středa 29. června 2016

Barva kouzel - Terry Pratchett

Úžasná Zeměplocha – 1. díl
Originální název: The Colour of magic
Překlad: Jan Kantůrek
Nakladatelství: Talpress
Rok vydání: 1993
Počet stran: 290

Barva kouzel je prvním dílem epické (a nekonečné) série o Úžasné Zeměploše. V tomto díle se setkáváme s nesourodou dvojicí hlavních postav – Mrakoplaš je nepoctivý, lakomý a hlavně naprosto neschopný, nedostudovaný čaroděj, který se stává průvodcem zvědavého, naivního Dvoukvítka, historicky prvního cestovatele po Zeměploše. Dvoukvítka při cestách doprovází svérázné Zavadlo, které, zdá se, má vlastní hlavu a hlavně vlastních sto nožiček. Už teď je Vám jistě jasné, že se tato výprava dostane do nejednoho maléru.

Série o Úžasné Zeměploše mi byla neustále doporučována ze všech stran mými přáteli. Sama vlastně vůbec nechápu, proč jsem s jejím čtením tak dlouho otálela. Mám ráda fantasy a tohle navíc ještě slibovalo spoustu humoru, no, jsem ráda, že jsem se do téhle epické ságy konečně zakousla.

Barva kouzel je něco naprosto jiného, než co jsem doposud měla tu možnost číst. Je to jízda. Jde o bláznivou směsici humorných postav, situací a dialogů. Celou knihu jsem zhltla jako malinu, doslova jsem tou knihou proletěla. Příběh sám vlastně není až tak podstatný, ale líbilo se mi, že nejde o klasické heroické putování za splněním konkrétního cíle, ne – Mrakoplaš, Dvoukvítek a Zavazadlo se v podstatě bezcílně potulují tou nejzvláštnější krajinou, jakou si lze představit. Po cestě je ale potká tolik dobrodružství, ze kterých se v mnoha případech vykroutí tak, tak, že se rozhodně nebudete nudit.


Postavy mi přirostly k srdci úplně hned. Jsou tak rozdílné, originální, vtipné…Mají tolik skutečných lidských vlastností, a přesto se do toho fantasy světa nesmírně hodí. Rovněž celé prostředí Zeměplochy je nadmíru propracované, zároveň ale Pratchett čtenáře nenudí sáhodlouhými popisy krajiny, toho, co je možné a co není a celkově takovým tím balastem, který bývá součástí většiny úvodů do epických fantasy sérií.

Úplně nejlepší na celé knize je zkrátka ale Pratchettův styl, jeho humor, jeho imaginace. Nad všemi těmito věcmi lze jen vzdychat obdivem a říkat si, sakra, proč já tohle nikdy nedokážu. Skvělou práci odvedl rozhodně i Pratchettův dvorní překladatel Jan Kantůrek, který s autorem osobně komunikoval a umně převedl vtipné situace a hlášky do češtiny. Přikládám několik ukázek:

"Dvoukvítek byl turista, první v dějinách Zeměplochy. Slovo "turista" Mrakoplaš považoval za ekvivalent slova "idiot"."

"Vytáhl meč a plynulou tercií trolla bezchybně minul"

"Tou druhou věcí, která, jak tvrdil, byla skutečnou příčinou jeho porážky, bylo to, že si čaroděj při boji zakrýval volnou rukou oči."


Celkově jsem tedy z prvního dílu Zeměplochy nadšená a to i přesto, že mě většina lidí od čtení „popořadě“ odrazovala. Všichni říkali, že ty další díly jsou ještě lepší. Pravdou zůstává, že zrovna tuhle sérii není nezbytně nutné číst chronologicky, já si to ale prostě neumím představit a navíc byl tento díl podle mého prostě famózní. Barvu kouzel jsem nakonec ohodnotila 4/5, ale to jen proto, že si tu jednu hvězdičku šetřím do zásoby na ty „ještě lepší“. Pokud jste se tedy do Zeměplochy ještě nepustili, rozhodně to urychleně napravte, vzhledem k počtu dílů (mám pocit kolem čtyřicítky), Vám to na nějakou dobu vystačí.


Jestli jste se už k této sérii dostali, moc mě zajímá, jaký je Váš nejoblíbenější díl a postavy? Předem díky za všechny komentáře a užívejte počínajících prázdnin a dovolených. J

úterý 28. června 2016

Farma - Tom Rob Smith

Originální název: The farm
Překlad: Drahomíra Michnová
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2016
Počet stran: 320

Rodinný psychothriller Farma vypráví příběh Daniela, který je přesvědčen, že jeho rodiče žijí poklidným spořádaným životem na odlehlé farmě ve Švédsku, kam se z Anglie odstěhovali na důchod. Jeho vize je však zcela zničena jednoho dne, kdy mu zavolá otec a tvrdí, že maminka není v pořádku, že blázní. Daniel neváhá a zarezervuje si letenku do Švédska, když vtom mu volá matka, která popírá otcovo tvrzení. Prohlašuje, že se zapojil do hrozného spiknutí, že má důkazy, a že přiletí za Danielem do Londýna a vše mu vysvětlí. Daniel se rázem ocitne na životní křižovatce – věřit matce nebo otci? Do toho má sám tajemství, s jehož odhalením rodičům už tak dlouho váhá…

Tom Rob Smith celosvětově proslul svou trilogií o Leu Demidovovi, s nímž jsme se poprvé mohli setkat díky románu Dítě číslo 44. Já sama se na tuhle sérii určitě chystám, Farma však byla mým prvním seznámením se s autorem. Hodně mě zaujala anotace, obdobnou situaci je velice těžké si vůbec představit. Co byste dělali vy, kdyby vám každý z rodičů tvrdil něco jiného?

Farma dostala nálepku rodinný psychothriller, já se ale domnívám, že jde spíše o takové komorní psychologické drama. Ústřední motiv vlastně není nijak složitý – každý z rodičů tvrdí něco jiného a je jen na vás, na čí stranu se přikloníte. A co Daniel? Rozhodne se správně?


Stěžejní je zde určitě vykreslení jednotlivých charakterů a událostí, ke kterým ve Švédsku došlo. Příběh je vyprávěn především z pohledu Danielovy matky, která je ve velkém nervovém vypětí a úzkostlivě si střeží všechny důkazy, které se jí podařilo nasbírat na podporu svých tvrzení. V průběhu knihy působí podle mého Danielův otec mnohem racionálněji, to ale vůbec nemusí znamenat, že je pravda na jeho straně. Veškeré příhody ze Švédska jsou popsány velmi autenticky a je vlastně lehké jim uvěřit. Skrze matčinu verzi se na chladný sever dokážete přenést a představit si, co se tam vlastně odehrálo a jak tamní lidé smýšlejí.

Přestože se mi tedy celkový námět a hlavně Smithův styl psaní velmi líbily, mám ke knize jednu docela velkou výtku a tou je samotný závěr. Ne, že by se mi nelíbilo, jak to autor celé vymyslel a zakončil, ale vadí mi, že to působilo hrozně uspěchaně. Na celé knize je vidět, že Tom Rob velmi přemýšlel a snažil se dotáhnout věci do nejjemnějších detailů, tak, aby po dočtení nevyvstaly nějaké otázky, ale ten závěr je zkrátka hrozně uspíšený a ubírá tak na celkovém dojmu z knihy.


Farma je ale určitě i přesto dobrou knihou a věřím, že milovníky poklidnějších psychologických románů může zaujmout. Smithův styl je vytříbený a čtivý a celý příběh je určitě originální. Takových knih je v té záplavě krvavých a nervy drásajících thrillerů zapotřebí, takže neváhejte a rozhodně se po Farmě poohlédněte. Já hodnotím celkově 4/5.

A co Vy a Tom Rob Smith? Už jste se dostali k některé z jeho knih? Jak na Vás jako autor působí? Máte doporučení na nějaké knihy podobného rázu, které by mi určitě neměly uniknout? Všechny Vaše komentáře mě vždycky hrozně potěší, tak se mějte krásně, moji milí. J

pátek 24. června 2016

Víkendové čtení #17

Hezké páteční ráno, všem. Doufám, že si užíváte nádherného počasí a následující dny strávíte na nějakém pěkném místě s dobrou knihou. Já sice přes víkend moc času na čtení mít nebudu, ale hned v pondělí se chystám pořádně ponořit do žhavé novinky, která nese název Lež.


Tuhle knihu jsem Vám nedávno představovala v edičním plánu (tady) a měla jsem to štěstí, že jsem navázala spolupráci s Dominem a kniha mi tak byla poslána na recenzi. Jak jistě víte, já psychothrillery můžu, navíc mě dost zaujalo nezvyklé prostředí Nepálu, které bude hrát v příběhu zřejmě velkou roli. No, zkrátka se nemůžu dočkat, o to víc, že mi konečně také začaly „prázdniny“ (když tedy pominu, že mě v září čekají státnice).

Jak si užíváte sluníčka Vy? Čtete jako o život? A chystáte se v létě někam na dovču? Neváhejte se podělit v komentářích J

úterý 21. června 2016

Knihy mého srdce #2 - Povinná četba

Krásný dobrý podvečer, Vám všem. Vítejte u pokračování „Knih mého srdce“. Dnes Vám představím další tři knížky, které mě oslovily natolik, že neváhám a bezvýhradně je doporučuji. Název povinná četba je z mé strany trošinku dvojsmyslný – za prvé, tyto knihy by si měl podle mého přečíst opravdu každý povinně, protože to jsou zkrátka skvosty, zároveň ale všechny patří doopravdy do „povinné školní četby“, tudíž zde třeba budoucí maturanti mohou najít malou inspiraci na díla, kterých opravdu netřeba se bát. J

První knihou je Vyhoďme ho z kola ven (můžete znát také jako Přelet nad kukaččím hnízdem díky filmovému zpracování). Jedná se o klasiku od amerického spisovatele Kena Keseyho. Kniha vypráví příběh Randlea McMurphyho, který se rozhodne předstírat šílenství, aby se vyhnul vězeňskému trestu za sexuální zneužití. Dostává se do ústavu vedeného velice přísnou vrchní sestrou Mildred Ratchedovou a zjišťuje, že pobyt v léčebně nebude taková procházka růžovým sadem, jak si nejprve myslel. Ostatní pacienti jsou velice apatičtí a zcela pod vlivem Ratchedové, a tak se Randle rozhodne život v ústavu trochu rozproudit. Kniha tak v podstatě představuje boj jednotlivce proti nastaveným hodnotám společenského systému. Kromě knihy určitě doporučuji i filmové zpracování s Jackem Nicholsonem v hlavní roli. Film nerežíroval nikdo menší než Miloš Forman a získal pět hlavních Oscarů (režie, herec, herečka, scénář i nejlepší film). Upozorňuji ale, že film končí jinak než kniha.


Další v pořadí je můj milovaný Obraz Doriana Graye od Oscara Wildea. Děj příběhu je asi většině z vás dobře známý, přesto pro připomenutí: Dorian Gray je spořádaný, nevinný, pohledný mladík, alespoň do doby, než se nechá vyportrétovat a zjistí, že veškeré špatné skutky, které provede, se otiskují do obrazu. On sám nestárne a jeho duše je navenek pořád stejně čistá jako na začátku. Kniha o rozporu mezi morálkou a estetickým prožitkem, z níž se dokonce citovalo při soudním procesu s Oscarem Wildem. Sama jsem ji četla už nejméně třikrát a určitě ještě mnohokrát budu a pokaždé v ní najdu něco nového. Na rozdíl od první zmíněné knihy, tady tedy filmové zpracování rozhodně nedoporučuji!


No a dnešní poslední poklad je kniha, ke které jsem se dostala teprve nedávno. Ano, je to Jako zabít ptáčka od Harper Lee. Vzhledem k tomu, že jsem na knihu nedávno psala recenzi (tu si můžete přečíst tady), tak už se o ní dnes nebudu více rozepisovat. Věřte mi ale, že přestože na to kniha na první pohled možná tolik nevypadá, patří do dnešního seznamu zcela právem a je to přesně ten případ, kdy ve mně rezonuje příběh ještě dlouho po dočtení. Filmové zpracování jsem v tomto případě ještě neviděla, ale je rovněž ověnčeno několika Oscary, takže to jistě bude velice kvalitní podívaná. J


Věřím, že i Vy máte nějaké takové knihy z řad klasiky, které Vás ovlivnily na hodně, hodně dlouho, rádi na ně vzpomínáte a čtete je pořád do kolečka. Pokud ano, budu moc ráda, pokud se se mnou o ně podělíte, protože já osobně sice nečtu klasiku až tak často, ale skoro vždycky mě pak nesmírně nadchne. I já sama bych do dnešního výčtu mohla zařadit několik dalších srdcovek – třeba Farmu zvířat či Olivera Twista, ale o nich zase třeba někdy příště. J Tak se mějte báječně!

neděle 19. června 2016

Hunger games (komplet) - Suzanne Collins AUDIOKNIHA

Vydavatel: Fragment
Interpret: Tereza Bebarová
Délka: 35:00 hodin
www.audiolibrix.cz

Panem je země rozkládající se na území bývalé Severní Ameriky, jejím hlavním městem je Kapitol, který obklopuje dvanáct krajů. Panem v čele s prezidentem Snowem vládne těmto krajům pevnou rukou a pro posílení své moci pořádá každoročně utkání na život a na smrt zvané Hunger games. Do těchto her je z každého kraje vybrán vždy jeden chlapec a jedna dívka, kteří se musejí utkat ve strašlivém krvavém boji, ze kterého může vzejít pouze jeden vítěz. Účastnicí 74. hladových her se stává šestnáctiletá Katniss Everdeenová, která nejenže v aréně předvede nepředstavitelné věci, ale započne také koloběh událostí, jenž ovlivní budoucnost celého Panemu.

Konečně i já jsem se dostala k fenoménu zvanému Hunger games. Pro většinu z vás, kteří jste sérii hltali, když vycházela, je to asi nepředstavitelné, ale já jsem se do příběhu ponořovala se zcela čistým štítem. Nevěděla jsem absolutně nic, kromě toho, že jsou Hunger games jakousi hrou o život, a že hlavní hrdinkou je nějaká Katniss. Neviděla jsem film, nečetla anotaci ani recenze a jsem tomu opravdu moc ráda. Příběh jsem si tak mohla vychutnat od začátku až do konce. Dnešní recenze bude možná malinko podrobnější, protože mě série strašně chytla a taky proto, že se vůbec poprvé chystám tak trochu psát i o filmech.


Začneme ale pěkně popořadě, klasicky příběhem. Musím říct, že když jsem se do knihy pouštěla, dost jsem se bála. Young adult opravdu není můj šálek kávy, zatím se mi snad myslím žádná kniha tohoto žánru nelíbila. No, už bylo načase, aby to některá prolomila! Hunger games jsou rozhodně originálním počinem, byla to jedna z vůbec prvních sérií (mám pocit), kde se setkáváme s podobným námětem. Celý ten nápad zdecimované Ameriky budoucnosti se zvrhlým hlavním městem, jehož největší zábavou je pozorovat umírající děti, je určitě zajímavý a trochu se bojím, aby to tak jednou vážně nedopadlo. Nechci prozrazovat příliš z děje dalších knih, protože bych nerada někoho ochudila o ten zážitek ze čtení, ale musím říct, že se mi i vývoj dalších dílů líbil, i když to samozřejmě všechno směřovalo k jasnému cíli.

Postavy jsou kapitolou samou o sobě. Katniss byla podle mého vystavěna vážně dobře – je to normální holka, co je tak trochu uzavřená do sebe (není se co divit, vzhledem k událostem, které ji potkaly v minulosti). Je docela chladná, trochu nesympatická, chybující, ale taky milující. Je prostě opravdová a svá, i když se to ne každému musí zrovna líbit. Dalším hlavním hrdinou je Peeta Mellark – kluk, kterého jsem na začátku fakt nemusela a na konci ho zbožňovala. Charakter, který beze sporu prošel během těch tří dílů nejrazantnější proměnou. Pak tu máme Hurikána (bože ten herec je překrásnej J) – zdá se mi, že nedostal tolik prostoru, kolik by mohl, ale i tak je vykreslen bezesporu dobře. Líbil se mi právě ten kontrast přístupů Peety a Hurikána, díky čemuž ten milostný trojúhelník působil děsně nesourodě, což knihu samozřejmě dost oživilo. S postavami bych mohla pokračovat ještě dlouho, já ale zmíním už jen tři a to velmi krátce. Prezident Snow je záporák jak prase, ale prosím vás, kam se hrabe na Coinovou? Nesahá jí ani po kotníky. Postřeh z filmu: tam mi vůbec tak hrozná nepřišla, což je zvláštní, ale v knize, jakmile přišlo na přetřes její jméno, mi vstávaly chloupky odporem. No a poslední, koho musím zmínit, je postava, která se zcela nepravděpodobně stala jednou z mých nejoblíbenějších – Haymitch! Ten chlápek je prostě týpek a na všechno, co se událo, měl podle mého mnohem větší vliv, než se může na první pohled zdát.

Když se přesuneme ke stylu, na rovinu – Collinsová píše hrozně jednoduše. Určitě se nejedná o žádnou vysokou literaturu, nicméně já knihu poslouchala v audio verzi namluvené Terezou Bebarovou, takže mi to ani moc nevadilo. Mimochodem, interpretčin přednes byl vážně dobrý, určitě audio podobu můžu doporučit.


Kromě kladů má celá série určitě i své zápory. V samotném příběhu je mnoho mezer, které by potřebovaly dovyplnit. Tak třeba, co se stalo se zbytkem světa, proč nedošlo k povstání už mnohem dříve (představte si, že si necháte 75 let masakrovat děti), jak to, že výbušný šíp dokázal zničit opancéřované vznášedlo, co se stalo se všemi ostatními hlavními postavami po skončení války a tak, ale to už jsem možná trochu moc kritická. Taky zvolení ich formy má svoje výhody, ale i úskalí. Chápu, že vyprávění z Katnissina pohledu nám ji jako hrdinku hrozně moc přiblížilo a mohli jsme nahlédnout do její hlavy, na druhou stranu se autorka docela ochudila o materiál ke psaní, obzvláště v prvním dílu, kde jsme mohli opravdu jen sledovat, co se zrovna děje s Katniss, ale události doma z krajů či z pohledu jiných účastníků her nám byly odepřeny. Tento úhel pohledu byl právě zachycen ve filmu, což velmi oceňuji.

Celkově je ale série Hunger games v rámci žánru YA naprostým pokladem. Je to přesně ten typ knih, který, podobně jako třeba Harry Potter, dokáže ke čtení přivést spoustu mladých lidí, což je hrozně důležité. Pozitivně hodnotím i to, že knihy dokáží zaujmout i čtenáře mimo cílovou skupinu (já jsem zářným příkladem a kdybych sérii četla v patnácti, určitě bych byla kritická ještě mnohem míň). Povedené filmy jenom umocnily zážitek z četby, neumím si však představit, že někdo pochopí souvislosti pouze z filmů, to určitě ne, ale jako doplněk ke knihám je to super. Herecké výkony se mi místy zdály trochu jak na houpačce – někdy jsem si říkala, páni to bylo fakt dobrý a někdy zas, ježiš, co to bylo. Naštěstí převládal první případ. Poslední zajímavostí, kterou uvedu je, že z knih se mi nejvíc líbil první díl a druhá půlka třetího, kdežto s filmy jsem to měla přesně naopak – tady u mě vede dvojka a první část trojky a Hanging tree si teď pouštím na YouTube pořád dokolečka. Hodnotím tedy samozřejmě 5/5, doporučuji a nebojte se zkusit i zmiňovanou audio podobu. J


Co Vy a série? Jaký je Váš nejoblíbenější díl a koho z hlavních postav máte nejraději? Dopadl milostný trojúhelník podle Vašeho očekávání? A znáte nějakou další sérii YA, která je vážně kvalitní a není to jen plytký příběh o lásce s malou špetkou krve? Za každý komentář Vám budu moc vděčná. Mějte se krásně, moji milí. J

pátek 17. června 2016

Víkendové čtení #16

Ahoj lidi, tak to dneska trošku „odlehčíme“, co říkáte? :D Aneb ve středu mě čekají přijímačky na magistra, tak mi prosím držte palce!

středa 15. června 2016

Ediční plán #5 - červen 2016

Ahoj všichni a vítejte u nového edičního plánu. Musím říct, že tento měsíc nastává problém – vychází totiž několik knih, které si musím (prostě musím) koupit! Kdo už mě trošku zná, jistě v následujícím seznamu snadno odhalí tituly, které mi zkrátka nemohou uniknout. Tak jdeme na to! J

Vezmeme to jako vždycky hezky popořadě. Nejprve knihy, které už vyšly. První je novinka od jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů Johna Irvinga. Tomuto skvělému velikánovi současné americké literatury jsem na blogu ještě nevěnovala moc prostoru, ale určitě to brzy napravím. Jeho nový román nese název Ulice Záhadných tajemství a vydalo ji nakladatelství Odeon 6. června. Musím říct, že mě velice zaujala anotace a zdá se mi, že Irving v tomto svém díle možná tak trochu vybočí ze svých zajetých témat (sexualita, zápasení, prostředí školy…). No zkrátka, moc se těším!

Dále tu máme dalšího mého oblíbence – Joea Hilla. 9. 6. vydalo nakladatelství Comics Centrum nový komiks, který nese název Plášť. Jak samozřejmě víte, já zkrátka zbožňuji Hillovu sérii Zámku a klíče, proto jsem nesmírně potěšená, že až tuhle sérii dokončím (což bude velmi brzy), mám v zásobě další komiks, na který se můžu těšit. Jen mě malinko mrzí, že se k Joeovi tentokrát nepřipojil Gabriel Rodriguez, jehož obrazy zkrátka miluji. Věřím ale, že práce Jasona Ciaramella bude stejně tak kvalitní!

Právě dnes vydalo nakladatelství Domino nový psychothriller Lež, jehož autorkou je C. L. Taylorová. Na knize mě zaujalo hned několik věcí (teda jako kromě toho, že je to psychothriller :D) – hlavní hrdinka pracuje ve zvířecím útulku, což je moc sympatické a zajímavé a velkou roli v celém příběhu, budou hrát události z Nepálu – jedna ze zemí, která mě dosti fascinuje, takže jsem na celou knihu nesmírně zvědavá a už se nemůžu dočkat, až se do tohoto příběhu ponořím. J

Teď něco trochu oddychovějšího, přátelé. 18. června vydá nakladatelství Motto román A co kdyby to bylo jinak? od Laury Barnettové. Moc se mi líbí pojetí knihy, kdy autorka vypráví tři verze událostí jednoho mladého páru a poukazuje tak na skutečnost, že i sebenepatrnější okamžik může zcela změnit náš život. Kromě toho mne také zaujala velice pozitivně působící obálka.

22. 6. vydá nakladatelství Baronet další knihu momentálně poměrně proslulé autorky Jennifer Hillierové (Wonderland aj.), a sice Řezníka. Anotace mi tak trochu připomíná klasické béčkové krvákové horory, pravdou ale zůstává, že ač jsem takových filmů viděla víc, než bych si přála, žádnou takhle klasicky pojatou knihu jsem ještě nečetla. Navíc chci autorku vyzkoušet a třeba mě právě Řezník příjemně překvapí.

No a moji milí, to nejlepší na závěr. 24. června vychází u nakladatelství Beta – Pavel Dobrovský další King!!! Sice se jedná o povídkový soubor, které já až tak nemusím, ale King (!!!) mi prostě nemůže uniknout, takže si ho koupím za přijímačky (teda jako koupím si ho, i kdybych je neudělala, takže co to tady zase zkouším, že jo…). Jeho novinka nese název Bazar zlých snů a já fakt moc doufám, že to bude jedna z těch povídkových sbírek, co na mě udělá velký dojem!

Tak a to byl můj výčet pro tento měsíc. Zaujala Vás některá z knih? A co jste si pořídili nebo si chcete pořídit za červen Vy? Určitě budu moc ráda, pokud mi přihodíte nějaké tipy do komentářů! Mějte se báječně.   

pondělí 13. června 2016

Jako zabít ptáčka - Harper Lee

Originální název: To kill a mockingbird
Překlad: Marcela Mašková, Igor Hájek
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2015
Počet stran: 280

Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou tohoto velkolepého příběhu je osmiletá Čipera, která žije spolu se svým otcem a bratrem v Maycombu v Alabamě. Amerikou tou dobou otřásá velká hospodářská krize, ale obyvatelé tohoto malého městečka ji sotva pociťují. Čiperu ze všeho nejvíce trápí, jak vylákat z domu osamělého podivína, který žije v dobrovolném domácím vězení a spolu se svým bratrem Jemem a kamarádem Dillem, který do města přijíždí na prázdniny, vymýšlí jednu lest za druhou. Mezitím je ze znásilnění bílé dívky obviněn černoch, kterého má obhajovat právě Čipeřin otec, advokát Atikus Finch. Ten ví, že je případ předem prohraný, přesto ale neztrácí naději…Celá kniha se tedy věnuje závažným tématům rasismu, nespravedlivých soudních procesů a morálky. Především je to ale silný příběh o dospívání z pohledu malé holčičky, který autorce právem vynesl Pulitzerovu cenu.  

Jako zabít ptáčka patří dnes už k naprosté klasice a já jsem přesvědčená, že zcela oprávněně. Kniha se věnuje tématům, která jsou i dnes stále aktuální a budou dozajista aktuální i za dalších několik desítek let. Jsem nesmírně ráda, že i já jsem se k tomuto veledílu konečně dostala a rovnou říkám, že mě kniha chytla za srdce.

„Prohlašoval, že tak chodili Egypťané; řekla jsem mu, že jestli tak chodili, nechápu, jak mohli něco udělat, ale Jem povídal, že toho dokázali mnohem víc, než kdy dokázali Američané, že vynalezli toaletní papír a trvalé balzamování mrtvol, a ptal se, kde bychom dnes byli, kdyby to neobjevili? Atikus mi řekl, ať vymažu přídavná jména a zůstanou mi prý fakta.“

Stěžejní zde rozhodně není příběh sám – za necelých tři sta stran se dočkáme jen mála akčních situací a rozhodně to není jedna z těch knih, u které byste tajili dech napětím (ale pár momentů se najde). Ba naopak, kniha si tak nějak lehce plyne, a přesto ve vás vyvolá celou škálu emocí. Autorka příběh malé Čipery dokázala vystavět tak bravurně, že máte pocit, jako byste celý svět sledovali jejíma očima. Budete dospívat spolu s ní – na začátku to bude bezstarostné, ale na konci vlivem všech okolností, už se ta počáteční nevinnost a naivita začne vytrácet a budete muset být stejně jako Čipera silní a projevit osobní statečnost.

Tím se dostávám k samotným postavám, které si zkrátka nelze nezamilovat. Je až k nevíře, jak trefně dokázala Harper Lee popsat pocity malého děvčátka, jak perfektně jednotlivé charaktery vykreslila. Atikus Finch je jedna z nejcharakternějších postav, s jakými jsem se dosud setkala. Kéž by takoví lidé doopravdy existovali. Je stoprocentně spravedlivý, neochvějný, vlídný a bez ohledu na následky vždy bojuje za správnou věc. Za zmínku stojí ale i Čipeřin bratr Jem, její nejlepší přítel Dill a především pak černošská hospodyně Kalpurnie, na jejímž příkladu autorka dokázala skvěle předvést, že i černoši té doby byli inteligentní lidé a to, jak s nimi bylo zacházeno, je zkrátka trestuhodné.

„Když na mě upřela svůj šilhavý pohled, drobné vrásky kolem očí se jí prohloubily. „Jsou lidi, který nejedí jako my,“ šeptala rozlíceně, „ale ty jim to nebudeš u stolu předhazovat. Jednou sis toho chlapce přivedla domů jako hosta, a když dostane chuť třeba na ubrus, tak ho necháš, rozumíš?“

Obdivuhodný je rovněž spisovatelčin styl. Píše tak lehce, ale ať už se jedná o popis či dialog, vše je naprosto famózní a číst jednotlivé řádky pro mě bylo opravdovým čtenářským zážitkem. Vážné pasáže prokládá dětsky naivním humorem či Kalpurniinými břitkými poznámkami, což knihu velmi osvěžuje a činí ji velice autentickou. Přestože jsem na začátku předesílala, že v knize není hlavním bodem napětí, tak při samotném soudním procesu (přestože asi tušíte, jak to dopadne), moc chcete věřit, že všechno skončí dobře a neméně nervy drásající je i samotné finále příběhu.

„Kdepak, Jeme, já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi.“

Celkově musím přiznat, že se mi recenze nepsala úplně snadno a možná bude ve výsledku působit trochu zmatečně, přišla jsem ale na to, že když se mi nějaká kniha extrémně vryje do srdce, je pro mě pak velmi obtížné, přenést ty emoce na papír. To je případ právě i této. Na první pohled se totiž může zdát, že je to kniha o ničem. Já si ale stojím za tím, že je naopak o všem. Mám ji stále v hlavě a věřím, že ji tam budu mít už napořád. Po Čipeře a její rodině se mi vyloženě stýská a už se moc těším, až se s nimi za pár let při re-readingu opět setkám. 5/5!

Jak Vám se Jako zabít ptáčka líbilo? A která klasika je vaše vůbec nejmilejší? Určitě se se mnou podělte v komentářích J

neděle 12. června 2016

RC | Knihovna duší - Ransom Riggs

Sirotčinec slečny Peregrinové – 3. díl
Originální název: Library of souls
Překlad: Bronislava Grygová
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2016
Počet stran: 496

Knihovna duší je třetím a tedy závěrečným dílem trilogie Sirotčince slečny Peregrinové. Hlavní hrdinové Jacob Portman a Emma Bloom pokračují v záchranné misi za osvobozením svých podivných kamarádů a také ředitelky sirotčince Almy Peregrinové. Čas se krátí a Jake i Emma se budou muset vypořádat s mnohonásobnou přesilou a projevit neochvějnou odvahu, aby dosáhli svého cíle. Podaří se jim zachránit své přátele? A co ukrývá tajemná Knihovna duší?

Závěrečný díl této trilogie si ke mně našel cestu úplnou náhodou prostřednictvím soutěže o recenzní výtisk od Joty.  Musím říct, že jsem na knihu byla nesmírně zvědavá, jak už to tak s posledními díly bývá. Podle mého názoru je uzavření příběhu pro autora vždy nesmírně těžké a čtenáři na závěrečné rozuzlení obvykle kladou velké nároky, kterým spisovatel ne vždy dokáže dostát. Hned v úvodu přiznávám, že jsem nebyla úplně skalním fanouškem této trilogie, to se ale s Knihovnou duší rozhodně změnilo a ihned po dočtení jsem měla chuť pustit se do všech knih znovu. Mé počáteční rozčarování z prvního dílu totiž pramenilo z nevědomosti. Nečetla jsem anotaci a z jakéhosi záhadného důvodu (snad kvůli děsivým fotografiím) jsem očekávala horor. Teď, když už vím, že se jedná o čisté fantasy, bych na knihu možná nahlížela jinak. J

„Tihle divně vypadající lidé nebyli podivní. Byli to cvoci. Ocitli jsme se doopravdy v přítomnosti.“

„Sharon se na ni podíval, chvíli mlčel. Pak řekl: „My všichni máme datum spotřeby. Na vašem místě bych tolik nespěchal, zjistit, jaké je.“

Vzhledem k tomu, že se jedná o závěr celé série, nechci prozrazovat moc z děje, abych vás neochudila o nějaké překvapení. Co ale mohu rozhodně slíbit je, že se nebudete nudit. Tento díl je plný akce a zvratů. Celý příběh je zasazen do velice pochmurného a nepřátelského prostředí, které jen umocňuje bezmoc hlavních hrdinů, když se snaží zachránit své přátele. Budete se spolu s nimi brodit těmi nejšpinavějšími stokami a dýchat ten nejzkaženější vzduch, ale na konci vás bude čekat odměna. Možná…


Ransomův styl je velmi svižný. Jak už jsem psala, děj je nabitý akcí, ale nechybí ani popisné pasáže, které skvěle dokreslují atmosféru. Celý příběh i v tomto díle doplňují dobové fotografie, které už ale k mému mírnému zklamání nebyly tak znepokojující jako v dílech předchozích.

Postavy působí velmi reálně (tedy když opominu, že umí ovládat oheň, zvedat těžká břemena, létat a tak :D). Mají své slabé i silné stránky, chybují, ale v důležitých chvílích se umí zachovat správně. Jediné velké mínus (a to už od prvního dílu) spatřuji v milostném vztahu Jacoba a Emmy, pro ty, kdo ještě nemají přečteno, nechci prozrazovat, o co jde, tedy spíše, co mě na tom tak znepokojuje, ale vy, co už jste četli alespoň první díl…Nepřipadá vám to fakt ujeté?

„Addison zakoulel očima. „Jsem mluvící pes!“
„A to je všechno, co umíš? Mluvit?“
„Občas to tak vypadá,“ nemohl jsem odolat pokušení to říct.“

„Mám ji kousnout?“ zeptal se Addison. „Opravdu bych moc rád. Jen trošku.“

Celkově ale hodnotím Knihovnu duší vesměs velice pozitivně, má sice své mouchy (méně děsivé fotografie a hlavně zmiňovaný milostný vztah), ale co se týče příběhu, Ransom nic neponechal náhodě a všechno dotáhl do nejmenších detailů, navíc přišel s celou řadou nových originálních prvků. V neposlední řadě stojí za zmínku určitě přenádherné zpracování knihy, za což dávám nakladatelství Jota obrovský palec nahoru, protože je to bez přehánění jedna z nejkrásnějších knih v mé knihovně. Pokud tedy občas rádi zabrouzdáte do žánru fantasy, nebo máte třeba sourozence ve věku 10 – 15 let, kteří rádi čtou, určitě neváhejte a celé trilogii dejte šanci – upozorňuji ale předem, že to nejlepší si Ransom Riggs nechal až do závěrečného dílu. Za mě 4/5.


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Jota.

pátek 10. června 2016

Víkendové čtení #15

Krásný páteční podvečer, mí milí. Tak já se tedy přiznám, dneska jsem na Vás s Víkendovým čtením málem zapomněla. Dny poslední dobou letí jak splašené a já prostě nemohla uvěřit tomu, že už je zase pátek.


Pro tentokrát jsem se rozhodla víkend strávit s tenoučkou klasikou – Snídaní u Tiffanyho, na kterou se těším už nesmírně dlouho. Navíc (vím, že se opakuji) toho mám teď ve škole pořád ještě hodně, takže se neodvažuji pouštět do nějakých veleděl (teď mám na mysli veledíla co do počtu stran). Pevně věřím, že se mi tato klasika zalíbí a určitě se potom chystám zhlédnout i stejnojmenný film s Audrey Hepburn v hlavní roli.

Co na Trumana Capoteho říkáte Vy? Četli jste knihu, viděli film? Co zrovna čtete a jak se Vám daří? Budu moc ráda, když se o střípky ze svého života podělíte se mnou v komentářích. J

čtvrtek 9. června 2016

Kráva nebeská - David Duchovny

Originální název: Holy cow
Překlad: Jana Jašová
Ilustrace: Natalya Balnova
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2016
Počet stran: 184

Prvotina známého amerického herce Davida Duchovnyho Kráva nebeská vypráví příběh kravičky Elsie, která žije obyčejným a celkem šťastným životem na jedné farmě. Spolu se svou kamarádkou Mallory ale jednoho dne z ničeho nic zatouží po svobodě a utečou z kravína. Mallory je okouzlena především zájmem býků o její osobu, kdežto Elsie se vydá prozkoumat dům farmářů. Přes okno v televizi zahlédne pořad o masokombinátech a to jí obrátí život vzhůru nohama. Rozhodne se, že z toho strašlivého místa musí okamžitě odejít, a když zjistí, že v Indii jsou krávy posvátné, není už co řešit. Nebyla by to ale správná farma, kdyby se o jejím plánu nedozvěděl kdekdo, a tak se k chudákovi Elsie vetře ještě vepř Jerry a krocan Karl a začíná se dobrodružství, které změní svět!

Ahoj všichni, asi se budete divit, že jsem recenzi na tuhle knížku sepsala tak brzy, ale já jsem prostě tááák nadšená, že jsem jí dala přednost před všemi ostatními, které ještě na zrecenzování čekají. Musím říct, že jsem od knihy nic závratného neočekávala. Jasně, chtěla jsem se pobavit, ale jinak jsem si myslela, že Kráva nebeská bude zas jen další z produktů úspěšné reklamy. No, tak to jsem se tedy spletla, a hodně! Po dlouhé době se knížce podařilo předčít má očekávání, a když říkám předčít, tak myslím úplně!

Kráva nebeská je útlounká jednohubka, kterou zvládnete za jedno odpoledne (k vodě ideální). Je to knížka zatraceně vtipná, ale nejen to. Ten humor není úplně laciný, v knize lze nalézt opravdu spoustu inteligentních míst. Samozřejmě, že je také moralizující – ale nějak si neumím představit, že by se někdo pohoršoval nad tím, že kniha svým způsobem (střízlivě) hlásá: „Mějme se rádi a buďme hodní na zvířata.“ Vždyť za tím účelem byla v podstatě stvořená. A co víc – ta kniha to o sobě ví, rozhodně se nejedná o žádnou skrytou agitaci, ba naopak, autor se svým záměrem vůbec netají. To hodně oceňuji, protože právě tím, že nic neskrývá a navíc ono poselství zaobalil do opravdu velmi vtipného příběhu, může pro svou věc možná někoho získat. Určitě vás kniha donutí se alespoň malinko zamyslet, a když už ne nad osudem zvířat, tak alespoň nad námi samými, protože faktem je, že to, jak se vlivem elektronických zařízení chováme, je na jedné straně k smíchu a na druhé k pláči.

Malá ukázka: „Nevěděla jsem, jak si vysvětlit to, co jsem spatřila. Celá rodina tam jen mlčky seděla a dívala se na osvětlenou bedničku. Všichni byli úplně zticha a nehýbali se, jako by ta bednička byla jejich Bohem a ten na ně mluvil. Vypadali uchváceně a zároveň znuděně. K tomu jedli ze sáčků něco, co hodně křupalo, a pili barevnou bublinkovou vodu z nádob větších než můj čumák. Asi nějaký náboženský rituál, prolétlo mi hlavou, ale vlastně jsem netušila, co si mám myslet. Jak jsem říkala, lidi jsou divní.“ Už chápete, o čem mluvím? J

Za pochvalu překvapivě stojí i Duchovnyho styl – je velmi svěží, celá kniha se rychle čte a překladatelka Jana Jašová rovněž odvedla skvělou práci. Místo aby jen slepě přeložila vtipy z angličtiny, vymyslela vlastní, českému čtenáři daleko přístupnější, což oceňuji.


No, a abych tedy jen nevychvalovala až úplně do nebes, musím přiznat, že zhruba po polovině kniha malinko ztrácí švih. I tak je to ale hodně nadprůměrný počin, sama se ke knize určitě budu vracet. Za své hovoří i to, že (jak jistě víte) si na zajímavá (především vtipná či dobře napsaná) místa v knihách lepím lepíky. V Krávě jsem to nedělala, protože by mi ty lepíky brzy došly. Opravdu, především v první polovině knihy něco najdete snad na každé stránce!

Připojuji ještě jeden citát: „Chápu, chceš do Turecka, jenže já už mám na hřbetě prase, který musím dostat do Izraele. Pták by mě zpomalil ještě mnohem víc, a co je horší, ty ani neumíš lítat. Pták, co nelítá - ty seš vlastně oxymóron.“

Doporučuji knihu naprosto všem bez rozdílu a hodnotím samozřejmě 5/5.


Budu ráda, když mi dáte vědět, jaký máte na Krávu nebeskou názor Vy. Přijde Vám, že se jedná jen o další reklamní masáž, nebo Vás zaujala a pustíte se do ní? Připojte prosím také Vaše tipy na humorné knihy, poslední dobou na ně mám opravdu náladu – asi to bude tím, že ve škole je to teďka takový horor, že už ani nemám sílu, číst je pak ještě doma. J Mějte se krásně, mí milí. 

pondělí 6. června 2016

Letní čtení naprosto netradičně vybraných knih

Ahoj všichni, vítám Vás u nového článku, který je netradiční naprosto celý. Za prvé jsem tento typ na blog ještě nikdy nepřidávala a za druhé, ten výběr knih, no počkejte si… Při sepisování jsem se nechala inspirovat Týnkou a jejím článkem o dohánění knižních restů v průběhu prázdnin (můžete ho najít tady a určitě doporučuji se na něj podívat). Já jsem se však rozhodla svou výzvu pojmout zcela jinak, než to udělala ona. J Můj výběr knih je totiž abecední!


Jednoho dne jsem si zkrátka sedla, prohlédla si své knihy na poličkách a zjistila, že jich je prostě tolik, že kdybych tuto netradiční výzvu udělala „tradičně“ a šla po sériích, klasikách, Češích atd…musela bych si k přečtení naplánovat aspoň padesát kusů, což je samozřejmě nesmyslné číslo. Místo toho jsem si tedy vypsala písmenka z abecedy (tedy aspoň ta normální, kniha na W mě fakt nenapadla) a ke každému písmenku připsala knihu, kterou si chci opravdu hodně přečíst. Vznikla tak podle mého docela zajímavá směsice knih různých žánrů a autorů, jak zahraničních, tak českých, jak klasik, tak nových kousků. Samozřejmě se tohoto plánu nehodlám držet úplně striktně, ale pokud budu mít po létě přečtenou alespoň polovinu z vybraných knih, budu to považovat za úspěch J.

Tady je tedy můj seznam:

A – Anna a vlaštovčí muž (Gavriel Savit)

B – Bábovky (Radka Třeštíková)

Č – Čaroprávnost (Terry Pratchett)

D – Dokonalý cizinec (Reneé Knight)

E – Emma (Jane Austen)

F – Francouzova milenka (John Fowles)

G – trilogie Gormenghast (Mervyn Peake)

H – Hedvábník (Robert Galbraith)

J – Jak voní tymián (Marcel Pagnol)

K – Kráva nebeská (David Duchovny)

L – Literární spolek Laury Sněžné (ach bože, zas to jméno - Pasi Ilmari Jääskeläinen)

M – Mrtvá a živá (Daphne du Maurier)

N – Nuselskej punk (Green Scum)

O – Oněgin byl Rusák (Irena Dousková)

P – Pamatuji si vás všechny (Yrsa Sigurdardóttir)

R – Rytíř Sedmi království (G. R. R. Martin)

S – Sítě (Petra Dvořáková)

T – Tanec s draky (G. R. R. Martin)

U – Utrpení knížete Sternenhocha (Ladislav Klíma; re-reading)

V – Všude kolem černý les (Ruth Ware)

Z – Zmizet (Petra Soukupová)

Ž – Žítkovské bohyně (Kateřina Tučková)

hm, až teď, při vkládání fotek do článku, jsem si všimla, že evidentně neumím abecedu, tak se nezlobte :D


Celkem mi to tedy dává něco přes dvacet kousků, což by se mi snad v průběhu následujících tří měsíců mohlo podařit přečíst. Někdy začátkem září Vás budu informovat, jak se mi vedlo.

Jaké jsou Vaše čtecí plány na léto? Přichystáte spolu se mnou a s Týnkou taky nějaký podobný článek? A napadá vás kniha na W? :D Mějte se krásně a následující tři (klidnější) měsíce si královsky užijte s nějakými dobrými knihami. J