Krásné dobré ráno, asi všichni máme nějakou tu quilty pleasure, co? Někdo musí sem tam přečíst nějakou úplně stupidní letní romanci, někdo do sebe občas naláduje celou tabulku čokolády, no a já? Já zkrátka čas od času dostanu chuť na "horor" se žraloky. Myslím, že existuje několik vysvětlení, proč mě zrovna tyto snímky tak lákají. Za prvé - odehrávají se v moři (kdo by to byl řekl), což je prostředí, které mě zároveň trochu fascinuje a zároveň trochu děsí. Několik let jsem se potápěla, což prohloubilo můj vztah k vodě obecně a při ponorech do hlubších vod (můj rekord je 50 m), jsem se nikdy tak docela neubránila pocitu, co bych jako teď dělala, kdyby se tu nějaký žralok objevil. Většina lidí mě ubezpečila, že bych byla ohromně nadšená, protože spatřit takového tvora v přirozeném prostředí, je skutečná vzácnost. Na jednu stranu mají pravdu, na stranu druhou, ačkoliv jsou to fascinující zvířata a hodně mě zajímají i z biologického úhlu pohledu (studuju zoologii), bližší setkání s nimi bych asi klidně oželela. No a za druhé - tyhle filmy jsou protkány napětím, které jako divák dokážu skousnout (na rozdíl od třeba takových klasických vyvražďovaček typu Texaský masakr motorovou pilou).
Sympatický stařík Hendrik Groen je zpátky. Po úmrtí jednoho ze zakládajících členů klubu Staří-ale-ne-mrtví si partička důchodců dala na čas pauzu. Život jde ale dál a je třeba se přenést přes tragickou událost a přivítat nová dobrodružství. Členové se vzchopí a Hendrik se rozhodne zaznamenat další rok jejich společného života v domově důchodců.
Je to asi tři čtvrtě roku, co jsem se seznámila s velmi netradičním hrdinou Hendrikem Groenem (celou recenzi na jeho první deník si můžete přečíst tady), v koutku duše jsem tak nějak doufala, že by se tenhle stařík mohl časem vytasit s dalšími historkami z domova důchodců a nemohla jsem být proto nadšenější, když jsem minulý měsíc objevila jeho Nový tajný deník mezi novinkami Audiotéky.