Patnáct slunečnic, obraz visící na stěně, první a jediný vzdor ženy, která se domnívá, že i muži mohou vytvářet krásné věci a konat dobro a nerozlučné přátelství dvou mladíků. Tak začíná román Slunečnice od bestsellerové autorky Sarah Winman, která má na kontě tituly Když byl Bůh ještě králík nebo Rok zázraků. Ve své nejnovější knize navazuje na jejich poetiku a zabývá se otázkou lásky, přátelství a všudypřítomného neklidu ukrytého v otázce - a co kdybychom se rozhodli jinak?
Slunečnice jsem zahlédla u několika mých oblíbených knižních bloggerů; nejdřív jsem ke knize byla poněkud skeptická, protože jsem člověk povrchní (v případě knih) a ráda si vybírám tituly na základě obálky. Přiznávám, že tato mě zrovna neuchvátila, po dočtení ale musím uznat, že dějově zapadá a odkazuje na jednu z nejsilnějších scén v knize. Když jsem se pak ale zaměřila na recenze, uvěřila jsem, že by se mi kniha opravdu mohla líbit. Považovala jsem proto za naprostou náhodu a čest, když mi byla nabídnuta k recenzi a neváhala jsem.