neděle 31. ledna 2016

Přečteno za listopad 2015

Nemůžu uvěřit, že čas letí tak rychle…On už je opravdu konec listopadu, to znamená prosinec, to znamená Vánoce…čas, který sice nadevše miluji, ale poslední tři roky mě zároveň děsně straší, znamená to totiž, že se blíží zkoušky. To však předbíhám – teď jsem tu s výčtem knih, které jsem stihla přečíst v měsíci listopadu. Celkově jich je tentokrát pět, přičemž na prosinec mám rozečtenou jednu fyzickou knihu a rozposlouchanou jednu audio.


Tak za prvé jsem dokončila rest z října, tedy rozečteného Velkého Gatsbyho od F. S. Fitzgeralda a přesně jak jsem očekávala, příběh mě pohltit stejně, jako když jsem ho četla prvně. 4/5

Dojíždím do školy do Prahy a často musím cestovat i ve večerních hodinách, kdy se už nedají fyzické knihy číst, proto v autobuse či v autě při řízení poslední dobou ráda poslouchám audio knihy. Tentokrát jsem se rozhodla pro pokračování Poslední aristokratky, a sice Aristokratku ve varu od Evžena Bočka. Kniha mě pobavila stejně jako její předchůdkyně a vůbec by mi nevadilo, kdyby autor ještě něco o rodině Kostkových připsal. Audio je zrovna u této knihy trefa do černého, protože interpretka Veronika Kubařová je bezkonkurenční! 3/5


Už dlouhou dobu jsem si dávala oddech od gigantické ságy Píseň ledu a ohně a nyní jsem se rozhodla, že konečně nastal čas v ní pokračovat. Čekal na mě čtvrtý díl Hostina pro vrány, jejíž čtení mi zabralo (vzhledem k počtu stran – 900) skoro celý měsíc. Vůbec však času stráveného nad touto knihou nelituji ba naopak, po jejím dočtení jsem se hned chtěla vrhnout na díl pátý, přeci jen však v sobě mám alespoň nepatrný smysl pro povinnost, a tak jsem usoudila, že s blížícím se zkouškovým by to nebyla ta správná volba…5/5 a celou ságu doporučuji všemi deseti!


Mou další volbou bylo již třetí pokračování komiksu Zámek a klíč – Koruna stínů. Tuto sérii bych nejraději přečetla celou na posezení, ale chci si díly šetřit, a tak si dávkuji jeden na každý měsíc. Škoda jen, že v prosinci na mě čeká poslední (co zatím vyšel v Čechách). Tohle si vážně přečtěte!!! 5/5

Poslední listopadovou dokončenou knihou byla Poslední divočina od Pierse Tordayho, což je dobrodružné čtivo o malém chlapci, který musí zachránit poslední zvířata, která zbyla na Zemi. Kniha je určena spíše dětem a v rámci žánru je jistě spíše nadprůměrná. 3/5


Jak už jsem psala výše, na prosinec mám rozposlouchanou audioknihu – Babička pozdravuje a omlouvá se od Fredricka Backmana a rozečtenou fyzickou knihu Prima sezóna od J. Škvoreckého. Trochu se omlouvám, že vzhledem ke všem povinnostem, které na prosinec a leden mám, to teď s čtením bude trochu komplikovanější, ale pokusím se toho stihnout co nejvíc a taky pro vás připravit nějaké recenze…

Mysterium tremendum - Sebastian Rainer

 
Překlad: -
Nakladatelství: Panteon
Rok vydání: 2015
Počet stran: 260

Mysterium tremendum je český mysteriózní thriller odehrávající se v 70. letech v Beskydech. Hlavním hrdinou je mladý umělec, kterému autonehoda, jenž způsobil, naprosto změní psychiku a on se rozhodne pod vlivem Tizianova obrazu Apollón a Marsyás namalovat dosud největší dílo své kariéry, ať to stojí, co to stojí.

Mysterium tremendum byla první kniha, kterou jsem objevila v balíčku od Knihobita. Byla jsem tím mile překvapená, protože jsem se chystala tuto knihu číst, nicméně sama bych si jí asi nepořídila. Mé nadšení vzrostlo po přečtení anotace – tato kniha přece musí být přesně pro mě!

Kniha je poměrně útlá a „jde rovnou na věc“, tzn., nekoná se nějaké velké představování postav, ale rovnou prožíváme jejich životy. Nicméně musím se přiznat, že mě první zhruba dvě třetiny knihy vůbec nezaujaly. Jednoduše jsem se nějak pořád nemohla zorientovat v tom, co se mi autor vlastně snaží říct. Bylo to takové nijaké…

Poslední třetina knihy však měla ohromný spád. Člověk najednou nevěděl co je přítomnost a co minulost; co sen a co skutečnost; co halucinace a co realita. Tenhle pocit ve mně přetrval i po přečtení a musím se přiznat, že stále nevím, co si o knize myslet a zda se mi vlastně vůbec líbila. Nicméně rozhodně vyvolává pocity a emoce, a to je u knihy vždy důležité.

Závěrem bych chtěla říct, že knihu ke koupi bych asi nedoporučila, ale určitě si jí přečtěte a udělejte si o ní obrázek sami, možná nakonec zjistíte, že jí doma chcete a poběžíte do nejbližšího knihkupectví. Za čtivost a opravdu nafouknutou reklamu (které s prominutím nelze uvěřit, ale pravděpodobně splnila svůj účel) bych knize dala „plný počet“, mé rozporuplné pocity z příběhu mě však nutí hodnotit: 3/5

„Tělo je jen pochva údů,
zbav se toho hnízda bludů.
Zastři oči, to je lest,
vírou srdce se nech vést.“


„Už věděl, že každý výjev zla, zvrácenosti nebo děsu je jen výplod nechápající mysli. Pochopit to znamenalo prožít fascinující mystický zážitek hrůzy, děsu, strachu, tajemství a transcendentní úcty. Prožitek zvaný MYSTERIUM TREMENDUM.“

sobota 30. ledna 2016

Přečteno za říjen 2015




V měsíci říjnu jsem stihla přečíst celkově šest knih a jednu jsem rozečetla, což si myslím není až tak špatné. Musím říct, že v první polovině měsíce jsem neměla při výběru příliš šťastnou ruku, zato v druhé polovině jsem si to krásně vykompenzovala některými opravdu výjimečnými kousky.






Jako první jsem přečetla útlounkou knížečku od G. R. R. Martina Ledový drak, což je nádherně ilustrovaná pohádka. Po této knize jsem (kromě zmíněných ilustrací) sáhla kvůli autorovi, od kterého miluju sérii Píseň ledu a ohně (známější jako Hra o trůny). Musím však říct, že přestože mám autora velmi ráda a i pohádky patří k mému oblíbenému žánru, tady jsem byla zklamaná. 2/5


Mou další volbou byl můj oblíbenec Stephen King. Tentokrát jsem sáhla po souboru povídek Všechno je definitivní, protože jsem jela na dovolenou, a tak jsem nechtěla nějaké komplexní dílo, ale spíše právě povídky, abych měla jednu na každý večer. Celkově se mi zdál soubor průměrný – obsahoval jak povídky špatné, tak ale i vynikající, u kterých jsem si spravila náladu. Za nejlepší považuji Jízdu na střele. 3/5

Pak jsem si chtěla trochu odpočinout od fyzického čtení a tak jsem zkusila další audioknihu, tentokráte Co život dal a vzal od Betty MacDonald. Jedná se v podstatě o autobiografii z části jejího života a musím říct, že mě kniha vůbec nezaujala. Jediným plusem bylo to, že jsem se rozhodla právě pro audio podobu, protože dílo bylo poutavě namluvené. Fyzickou knihu bych asi nedočetla…2/5

No a poté už se konečně přehoupla půlka měsíce a já měla větší štěstí. Sáhla jsem totiž po knize Úterky s Morriem aneb poslední lekce mého učitele od Mitche Alboma. Troufám si tvrdit, že se jedná o motivační knihu, ve které nás autor skrze stařičkého Morrieho nabádá k užívání si života a k tomu, abychom si vážili toho a těch, co máme. 5/5

Jako další jsem se pustila do knihy, na kterou jsem se hrozně těšila. Šlo o Noční cirkus od Erin Morgensternové. Tato knížka má naprosto dokonalou obálku a magický příběh doplněný o autorčin vytříbený styl mě pohladil po duši…5/5

Poslední volbou byly Hlavohrátky, což je druhý díl komiksové série Zámek a klíč od Joea Hilla. I tento díl byl, stejně jako ten předchozí, prostě fantastický a to jak příběhově, tak i kresbou, o kterou se i tentokrát postaral Gabriel Rodriguez. Opravdu se těším na další díly a jsem zvědavá, kam se příběh posune. 5/5

 Na měsíc listopad jsem rozečetla Velkého Gatsbyho od F. S. Fitzgeralda, což je kniha, kterou jsem už jednou (celkem před dlouhou dobou) četla. Tenkrát se mi moc líbila tak doufám, že si čtení užiju i podruhé…

Knižní přírůstky za říjen 2015

V měsíci říjnu jsem si celkově zakoupila sedm knih.

První z nich jsem „dostala“ od Knihobita a jedná se o knihu Polámané panenky od Jamese Carola. Mělo by se jednat o detektivku, jejímž hlavním hrdinou je Jefferson Winter, syn sériového vraha, snažící se dokázat, že zákony genetiky někdy zkrátka neplatí.
Na knihu se velmi těším, vypadá zajímavě a s detektivkami zatím nemám až tak dobrou zkušenost, tak třeba najdu nějakou, která mě bude bavit.

Jako další jsem si pořídila Nemilované od Johna Saula, od něhož jsem již četla Utrpení neviňátek, které pro mě bylo celkem šokující a dost mě vzalo. Proto když jsem v Dobrovském narazila na další jeho knihu pouze za 49,-, neváhala jsem a odnesla si jí domů. Očekávám od ní mrazení v zádech a vyvalené oči stejně jako od její předchůdkyně.

Zhruba v polovině měsíce jsem pak navštívila Levné knihy, ze kterých málokdy odcházím s prázdnou. Tentokrát mě zaujaly: Alenčina dobrodružství v kraji divů a za zrcadlem, Nepravděpodobná pouť Harolda Frye, Povídky z jedné kapsy/Povídky z druhé kapsy a Záchranný člun.
Alenka patří k mým nejoblíbenějším dětským pohádkám, ale nevlastním jí, a proto jsem se to rozhodla napravit. Ze stejného důvodu jsem si koupila i Povídky z jedné a druhé kapsy od Čapka, které jsem četla kdysi dávno a ráda bych si je v budoucnu přečetla znovu. Naprostým výstřelem do tmy pak pro mě byl Záchranný člun od C. Rogan a Nepravděpodobná pouť Harolda Frye od R. Joyce. Musím se přiznat, že mě obě zaujaly hlavně obálkou a v druhé řadě pak i anotací a jsem moc zvědavá, kdy se k nim dostanu.


Z poslední knížky mám rozhodně největší radost – jedná se o druhý díl série Zámek a klíč – Hlavohrátky od Joea Hilla. Zámek a klíč je komiks ilustrovaný Gabrielem Rodriguezem, který jsem si zamilovala už po přečtení prvního dílu, a tak jsem se rozhodla, že si zkrátka musím pořídit i díl druhý. To byl ovšem dost problém, protože tahle knížka je téměř nesehnatelná. Já jsem nakonec měla štěstí na databazeknih.cz a do knihy jsem se rovnou pustila a musím říct, že byla prostě skvělá.

O mně

Ahoj všichni,
Jmenuju se Hanka (překvapivě :D) a je mi 23 let. Momentálně studuju čtvrtým rokem bakalářský obor Molekulární biologie a biochemie organismů na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Mezi mé záliby patří samozřejmě četba, ale mimoto miluju zvířata. Jsem majitelkou pejska, koně a rybiček. Mám ráda procházky přírodou, cestování a vůbec čas strávený venku. Sportům příliš neholduju, ale dřív jsem se hodně věnovala potápění a v zimě ráda vyrazím na snowboard.

Nad založením blogu jsem uvažovala už dlouho, ale odhodlala jsem k tomu až 30. ledna 2016 v rámci prokrastinace :) Doufám, že se vám mé články budou líbit a třeba i načerpáte nějakou inspiraci. V případě jakýchkoliv dotazů mi zde neváhejte zanechat komentář nebo mě kontaktujte na mailovou adresu hankathebookworm@seznam.cz.

Pokud vás zajímá co právě čtu najdete mě na www.databazeknih.cz pod přezdívkou Sorrow

Agnes - Hannah Kent

Originální název: Burial Rites
Překlad: Gita Zbavitelová
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2013
Počet stran: 328

Román Agnes je pojmenován po hlavní hrdince Agnes Magnúsdóttir, jenž byla za brutální dvojnásobnou vraždu, odsouzena k trestu smrti. Ještě před jeho vykonáním je však poslána na izolovanou farmu strážníka Jóna Jónssona, kde s ní nikdo nechce nic mít. Její jedinou útěchou je mladý kněz Tóti, kterého si vyžádala, aby jí byl duchovní oporou v posledních dnech jejího mladého života. Když však letní měsíce skončí a na farmu zaútočí krutá zima, nezbývá rodině než si pustit Agnes blíže k tělu a najednou se začne ukazovat, že nic není tak, jak se zpočátku zdálo.

O románu Agnes jsem se dozvěděla díky krásnému blogu Verči „Bookish friendship“ a hned mne zaujal nejen svým příběhem, ale především prostředím. Děj románu je totiž zasazen do ponuré islandské krajiny a já prostě zbožňuju příběhy odehrávající se na severu. Každá taková kniha má u mě hned „body k dobru“.

Agnes si však zaslouží body především svým příběhem, který si každého musí získat. Agnes Magnúsdóttir je silná, chytrá žena, pokořena tíhou důkazů, které hovoří proti ní. Počátkem 19. století se totiž nehodilo, aby byla žena příliš emancipovaná a tak, ačkoliv byli z vraždy obviněni ještě další dva lidé, padá hlavní vina na její hlavu.

Velice se mi líbilo postupné odkrývání psychiky tajemné Agnes a lehké napětí z nevědomí, zda vraždy skutečně spáchala či ne, a pokud ano, co jí k tomu vedlo. Všechny postavy románu jsou výborně vykreslené a žádná z nich není černobílá, já osobně jsem si kromě Agnes zamilovala hlavně mladého Tótiho, který byl prostě úžasný.
Přestože se jedná o její prvotinu, má Hannah Kent také vytříbený styl psaní, což jen umocňuje celkový dojem z knihy.

Abych to tedy vše shrnula, Agnes je výjimečný román, který určitě stojí za přečtení a rozhodně bych ho doporučila všem čtenářům (i když je přece jen asi primárně určen ženám). Za pozornost stojí také poznámka autorky na konci knihy, kdy vysvětluje, že román vychází ze skutečných událostí a objasňuje motivy pro jeho sepsání. Mé celkové hodnocení tedy rozhodně: 5/5


„Vzpomínky se pohybují jako prachový sníh ve větru a jsou jako sbor duchů, kteří mluví jeden přes druhého. Pořád mám jen pocit, že to, co připadá skutečné mně, nepřipadá skutečné druhým, a podělit se s někým o vzpomínku znamená riskovat mé přesvědčení v to, co se opravdu stalo...“