úterý 31. ledna 2017

Blogu je ROK, pojďme soutěžit!

Krásný podvečer, moji nejmilejší čtenáři. Na sepsání tohoto článku jsem se nesmírně těšila! Blog totiž právě včera oslavil své první narozeniny. Velké DÍKY Vám všem za to. Předpokládám, že bych blogovala, i kdyby mé články nikdo nečetl, ale když vidím všechny ty Vaše skvělé komentáře, baví mě to mnohem víc. ♥

Za ten rok se toho stalo hrozně moc. Sepsala jsem 167 článků, získala 43 pravidelných čtenářů, uzavřela spoustu skvělých spoluprací, kterých si nadevše cením, ale hlavně jsem v mnoha z Vás našla opravdové přátele. A abych se Vám za to alespoň trošku odvděčila, přichystala jsem pro Vás SOUTĚŽ!

Soutěží se o brožované vydání knihy Papírová města od všeobecně oblíbeného Johna Greena. Bez mučení přiznávám, že tento autor se nezařadil k mým oblíbeným, ale věřím, že u spousty z Vás tomu tak je, proto Vám snad tato kniha udělá radost. Soutěž potrvá do Valentýna – 14. 2., což je pro mě speciální den (a ne proto, že je Valentýn :D) a je určena všem s doručovací adresou v ČR.


No a co je potřeba udělat pro výhru?

1. Napište mi, pod jakým jménem jste mým pravidelným čtenářem
2. Uveďte e-mail, na který Vás mohu kontaktovat v případě výhry
3. Uveďte, co Vás zaujalo na Johnu Greenovi a pokud jste od něho třeba ještě nic nečetli, která kniha Vás láká nejvíce

Další vstupy můžete získat:

4. Sledování blogu na Facebooku (odkaz)
5. Sledováním blogu na Instagramu (odkaz)
6. Sdílením soutěže (nezapomeňte přihodit do komentářů odkaz)

Celkově tedy můžete získat až čtyři vstupy. Nyní už mi nezbývá než Vám držet palečky a ještě jednou obrovsky poděkovat! Mám Vás ráda ♥

pátek 27. ledna 2017

RECENZE | Stařec a moře - Ernest Hemingway

Santiago je starý rybář, který den co den vyplouvá na moře. Je to již dlouho, co ulovil nějakou rybu, dokonce tak dlouho, že ho musel opustit jeho pomocník – mladý chlapec, kterému rodiče nakázali pomáhat úspěšnějším rybářům. Stařec se ale nevzdává… A když se jednoho dne vypraví znovu na moře, zahákne obrovitánskou rybu, tu největší, co kdy měl na udici. Začíná lítý boj. Člověka proti rybě. Člověka proti přírodě. Člověka proti sobě samému. Za novelu Stařec a moře byla Ernestu Hemingwayovi v roce 1954 udělena Nobelova cena za literaturu.


Stařec a moře je klasika, které jsem se na střední škole obloukem vyhnula. Důvodem určitě bylo, že ji ve třídě četl víceméně každý – 60 stránek, maturita na krku, jo to si dám do kánonu. Jenže já takhle nikdy nepřemýšlela, naopak. Vybírala jsem si těžší díla, která nikdo (skoro nikdo) nečetl. V mém maturitním seznamu se tak objevil třeba Zločin a trest, Oliver Twist a další. Nicméně na Hemingwaye jsem se i tak chystala. Jsem proto moc ráda, že mě k jeho přečtení nakopl Týnčin projekt #mycteme. Kniha byla zvolena pro společné lednové čtení, jak už můžete vědět z mého víkendového čtení a já ji stihla přelouskat za jediný večer.

úterý 24. ledna 2017

AUDIOKNIHA | Medvídek Paddington - Michael Bond

Medvídek Paddington je osiřelý medvěd z nejtemnějšího Peru, který přicestuje na nádraží v Londýně. Tam si ho všimnou manželé Fouskovi, jimž se ho zželí a přijmou ho za svého. To ale ještě netuší, že jim toto rozhodnutí obrátí život vzhůru nohama. Nemotorný medvídek se zaplete do nejedné šlamastyky, ze všech trablů se však dostane s noblesou sobě vlastní.


Medvídek Paddington je pohádka, která mě lákala už poměrně dlouho, posledním impulzem pro přečtení bylo zjištění, že audioknižní verzi namluvil Tomáš Juřička, se kterým se znám osobně, a proto už nebylo déle nad čím váhat.

pátek 20. ledna 2017

Víkendové čtení #28

Krásný pátek, moji milí. Vítejte u nového Víkendového čtení – vidíte, dnes skutečně po týdnu. Mám sice teďka docela dost školních povinností, nicméně i přesto (no možná spíše a proto) se mi daří docela dost číst. Včera jsem dokončila Harryho Pottera a prokleté dítě, což byla tedy naprostá katastrofa, více brzy v recenzi a dneska bych Vám ráda představila další knihu, ze které už mám za sebou také čtvrtinu.


Po delší odmlce jsem se vrátila k severské krimi a vybrala si ke čtení V lese visí anděl od Samuela Bjørka. Hlavní postavou příběhu je vyšetřovatel Holger Munch a případ, který mu byl svěřen, je obzvláště krutý. Někdo vraždí malé holčičky a věší je na strom s cedulkou Cestuji sama kolem krku. Musím říct, že se děj rozvíjí zatím docela pomalu – autor do příběhu umně zařazuje jednu postavu za druhou a rozehrává zajímavou zápletku, která, myslím si, bude mít velkolepé finále. Zatím jsem spokojená, uvidíme, jestli to vydrží až do konce.

Jaká kniha dělá právě společnost Vám? A znáte V lese visí anděl? Není to dlouho, co vyšel druhý díl – Sova – stihli jste už i ten? 

středa 18. ledna 2017

RECENZE | Ten, kdo stojí v koutě - Stephen Chbosky

Charlie je neobyčejně citlivý teenager, který má strach z okolního světa a než aby někoho konfrontoval, raději zůstává v ústraní. I z této pozice toho ale může hodně vidět… Stephen Chbosky napsal strhující příběh, v němž ústřední motiv tvoří dilema mezi tím zůstat „v koutě“ nebo vyjít ze své ulity a začít něco dělat…


Není to dlouho, co jsem zhlédla film The perks of being a Wallflower. Velmi mě zaujal, a tak jsem začala pátrat i po knižní předloze, která je sice velice slavná, mě ovšem nějak minula. Ne, že bych o její existenci přímo nevěděla, nevěnovala jsem jí však dostatečnou pozornost. Na vině je určitě i to, že se kniha prezentuje jako čtivo pro teenagery (a to navíc pro dost mladé, od 12 let), s tím samozřejmě souhlasím, ovšem Charlieho příběh zdaleka není jen pro ně, proto by se o něj neměl ochudit ani žádný „dospělák“.

úterý 17. ledna 2017

Ediční plán #12 - leden 2017

Krásný večer, moji milí. Dneska jsem pro Vás chtěla sepsat některou z recenzí, které Vám dlužím (k dnešnímu dni jsme na čísle šest), nicméně nemám tu správnou slinu, proto alespoň výčet knih, které vychází v průběhu ledna a zaujaly mne. Musím se přiznat, že tento měsíc je pro mě takovým slabším a nemám žádné must read – to je ale jedině dobře, alespoň se mi bude lépe dodržovat nakupovací stopka (haha Hani, proto sis dnes objednala šest kousků).

Jako první tu máme Psí poslání od W. B. Camerona. Kniha vyšla u nakladatelství Ikar a jedná se o dotisk s novou filmovou obálkou. Takové knihy ve svých edičních plánech většinou neuvádím, nicméně jak říkám, v lednu mě toho opravdu tolik nezaujalo a tenhle titul určitě za zmínku stojí. Jako každý zvířecí příběh bude i tento určitě velmi dojemný.

Dále tu máme mé oblíbené nakladatelství Host a jejich žhavou novinku vycházející 21. 1., knihu Morfium od polského autora S. Twardocha. Myslím, že se bude jednat o náročnější, možná trochu psychologické čtení. Anotace slibuje antihrdinu, kterého si nelze nezamilovat, což je pro mne rozhodně lákadlem.

A dnes poslední knihu má na svědomí Baronet – Takoví jsme byli od Juliet Ashton vychází 25. 1. a vypráví příběh dvou sestřenic a nejlepších kamarádek Kate a Beccy. Já společenské romány můžu a ráda nahlížím do fiktivních rodin, u téhle se jen malinko bojím, jestli to nebude až moc ženské…No, uvidíme. Určitě si počkám na nějaké recenze, protože obálka knihy jistě zaujme mnohé.

Jak říkám, tento měsíc nic moc, už jsem si ale předběžně vypsala něco na únor a tam už to vypadá o poznání zajímavěji. Vychází tento měsíc nějaké knihy, které Vás zajímají? Zaujalo Vás něco z mého výběru? Za každou zpětnou vazbu budu moc ráda. Mějte se ♥

pátek 13. ledna 2017

Víkendové čtení #27

Krásný zasněžený pátek třináctého, přeji. Víkendové čtení je opět tady a opět po měsíci, je to se mnou možné? :D (Tentokrát se omlouvám zejména Katy, které jsem se minule dušovala, že se to nestane :D) Každopádně…


Knihou, kterou volím na víkend je Stařec a moře. Ten byl odhlasován pro společné čtení v rámci projektu My čteme na měsíc leden. Dneska bych za tento pozoruhodný projekt chtěla tak trochu zalobovat – vím, že se mnoho z Vás pravidelně zapojuje do měsíčních hlasování, málokdo už ale zvolené knihy opravdu čte. Věřím, že Starce a moře už má za sebou spousta čtenářů, proto prosím ty, kteří ano, ztraťte pár drahocenných minutek svého času a vyjádřete se ke knize ať už na:

či

Ti, kdo titul tak jako já ještě nečetli, mají dobrou příležitost My čteme konečně trochu rozhýbat. Knížečka má asi jen sto stran, navíc je to klasika všech klasik, tak Vás vyzývám – pojďme do toho a přečtěme něco společně! ♥

středa 11. ledna 2017

Přečteno za prosinec 2016

Ahoj všichni, vítejte u posledního mého restu z minulého roku. Dneska si společně projdeme knihy, které se mi podařilo přečíst v průběhu prosince. Celkově se jedná o pět dokončených, jednu rozečtenou a jednu rozposlouchanou. Tak jdeme na to. ♥

pondělí 9. ledna 2017

RECENZE | Illuminae - Amie Kaufman, Jay Kristoff

Píše se rok 2575 a na maličké planetce Kerenze se právě rozešli dva hlavní hrdinové příběhu. Kady a Ezra si pro to však nemohli vybrat horší chvíli. Na planetu totiž právě toho dne zaútočí nepřátelská korporace BeiTech a obyvatelům Kerenzy nezbývá než prchnout na paluby záchranných lodí. Nepřátelé se však nehodlají jen tak vzdát a chtějí zničit všechny důkazy o útoku; začíná tak nebezpečný vesmírný závod o čas!


Illuminae – kniha, do které jsem se platonicky zamilovala ihned, jakmile jsem ji zahlédla u zahraničních blogerů. Trvalo asi rok, než došla na pulty českých knihkupectví, a když se tak stalo, pořídila jsem si ji téměř okamžitě. Mnoho z Vás (a vlastně i mě samotnou) to možná překvapuje, protože YA ani sci-fi rozhodně nejsou mými žánry. Jejich spojení, ještě navíc v tak netradiční podobě, mě ale zlákalo…

sobota 7. ledna 2017

Knižní bilance roku 2016

Ahoj všichni a vítejte u dalšího trochu opožděného článku, na které já jsem prostě mistr. Dneska bych si s Vámi ráda prošla svůj rok 2016 a taky nastínila, co mě čeká (co bych ráda, aby mě potkalo) v tom roce následujícím.


Vezmeme to pěkně popořádku – za rok 2016 jsem přečetla celkem 65 knih (z toho jsem jednu knihu nedočetla), což je rozhodně nejvíc, co se mi kdy podařilo. Velkou zásluhu na tom má určitě blog a tudíž Vy ♥, začátkem roku jsem totiž obvykle četla zhruba 4 – 5 knih měsíčně, v dubnu se to nějak zlomilo a já přečetla knih dokonce 8. To je můj dosavadně největší úspěch. Momentálně se měsíčně pohybuji zhruba na čísle 6, proto jsem si přenastavila svou čtenářskou výzvu na rok 2017. V roce 2016 jsem si stanovila 60 knih, na tento rok jsem ale navýšila na 70. Výzva podle mého totiž má být výzvou, takže mi přijde nesmyslné nastavovat si 30, když vím, že stoprocentně přečtu alespoň 50. Vyzývám se tedy ke svému doposud nejlepšímu výkonu a uvidíme, jak to dopadne. (Teď by asi měla přijít slavná věta: „Čtení přece není jen o počtech, ale hlavně o zábavě“, ale to samozřejmě všichni víme).

pátek 6. ledna 2017

Knižní přírůstky za prosinec 2016

Ahoj, moji milí. Rok 2016 je za námi a většina z Vás už hledí spíše dopředu - na rok 2017, nastavujete si nové výzvy a těšíte se na nové knihy. I já pro Vás chystám nějaký shrnující článek, ve kterém si rok 2016 společně zbilancujeme a prozradím Vám svá předsevzetí na rok 2017, nejprve se ale ještě pojďme podívat na knižní přírůstky za prosinec. Jak už je tomu u mě zvykem, není toho zrovna málo, a tak se společně mrkneme hned na třináct kousků.

čtvrtek 5. ledna 2017

RC | I viděl Bůh, že je to špatné - Otto Weiss

Bůh na sebe vezme lidskou podobu a vypraví se do Terezína, aby se na vlastní oči přesvědčil, jaká tam panuje situace. Při prohlídce pocítí nejistotu, úzkost, strach, ale hlavně se setká s nevírou lidí. Novelu I viděl bůh, že je to špatné sepsal Otto Weiss v roce 1943 v terezínském koncentračním táboře, ilustracemi ji opatřila jeho dcera Helga a knihu pak společně věnovali Ottově manželce (Helžině matce) Ireně. Brzy poté byl autor zařazen do transportu do Osvětimi, ze kterého se už nevrátil.