hlavním hrdinou příběhu je Petr Pan, malý chlapec, který nechce vyrůst. Žije na místě zvaném Země Nezemě spolu se svými přáteli Ztraceňáky. Jednoho dne zalétne k oknu Wendy Darlingové a přesvědčí ji, aby spolu se svými bratry odcestovala za dobrodružstvím do Nezemě s ním. Naši hrdinové spolu prožijí mnoho šťastných, ale i nebezpečných chvilek, obzvlášť když musí čelit obávanému kapitánu Hookovi.

Hezký úterní podvečer moji drazí, v recenzích to sice obvykle nedělám, jenže jsem byla tak dlouho pryč, že Vás zkrátka alespoň touto cestou musím pozdravit. Dneska se spolu setkáváme nad recenzí na naprosto klasickou pohádku Petr Pan. Musím se přiznat, že jako malá jsem se k příběhu chlapce, který nechtěl vyrůst, nikdy nedostala. Teprve někdy kolem třináctého roku jsem zhlédla nějaké filmové adaptace, matně si vybavuji třeba tu s Johnnym Deppem a Kate Winslet – Hledání Země - Nezemě či zcela klasickou verzi v režii P. J. Hogana. A právě skrze filmy jsem pomalu pronikala do onoho tajemného a magického světa. Ke knižní podobě jsem se však dostala až nyní a bez výčitek přiznávám, že hlavním lákadlem pro mě bylo nové (naprosto přenádherné) vydání této knihy od Slovartu.


Mám takový dojem, že příběh je snad znám opravdu každému. Kdo nikdy neslyšel o malém chlapci, který nestárne; o bájné Zemi Nezemi, která se nachází „za druhou hvězdou doprava, pak pořád rovně až do rána“ či zlověstném kapitánu Hookovi, který se ze všeho nejvíc bojí tikajícího krokodýla, jako by nebyl. Mně osobně velice potěšilo, že se kniha od filmu příliš neliší (alespoň tedy myslím, je to už opravdu doba, co jsem ho viděla). Nicméně můj pohled na celé toto dílo se jaksi razantně změnil. Zatímco když jsem byla mladší, tento dobrodružný příběh mě dost okouzlil, nyní jsem po přečtení na rozpacích.

Na celé knize mě velice bavil autorův styl, jeho imaginace, neotřelost, originalita. Opravdu na svou dobu přišel s až nezvyklým množstvím skvělých nápadů. Od nádherného, ale drsného prostředí Nezemě, přes postavy, až po vykreslení některých scén. Moc se mi líbilo, že se vůbec nebál prokládat dětsky naivní úseky krvavými, akčními pasážemi. Zejména z toho důvodu si myslím, že kniha zaujme hlavně chlapce, dívčí hlavní hrdinka zase ale může býti sympatická malým slečnám, takže v tomto ohledu má kniha co nabídnout oběma stranám. No, dost bylo vychvalování, teď už je načase přesunout se k jádru pudla – k tomu, co mě na knize tak znepokojilo a co mě donutilo změnit můj dětský, naivní pohled na toto dílo.


Tak především je to samotný vztah Wendyho a Petra Pana. Wendy se totiž po odletu do Nezemě stává čímsi jako maminkou Petra a ostatních kluků. To se dá ještě svým způsobem pochopit, co je ale zarážející je fakt, že ona je současně také něco jako Petrova milenka/manželka. Ne, že by to v knize bylo takhle vysloveně podáno, ale kdo umí číst mezi řádky, vycítí to. Tenhle binární přístup autora se mi vůbec nezamlouval, když jsem se nad tím zamyslela hlouběji, tak mi to vzhledem k věku obou protagonistů připadalo ještě podivnější.

Další věcí je, jak moc sobecky se ty děti zachovaly – klidně odešly od rodičů, což o to, je to pohádka, ale Barrie v průběhu knihy popisuje, jak děti na své rodiče pomalu zapomněly, jak si už ani nedokázaly vybavit maminčinu tvář, jak pak ale doufaly, že na ně rodiče stále čekají u otevřeného okna, že je přivítají s otevřenou náručí. Z morálního hlediska budoucí matky se mi tohle poselství tedy taky moc nelíbí. Dává to dětem planou naději, že ať udělají cokoliv, vždycky jim to projde, protože maminka je nade všechno miluje.


Poslední a možná vůbec nejzásadnější věcí, která mě tak rozčilovala, byla postava Petra Pana. Panebože, to je tak strašný charakter – namyšlený, nespolehlivý, protivný, sobecký, no zkrátka všechna negativní přídavná jména, na jaká si vzpomenete. Otravoval mě už od prvních stran, o to víc pak na konci, kdy zapomínal na Wendy. Opět se domnívám, že to pro děti není zrovna dobrý příklad. Až doteď jsem měla takový pocit, že by pohádky měly spíše poučit, předat nějaké hlubší poselství, nenásilně moralizovat. Po dokončení Petra Pana si ale vážně vůbec nejsem jistá ničím – zejména tím, jestli je tahle kniha vůbec vhodná pro děti. Asi jsem úplně nepochopila, co by jim měla dát, v čem by je měla posunout. Jistě, je moc pěkné, že při čtení pravděpodobně pojede dětská imaginace naplno, ale z mého pohledu to prostě pro děti asi není to nejlepší.

Myslím, že je z mé recenze dostatečně patrné, že jsem dosti rozčarovaná a na rozpacích. Celkově jsem knize udělila 3/5, protože jak říkám, je plná krásných momentů, Barrieho styl je velmi vznosný a plusem jsou i překrásné ilustrace, které zdobí toto mé vydání. Rozpaky nad některými aspekty knihy však stále převládají.


No a teď je řada na Vás, mí milí. Dnes mě totiž obzvlášť zajímá Váš názor. Četli jste Petra Pana? Viděli tu klasickou adaptaci nebo snad Disneyovku? A co snímek s Johnnym? Určitě se se mnou podělte v komentářích, a pokud máte malé děti/sourozence nebo něco takového, co na to říkali oni?

neděle 17. července 2016

Dobrý proti severáku - Daniel Glattauer

Originální název: Gut gegen Nordwind
Překlad: Iva Kratochvílová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2010
Počet stran: 256

Netradiční formou pojatý román Dobrý proti severáku nám představí dva hlavní hrdiny – Emmi Rothnerovou a Lea Leikeho. Emmi by ráda zrušila předplatné časopisu Like, upíše se ale a omylem e-mail odešle právě Leovi. Když svou chybu zopakuje, Leo ji na to upozorní, ale oba hlavní hrdinové si píšou dál. Vznikne tak neobvyklá e-mailová korespondence možná právě pouze mezi dvěma naprosto neznámými osobami. Otázkou zůstává: odhodlají se tito dva i k setkání tváří v tvář?

Tento román svého času dobyl bloggerský svět, hodně se o něm mluvilo, a protože ohlasy byly veskrze pozitivní, odhodlala jsem se (s velkým zpožděním) k jeho koupi i já. Sehnala jsem ho ve výprodeji v antikvariátu na Národní třídě, který vám mohu jen a jen doporučit. J

Co asi každého na první pohled zaujme, je forma. Román je totiž „variací na epistolární román“ (čili román dopisech, jsem ostuda, ale musela jsem googlit). Až na to, že komunikace mezi Emmi a Leem samozřejmě neprobíhá formou klasických dopisů, nýbrž e-mailů. Musím se přiznat, že nejprve jsem se toho trochu zalekla. Nikdy jsem nic podobného nečetla a vůbec jsem si neuměla představit, že by autor jen pomocí korespondence mezi dvěma hlavními hrdiny, dokázal vystavět plnohodnotný příběh, že by dokázal přenést emoce.


Opak se ale ukázal býti pravdou. Glattauer je kouzelník – na necelých tři sta stranách (a to ještě pokrytých textem dost sporadicky) předvedl mistrné vypravěčské umění. Příběh má spád, graduje, napne vás a vyvolá celou škálu emocí. V jednu chvíli vás pobaví, v druhé dojme, jednou budete sympatizovat s Emmi, pak zase s Leem. A co je nejdůležitější – když už si budete myslet, že je všechno jasné, že už autor předvedl všechno, co je v jeho silách, posadí vás na zadek (nebo v mém případě – postaví na nohy). Závěr příběhu je totiž natolik brilantní, že vůbec není divu, že fanoušci donutili Glattauera napsat pokračování.

"O 2 sekundy později
Odp:
Odpověď v nepřítomnosti. Adresát odcestoval a může si e-maily přečíst až 18.května. V naléhavých případech se obraťte na Psychologický ústav univerzity na e-mailové adrese: psy-uni@gr.vln.com.

O minutu později
Re:
Tak to je vrchol!"

Pokud bych se měla vyjádřit k postavám, moc se mi líbil jejich vývoj a proměny. Emmi je, řekla bych, taková typicky ženská – chce býti vychvalovanou, chce se líbit, je žárlivá, ale když už jde do tuhého, zatáhne zpátečku. Mám pocit, že většina žen při čtení nad jejím chováním kroutí hlavou, ale ruku na srdce, nejsme ve skutečnosti stejné? Leo na mě působil trošičku snově, je totiž takový něžný, romantický, ale zase ne přeslazený, na to pozor. Je nesmírně inteligentní, hravý a vynalézavý. Mně osobně oba hrdinové děsně sedli, zdálo se mi, že se perfektně doplňovali. Obdivuji autora za to, že tak mistrovsky popsal ženský i mužský charakter. Při čtení jejich korespondence máte opravdu místy pocit, že šmírujete, že je to opravdové a vy jste se nějakým záhadným způsobem nabourali do jejich soukromí. Další velký palec nahoru rozhodně za to, že vy vlastně nevíte, jak oba protagonisté vypadají, představujete si je jen na základě e-mailů, na základě toho, jak si Emmi představuje Lea a naopak. Při čtení tedy jede vaše imaginace naplno, spoustu věcí je třeba si domýšlet.

Celkově pro mě bylo čtení Dobrého proti severáku naprosto netradičním a fascinujícím zážitkem. Celou knihu jsem slupla jako malinu na jedno posezení, ale vím, že až se ke knize vrátím, budu se snažit více číst mezi řádky, protože je to u téhle knihy obzvláště důležité. Pokud tedy chcete zkusit netradiční romantický příběh ještě navíc v netradiční formě, rozhodně neváhejte ani minutu, protože tohle je bez přehánění to nejlepší, po čem můžete sáhnout. Mým jediným dilematem zůstává, zda se pustit do pokračování, které nese název Každá sedmá vlna, protože si nejsem jistá, jestli chci, aby to „dopadlo jinak“, ačkoliv samozřejmě i já jsem po dočtení byla šokována. Je myslím zcela jasné, že knize uděluji 5/5.


Četli jste Dobrý proti severáku? Jak se Vám to líbilo? A co pokračování? Mám se do toho pouštět? Budu moc ráda, když se se mnou podělíte v komentářích, protože já opravdu nevím…

pátek 15. července 2016

Víkendové čtení #20

Krásný pátek Vám všem, vítejte u „jubilejního“ dvacátého víkendového čtení. J Já si stále užívám dětiček a koní (zvlášť je to super, dohromady už méně :D), ale snažím se vyšetřit pár chvilek i na čtení. Dnes se opět nemůžu rozhodnout, a tak Vám znovu představím hned dvě horké favoritky, do kterých se hodlám pustit.


První možností je Dokonalý cizinec, kniha v poslední době notoricky známá. Moc se mi líbí ten nápad románu, který popisuje události ze života hlavní hrdinky, ale přesto se tváří jako fikce. Díky vysokému hodnocení a kladným recenzím mě kniha láká o to víc.

Druhou variantou je duchařina Pamatuji si vás všechny. Myslím si, že to bude pěkně mrazivé počtení, no a vzhledem k tomu, že tady spím sama ve stanu, nevím, jestli už to nebude až moc silná káva :D. Ale těším se…autorka Yrsa Sigurdardóttir navíc letos navštívila Českou republiku, a tak mám knihu dokonce podepsanou. 

No a teď pár klasických otázek na Vás. Četli jste některou z výše zmíněných? Čím byste mi doporučili začít? Jak si užíváte prázdniny a jak se máte? Všechny komentáře mi vždycky udělají hroznou radost…J

středa 13. července 2016

Snídaně u Tiffanyho - Truman Capote

Originální název: Breakfast at Tiffany‘s
Překlad: Jarmila Fastrová
Nakladatelství: Československý spisovatel
Rok vydání: 1969
Počet stran: 105

Tato kultovní novela Trumana Capoteho vypráví o mladé krásce Holly Golightlyové. Dívka, která neměla v dětství štěstí, využívá svého šarmu na cestě k dosažení „amerického snu“, jenž je pro ni reprezentován v podobě nábytkového zařízení z obchodního domu Tiffany. K proslavení tohoto díla notně přispěl film z roku 1961 s Audrey Hepburn v hlavní roli.

Toto kraťoučké dílko je myslím tak notoricky známé, že není divu, že i já jsem se s ním chtěla blíže seznámit. Capoteho tvorbu jsem kdysi tak trochu nakousla díky povídce Miriam, nicméně právě Snídaně u Tiffanyho je považována za jedno z jeho stěžejních děl, a proto když jsem ho zahlédla v antikvariátu za pár korun, neváhala jsem a doplnila si svou skromnou sbírku klasiky.

Musím se ale hned v úvodu přiznat, že jsem z této knihy hrozně rozpačitá. Příběh sám nemá špatný námět, nicméně díky velice krátkému rozsahu ve mně nedokázal vyvolat větší reakci. Není to tak dávno, co jsem knihu četla, a přesto si na něho skoro nevzpomínám. Je to příběh, který zapadne. Není na něm (alespoň podle mého) nic vzrušujícího. V podstatě jde jen o velice krátký výsek života jedné dívky, která je opředena mnoha tajemstvími. Rovněž atmosféra není vykreslena příliš mistrně, jsou spisovatelé, kteří i na malém prostoru dokáží velké věci a náladu daných let vystihnou na výbornou (viz F. S. Fitzgerald), tady se to ale bohužel nepodařilo.


Postavy už jsou o něčem jiném. Mám takový pocit, že v celém díle jde opravdu pouze Holly – jak už jsem řekla, příběh i atmosféra ustupují do pozadí patrně proto, aby ona vynikla. Je naprosto jasné, že v té době to musela být postava přímo ikonická, obzvláště poté, co byla tak mistrně ztvárněna Audrey Hepburnovou. Mladičká krasavice koketující s mnoha muži opředená tajemstvím. Co víc si přát? Bohužel (nebo bohudík) si ale myslím, že v dnešní době už je žen tohoto typu takový přehršel, že na to žádný muž snad už ani nemůže skočit… Smutné je, že dnes již Hollyinu noblesu střídá spíše okatá vypočítavost a ziskuchtivost. Zkrátka – zájmy zůstávají stejné, ale Holly to alespoň uměla dobře navléknout, jestli mi rozumíte…J O ostatních postavách myslím netřeba se více rozepisovat, jen bych zmínila, že vypravěč příběhu mi k srdci příliš nepřirostl.


Co se týče autorova stylu, nemám k němu výhrady, na druhou stranu si zase ale nemyslím, že by se jednalo o něco obzvlášť výjimečného, což možná mnohé z vás překvapí. I já si totiž myslela, že klasika = styl na vysoké úrovni, ale u Trumana to podle mě prostě neplatí. Ano, čte se to dobře, ale nadbytek noblesních jazykových prostředků tedy nečekejte (nebo jsem možná ignorant a nepostřehla jsem je…).

Znovu tedy opakuji, že mám z knihy rozpačité pocity. Příběh mě více nezaujal, Holly je sice výjimečná postava na svou dobu, ale dnes už podle mého trochu zapadá a navíc se zkrátka nemůžu ubránit pocitu, že to celé za pár měsíců zapomenu. Snídani u Tiffanyho jsem nakonec udělila průměrné 3/5.


Co Vy a tato klasika? Znáte knižní, případně alespoň filmové zpracování? Budu ráda, když se se mnou podělíte v komentářích. J

neděle 10. července 2016

Přečteno za červen 2016

Ahoj mí milí čtenáři, vítejte u dalšího shrnujícího článku, tentokráte Vám ukážu knihy, které se mi podařilo přečíst za měsíc červen. Dohromady se jedná o pět fyzických knih a jednu doposlouchanou audioknihu. Tak jdeme na to. J

Jako první jsem přečetla kraťounkou humornou jednohubku Krávu nebeskou od Davida Duchovnyho. Na blogu už najdete celou recenzi – tady a pakliže už jste ji četli, jistě víte, jak moc mě nadchla. Pokud tedy hledáte nějaké vtipné oddechové čtení, myslím, že právě Kráva je tou správnou volbou na tahle lenivá letní odpoledne. Udělila jsem jí 5/5.

Dále jsem dokončila rest z minulého měsíce v podobě recenzního výtisku. Knihovna duší od Ransoma Riggse mě velice příjemně překvapila a na celou sérii Sirotčince slečny Peregrinové vrhla zcela jiné světlo. Dokonce jsem po dočtení měla nutkání, vrhnout se do celého dobrodružství znova a to jsem, podotýkám, předtím nebyla žádná Riggsova extra fanynka. O to víc jsem ráda, že to Knihovna duší dokázala změnit. Celou recenzi si už můžete také přečíst – tady. 4/5

Třetí v pořadí byla útlounká klasika Snídaně u Tiffanyho od Trumana Capoteho. Knihu jsem zakoupila v antikvariátu v rámci Světa knihy, a přestože jsem ráda, že jsem se do ní pustila, musím konstatovat, že mě příběh více nenadchnul a mám takový dojem, že na to celé během pár týdnů zapomenu. Více se už brzy dozvíte v recenzi, která bude online 13. 7. Jen ještě prozradím, že kniha nakonec ode mě dostala 3/5.


Zní to neuvěřitelně, ale už od března jsem poslouchala audio verzi Hunger games od Suzanne Collins. Žánr YA není zrovna šálek mé kávy, ale přesto musím přiznat, že mě tato série dokázala chytnout. Audioknihy navíc parádně namluvila moje oblíbená Tereza Bebarová, takže Vám to v této podobě můžu určitě jedině doporučit. Recenze na všechny tři díly už je také online, tak se určitě nezapomeňte mrknout – tady. 5/5

Předposlední dnešní knihou je pohádka Petr Pan od J. M. Barrieho. Tu jsem četla taky pěkně dlouho a pravdou je, že jsem po ní sahala dosti sporadicky jen před spaním. Musím se přiznat, že tak úplně nevím, co si o knize myslet. Líbil se mi jazyk, prostředí, autorova imaginace a neotřelost, kontrast dětské naivity a drsnějších akčních scén. Na druhé straně si ale přiznejme, že Petr Pan je nesmírně otravný, jeho vztah s Wendy přinejmenším podivný a vůbec si nejsem jistá, jestli je to (z mnoha příčin) vůbec kniha vhodná pro děti. Dost dobře asi nechápu celou pointu, nejsem si jistá, co by dětem měla dát... Asi to budu muset přečíst své pětileté neteři a zeptat se jí, protože já tápu... Knize jsem nakonec udělila 3/5, recenze brzy!

No a poslední knihou měsíce, kterou jsem dokončila doslova za pět minut dvanáct 30. června, byl další recenzní výtisk, tentokráte Lež od C. L. Taylor. Upřímně musím říct, že mě hrozně zaráží nízké hodnocení, které kniha na databázi knih má. Jak už můžete vědět, mně se totiž tento thriller líbil moc. Recenze je online, takže tady se můžete dozvědět víc. 5/5

Celkově jsem s červnem po knižní stránce naprosto spokojená – celou polovinu knih jsem ohodnotila „plným počtem“ a ani jedna není horší než tříhvězdičková. Sešly se mi dva recenzní výtisky, z čehož mám nesmírnou radost, o to více, že se mi oba líbily a na oba už jsem stihla napsat i recenze. Doufám, že červenec bude podobně úspěšný, našlápnuto mám zatím solidně, tak uvidíme. J PS: Pokud by to někoho z Vás zajímalo, přijímačky na magistra mi dopadly úspěšně, nevěděla jsem, kam jinam to nacpat, tak aspoň takhle. J


Jaký byl Váš červen? Už jste publikovali všechny své shrnující články? Která kniha pro Vás byla tou nejlepší, a která naopak nejhorší? Četli jste něco z toho, co zmiňuji já? Každý Váš komentář mě vždycky nesmírně potěší, takže se už se těším na všechny Vaše dojmy a názory. Mějte se krásně. J

pátek 8. července 2016

Víkendové čtení #19

Hezké páteční ráno, dneska odjíždím na 14 dní za koníkama. Nevím, jak pro Vás, ale pro mě je vždycky strašně těžké vybrat, co si na „dovolenou“ vzít s sebou za knihy. Ještě, že tentokrát jedu autem, a tak si s sebou můžu vzít docela solidní nálož a rozhodnout se, co budu číst až podle nálady.


Dnes se s největší pravděpodobností pustím do knihy, která mě láká už nesmírně dlouho. Možná je to ten typ, co by se (už podle obálky) spíše hodil na dlouhé zimní večery, ale já si řekla, proč se do toho nepustit hned. Aspoň se příjemně „zchladím“. J Samozřejmě se jedná o Literární spolek Laury Sněžné. Všimla jsem si, že když se lidé snaží tuto knihu nějakým způsobem popsat, mají s tím obvykle problém a já mám moc ráda, když nějaké dílo nelze tak úplně zaškatulkovat. Literární spolek by měl ze všeho nejvíce být magickým realismem, tak uvidíme. Já se moc těším. J

Četli jste už tuto knihu nebo se k tomu chystáte? A jaká jsou Vaše oblíbená díla právě z magického realismu? Já mám totiž pocit, že jsem z tohoto žánru ještě nic nečetla (doma na poličce na mě čeká akorát notoricky známý Márquez a určitě se taky chystám na Murakamiho), takže si nechám ráda poradit. J Mějte se krásně, mí milí.

čtvrtek 7. července 2016

RC | Lež - C. L. Taylor

Originální název: The Lie
Překlad: Zuzana Pernicová
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2016
Počet stran: 392

Hlavní hrdinka Jane Hughesová má zdánlivě ideální život – pracuje ve zvířecím útulku, do kterého to má z domova sotva pár minut a slibně se rozvíjející vztah, navíc si rozumí i s partnerovou dcerou z předchozího manželství. Celé to má ale háček, Jane Hughesová není skutečná, před pěti lety se vydala s kamarádkami na dobrodružnou cestu do Nepálu, kde se událo mnoho podivných věcí, které vyústily až ve smrt spousty lidí. Jane přežila…a snaží se zapomenout a začít znovu. Kdosi jí v tom ale chce zabránit a udělá pro to cokoliv.

Horká novinka Lež od nakladatelství Domino mi byla (jak už asi víte) nabídnuta k recenzi, no a vzhledem k tomu, že já thrillery zkrátka miluji a navíc i podle anotace kniha vypadala velice zajímavě, neváhala jsem a pustila se do ní.

Příběh je rozdělen do dvou časových linií, jak už tomu tak bývá zvykem. První sleduje současný život Jane Hughesové, její počínání v útulku, rozvíjející se vztah s přítelem Willem, ale také strach klíčící v ní v důsledku několika dopisů a e-mailů, které v poslední době obdržela. Ty poukazují na to, že někdo ví o hrůzných událostech z Nepálu a že vše možná nedopadlo tak, jak si Jane původně myslela. Druhá linka (před pěti lety) je zaměřena právě na Nepál. Jane (tehdy ještě Emma) se spolu se třemi kamarádkami vydává na životní pouť do odlehlé uvolněné komunity vysoko v horách. Každá z žen si od tohoto zážitku slibuje něco jiného, žádná z nich však nečeká, že události naberou rychlý spád, a co se původně zdálo býti bezvadnou dovolenou, promění se v boj o holý život.


Musím podotknout, že snad vůbec poprvé mě bavily obě linky příběhu naprosto rovnocenně. Autorka C. L. Taylor umí výborně pracovat s tempem a napětím a ukončí kapitolu vždy přesně tak, že musíte číst dál. Oba příběhy jsou perfektně propracované, dávají smysl a samozřejmě na sebe plynule navazují. Byla jsem také příjemně překvapena autorčinou nebojácností dopředu odhalit, k čemu vlastně dojde – je těžké to vysvětlit bez spoilerů, ale Jane třeba „v současnosti“ prozradí Willovi něco z Nepálu a teprve poté, v linii „před pěti lety“ dovysvětlí, jak to tedy vlastně bylo. To zdánlivě může narušovat plynulost děje, ale opak byl pravdou. Cítila jsem o to větší napětí, protože jsem chtěla vědět, jak k tomu došlo a proč.


Mám takový pocit, že postavy čtyř kamarádek budou možná někomu připadat otravné. Přestože jsou to dospělé ženy přes dvacet, jejich chování je místy dost dětinské. Za hlavní zábavu považují večírky a tunu alkoholu, ale když je „blíže poznáte“, zjistíte, že jejich povaha se k příběhu nesmírně hodí. Ta jejich ufňukanost, povýšenost a nafoukanost je totiž jen přetvářkou, aby zakryly skutečnost, že jejich život vlastně vůbec není tak růžový, jak se zdá. Jane (Emma) je z nich rozhodně nejracionálnější, nejumírněnější, ale přesto má i ona své slabé stránky. A právě díky těmto slabostem a problémům jejích kamarádek jsem uvěřila, že to, k čemu došlo v Nepálu, je klidně možné. Ať si říká, kdo chce, co chce – ženské kolektivy jsou zlo a narušená mysl ovlivněná alkoholem a podmanivými muži manipulátory, podle mého určitě může vést k tomu, že mezi kamarádkami vznikne tak velký rozkol, který zapříčiní takovou tragédii.

Celkově je Lež rozhodně podmanivým, skvěle napsaným románem se zajímavým příběhem, odehrávající se navíc v netradičním atraktivním prostředí. Má co nabídnout každému čtenáři, přesto si ale myslím, že se primárně zalíbí spíše ženám, právě kvůli ženským hlavním hrdinkám. Mám tak trochu obavu, že příběh, který Taylorová popisuje ve své knize, se klidně někde právě teď odehrává. Po celou dobu Lež neztrácí na tempu, udrží vás napjaté a bude bavit! Sama jí rozhodně uděluji 5/5 a nebojím se ji doporučit.


Za poskytnutí recenzního výtisku a za vynikající čtenářský zážitek mnohokrát děkuji nakladatelství Domino!

Co Vy a tato horká novinka? Chystáte se na ni nebo už jste ji dokonce stihli přelouskat? Jak se Vám líbila? Budu moc ráda, když se se mnou podělíte v komentářích. J

úterý 5. července 2016

Jak to bude v létě

Ahoj všichni, vítejte u tohoto kraťounkého a veskrze informativního článku. Protože chci předejít nějakým nedorozuměním a otázkám typu, jestli jsem nezmizela z povrchu zemského, předesílám, že budu nějakou dobu mimo.


Konkrétně se jedná o datum 8. – 23. 7., a poté 6. – 20. 8., kdy odjíždím na letní dětský tábor jako instruktorka ke koním. S největší pravděpodobností nebudu mít v těchto termínech žádný, anebo pouze velice omezený přístup k internetu. Články se pokusím předpřipravit, takže počítejte s tím, že třeba takové „Víkendové čtení“ asi nebude úplně relevantní a do té doby se možná rozhodnu přečíst něco úplně jiného. Zároveň pravděpodobně nebudu odpovídat na Vaše komentáře, ale vězte, že mě vždy nesmírně potěší, vážím si jich a odpovím na ně, jakmile to bude možné. Dále nebudu moci tak často a pravidelně navštěvovat Vaše blogy, tak si prosím nemyslete, že jsem na Vás zanevřela.

Snad jsem tedy vše objasnila jasně a s dostatečným předstihem. Po prázdninách se vše doufám zase vrátí k naprostému normálu. Vy se mějte do té doby báječně, čtěte skvělé knihy, užívejte prázdnin, dovolených, svých příbuzných a kamarádů! Mám Vás ráda! J

PS: Pokud jste (jako já) zvědaví a zajímá Vás, co zrovna čtu a jak se mi to líbilo, můžete mě sledovat na databázi knih pod přezdívkou Sorrow a nově také na Twitteru (odkaz zde).

neděle 3. července 2016

Knižní přírůstky za červen 2016

Ahoj všichni, máme tu zase konec měsíce a tím pádem měsíční shrnutí, dnes v podobě knižních přírůstků. Jak jistě víte, předchozí dva měsíce pro mě byly naprosto megalomanské, a proto jsem se tento měsíc rozhodla opravdu krotit. To se mi velice úspěšně dařilo, až do 30. 6. jsem si totiž pořídila pouze jedinou knihu…

Tou knihou byla Lež, novinka od C. L. Taylor, kterou jsem ještě navíc dostala k recenzi od Domina, takže byl můj štít naprosto čistý, pak jsme se ale 30. 6. sešly s Kristýnkou z BookTalk blogu, a tak k té jedné (osamocené) chudince, přibylo dalších 7 kousků.  

První tři byly z antikvariátu na Národní třídě za super cenu a navíc v moc pěkném stavu. Dobrý proti severáku od Daniela Glattauera jsem Vám tak trošku představila už ve víkendovém čtení. Ve zkratce se jedná o korespondenci mezi Leem a Emmi, která mu omylem zašle jeden e-mail, jenž spustí řetězec nevázané konverzace, která je možná pouze mezi dvěma naprosto neznámými osobami. Odhodlají se i k setkání tváří v tvář?
Dále jsem se rozhodla doplnit sbírku Austenové a pořídila Opatství Northanger, celkově mám tedy nyní na svých poličkách tři její nepřečtené romány a opravdu pevně doufám, že se do konce roku ještě k alespoň jednomu dostanu.
Posledním antikvariátním kouskem byla Paní Dallowayová od Virginie Woolf, kniha na kterou si brousím zuby už neskutečně dlouho.


Další zastávkou byl Neoluxor v době happy hours, no nekupte si něco s 20% slevou, že? A tak mi Kristýnka hnedka vrazila do ruky první díl série od Adlera-Olsena, Ženu v kleci. Do tohohle autora se chci pustit už taky děsně dlouho, no, a protože kniha stála i bez oné slevy pouhých 169 Kč, tak to Týnu opravdu nestálo mnoho přemlouvání. Dále jsem na její doporučení přidala ještě Volbu od Sparkse a dílo zakončila pokračováním Polámaných panenek – Dobře se dívej od Carola.


Posledním přírůstkem měsíce června je kniha, kterou mi Týnka sama darovala i s věnováním a já jsem jí za to nesmírně vděčná a ještě jednou ti díky! Jedná se o Triptych od Karin Slaughter, podle anotace vypadá hrozně zajímavě a hodnocení 91% na databázi knih mě jen ujišťuje v tom, že to bude nářez! Nemůžu se dočkat. J Celkově jsem se tedy nakonec dostala na číslo osm, ale ze všech knih mám samozřejmě nesmírnou radost. J


A jaký byl Váš červen? Co máte nového? Na co se nejvíc těšíte? A jako vždy, četli jste některou z výše zmíněných? Neváhejte se se mnou (i ostatními) podělit v komentářích a klidně přihoďte i link na Vaše sumarizační články. Budu se těšit…Mějte se krásně! 

pátek 1. července 2016

Víkendové čtení #18

Hezký pátek mí milí, tak nám (nebo alespoň někomu) oficiálně začaly prázdniny. Opravdu doufám, že si v tomto období náležitě odpočinete, ať už aktivně nebo pasivně, my jsme se na víkend rozhodli s přítelem vyrazit do přírody rybařit. Tedy, abych to uvedla na pravou míru, on bude rybařit a já se budu válet s knihou v ruce. Vybrat, do které se pustím, pro mě byl pro tentokrát ale opravdový oříšek. Znáte takový ten pocit, kdy máte na poličkách asi dva milióny nepřečtených knih, bloumáte kolem nich a přemýšlíte, do čeho se pustit? Tak přesně tím si teď procházím já, a proto Vám dnes ukazuji rovnou dvě knihy, které jsou horkými favoritkami, ale abych byla úplně upřímná, nevím, která to nakonec vyhraje – ideální by samozřejmě bylo, kdybych za ten víkend stihla obě. J


První je Volba od Nicholase Sparkse, mám teď nějakou rozněžnělou náladu, navíc to léto, znáte to, tak jsem si říkala, že bych se mohla pustit právě do této romantiky. Koupila jsem si ji na doporučení Týnky z BookTalk blogu a pevně věřím, že se mi zalíbí tak jako jí. Já totiž od Sparkse doposud četla pouze Zápisník jedné lásky.

Druhou variantou je Dobrý proti severáku od Daniela Glattauera, tuto knihu četl svého času snad každý a slyšela jsem na ni jen chválu. Když jsem nakoukla dovnitř, byla jsem celkem mile překvapená tím, že kniha je psaná formou dialogu, tudíž se bude číst asi velice rychle, navíc ráda vyzkouším něco nového.

Jaké jsou Vaše víkendové čtecí plány? A četli jste některou z výše zmíněných? Do čeho bych se podle Vás měla pustit první? Budu ráda, když se se mnou podělíte v komentářích. J Užívejte léta!