sobota 30. dubna 2016

Knižní přírůstky za duben 2016

Ahoj moji milí, dnes se setkáváme nad knižními přírůstky za uplynulý měsíc duben. Musím říct, že to byl na nové knihy opravdu bohatý měsíc. Přibylo mi jich tentokráte hned 13. Aby tedy nebyl článek až přespříliš dlouhý, pustíme se hned do toho. J

Nejvíce nových knih jsem tentokráte získala prostřednictvím internetového nákupu na bux.cz. Vzhledem k tomu, že jsem členkou Knižního klubu, tam mám knížky obvykle s dost výraznou slevou, a proto je pro mě mnohdy docela těžké odolat. Navíc, jak jste mohli vyčíst už v edičním plánu (tady), vyšlo tento měsíc (a vlastně i v měsících minulých) mnoho knih, které jsem samozřejmě zkrátka musela mít doma.

Má objednávka sestávala hlavně z thrillerů, jak už jste u mě asi zvyklí. Nemohla jsem si nechat ujít novinku Dívka, která si říkala Tuesday od Stephena Williamse, a také Farmu od Toma Roba Smithe. Připojila jsem i Bílé kosti, na které mě neuvěřitelně nalákala Kristýnka z The Book Talk blogu (zde). Další na seznamu byla detektivka od Lyndsay Faye – Prach a stín, která mě zase hrozně zaujala v recenzi Jíti (Myanmar) z blogu Book-lords (zde). No, a aby těch nákupů na doporučení některých z vás nebylo málo, připojila jsem ještě Čokoládu (díky ti Kačí – recenze zde). Čokoláda je samozřejmě profláknuté dílo, na které jsem se chystala sama už dlouho, ale až Kačky pozitivní recenze mě dostatečně rozhoupala. Dalším přírůstkem je Mendelův trpaslík od Simona Mawera. Na autora se chystám už neskutečně dlouho a vzhledem k tomu, že miluju biologii a vše s ní spojené, jsem sáhla právě po tomto titulu z oblasti genetiky. Výběr uzavírá další z knih, na které jsem upozorňovala už v edičním plánu, a sice Zeď vzpomínek od Anthonyho Doerra. Posledním kouskem této objednávky byl Petr Pan v přenádherném ilustrovaném vydání.



Další tři knihy mi přibyly díky návštěvě knihkupectví Dobrovský, kam jsem měla 20% slevu (přece ji nenechám nevyužitou, že?). Tentokrát jsem šla úplně na jistotu – pořídila jsem si Nikdykde od mého oblíbence Neila Gaimana, a také další dva díly ze série Úžasná Zeměplocha – Lehké fantastično a Čaroprávnost.


Poslední objednávku jsem učinila na Comics Centru a vy, co už mě sledujete déle, jistě tušíte, že jsem si nemohla koupit nic jiného, než pátý a šestý díl Zámku a klíče od Joea Hilla a Gabriela Rodrigueze. Těmito dvěma díly by se celá tato báječná komiksová série měla uzavírat, takže jsem na to nesmírně zvědavá.


Omlouvám se, že jsem se tentokrát o jednotlivých knihách nerozepsala malinko víc, ale vzhledem k jejich počtu by to asi ani nešlo. Věřím, že většina knih je Vám známá a pokud snad ne, nebojte, o všech se ode mě určitě dříve či později dozvíte prostřednictvím recenzí.


Pochlubte se, kolik knih jste si tento měsíc pořídili Vy a z jaké máte největší radost. Četli jste některou z výše zmiňovaných? Mám se na co těšit? Podělte se se mnou v komentářích, z každé Vaší zprávy budu mít nesmírnou radost. Mějte se krásně (a čtěte). J

pátek 29. dubna 2016

Víkendové čtení #9

Hezké páteční ráno všichni, vítám u posledního dubnového víkendového čtení. Přestože doufám, že už se počasí přes víkend umoudří a bude trochu příjemnější vyrazit ven, chystám se strávit i pár chvilek zavřená doma s knížkou v ruce.


Společnost mi tentokrát bude dělat Farma, kterou jsem Vám tak trochu představila již v edičním plánu (tady). Dva telefonáty od obou rodičů, každý tvrdí něco jiného, komu ale věřit? Doufám, že novinka od Toma Roba Smithe splní má (nadměrná) očekávání, že to bude kniha mrazivá, napínavá a nepředvídatelná. Četla jsem na ni už několik pozitivních recenzí, takže se moc těším, až si na ni utvořím vlastní názor. J

Co čtete Vy a jak se máte? A co Farma? Zaujala Vás nebo se této momentálně hodně propagované knize zatím raději vyhýbáte? Určitě mi dejte vědět, budu ráda.

středa 27. dubna 2016

Kufr paní Sinclairové - Louise Waltersová

Originální název: Mrs Sinclair
Překlad: Milan Lžička
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2014
Počet stran: 288

Kufr paní Siclairové (alias osudový příběh o rodinných tajemstvích, spřízněných duších a promarněných příležitost) nás provede dvěma dějovými liniemi. Ta ze současnosti se věnuje Robertě, která pracuje v knihkupectví Old and New a ráda ze starých knih sbírá poklady, jež tam zanechali předchozí majitelé. Jednoho dne jí otec daruje starý kufr, ve kterém objeví dopis adresovaný její babičce. Podle podpisu byl autorem Robertin dědeček, který už měl být v době sepsání dopisu ale po smrti.
Linie z minulosti nás zavede do období druhé světové války, kde Dorothy prožívá nešťastné bezdětné manželství s Albertem. Ten posléze odchází na frontu a hlavní hrdinka se seznamuje s polským majorem Janem Pietrykowským, jehož stíhačka dopadla na pole za jejím domem. Osud však není nakloněn jejich vzájemným citům a Dorothy brzy musí skrývat tajemství, které ovlivní i její vnučku Robertu o mnoho let později.

Přiznám se, že kniha Kufr paní Sinclairové mě zaujala nejen svou anotací, ale hlavně obálkou, která je podle mého vážně povedená. Rovněž i název sám už mi připadal dosti tajuplný, a tak, když jsem si měla napsat seznam knih k Vánocům, neváhala jsem a připsala právě i toto dílo.

Hned na první straně objevíme spolu s Robertou zmiňovaný dopis z minulosti a seznamujeme se s první hlavní hrdinkou. V této dějové linii mě zaujalo hlavně prostředí – knihkupectví Old a New bych klidně ráda navštívila i ve skutečnosti. Celkově mi ale Roberta ani ostatní „z přítomnosti“ příliš nepřirostli k srdci a vždycky jsem se těšila, až se dostanu zase k druhému příběhu.


Osud Dorothey totiž byl pro mě daleko zajímavější, což mě samotnou překvapilo, protože nemám příliš v lásce dobu druhé světové války. Nicméně hlavní hrdinka sama mi byla velice sympatická – líbilo se mi, že byla silná i v těch nejtěžších okamžicích a za každé situace si dokázala poradit. Její pohnutky a jednání bylo podle mého celkem snadné pochopit, spousta žen by se v její situaci asi zachovala podobně, ačkoliv v té době by se její chování dalo místy považovat za skandální.

Problémem celé knihy je to, že se autorka snaží šokovat a je to vidět. Podle mého, kdyby zkrátka odvyprávěla válečný romantický příběh Dorothy se všemi nesnázemi, kterými musela projít, bohatě by to na knihu vystačilo a nemusela by násilně vycpávat hluchá místa příběhem vnučky Roberty. Tato druhá linie je totiž dosti klišoidní – obzvláště pak úplný závěr jakoby byl vystřižený z Fifty shades…Ono obrovské tajemství, které se skrz Robertu snažíme rozluštit je totiž celkem lehké odhalit právě proto, že se zároveň odvíjí i příběh Dorothey. Kdo si tedy umí dát dvě a dvě dohromady, přijde na rozuzlení zhruba v polovině. A právě od té doby mi tam Roberta přišla jaksi nadbytečná…


No, když teď tak po sobě čtu tu recenzi, působí spíše negativně, což nebylo úplně mým záměrem. Celá polovina knihy (tedy Dorothin příběh) je skvělá. Taky autorčin styl mi celkem sedl na to, že se jedná o debut. Nicméně jak říkám, kdyby byla vynechána Robertina část, kniha by dle mého působila kompaktněji a méně prvoplánově. I tak ale Kufr paní Sinclairové můžu s opatrností doporučit – je to fajn oddechovka a díky krásné obálce se skvěle vyjímá v knihovně. J Celkově jsem hodnotila 3/5, ale přemýšlela jsem nad čtyřkou, což dokazuje, že se rozhodně nejedná o žádný propadák.

úterý 26. dubna 2016

Hvězdný prach - Neil Gaiman

Originální název: Stardust
Překlad: Ladislava Vojtková
Nakladatelství: Beta – Polaris
Rok vydání: 2007
Počet stran: 262

Příběh nás zavede do vesnice Zeď, která je pojmenovaná podle kamenné hradby, jež zmíněnou vesnici odděluje od okolního světa. V této hradbě je možné najít jedinou mezeru, která je však před zvědavci dnem i nocí střežena. Strážci svou hlídku opouštějí pouze jedinkrát za devět let, to když se na louce za Zdí koná jedinečný jarmark.
Hlavním hrdinou příběhu je mladík Tristran Thorn, beznadějně zamilovaný do chladné Viktorie Foresterové. Ta mu svou lásku přislíbí pouze v případě, že jí Tristran donese hvězdu, kterou spolu viděli jednoho večera padat.
Tristran neváhá a vydává se za Zeď, kde na něj čeká nejedno nebezpečenství. Netuší totiž, že není zdaleka jediný, kdo má o Hvězdu zájem.

Hvězdný prach byl mou druhou čtenou knihou od Neila Gaimana. Musím říct, že jsem už kdysi viděla stejnojmenný film, který si mě okamžitě získal, a proto jsem se na čtení moc těšila.


Hned v úvodu je nutné říci, že Gaiman umí i na velmi malém prostoru (vždyť kniha nemá ani tři sta stran) vykouzlit jedinečnou atmosféru. Když jsme ještě uvnitř Zdi, úplně z toho cítíte tu viktoriánskou dobu. Za Zdí se už pak naplno projevuje Gaimanova fantazie a imaginace. Nechává vás nakouknout do mnoha zákoutí a u toho vás mimoděk vystraší, pobaví i rozpláče.


Rovněž jeho postavy si velmi rychle oblíbíte. Je vynikající, že každý z hlavních hrdinů je svým způsobem dobrý člověk, ale má zároveň i nějaké slabosti. Tak třeba Tristran je tak trochu strašpytel a Yvaine (hvězda) je zase „mírně“ nedůtklivá. I záporáky Gaiman umí výborně, opravdu bych nečekala, že v takovém pohádkovém příběhu nechá zahynout….(nebudu prozrazovat). Kdo mě ale osobně bavil nejvíce (a to i ve filmu) byli ti bratři. Sledovat jejich vzájemné vraždění se, aby mohli vládnout Stormholdu, bylo už samo o sobě velmi osvěžující. Nejlepší ale byly hlášky již padlých bratří – u těch jsem se opravdu ze srdce nasmála.



Tempo příběhu je dosti svižné a u čtení si bez problému dokážu představit dospěláka, který se baví nad zmiňovanými pasážemi, stejně jako dítě, které se bojí o své hrdiny a přeje Tristranovi lásku. Podtitulem této úžasné knihy je „příběh, který stvořila sama fantazie“ a mně nezbývá, než souhlasit. Knihu mohu s klidným svědomím doporučit opravdu všem, kteří občas rádi utečou do fantastického světa. Vedle nešlápnete ani s filmovým zpracováním, které je opravdu hvězdně obsazené a dosahuje kvalit literární předlohy. Hodnotím 5/5 a už se moc těším na další Gaimanova díla.

pondělí 25. dubna 2016

Shrnutí Readathonu

Hezké pondělní ráno Vám všem, tak jsem se přeci jen rozhodla prostřednictvím kraťounkého článku shrnout, jak se mi při víkendovém readathonu vedlo. Hned na úvod předesílám, že jsem rozhodně nic nelámala přes koleno a četla, když se mi chtělo. J

Následuje tedy taková malá statistika:

Celkově jsem z těch 24 hodin strávila čtením zhruba pět a půl hodiny, přičemž se mi podařilo dokončit dvě knihy a dvě rozečíst. Jako první jsem dočetla Polámané panenky, ze kterých mi zbývalo 125 stran. Dále pak Malého prince, jehož celkový počet stran je 94. Rozečetla jsem Jackabyho (dostala jsem se na stranu 104) a také Petra Pana (40 stran). Celkový počet přečtených stran tedy činil 363, s čímž jsem víceméně spokojená. Pro mě je nejdůležitější, že jsem si to užila! J


Zapojili jste se? Jak se vedlo Vám? Co zrovna čtete a jak se máte? Dejte mi vědět do komentářů. J

sobota 23. dubna 2016

Dewey's 24 hour Readathon

Ahoj všichni, vítám Vás u slibovaného článku na téma blížícího se readathonu. Spoustu informací už můžete vědět z předchozího Víkendového čtení, a proto dnes jen v krátkosti shrnu nejdůležitější informace a taky Vám prozradím, proč se vůbec zapojuji a jaké knihy jsem si připravila na hromádku k přečtení. J

Deweyho 24 hodinový čtecí maraton se koná letos už po deváté a za tu dobu dosáhl takové obliby, že se ho účastní knižní nadšenci po celém světě. Začíná všude ve stejnou dobu, to pro naši časovou zónu znamená ode dneška 14:00 do zítřka 13:55.


Věřím, že readathony a nejrůznější „knižní výzvy“ mají mnoho odpůrců, kteří namítají, že čtení by měla být hlavně zábava a ne nějaké honění se za splněním konkrétních cílů. Na jednu stranu s tím samozřejmě souhlasím, naopak ale nevidím důvod, proč sám sebe trošku nepopostrčit a nepokusit se jednou za rok překonat sám sebe. V kterémkoliv jiném odvětví je to zcela běžná věc – pokud sportujete, snažíte se dosáhnout co největší výkonnosti, účastníte se nejrůznějších soutěží a zápasů. Malíři, hudebníci a já nevím kdo ještě, se také snaží neustále zlepšovat – své vášni se věnují naplno a spousta z nich také dává na odiv svoje výtvory…Nechápu tedy, proč u čtení by to měl být problém. Nikdo nikoho do ničeho netlačí, takže ti, co se zúčastnit chtějí, se zkrátka zúčastní a ti co ne samozřejmě nemusí. J Pravdou ale zůstává, že čtení je hlavně zábava, každý čteme jinak rychle a máme jiné množství volného času, proto asi není úplně nejlepší srovnávat se s jinými čtenáři. Je ale zajímavé zkusit si tak trochu (jednou za čas) překonat sám sebe a zjistit, kolik se toho vlastně za 24 hodin dá přečíst – no, a když se Vám nakonec do toho nebude chtít, vždycky se na to přece můžete vykašlat. J

No, a teď už přejdu k té (asi nejzajímavější) části, a sice jaké knihy jsem si pro následujících několik hodin připravila. Nejedná se o můj první readathon, a proto už vím, co mi vyhovuje, a co ne. Většinou sahám po tenčích knihách, které jsou rychle přečtené, což mi samozřejmě navozuje jakýsi pocit „úspěchu“ :D. Za prvé bych tedy ráda dokončila Polámané panenky, které jsem včera začala. Je to vážně nářez a čte se to úplně samo, takže si myslím, že by mi to nemuselo zabrat moc času. Potom tu mám připraveného Malého prince, na jehož re-reading mě nalákala Kristýnka z Book Talk blogu. Minimálně tyto dvě krásky chci stoprocentně přečíst. J


Následuje několik titulů a upřímně si ještě nejsem úplně jistá, po kterém sáhnu. Uvidím, na co budu mít v danou chvíli náladu a nevylučuji také, že budu číst několik kousků najednou, protože to je u mě při readathonech na běžném pořádku. Jedním z horkých favoritů je Jackaby, na kterého slyším chválu ze všech stran. Předpokládám, že se nejedná zrovna o moc náročné čtení, takže by to mohla být dobrá volba. Připravené mám také pohádky – v úvahu připadá Medvídek Pú či Petr Pan. Prvně zmiňovanou knihu miluji z dětství, kdežto Petra Pana jsem ještě nečetla, navíc jsem si ho tento měsíc zakoupila v  přenádherném vydání. Můj výběr pak uzavírá druhý díl ze série o Úžasné Zeměploše – Lehké fantastično.



No, plány jsou jako vždy velkolepé. Pokud by Vás zajímalo, jak jsem si vedla, určitě mi napište do komentářů - můžu připravit článek J. Budu rovněž ráda, když mi dáte vědět, zda se také občas účastníte readathonů a co si o tom všem myslíte. Mějte se krásně!

pátek 22. dubna 2016

Víkendové čtení #8

Krásný den Vám všem, máme tu opět víkend a s ním i tradiční rubriku. Ještě než se pustíme do samotné knihy, kterou Vám chci dnes představit, ráda bych Vás upozornila na blížící se celosvětový readathon. Někteří ho možná znají, nebo se už dokonce v minulých letech zapojili, pro ty ostatní: jedná se o Deweyho 24 hodinový čtecí maraton, který začíná po celém světě ve stejný čas. To samozřejmě znamená, že v každém časovém pásmu je to v jinou dobu. My Středoevropani tedy startujeme v sobotu 23. 4. v 14:00 a končíme v neděli 24. 4. v 13:55. Pokud se chcete dozvědět více informací, navštivte stránku www.24hourreadathon.com. Já se osobně zapojím, i když nečekám žádné velké výsledky vzhledem k tomu, že (pořád!!!) nemám dokončenou bakalářku. Připravím taky samostatný článek, kde se dozvíte, co se chystám číst, proč se zapojuji a tak…J Publikuji ho samozřejmě zítra, tak se můžete mrknout.

No a teď ke knize…



Polámané panenky od Jamese Carola leží na mé poličce už celkem dlouho. Dostala jsem je kdysi v balíčku od Knihobita a tak nějak jsem je (ani nevím proč) odložila na dobu neurčitou. Vzhledem k tomu, že je teď ale četla spousta mých oblíbených bloggerů a všichni byli nadšení, rozhodla jsem se, že nadešla ta správná doba Panenky oprášit. J Pevně věřím, že mě tento detektivkový thriller nadchne stejně jako ostatní.


Co čtete Vy? A jak strávíte nadcházející víkend? Máte nějaké speciální plány nebo budete prostě užívat klidu a číst? Zapojíte se do readathonu? Za každý komentář budu moc ráda…J

úterý 19. dubna 2016

Jak si vybírám knihy, které budu číst

Hezký den všichni, zdá se, že neoficiální rubrika „Jak“ je mezi Vámi dosti oblíbená, a proto jsem se rozhodla do ní i tento měsíc něčím přispět. Dnes se s Vámi podělím o to, jak si vybírám knihy, které budu číst.


Musím se přiznat, že patřím spíše k typu spontánního čtenáře. Knihy si obvykle vybírám zcela namátkou ze své knihovny. Občas mám chuť na romantiku, pohádky nebo třeba klasiku, ale mými nejčastějšími (a také nejoblíbenějšími žánry) jsou horory, thrillery, detektivky, a pokud jsou knihy těchto kategorií navíc ještě obohaceny o mezilidské vztahy, zajímavé prostředí a (hlavně) vytříbený autorův styl, mají to u mě obvykle vyhráno. J


Pravdou ale je, že od té doby, co mám blog, se u mě v tomto ohledu pár věcí změnilo. Docela hodně dám na názor druhých, ne že bych třeba zavrhla knihy, které se nelíbí ostatním – to vůbec. Pokud už je mám koupené doma, tak si je samozřejmě přečtu také a mnohokrát se mi stane, že s názorem ostatních nesouhlasím. To je asi logické a má to tak jistě každý – sto lidí, sto chutí. Nicméně myslela jsem to spíše tak, že pokud někdo z Vás vychválí knihu až do nebes a já ji mám doma, dám jí často přednost před některými ostatními, jen abych zjistila, co se Vám na daném kousku tak líbilo a taky, abych s Vámi o daném díle mohla komunikovat. Vždycky mám totiž radost, když v komentáři mohu o knize živěji diskutovat a ne jen stroze napsat – „pěkná recenze, na knihu se určitě chystám.“ Párkrát se mi dokonce stalo, že jsem si knihu na doporučení některých svých nejoblíbenějších bloggerů i koupila a upřímně, málokdy jsem pak byla zklamaná. Občas se tedy nachytám, že můj TBR seznam tak trochu spoluvytváříte i Vy, za což jsem nesmírně vděčná. J


Nikdy jsem nebyla přílišným vyznavačem toho, udělat si seznam na daný měsíc a jet podle něho. Ne, že bych to odsuzovala, naopak, články (či videa) tohoto typu mě dokonce možná baví úplně nejvíc ze všech. Ráda sleduji, co si daný člověk vytyčil, co se chystá číst a také samozřejmě, jak se mu povede. Jen říkám, že mně to nikdy nefungovalo. Až doteď… Musím říct, že poslední dva nebo tři měsíce mám na své poličce připraveno vždy zhruba pět kousků a opravdu se mi daří je přečíst. Obvykle si vybírám celkem pestrou směsici autorů i žánrů a zatím mi to tak vyhovuje. Rozhodla jsem se ale tento typ článků nedávat na blog, protože si sama nejsem jistá, jak dlouho mi to takhle bude vyhovovat a navíc se vždy o knihách, které čtu, dozvídáte ve Víkendovém čtení a také v konečném měsíčním shrnutí.




No, to jsem se zase jednou rozepsala, nicméně nápadů na podobné články mám v hlavě ještě několik, takže budu moc ráda, pokud mi dáte vědět, jestli Vás to baví. Taky mi samozřejmě napište, jestli jste spontánní čtenáři nebo jestli knihy dlouho vybíráte, pečlivě čtete anotace a ještě si pro jistotu přečtete několik recenzí. J A co seznamy na daný měsíc? Máte je sepsané nebo je nosíte v hlavě, anebo si je neděláte vůbec a sáhnete po tom, co si zrovna koupíte či co Vás bouchne do očí ve Vaší (nebo i městské) knihovně? Na každý Váš komentář se už nesmírně těším…J

neděle 17. dubna 2016

Právo nálezce - Stephen King

Originální název: Finders Keepers
Překlad: Linda Bartošková
Nakladatelství: Beta – Pavel Dobrovský
Rok vydání: 2015
Počet stran: 334

Právo nálezce je v pořadí druhým dílem z volné detektivní trilogie s Billem Hodgesem. Tentokráte je hlavním záporákem Morris Bellamy, fanoušek číslo 1 jednoho věhlasného spisovatele Johna Rothsteina, který už ale dlouhou dobu nic nepublikoval. Na Morrieho vkus až moc dlouho…Morris proto neváhá a s bandou kumpánů se vydává do Rothsteinova domu, aby mu ukradl tajné zápisníky, o jejichž existenci je skálopevně přesvědčen. To, co se v domě a následně poté odehraje, ovlivní osudy nejen Rothsteina, Bellamyho, ale i mnoha dalších postav, které se na scéně objeví až dlouho poté…

Ani nedokážu slovy vyjádřit, jak moc jsem se na Právo nálezce těšila. První díl (Pan Mercedes) u nás vyšel někdy v létě minulého roku a Právo bylo (velmi fikaně) naplánováno na Vánoce. Samozřejmě tudíž nemohlo chybět ani pod mým stromkem a byla to moje vůbec první čtená kniha roku 2016.

Na Kinga už jste ode mě mohli slyšet snad tisíce superlativů a předem upozorňuji, že ani v této recenzi s nimi rozhodně nehodlám šetřit. Spousta lidí byla velmi překvapená, když King odbočil ze svého osvědčeného žánru, tedy horor/thriller a zabředl do vod detektivky, ale on je prostě Pan spisovatel a dokázal by podle mého napsat perfektně i glosu na toaletní papír. Jeho styl je prostě famózní. Umí výborně pracovat s tempem, dávkuje vám kapitoly právě tak akorát, abyste po dokončení jedné okamžitě chtěli přečíst další. Jeho postavy jsou opravdoví lidé z masa a kostí, věříte jim prostě všechno, fandíte jim, bojíte se o ně nebo je prostě nenávidíte…


Příběh je tentokráte tak trochu směsicí jeho předchozích děl, ale rozhodně se nejedná o žádnou vykrádačku. Každá jednotlivá událost je velice originální, jen poukazuji na to, že kdo už má Kinga načteného, může zde spatřovat jisté podobnosti s některými předchozími knihami. Tak třeba Morris Bellamy je zkrátka variací na Annie Wilkesovou z Misery; Peterovi se zase mění psychika podobně jako Toddu Bowdenovi z Nadaného žáka a takhle bychom mohli ještě chvilku pokračovat. Základem příběhu jsou tentokráte náhody a brilantní zásahy osudu – mockrát jsem se při čtení přistihla při tom, že věty doslova hltám s otevřenou pusou. Pokaždé, když se rozklíčovala nějaká ta záhada, anebo naopak na scénu vstoupila nová, jsem se musela pousmát nad tím, jaký je King zkušený manipulátor. Dovede si zkrátka se čtenáři pohrát, a i když je tam těch náhod opravdu dost, věříte, že by to tak klidně mohlo být…


Toto dílo se rovněž pyšní až nezvyklým množstvím perfektních hlášek, vět a mnohdy i celých odstavců, ve kterých je Stephen hrozně moc poznat. Máte taky tak rádi, když svého oblíbeného autora poznáte na základě několika vět? Já si jsem totiž naprosto jistá, že kdyby mi někdo neřekl, o čí knihu se jedná a jen by na mě vykřikl: „Sračky jsou hovno!“ – hned bych věděla, že tohle dokáže vymyslet jenom King!

Závěrem tedy musím knihu samozřejmě jen doporučit. Opravdu se jedná o jedno z nejpovedenějších děl, jaká jsem od něj vůbec kdy četla (a věřte, že jsem toho četla dost). Doporučuji si ale nejprve přečíst Pana Mercedesa, ne že by to úplná nezbytnost, ale je to podle mě prostě lepší. Už proto, že v předchozím dílu máte více možností seznámit se s hlavním vyšetřovatelem Billem Hodgesem, který je v této knize tak trochu na vedlejší koleji. Rovněž je to důležité pro pochopení posledních pár stránek, kdy se na scéně znovu objevuje jedna z hlavních postav z Pana Mercedesa. Musím říct, že konkrétně na tuhle postavu jsem nesmírně zvědavá v závěrečné části této velmi povedené trilogie. Hodnotím samozřejmě 5/5.


„Kdyby měl tenhle chlapík morální kompas, ukazoval by v jednom kuse do prdele.“

pátek 15. dubna 2016

Víkendové čtení #7

Hezký páteční podvečer mí milí čtenáři. Hned na úvod se chci omluvit, že dnes Víkendové čtení přidávám tak pozdě, ale celý den jsem byla na exkurzi, hrabala se v nejrůznějších potůčcích a hledala vodní broučky a jiné zajímavé tvorečky…Jistě proto chápete, že už se nemůžu dočkat, až si teď večer hodím nohy na stůl a strávím pár chvil s knihou v ruce.


Dnes a následujících několik dnů mi bude dělat společnost volné pokračování mojí oblíbené humorné knihy Tři muži ve člunu (recenze – zde), a sice Tři muži na toulkách. Doufám, že se u knihy odreaguji úplně stejně jako u předchozího dílu, ani si nedovedete představit, jak moc to v těchto dnech potřebuji. J

Jaká kniha zpříjemňuje Vaše dny? Máte rádi humorné knihy? Určitě mi v komentářích nezapomeňte zanechat nějaký Váš osvědčený tip. Přeji Vám pohodový víkend a brzy se „potkáme“ u nějakého dalšího článku. J

středa 13. dubna 2016

Ediční plán #3 - duben 2016

Krásný den Vám všem. Čas letí jako splašený a já prostě nemůžu uvěřit, že jsem tu již se třetím edičním plánem, tentokráte za duben. Podíváme se společně, jaké pěkné knihy vycházejí v tomto měsíci a zaujaly mne. Mám takové tušení, že tentokrát budu muset mít opravdu silnou vůli, abych některým kouskům odolala. J

Jako už tradičně začneme knihami, které už vyšly. Hned v úvodu měsíce to byl Spouštěč od Wulfa Dorna. Vydal ho Knižní klub a mě velmi zaujalo, když o něm mluvila v některých svých videích Rodaw z Knihánkova. Mělo by se jednat o mrazivý thriller, ve kterém se zneužívaná pacientka svěřuje své psychiatričce o Černém muži, jenž jí údajně pronásleduje. Brzy poté pacientka beze stopy mizí a lékařka zabředá do případu více, než by jí bylo libo.

4. 4. vydalo nakladatelství Ikar Dokonalého cizince. Opět se jedná o thriller a má ho na svědomí Reneé Knight. Úspěšné hlavní hrdince Catherine Ravenscroftové se jednoho dne na stole objeví román, podrobně popisující události jednoho dne, který kdysi prožila. Toho dne se stala nositelkou tíživého tajemství, o němž kromě ní věděl už jen jeden člověk. Ten už má být ale mrtvý… 

Další tu mám knihu, na kterou se těším opravdu až neuvěřitelně. Dívka, která si říkala Tuesday od britského spisovatele Stephena Williamse vyšla 6. 4. v nakladatelství Domino. Musím se přiznat, že nejprve jsem byla dost skeptická, protože mi vadí název. Zdá se mi, že titulů Dívka, která cokoliv…už je opravdu hodně a domnívám se, že to od českých překladatelů (nebo kdo to má na starosti) nebyl zrovna nejmoudřejší tah. Po přečtení anotace a několika pochvalných recenzí jsem ale rychle změnila názor.

Aby to tu nebyl samý thriller (i když i tohle tak trochu thriller asi bude – pardon), zařadila jsem do výčtu i Dům, ve kterém jsme vyrůstali od Lisy Jewellové. Tuto knihu vydalo nakladatelství Beta – Pavel Dobrovský 10. 4. Musím se přiznat, že anotace mi opravdu připadá nesmírně zajímavá. Zpočátku idylická rodina se rozpadá pod vlivem tragické události, která se odehrála jednoho velikonočního víkendu. Co se tehdy vlastně stalo? A má rodina ještě šanci na štěstí?

No a pozor (fanfáry) 22. 4. by měly vyjít (zbývající?) dva díly komiksové série Zámek a klíč – Časohrátky a Alfa a omega. Autorem je samozřejmě Joe Hill a o kresbu se znovu postaral Gabriel Rodriguez. Do češtiny i tyto díly přeložil famózní Jan Kantůrek a obě knihy vychází u Comics Centra. Doufám, že si mi co nejrychleji dostanou nějakým způsobem do ruky, ani vám nedokážu popsat, jak nesmírně se těším. J Jo, a kdyby Vás náhodou zajímala recenze na předchozí díly, najdete ji tady.

A jako poslední tu dnes mám knihu Tady byla Britt-Marie od Fredrika Backmana, který je českým čtenářům již dobře známý třeba díky knihám Muž jménem Ove nebo Babička pozdravuje a omlouvá se (recenze – zde). Musím říct, že obě jeho předchozí knihy jsem četla a považuji je za průměrné. Nicméně právě s postavou Britt-Marie jsme se mohli setkat v Babičce a já si tuto výstřední ženu dost oblíbila. Je proto docela pravděpodobné, že když na knihu narazím, dám autorovi ještě jednu (zřejmě poslední) šanci.

No a jaký je Váš výběr na tento měsíc? Chystáte se na některého mého favorita nebo se těšíte na úplně jiné knihy? Budu moc ráda, pokud mi v komentářích přihodíte taky nějaký tip – těch přece není nikdy dost! J

pondělí 11. dubna 2016

Babička pozdravuje a omlouvá se - Fredrik Backman AUDIOKNIHA

Vydavatel: OneHotBook
Interpret: Valérie Zawadská
Délka: 12:46 h

Román Babička pozdravuje a omlouvá se švédského autora Fredrika Backmana, známého především díky bestselleru Muž jménem Ove, nám představí nesourodou dvojici nejlepších kamarádek – sedmiletou (skoro osmiletou) Elsu a sedma sedmdesátiletou (vlastně skoro osma sedmdesátiletou) babičku. Obě jsou tak trochu jiné – Elsa je na svůj věk až příliš vyspělá, babička zase příliš bláznivá a právě proto si spolu tak skvěle rozumí. Babička Else vypráví ty nejlepší příběhy o báječné pohádkové říši, ve které není nic nemožné a ti, co jsou jiní, se tam mají nejlépe ze všech. Díky tomu, že má Elsa tak skvělou babičku, která se jí za každé situace zastane a nebojí se svérázně vyřešit jakoukoliv situaci, holčička ani jiné kamarády nepotřebuje.

Od tohoto autora jsem četla již jeho debutový román o bručounovi Ovem, který bych zhodnotila jako lepší průměr. Tak nějak jsem tedy tušila, jaký styl mám očekávat – bláznivé postavy, všedně nevšední situace a velmi dobrý styl psaní. To, že knihu namluvila Valérie Zawadská, mě nalákalo zkusit audio podobu.

Musím říct, že jsem od příběhu dostala něco trochu jiného, než jsem očekávala. Myslela jsem si totiž, že nám autor naservíruje bláznivou babičku a její vnučku Elsu, které spolu budou prožívat jedno dobrodružství za druhým a občas to bude proloženo nějakým tím pohádkovým vyprávěním. To jsem se tedy pěkně spletla. Skoro ihned na začátku totiž dojde k jedné závažné události (nechci prozrazovat), která změní celý směr děje. Rovněž příběhy z pohádkové říše Před procitnutím mají daleko větší váhu, než jsem si původně myslela. To, jak se tedy nakonec příběh vyvinul, mi nebylo příliš sympatické a byla bych bývala raději, kdyby to zůstala jako na začátku. Na mě totiž v jednom románu bylo těch pohádkových říší a tajemství a princezen trošku moc, ačkoliv musím přiznat, že na konci vše dávalo jasný smysl.

Co se postav samotných týče – babičku budete milovat (aspoň si to myslím), vždyť jaké dítě by nechtělo mít příbuzného, který se za něj v jakékoli situaci postaví a bude ho bránit zuby nehty, i kdyby u toho měl třeba přelézt plot zoologické zahrady či pobíhat na letištní kontrole nahý. Elsa samotná už mi tak sympatická nebyla – její „uvědomělost“ byla místy opravdu otravná a navíc se mi jevila dost rozmazleně. Vedlejší postavy jsou také důležité a každý je jiný – někteří se zdají být lepšími než ostatní, někteří vás budou iritovat, ale věřte, že každý má ke svému chování dobrý důvod, který se po celou dobu budete spolu s Elsou snažit rozklíčovat.

Celkově bych tedy knihu hodnotila jako takový slabší průměr, bavily mě postavy, ačkoliv byly místy dost neuvěřitelné a až trochu moc bláznivé. Hodně se mi líbila interpretace paní Zawadské, ale příběh samotný mě příliš nenadchl. Hodnotím proto 3/5 stejně jako u Muže jménem Ove, který se mi ale líbil o chlup víc.

pátek 8. dubna 2016

Víkendové čtení #6

Krásný páteční den moji milí čtenáři, vítám Vás u dnešního článku. Už téměř týden trávím na nádherném místě, kde to ke čtení jenom vybízí. Sice pořád musím pracovat na bakalářce (já tu zatracenou věc snad nikdy nedopíšu), ale i tak se snažím volné chvíle vyplnit četbou…

No a jaká kniha mi tedy bude dělat tento víkend společnost?


Po téměř tříměsíční odmlce (což je pro mě opravdu hodně) jsem se rozhodla z poličky zase vytáhnout nějakého Kinga. Pokud mě sledujete už déle, musíte vědět, že tohoto autora zkrátka zbožňuju a budu Vás s ním na tomto blogu otravovat poměrně často, tak mi to prosím Vás odpusťte – máme spolu prostě takový platonický vztah. J Pro tentokrát jsem se rozhodla pro poměrně útlý Revival, knihu vydanou v roce 2015. Vypráví o osudu dvou hlavních hrdinů – knězi, který zavrhne Boha a chlapci, jenž vyroste v narkomana. Víc popravdě nevím, ale i kdyby mne snad nezaujal příběh, vím, že Kingův styl pro mě jako vždy bude balzámem!

A jak se máte Vy? Užíváte si (poměrně) pěkné počasí? Jaká kniha Vám v těchto dnech dělá společnost? Určitě mi dejte vědět…J

čtvrtek 7. dubna 2016

Prima sezóna - Josef Škvorecký

Danny Smiřický (1)
Nakladatelství: Galaxie
Rok vydání: 1991
Počet stran: 208

Povídkový soubor Prima sezóna Josefa Škvoreckého je dnes již tak notoricky známým dílem, že není třeba je příliš představovat. V šesti povídkách nám autor představí osudy svého alterega Dannyho Smiřického – nenapravitelného milovníka žen a jazzové hudby. Události jsou zasazeny do období 2. světové války.

Stejně jako většina Vás ostatních i já jsem se o knize více dozvěděla v rámci českého jazyka na střední škole. Pamatuji se, že už při vyprávění jednotlivých příhod mi byl Danny hrozně sympatický, no a když jsme si poté promítali několik ukázek ze seriálového zpracování, bylo jasné, že si knihu v budoucnu určitě přečtu. Netušila jsem však, že než se k ní dostanu, uplyne taková doba…

Jsem ale ráda, že jsem si počkala. Vím totiž téměř jistě, že kdybych knihu četla v mladším věku, Dannyho chování (sukničkaření) bych asi odsuzovala. Teď jsem si však nad knihou perfektně odpočinula a s úsměvem na rtech sledovala, co si Danny na ty holky zase vymyslí a jestli mu na to tentokrát skočí. Já to tomu chudákovi tak přála…

Povídky v knize jsou podle mého názoru dost vyrovnané, žádná není výrazně slabá. Všechny se mi zdály spíše nadprůměrné, ale kdybych přeci jen měla vybrat jednu, asi by to byl Hotel pro sourozence. U toho jsem se upřímně pobavila a Dannyho mi bylo obzvláště líto.


Chápu, že někomu nemusí sednout Škvoreckého nespisovné dialogy, ale mně to ke knize nesmírně sedí. Připadá mi, že autor udělal jedině dobře, že použil tento způsob mluvy, protože jednotlivé povídky díky tomu působí rozhodně autentičtěji. Vím, že autor vycházel z vlastních zkušeností, nejsem si sice jistá, do jaké míry věci přikrášloval, ale právě díky zvolenému stylu máte pocit, že se ty příhody prostě musely všechny stát. U spousty z nich si možná dokonce uvědomíte, že máte podobně potrhlého kamaráda, který by pro to jedno byl ochoten udělat cokoliv.

Celkově tedy musím říct, že jsem si u knihy nádherně odpočinula. Je to nenáročné čtení, které vás pobaví. Navíc díky tomu, že je to psáno právě formou povídek, není nutné, abyste knihu četli plynule. Když zkrátka dostanete chuť strávit s Dannym a ostatními nějaký ten čas, přečtete si jednu povídku a máte hned veselejší den! Nakonec jsem knize udělila 4/5 a pravděpodobně se znovu poohlédnu i po seriálovém zpracování – pamatuji si, že se mi to na té střední dost líbilo.



A co Vy a Danny? Máte ho rádi nebo Vás rozčiluje? A četli jste některá další díla od Škvoreckého? Jaká jsou? Za každý komentář budu nesmírně vděčná J

úterý 5. dubna 2016

Poslední divočina - Piers Torday

Originální název: The Last wild
Překlad: Klára Žemličková
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2013
Počet stran: 320

Poslední divočina nás seznámí s osudy Kestera Jayenese – hocha umístěného v zařízení pro problémové děti ve světě, v němž už nežijí žádná zvířata. Jednoho dne však Kestera navštíví hejno mluvících holubů, kteří ho odnesou z nápravného zařízení do místa, kde přežívají poslední zvířata, jež zbyla na zemi. Kester si nejprve myslí, že blouzní, pak si ale uvědomí, že na jeho bedrech spočívá obrovská zodpovědnost, a že je to právě on, kdo by mohl zbývající zvířata zachránit před hrůzným virem Rudé oko.

Po Poslední divočině jsem namátkou sáhla v Levných knihách, mám pocit, že o ní někdy hovořila Verča, takže když jsem jí tam uviděla na poličce za pár peněz, řekla jsem si proč ne.


Od příběhu samotného jsem neočekávala žádné zázraky, přeci jen se jedná o knihu pro děti a mládež. Navíc s námětem jako takovým jsme se už setkali v různých obdobách i jinde. Putování hlavního hrdiny za záchranou kohokoliv/čehokoliv už je svým způsobem trošku klišoidní téma. Nicméně musím říct, že zpracování mě nakonec docela mile překvapilo. Některé momenty v knize jsou docela originální a autorův styl je více než vhodný pro danou věkovou kategorii.



Hlavní hrdinové příběhu jsou velmi rozmanití a zajímaví. Každý je jiný, což je dobře a já se při sledování jejich osudů častokrát pobavila. Nejvíce mi k srdci přirost Generál (panovačný šváb) a bílý holub. Plusem je i to, že se v knize vyskytují záporáci jako fík, a proto se při čtení o jednotlivé hrdiny místy opravdu bojíte.


Myslím, že pro děti je to naprosto ideální čtení. Tempo je svižné a příběh je tou správnou směsicí dobrodružství a napětí. Líbí se mi, že kniha ve čtenáři vyvolá soucit se zvířaty a chuť jim pomoci. Kromě nadprůměrného příběhu, si tak odnesete i jakési ponaučení a děti navíc objeví hořkosladký svět reality. Konec je dost otevřený, autor chystá pokračování. Nejsem si úplně jistá, jestli po dalším dílu sáhnu, ale tuhle knihu bych rozhodně s klidným svědomím doporučila dětem 9 – 14 let, hlavně pak těm, která mají ráda zvířata. Za mě 3/5 a v rámci žánru jde jistě spíše o nadprůměrnou knihu.