pondělí 26. prosince 2016

Ediční plán #11 - prosinec 2016

Hezké pondělní odpoledne, mí milí. Za prvé se omlouvám, že jsem Vám nepopřála krásné Vánoce, myslela jsem totiž, že v pátek publikuji ještě jedno víkendové čtení. No, nestalo se, proto Vám tedy dodatečně přeji teď a doufám, že jste si Štědrý večer náležitě užili a našli pod stromečkem nějaké pěkné knihy. Dnes jsem se rozhodla zveřejnit článek, který je také tak trochu s křížkem po funuse, jedná se totiž o výčet knih, které vyšly v průběhu prosince a zaujaly mne.

1. 12. vydalo nakladatelství Leda knihu V pasti od islandské autorky Liljy Sigurdardóttir. Jedná se o thriller s jedenatřicetiletou hlavní hrdinkou Sonjou, která prochází existenční krizí. Má za sebou rozvod, po němž se ocitla prakticky bez finančních prostředků, je bez práce a její bývalý manžel se navíc zapletl do rozsáhlých finančních machinací, které teď ohrožují i samotnou Sonju.

2. 12. vyšla u nakladatelství Host velice zajímavá faktografická publikace. Jedná se samozřejmě o knihu Totální rauš – Drogy ve třetí říši sepsanou německým autorem Normanem Ohlerem, který provedl rozsáhlou pětiletou studii, tudíž se kniha téměř celá zakládá na pravdě. Na tvorbě knihy se navíc podílel i přední historik Hans Mommsen, který také napsal doslov.

Pro mě osobně je jednoznačně nejvýznamnější publikací, která v prosinci vyšla, novinka od Stephena Kinga – Konec hlídky. Knihu vydalo 7. 12. nakladatelství Beta – Pavel Dobrovský a můžu se pochlubit tím, že mi ji Ježíšek přinesl pod stromek, takže se do ní velmi brzy pustím. Jedná se o závěrečný díl detektivní trilogie s vyšetřovatelem Billem Hodgesem v hlavní roli a já se rozuzlení příběhu nemůžu dočkat. Chtěl-li by si někdo přečíst recenzi na druhý díl (Právo nálezce), může tak učinit tady.

Poslední knihou, kterou dnes zmíním, je Ohnivý muž od Kingova syna – Joea Hilla. Toho jsem si zamilovala díky komiksové sérii Zámek a klíč, kterou na svém blogu omílám tak nějak pořád dokola. Ráda bych se od Hilla pustila i do klasických příběhů a právě Ohnivý muž mě svou anotací nalákal. Vyšel 12. 12. rovněž u Bety a jde o apokalyptický thriller. Lidstvem se šíří nakažlivá nemoc, která končí samovolným vznícením oběti; někteří by se nakažených zbavili nekompromisně, zdravotní sestra Harper však hledá lepší řešení. Podaří se jí ho nalézt? Nebo snad nemocné zachrání tajemný Ohnivý muž, který v sobě oheň dokázal ovládnout?

Jaké knihy v prosinci zaujaly Vás? Četli jste některou z výše zmíněných nebo se chystáte? Jak jste si užili Vánoce? Dostaly jste nějaké knihy? A jak strávíte posledních několik dní roku 2016? Na Vaše milé komentáře se už teď moc těším. ♥

čtvrtek 22. prosince 2016

RC | Co nám oheň vzal - Mariana Enríquez

Nový povídkový soubor spisovatelky Mariany Enríquez v sobě mixuje prvky hororu i fantastična, ale hlavně ukazuje argentinskou metropoli Buenos Aires ve své nejopravdovější, nejšpinavější podobě. V knize se setkáme s náměty utrpení, ženskosti, politiky, bezdomovců, dětských vrahů a mnoha dalších, přesto povídky působí kompaktně a dohromady vytváří velmi působivý celek.


Co nám oheň vzal je publikace, která zaujme už pro svou krásnou, zajímavě řešenou obálku. Co mě ale na čtení nalákalo ještě daleko více, je tentokráte anotace. Snad ještě nikdy jsem se nesetkala s tak působivým textem, který na knihu opravdu navnadí, aniž by prozradil něco podstatného. Navíc je neuvěřitelně trefná, po dočtení knihy bych Vám ji do recenze nejraději jen zkopírovala a bylo by hotovo. Tomu kdo ji tedy vytvářel, skláním poklonu a Vás na ni odkáži (přečíst si ji můžete třeba tady, na stránkách Hostu, který mi knihu poskytl k recenzi).

úterý 20. prosince 2016

RECENZE | A proto skáču - Naoki Higašida

V době vzniku knihy A proto skáču bylo Naokimu Higašidovi třináct let. Tento mladý a talentovaný spisovatel, básník a bloger trpí velmi silnou formou autismu, která mu nedovoluje mluvit, proto na osmapadesát položených otázek odpověděl ukazováním písmen na speciálně vytvořené tabulce. Umožnil tak lidem nahlédnout do svého světa a dokázal, že přestože se nám chování autistů může na první pohled jevit podivně, jsou citliví, inteligentní a věci, které dělají, jim samotným dávají smysl.
Knihu v Japonsku objevil David Mitchell (autor Atlasu mraků, Hybatelů a dalších), který sám má autistického syna a spolu se svou manželkou se rozhodli knihu přeložit do angličtiny. Zpřístupnili ji tak celému západnímu světu.


„Jako malý kluk jsem si vůbec neuvědomoval, že jsem postižený. Kdy mi to konečně došlo? Když jsem od ostatních pořád slýchal, že jsem jiný a to že je špatně. Jenže být jako druzí pro mě bylo až příliš těžké.“
                                                                                                                                                                                               Úryvek z předmluvy Naokiho

pátek 16. prosince 2016

Víkendové čtení #26

Krásné páteční dopoledne, mí milí. Vím, že jsem slibovala, že se polepším a víkendová čtení budou pravidelněji, no, nějak se mi to ale nedaří, proto Vás u této rubriky vítám zase po měsíci. Je možné, že ten čas tak letí?

V současné době mi společnost dělají dokonce tři tituly. Prvním je recenzní e-kniha od Hostu Co nám oheň vzal. Jedná se o povídkovou sbírku, která se čte doslova sama. Hrozně mi vyhovuje styl autorky Mariany Enríquezové, který v sobě dle anotace mísí mimo jiné např. Edgara Allana Poea či Shirley Jacksonovou a já rozhodně souhlasím. Brzy čekejte recenzi.

Nedávno se mi podařilo uzavřít spolupráci s Audiotékou, ze které mám velikou radost a první audioknihou k recenzi je Přiznání Alana Turinga od Davida Lagercrantze. Jsem teprve asi ve čtvrtině a musím konstatovat, že se kniha zatím jeví jako taková klasická staroanglická detektivka. Alan Turing byl skutečně žijící postavou a sehrál klíčovou roli v druhé světové válce. Více zatím prozrazovat nebudu, recenze se nejdéle do měsíce také dočkáte.


No a konečně se dostáváme ke knize z fotografie. Dceru sněhu jsem Vám doporučovala v zimních tipech na čtení a rozhodla jsem se do ní konečně také pustit. Pamatuji se, že mě na ni už kdysi nalákala Verunka (Bookish friendship), a že jsem si ji hned běžela koupit do Levných knih. Nyní je konečně načase, abych si vychutnala ten silný příběh z atmosférické Aljašky.

Jak se máte Vy? Co čtete? Jaké jsou Vaše plány na víkend? Máte už všechny dárky? Budu moc ráda, když mi to a mnohem víc napíšete do komentářů. ♥

úterý 13. prosince 2016

AUDIOKNIHA | Co mě naučil tučňák - Tom Michell

Tomu Michellovi bylo dvacet let, když se rozhodl vydat do Jižní Ameriky za dobrodružstvím. Stane se učitelem na prestižní internátní škole pro chlapce v Argentině, jenže na výletě do Uruguaye najde polomrtvého tučňáka, který se stal obětí ropné katastrofy a jako jediný mezi svými soukmenovci přežil. Tomovi se ptáka zželí a rozhodne se ho zachránit. To ještě ale netuší, že mu Juan Salvador (jak tučňáka pojmenuje) naprosto obrátí život vzhůru nohama. Nejprve ho musí dostat přes hranice zpátky do školy, protože ho ten opeřenec zkrátka odmítá opustit, aby se Juan následně stal miláčkem studentů, paní domácí a ostatně všech, kteří s ním přijdou do styku.

pondělí 12. prosince 2016

Knižní přírůstky za listopad 2016

Krásné pondělí, moji milí. Trošku se zpožděním Vás vítám u poměrně oblíbené rubriky knižní přírůstky. Dneska (jak už je zvykem) Vám toho zase ukážu opravdu hodně, konkrétně tu máme 16 kousků!

středa 7. prosince 2016

RC | Osudy a běsy - Lauren Groff

Lotto a Mathilda. Mladí, krásní, beznadějně zamilovaní. Své manželství započali ve dvaadvaceti letech. A my jejich osud sledujeme po další dvě dekády a pomalu zjišťujeme, že i tento na první pohled harmonický a dokonalý pár má své trhliny a problémy možná hlubší, než by se mohlo zdát. Protože každý má ve skříni schované kostlivce…


Kniha Osudy a běsy zaujme nejen svou anotací, ale také překrásnou obálkou, na které si dali lidé od Domina opět záležet. Když jsem měla možnost vybrat si další knihu k recenzi, po doporučení padla volba právě na tuto a upřímně musím říct, že to byl neskutečný literární zážitek, který posune každého (nejen mě) o velký čtenářský skok kupředu.

úterý 6. prosince 2016

Vyhlášení vítěze ♥

Krásné dobré odpoledne, moji nejmilejší. Vím, že jsem vyhlásit vítěze slíbila už včera, internet se však bohužel rozhodl pro ten den nespolupracovat, proto doufám, že mi drobné zdržení odpustíte. Soutěže o knihu Dobrý proti severáku se nakonec zúčastnilo šest blogerek a vzhledem k tomu, že je všechny mám moc ráda a navštěvují můj blog pravidelně, jsem se mezi nimi nedokázala rozhodnout, proto jsem zavolala na pomoc náhodu. Losovala jsem zastarale pomocí papírků, tak snad mi budete věřit, že jsem výsledky nezfalšovala.

S radostí tedy oznamuji, že knížku vyhrává Vlasta z blogu Vysvobozená a já jí tímto moc blahopřeji, ještě dnes odešlu e-mail, abychom se mohly domluvit na zaslání výhry.


Vám ostatním moc děkuji za soutěžní i nesoutěžní komentáře a celkově za veškerou podporu. Abych Vás tedy ještě informovala, tak v nejbližších dnech se můžete těšit na recenzi knihy Osudy a běsy a taky se pochlubím nejnovějšími knižními přírůstky.

Mějte se krásně, užívejte předvánoční čas a v budoucnu se určitě těšte zase na nějakou soutěž ♥

sobota 3. prosince 2016

Tipy na vánoční dárky

Krásné dobré dopoledne, moji milí. Vánoce se blíží opravdu kvapem a já věřím, že většina z Vás už dárky pod stromeček svědomitě nakoupila. Pokud ale někdo stále váhá či hledá inspiraci nebo zkrátka nakupuje až 23., tento článek by mu mohl pomoci. Tipů mám pro Vás opravdu dost, proto není v mých silách se o každém z nich sáhodlouze rozepisovat, pakliže jsem na danou knihu již sepsala recenzi, můžete si ji přečíst po kliknutí na název. (Některé knížky nenajdete na fotkách, protože jsem je četla v e-podobě nebo poslouchala v audio verzi).

pátek 2. prosince 2016

Přečteno za listopad 2016

Krásné ráno, mí milí. A je to tady, prosinec – nákupy, úklid, vaření, pečení, balení dárků…Vánoční pohoda. Říká se tomu tak, že? Ne, jen žertuji, já taky patřím mezi milovníky tohoto období, i když, abych se tak přiznala, letos ke mně ta vánoční nálada ještě tak úplně nedolétla. Asi si ji bude muset přivolat přečtením nějaké báječné zimní knihy a taky bych už mohla konečně vyzdobit okna, to vždycky pomůže. Máte Vy nějaké zaručené tipy nebo se už na Ježíška těšíte od září?


Každopádně, abychom se dostali k tomu podstatnému…Stejně jako v říjnu, i v listopadu se mi čtenářsky poměrně dařilo. Celkové „skóre“ je tentokráte sedm – čtyři fyzické knihy, dvě audio a jeden e-book.

středa 30. listopadu 2016

RECENZE | Obraz Doriana Graye - Oscar Wilde

Nevinný mladíček Dorian Gray se nechá vyportrétovat svým přítelem Basilem Hallwardem, pro kterého je ztělesněnou studnicí inspirace. Když se poprvé podívá na Basilovo dílo, pronese toužebné přání, aby navždy zůstal mlád, a aby místo něho stárl obraz. Pod vlivem podmanivého lorda Henryho Wottona Dorian pomalu začne ztrácet na své nevinnosti a páchá jeden hřích za druhým. Jeho tvář však zůstává nadále pohledná, kdežto s obrazem se cosi děje. Mění se…


Obraz Doriana Graye, klasika všech klasik a pro mě jedna z nejmilovanějších knih vůbec. K jejímu čtení jsem se dostala už potřetí a to díky Kristýnce (The Book talk blog) a projektu #mycteme, který běží už přes dva měsíce. Právě toto Wildeovo dílo bylo vybráno ke společnému říjnovému čtení, já se bohužel trochu se zpožděním dostávám k sepsání recenze až teď.

pondělí 28. listopadu 2016

RC | Nehoda - C. L. Taylor

Originální název: The Accident
Překlad: Zuzana Pernicová
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2016
Počet stran: 352

Sue Jacksonová měla pocit, že žije normálním spořádaným životem. Až do chvíle, kdy se její dcera Charlotta pokusila vědomě spáchat sebevraždu. Nyní je v kómatu a Sue se usilovně snaží dopátrat toho, co ji k činu mohlo vést. Stopy vedou do minulosti a to nikoliv do minulosti její dcery, nýbrž její vlastní. Do minulosti, na kterou se usilovně snažila zapomenout. Nyní ji její démoni začnou pronásledovat znovu a nebezpečí tentokrát nehrozí pouze jí, ale i celé její rodině.

C. L. Taylor je autorka, která mě zaujala už svou první vydanou knihou u nás – Lží (celou recenzi si můžete přečíst tady). Proto když jsem v edičním plánu Domina narazila na její jméno znovu, neváhala jsem a knihu si vybrala k recenzi.

S lítostí však musím konstatovat, že Nehoda se s autorčinou předchozí knihou nemůže vůbec srovnávat. Předpokládám, že jedním z důvodů je to, že Nehoda je ve skutečnosti autorčiným debutem, pouze u nás vyšly knihy v opačném pořadí. C. L. Taylor do knihy vecpala všechna žánrová klišé, která si umíte představit. Dvě dějové linie, současnost a minulost, jsou samozřejmostí, nicméně nesympatická hlavní hrdinka, muž manipulátor, „záhadná tajemství“, která dokážete rozlousknout možná už před půlkou knihy a … konec (nechci prozrazovat), to je na mě moc.


Hlavní hrdinka Sue Jacksonová je psychicky narušená ženská, která je však přesvědčena o tom, že vše je vlastně růžové. Má za sebou sice pohnutou minulost, jenže já zkrátka s takovými hrdinkami nedokáži soucítit, protože si myslím, že si za své problémy mohou samy. Na scénu vstupují také dva muži jejího života – manžel Brian a bývalý přítel James. Kdo je ten hodný a kdo zlý? Neméně důležitou figurkou je samozřejmě i dcera Charlotta byť je po celou dobu knihy v kómatu. Pokusila se opravdu spáchat sebevraždu nebo se jedná o hroznou nehodu? A jaké tajemství v sobě ukrývá? Na první pohled se může zdát, že postavy v knize jsou rozmanité a plastické, nicméně to není až tak pravda. I hlavní hrdinové totiž zapadají do stereotypu žánru a ničím nepřekvapí.


Co knihu určitě zachraňuje, je tempo. Autorka umí po celou dobu držet čtenáře napjatého, přestože víte, jak se (asi) věci mají. Škoda jen, že nedokáže tak obratně pracovat s příběhem jako třeba Flynnová. V průběhu knihy se nedočkáme téměř žádných překvapivých zvratů, což je velká škoda, protože ty i z průměrně vymyšlených příběhů dokáží udělat špičku žánru a jsou tím hlavním, na co se lidé podle mého těší, sahají-li po thrilleru.

Já osobně jsem celkově z knihy zklamaná. Příběh je hodně průměrný až podprůměrný stejně tak jako hlavní hrdinové. Nepřináší nic nového a mám dojem, že s rychlostí, jakou dnes nakladatelství vydávají thrillery, rychle zapadne. Přesto ale Taylorové nemohu odepřít spisovatelský um, díky kterému sedíte u knihy a otáčíte stránky, dokud nedojdete až na konec. Dokáže napnout, což ale mnohem lépe prokázala ve své druhé knize Lež, ve které navíc dokázala vystavět plnohodnotný a uvěřitelný příběh z netradičního prostředí a s mnohem zajímavějšími hlavními hrdiny. Nehodu bych doporučila rozhodně ženám (starším), nejlépe těm, které žánru příliš neholdují, a tak je děj možná mile překvapí. Připadá mi jako takové oddechové, a přesto napínavé čtení pro masy čtenářek. Něco jako psychothrillerové Bábovky ☺. Naopak Lež by mohla zaujmout i milovníky (spíše milovnice) žánru, po té se určitě podívejte. Na Goodreads jsem navíc našla, že autorka v současnosti píše již čtvrtou knihu, proto je pravděpodobné, že se od ní v budoucnosti ještě něčeho dočkáme. Mně nezbývá než doufat, že knihy budou mít vzestupnou tendenci podobně jako třeba u už zmiňované Gillian Flynnové. Dnes hodnotím průměrnými 3/5.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji tímto mockrát nakladatelství Domino.

Co Vy a autorka? Četli jste Lež nebo dokonce Nehodu? Jaký je Váš názor? A co si obecně myslíte o hlavních hrdinkách, které se nechají tyranizovat muži? Soucítíte s nimi nebo Vás štvou? To a mnohem víc mě bude zajímat v komentářích… Mějte se krásně!

sobota 26. listopadu 2016

Knihy mého srdce #4 - "Romantiky" + SOUTĚŽ

Krásné sobotní dopoledne, moji milí, vítejte u další várky knih mého srdce. Jak jste si jistě z názvu přečetli, dneska to bude trochu speciální, protože o jednu z knih si dokonce zasoutěžíme, o tom ale až na konci článku a nyní ke knihám. „Romantiky“ – proč ty uvozovky, řeknete si možná a odpověď je prostá. Dnes se totiž jedná o na první pohled romantické knížky, po jejichž přečtení však sami zjistíte, že za onou „romantikou“ se skrývá daleko, daleko víc.

První je na řadě Světlo mezi oceány od M. L. Stedmanové. Přiznávám, že tohle je opravdu srdcovka všech srdcovek ♥. Příběh dvou mladých lidí, žijících v zajímavém prostředí majáku, kteří nemohou mít dítě, a přesto ho tak usilovně chtějí, že jsou pro to ochotni udělat cokoliv. Romantika je v této knize svým způsobem opravdu pouze postranní, jedná se hlavně o dramatický souboj manželů v otázce morálky. Světlo mezi oceány je bez přehánění tím nejsilnějším příběhem, který jsem kdy měla možnost číst. Po celou dobu jsem musela mít po ruce kapesník a konec mě doslova rozdrtil. Chcete-li famózní styl psaní, neuvěřitelně vykreslené prostředí a hlavní hrdiny a opravdový příběh, který nemá vítěze, tohle je pro Vás!


Dalším titulem, který právem patří do dnešního výčtu je Noční cirkus od Erin Morgensternové. Kniha je opět nesmírně atraktivní už pro své prostředí – záhadný cirkus s černobílým šapitó, který otevírá své brány pouze v noci, už to Vás musí nalákat. Nestačí-li Vám to ale, za jeho stany se rozeběhne souboj dvou mladých hrdinů, kteří mají absolvovat souboj na život a na smrt, v boji však nepoužívají obyčejné zbraně…Tato kniha je perfektní směsicí romantiky, magie a tajemna a autorka se může navíc pyšnit jedním z nejvybroušenějších stylů, jaké jsem kdy četla. ♥


Poslední je dnes Dobrý proti severáku od Daniela Glattauera. Jak možná víte, není to tak dávno, co jsem knihu četla (recenze tady) a opravdu jsem si ji nesmírně oblíbila. Od předchozích dvou se markantně odlišuje tím, že se jedná o e-mailovou korespondenci mezi dvěma hlavními hrdiny, kteří se vlastně neznají. Chybí tedy vykreslení prostředí a dokonce ani nevíme, jak protagonisté vypadají. Nebojte ale, autor je mistr řemesla a i přesto na velmi malém prostoru dovedl vystavět působivý příběh, který Vás v jednu chvíli rozesměje a v druhé téměř rozpláče. Závěr mně osobně vyrazil dech a je jedním z hlavních důvodů, proč knihu doporučuji!


No a nyní již k soutěži. Jedná se o vůbec první soutěž na tomto blogu, a proto jsem chtěla vybrat k výhře právě jednu z knih mého srdce. Dnes tedy budeme hrát o poslední zmíněnou – Dobrý proti severáku!

Co je potřeba udělat pro výhru? Do komentářů mi napište…

1. Vaši e-mailovou adresu, na kterou Vás budu kontaktovat v případě výhry
2. Přezdívku, pod kterou sledujete můj blog (kolonka v pravém panelu – pravidelní čtenáři), případně budu ráda, pokud mrknete i na mé další sociální sítě (Facebook, Twitter a Instagram – není to povinné a nepřidá Vám to žádné vstupy, nicméně samozřejmě mě potěší, když blog podpoříte právě i tam, odkazy na příslušné sociální sítě naleznete také v pravém panelu)
3. Napište mi Vaši oblíbenou „romantiku“ – budu ráda, dodržíte-li přesně zadání, tedy svým způsobem romantický příběh (nebo příběh primárně pro ženy), který má ale velký přesah a nejedná se o prosté plytké čtení
4. Budu také ráda, pokud mi obecně doporučíte nějaké knížky, třeba z poslední doby, které Vás nadchly
5. A poslední – nepovinné – vyjádřete se k blogu jako takovému, co se Vám líbí, co Vám vadí, co Vám chybí, co si myslíte o designu. Zpětná vazba mi určitě pomůže udělat to tu pro Vás zase o chlup zajímavější

Moc doufám, že Vám soutěží před Vánoci udělám radost. Je to jediný způsob, jak Vám poděkovat za tu podporu, kterou mi dáváte. Kniha Dobrý proti severáku bude jistě krásným dárkem jak pro Vás, tak pro někoho blízkého a já se moc těším, na koho se usměje štěstí. Vítěze vyhlásím tady na blogu i na všech sociálních sítích, nicméně ještě nevím, kdy přesně, proto sledujte blog a své e-mailové adresy! Užijte si první adventní víkend a držím Vám všem palce! ♥

sobota 19. listopadu 2016

RC | Všemi dary obdarovaná - Mike R. Carey

Originální název: The Girl with all the gifts
Překlad: Lucie Horáková
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2016
Počet stran: 412

Desetiletá Melanie žije na vojenské základně, za jejímiž zdmi ve zpustošeném světě vládnou kanibalistická monstra – hladovci. Ze všech lidí má nejraději svou učitelku slečnu Justineauovou, s ostatními dospělými už vychází o poznání hůře. Jednoho dne však dojde k útoku, základna a celý svět, který Melanie doposud znala, padne a jí, slečně J., seržantu Parksovi, vojínu Gallagherovi a doktorce Caldwellové nezbývá nic jiného, než uprchnout. Vytouženým cílem jim je Maják – poslední bezpečné místo na zemi. Dostanou se tam ale, když jim v cestě stojí tisíce hladovců? A dovolí Melanii vstoupit i přesto, že ji v blízkosti lidí popadá neodolatelná chuť na maso?

Dnešní recenzi začnu jedním velkým přiznáním – Všemi dary obdarovaná byla mým prvním přečteným postapo v životě. Filmům s touto tématikou se vyhýbám velkým obloukem, protože mi obvykle bůhví proč připadají směšné a dodnes jsem to tak úspěšně dělala i s knihami. A nyní nemůžu pochopit, proč vlastně. 

Námět příběhu je v rámci žánru asi vcelku klasický. Zborcený svět, hrstka přeživších, snaha najít lék…Oživujícím prvkem je dozajista Melanie (a jí podobní). Dítě, které je napůl člověkem, napůl monstrem je velice přitažlivý detail, skrze který autor umně manipuluje se čtenářem. Budete ji mít rádi? Budete se jí bát? Budete jí fandit anebo ji zatratíte?

Myslím, že odpověď můžu prozradit, a přesto vás neochudím o vynikající požitek ze čtení. Budete ji milovat! Melanie je bezesporu tou nejvýraznější postavou celého příběhu. Jako hrdinku jsem si ji opravdu nesmírně oblíbila a to zejména pro to skvěle vybalancované spojení naivity a inteligence, které Carey dovedl vytvořit. Neméně si ale pohrál i s ostatními postavami. Oceňuji, že nezůstal pouze u klasického stereotypu dobro (slečna Justineauová) a zlo (doktorka Caldwellová), ale vytvořil i nešablonovitého hrdinu v podání seržanta Parkse či vojína Gallaghera. Samozřejmě, zachoval profesní vzorec chování a myšlení, ale zároveň jim vdechl osobnost.

Za veliké plus knihy považuji styl. Nedávno jsem v rozhovoru s Petrou Nečkovou (která má v nakladatelství Host na starosti propagaci, sociální sítě, ale třeba i nás bloggery) četla, že díla pro překlad vybírají zejména podle literární kvality. A tohle, přesto, že se jedná o velmi odpočinkový žánr, je podle mého po literární stránce kniha opravdu na úrovni. Nejen, že se čte doslova sama, ale má v sobě skrytou i hlubší filozofii. Autor dokázal perfektně vystihnout myšlení lidí, aniž by nám to musel servírovat na stříbrném podnose. Všemi dary obdarovaná má podle mého jakýsi hlubší smysl (nebo alespoň pro mne). Rovněž celá apokalypsa, přestože není nejoriginálnější na světě, dává smysl. Velice si cením i různých úhlů pohledu při vyprávění. Od chladného a veskrze logického uvažování doktorky Caldwellové, po ryze praktický náhled seržanta Parkse. V knize se vyskytuje i množství technických informací, které mi (jako „biologovi“) udělaly radost, a přesto si myslím, že ani laik se v nich neztratí. Znovu mi na mysli vyvstává spojení „perfektní balance“ – v ději, v akčních scénách, kterých není ani příliš mnoho ani příliš málo, v postavách, ve stylu, v dávkování informací. Všemi dary obdarovaná to prostě v sobě všechno má. Samotný závěr knihy je skvěle vymyšlený, není ani příliš sluníčkovský, ani příliš beznadějný. Hodí se a je asi reálný.


Já si celkově knihu užila. Vychutnala jsem si každou stránku a s potěšením zjistila, že mě dokáží uspokojit i jiné žánry než jen krimi a thrillery (tohle bylo trošku s nadsázkou ☺). Nemyslím si, že by postapo ode dneška bylo něco, co budu číst pravidelně každý měsíc, ráda se ale k tomu žánru někdy v budoucnu vrátím – třeba budu zklamaná, že jsou všechny knihy na jedno brdo, třeba budu ale příjemně překvapená. Všemi dary obdarovanou rozhodně doporučuji všem – nevím, jak moc originální a úžasná bude připadat opravdovým fajnšmejkrům, to nedokáži posoudit, ale pro vás ostatní, kteří máte jen nějakou povrchní zkušenost nebo jste dokonce nečetli, tak jako já, ještě nic, knihu doporučit určitě můžu už pro úžasnou hlavní hrdinku či onu literární kvalitu, kterou dílo bezesporu má. Dneska je to za krásné 4/5 (ale do plného počtu opravdu nechybí mnoho), protože bych na autora přeci jen měla pár všetečných otázek.

Za poskytnutí recenzního výtisku a nezapomenutelný čtenářský zážitek děkuji tímto z celého srdce nakladatelství Host, jmenovitě právě Petře, se kterou je spolupráce opravdová radost!

No a teď je řada na Vás, mí milí čtenáři. Jaký je Váš vztah k postapu? Máte nějaké stálice, které můžete bezvýhradně doporučit? Četli jste snad dokonce konkrétně tuto knihu? Jaký na ni máte názor? Moc se těším, jako vždy ♥

pátek 18. listopadu 2016

Víkendové čtení #25

Hezké páteční ráno, už od úterka jsme s přítelem zase na rybách. Asi je Vám jasné, že tady mám spoustu času na čtení, proto Vám toho dnes představím trošku více. Článek totiž píšu pochopitelně s předstihem, takže momentálně nevím, jak přesně na tom se čtením budu.


Třemi vyvolenými jsou samé recenzní krásky. Postapo Všemi dary obdarovanou jsem dostala v e-podobě od Hostu a Nehodu a Osudy a běsy zase v klasické fyzické podobě od Domina. Moc se těším, až se s Vámi budu moci podělit o své podrobné dojmy v recenzích, takže je určitě brzy vyhlížejte.

Doufám, že si víkend krásně užijete a budu se zase těšit u nějakého dalšího článku. Určitě mi také nezapomeňte dát vědět, jestli jste některou ze zmíněných knih četli a jak se Vám líbila. ♥

úterý 15. listopadu 2016

Ediční plán #10 - listopad 2016

Ahoj všichni, opět po měsíci vítejte u výčtu knih, které v nejbližších dnech vychází (nebo už dokonce vyšly) a zaujaly mne natolik, že bych se dnes o ně s Vámi chtěla podělit. Je to docela zvláštní, ale v listopadu mě výrazně zajímají pouze čtyři novinky. Tak jdeme na to.

První knížka, kterou zmíním, snad u mě nikoho nepřekvapí. Ano, jedná se o nového Petera Maye a jeho Umrlčí cestu. Vyšla, jako všechny Mayovky, u nakladatelství Host 1. 11. V knize se protínají hned tři linie a autor, jako už tradičně, zasadil i tentokrát děj na velmi atraktivní místo, na hebridské ostrovy. Na všechny, kdo od autora ještě nic nezkusili, důrazně apeluji, aby s tím něco udělali. Myslím, že tahle kniha bude skvělou volbou, na databázi knih se může pyšnit hodnocením 93%!

Další knihou, kterou snad nelze nezmínit, je všemi nastokrát skloňovaná novinka Illuminae od A. Kaufmanové a J. Kristoffa. Jedná se o YA sci-fi, kterou vydalo CooBoo 7. 11. Mnoho blogerů mělo možnost přečíst ji v předstihu, protože jim byla věnována na Humbooku. Snad všechny recenze, které jsem zatím četla, jsou velmi pozitivní a tak, ač mě to samotnou překvapuje, protože nečtu ani YA ani sci-fi, se na knihu chystám i já.

Nebylo by to úplné, kdyby se v mém edičním plánu neobjevila aspoň jedna kniha od Domina. Dnes je to Nehoda od C. L. Taylorové, od které už jsem v létě četla Lež a ta se mi moc líbila (recenze když tak tady). Kniha vyšla 9. 11. a pokud mě sledujete na sociálních sítích (FB, Instagram), pak víte, že už ji mám doma a myslím, že můžu prozradit, že se do ní tento víkend pustím.

S Hostem jsme to začali a s Hostem taky skončíme. 16. 11. u nich vychází kniha Co nám oheň vzal od Argentinky Mariany Enríquez. Jedná se o soubor povídek, které svou anotací snad nalákají každého. Neumím to tak krásně přepsat, proto anotaci z databáze knih připojuji:

„Velmi současný mix „špinavého realismu“, fantastična Julia Cortázara a hororu Edgara Allana Poea a Shirley Jacksonové.
Povídky argentinské autorky přibližují zemité prostředí buenosaireské metropole i jejích předměstí se vší syrovostí, krutostí i krásou. Jsou zároveň klasické i originální, realistické i fantastické, feministické i anti­-feministické, politické i apolitické, hrůzostrašné i humorné. Autorka v nich mistrně míchá žánry, narativní prostředky, velká témata i drobné motivy a jejich prostřednictvím vytváří nelítostný a současně závratně poutavý obraz skutečnosti, která svádí čtenáře, aby pronikl ještě dál a hlouběji a odhalil její podstatu. Banální každodennost se často a bez varování mění v cosi neznámého a čtenář zjišťuje, že svět kolem něj je pouze slupka složité reality, jejíž některé vrstvy zůstávají skryty a jejich existence se vyjevuje jen v krátkých záblescích. Ženy upalující se na protest proti domácímu násilí, dospívající dívky hnané úzkostí, děti ulice, mladé ženy znuděné manželstvím nebo devítiletý sériový vrah malých dětí, ti všichni jako protagonisté příběhů přispívají ke zneklidňujícímu vědomí přítomnosti jiného řádu v našem známém světě.“

A to je pro dnešek vše… Zaujalo Vás něco z mého výběru? A na co se chystáte Vy? Budu jako vždy ráda, pokud mi dáte vědět v komentářích.

sobota 12. listopadu 2016

Tipy na zimní četbu

Ahoj všichni, vítejte u nového článku a u nové rubriky – Tipy. Podzim a zima jsou pro mne v mnohém inspirujícími obdobími. Trávím více času doma, a tak více projíždím blogy, Instagram, více píšu a vlastně i více čtu. Díky tomu tedy vznikla tato nová rubrika, ve které Vám čas od času představím pár tipů nejen na čtení, ale můžu myslím prozradit, že vzhledem k blížícím se Vánocům třeba i poradím nějaké vhodné dárky. Na ty je zatím ale ještě čas, proto se jako první pojďme mrknout na pár tipů na zimní čtení. Přiznávám, že jsou to tipy na čtení nejen pro Vás, ale i pro mne, protože ze zmiňovaných sedmi knih jsem sama doposud četla pouze dvě.


1) Mevídek Pú – A. A. Milne
Co by to bylo za tipy na zimní čtení, kdyby v nich chyběla nějaká pohádka. Tato je myslím tak notoricky známá, že ji netřeba představovat. Věřím, že ji dokonce spousta z Vás četla, nicméně právě zimní měsíce jsou podle mého těmi pravými pro připomenutí si oblíbených knih z dětství. ♥


2) Literární spolek Laury Sněžné - Pasi Ilmari Jääskeläinen
Magický realismus ve své nejryzejší podobě, zajímaví hlavní hrdinové a mnohovrstevný příběh, to je Literární spolek Laury Sněžné. Pokud hledáte komplexnější dílo, které není úplně jednoduché na čtení, potažmo na pochopení, přesto je však krásné a navíc půvabně napsané, sáhněte po něm. Na zimní měsíce si neumím představit lepší volbu.

3) Dcera sněhu – Eowyn Ivey
Dojemný příběh o síle lásky a touze po dítěti. Manželský pár žijící v drsné aljašské krajině si přeje dítě tak moc, až si jeho existenci přivolá. Když napadne sníh, postaví si sněhulačku, ta však druhého dne zmizí a na cestě se objeví drobné stopy… Tato ryze zimní kniha mi byla doporučována už tolikrát a já se k ní i přesto stále ještě nedostala. Sama sobě dávám předsevzetí, že ji tuhle zimu přečtu a Vám radím to samé. Tohle bude silné…


4) Smrtná zima – Kate A. Boormanová
První díl z young adultovské série nám představí hlavní hrdinku Emmeline, která žije v osadě uprostřed lesů. Vydat se mimo osadu je smrtelně nebezpečné, jí však okolní stromy cosi šeptají a lákají ji na zapovězenou cestu…YA (jak víte) není můj žánr, nicméně tuhle sérii bych přeci jen v rámci odpočinku ráda zkusila, navíc teď nedávno Host vydal druhý díl Temná tání, takže komu se první díl zalíbí, má možnost v sérii ihned pokračovat.


5) Anna a vlaštovčí muž – Gavriel Savit
Ani nedokážu spočítat, kolikrát už jsem tady na blogu knihu zmiňovala a opravdu doufám, že teď už na ni konečně dojde řada. Očekávám válečný příběh psaný však z pohledu dítěte, což mám moc ráda. Onen vlaštovčí muž bude pravděpodobně jakousi metaforou, na co však, to netuším. Chcete-li to zjistit spolu se mnou, do knihy se určitě pusťte, slyšela jsem na ni vesměs pozitivní názory.

6) V lese visí anděl – Samuel Bjørk
K zimě podle mého patří i čtení severských detektivek a tahle vypadá obzvlášť dobře. Vyšetřovatel Holger Munch musí rozlousknout případ, ve kterém někdo vraždí malé holčičky, obléká je do bílých šatiček a nechává v lese s cedulkou „cestuje sama“ na krku. Podobně jako u Smrtné zimy vyšel nedávno druhý díl s názvem Sova, o kterém se teď dost mluví. Doufám proto, že ani první díl nezklame.


7) Blaze – Richard Bachman
No a dnešní výčet uzavírá můj oblíbenec Stephen King (alias R. Bachman, což je jeho pseudonym). Obecně jsou knihy, které napsal pod pseudonymem považovány za slabší v jeho tvorbě, nicméně myslím, že i ony si zaslouží pozornost.


Určitě jste si povšimli, že jsem knížky pro tyto tipy vybírala zejména podle obálky, názvu či doby, ve které se odehrávají – chtěla jsem zkrátka, aby byly opravdu zimní… Budu moc ráda, pokud také nějaké tituly přidáte do komentářů… Doufám, že se Vám nová rubrika zalíbila a jak už jsem psala, někdy začátkem prosince očekávejte tipy na vánoční dárky. Mějte se krásně, moji milí. ♥

středa 9. listopadu 2016

RC | Měsíční svit nad Paříží - Jennifer Robson

Originální název: Moonlight over Paris
Překlad: Naďa Funioková
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2016
Počet stran: 368

Měsíční svit nad Paříží je historický román z meziválečného období „ztracené generace“. Hlavní hrdinka, Angličanka Helena Montagu-Douglas-Parrová, si na rodičích vyprosí rok strávený v Paříži. Prodělala právě velmi vážnou chorobu a ráda by konečně začala pořádně žít. Ve Městě světel se chce věnovat své vášni – malování a hodlá se také konečně vyrovnat se svou minulostí a nešťastným vztahem, kterým si prošla. Podaří se jí v neznámém prostředí uspět?

Román Měsíční svit nad Paříží mne zaujal hned, jakmile vyšel v českém překladu. Obvykle nevyhledávám romantické knihy, na této mě ale zlákala překrásná obálka a zejména období, ve kterém se děj odehrává. Na blogu už jsem kdysi zmiňovala, že právě meziválečná doba patří k mým vůbec nejoblíbenějším, navíc Paříž té doby musela mít úžasné kouzlo. Když se mi proto naskytla možnost zrecenzovat knihu pro Jotu, neváhala jsem ani minutu.

Příběh je velmi lehký, nenáročný na čtení, přesto však půvabný a svým způsobem i podmanivý. Knihu jsem odkládala jen velice nerada a moc se mi líbilo nechat se unášet na vlně lehké naivity hlavní hrdinky. Bylo to něco naprosto jiného, než co normálně čítám. Tím však nechci říct, že by byl příběh nějak přehnaně originální, spíše naopak. Dostanete od něj přesně to, co byste od romantické knihy čekali. Mladou, krásnou hlavní hrdinku, která vyrazí na vlastní pěst (i když ne tak docela) do Paříže. Dvacátá léta jsou v plném proudu, což neznamená nic jiného než večírky, jazz a umění. Do jejího života samozřejmě postupem času vstoupí charismatický muž a vy tak jen čekáte, jestli se ti dva dají dohromady už v půlce, nebo jestli s tím autorka počká až do závěru.


Hrdinové této knihy však zůstávají vcelku uvěřitelní. Helena (jak už jsem řekla) je mladá, krásná žena, lehce naivní, ale tomu se snad nelze divit vzhledem k tomu, z jaké rodiny pochází. Líbilo se mi, že je na jedné straně trochu zakřiknutá, na druhé straně ale, když jde do tuhého, se umí postavit za svůj názor. Sam je opředen tajemstvími, jak už to tak v dobrých romantických knihách bývá. Po celou dobu mi byl velmi sympatický, jen jeho rozhodnutí na konci už mi přišlo až přespříliš pohádkové, ale tak proti gustu… Osvěžení, kromě Heleniných nových přátel, tvořily také skutečné postavy té doby. Setkáme se s Hemingwayovými, Fitzgeraldovými či Murphyovými, což podle mého činí knihu autentičtější.

Co pro mě osobně pozvedá knihu na vyšší úroveň a proč ji nezařazuji do průměru v rámci romantické literatury, je určitě autorčin styl. Robsonová před napsáním knihy provedla opravdu důkladnou rešerši, o čemž se ostatně můžeme přesvědčit v samotném závěru, kdy nám doporučuje, co „číst dále“. Díky tomu vytvořila věrohodnou atmosféru dvacátých let, která na mě skrze stránky doslova dýchala. Přenesla jsem se do Paříže a představovala si, jaké to asi muselo být na všech těch večírcích, no a vzhledem k tomu, že sama mám docela kladný vztah k umění, mě potěšila i Helenina vášeň právě v této oblasti.

Kniha má ovšem i jedno velké, ale velké mínus. A to je korekce v českém překladu. S takovým množstvím chyb a překlepů jsem se již dlouho nesetkala. Já osobně nepatřím v tomto směru k úplným puritánům, znám lidi, kteří jakmile narazí na jednu chybku, už mají zkažený požitek ze čtení. Já umím odpouštět, sama nejsem neomylná (i když psaní na blogu a v knihách je samozřejmě něco úplně jiného). Nicméně v Měsíčním svitu bylo už i na mě těch chyb prostě moc. Taky mi moc nevyhovovalo, jak byl koncipován závěrečný slovníček pojmů (francouzských). Je totiž uspořádán abecedně, což by při hledání možná bylo užitečné, pokud by obsahoval úplně všechny výrazy. On ale všechna slovíčka neobsahuje, což samozřejmě vyúsťuje v jistou nepřehlednost. Mnohem užitečnější by mi přišlo klasické řazení pojmů podle stran, na kterých se vyskytují, ale možná už moc rýpu…


Sečteno, podtrženo – v rámci žánru romantika kniha vybočuje zejména pro svou atmosféru, která je vykreslena rozhodně na výbornou. Příběh nepřekvapí, ale na druhou stranu si u něj nádherně odpočinete a přenesete se do Paříže dvacátých let, takže jestli máte tuto dobu rádi a hledáte něco lehčího na čtení, určitě knihu můžu doporučit. Vadou na kráse jsou však zmíněné překlepy a chyby a velká škoda jich, opravdu kazí celkový dojem. Knize uděluji 4/5.

Za poskytnutí recenzního výtisku a příjemné chvíle, které jsem nad knihou strávila, děkuji tímto mockrát nakladatelství Jota.

Četli jste už tuto novinku? Líbila se Vám, nebo se na ni snad teprve chystáte? Je Paříž dvacátých let něco, co Vás okouzluje? A co Váš vztah ke „ztracené generaci“? Určitě se se mnou o tom všem a ještě o spoustě dalšího pojďte pobavit do komentářů. Těším se ♥

pondělí 7. listopadu 2016

Saturnin - Zdeněk Jirotka AUDIOKNIHA

Vydavatel: ADK Prague
Interpret: Oldřich Vízner
Délka: 6:04 h
www.audioteka.cz

Legendární humoristická kniha Zdeňka Jirotky nám představí sluhu Saturnina, který obrátí život svého pána naruby. Přestěhuje ho na loď, donutí ho hrát tenis na cvičné zdi a svérázně se vypořádá s jeho tetou Kateřinou a bratrancem Miloušem. Posléze se dozvíme, co se stane na rodinné dovolené u dědečka, když je celé osazenstvo odříznuto od civilizace vlivem velké vody.

Saturnin si ke mně našel cestu již potřetí. Prvně jsem četla fyzickou knihu někdy na střední škole, o několik let později viděla stejnojmenný film a nyní jsem se pustila do audioknihy, kterou namluvil Oldřich Vízner – představitel filmového Saturnina. A k tomu, abych si Saturnina náležitě zamilovala a dokázala docenit všechny kvality tohoto díla, jsem potřebovala všechny tyhle tři formáty.

Příběh samotný je velmi svěží. Odehrává se v poměrně krátkém časovém úseku, během kterého se ale stihne přihodit velká spousta věcí, nutno podotknout, že většinu z nich má na svědomí právě hlavní postava – sluha Saturnin. Situační humor střídají velmi vtipné hlášky hlavních protagonistů, a co rozhodně pozvedá knihu na vyšší úroveň, je fakt, že se jedná o humor velice sofistikovaný.

Nejnosnější součástí knihy ovšem zůstávají zcela ikoničtí hlavní hrdinové. Na nich dokázal Jirotka perfektně zachytit typické rysy české povahy. Saturnin je bavič a pohodář, nedokáže ho rozházet absolutně nic a s každou situací se vyrovnává s noblesou. Je oddán svému pánu a jeho trapiče (čti tetu Kateřinu a Milouše) dokáže odpálkovat jako nikdo jiný. Jiří Oulický, Saturninův pán a vypravěč příběhu, je velmi dobře vychovaný mladý muž znalý způsobů. Z počátku je vpravdě trochu zakřiknutý a nudný, ale právě pod vlivem svého sluhy v sobě nalézá netušené možnosti. Teta Kateřina hýřící svými příslovími zpodobňuje chamtivost a alibismus a její syn Milouš je klasickým příkladem špatně vychovaného spratka, který by snad ale pod vlivem těch správných lidí mohl dospět v lepšího člověka. Nedílnou součástí knihy je také krásná a pracovitá Barbora, k níž Jiří v průběhu knihy pojímá hlubší city a zapomínat nesmíme ani na dědečka – hostitele zvaných i nezvaných a přemýšlivého doktora Vlacha. Postavy zkrátka dělají z knihy to, čím je.


Stejně tak ale Jirotkův charakteristický styl. Přestože se jedná o humornou knihu, autor píše velmi půvabně a oslavuje krásu českého jazyka. Jeho styl je velmi čistý a přímý, a proto si onen sofistikovaný humor můžeme náležitě vychutnat. Jedná se o kvalitním čtení, přesto si u něho odpočinete a stoprocentně se i zasmějete. Už úvodní scéna s koblihami jistě rozběhne vaši obrazotvornost naplno. (Já osobně bych však nepatřila ani do jedné skupiny, které zmiňuje doktor Vlach, už od prvního čtení jsem byla přesvědčená, že bych tvořila skupinu čtvrtou, tedy tu, která se do koblih bez zaváhání pustí :D).

Tentokráte jsem se rozhodla pro poslech audioknihy, bylo to vůbec poprvé, co jsem poslouchala audioknihu, kterou jsem předtím již četla ve fyzické podobě a musím říct, že to byl perfektní zážitek a knihu jsem si náramně užila. Narátorem je navíc pan Oldřich Vízner, který ztvárňuje filmového Saturnina, takže je pro dabing jako stvořený a pouto, které s tímto dílem má, bylo při poslechu znát. 

Jsem velice ráda, že jsem nakonec dospěla k poznání, že Saturnin je opravdu kvalitním a nadčasovým dílem. Panu Jirotkovi skláním poklonu za to, jak skvěle dovedl vystihnout českou povahu, navíc v tak humorné formě. Jeho styl je pohlazením po duši a každý milovník českého jazyka si ho musí užít. Nezbývá mi než doporučit Saturnina jak ve fyzické, filmové, tak i audioknižní podobě a pokud byste mu snad (stejně jako já) nepřišli na chuť hned napoprvé, určitě to nevzdávejte, postupem času v něm totiž objevíte to pravé bohatství. 5/5!


Jaký je Váš vztah k Saturninovi? A v jakém formátu jste si příběh vychutnali? Kdo je Vaší nejoblíbenější postavou a na kterou z humorných situací dodnes vzpomínáte? Určitě mi dejte vědět, jako vždy se budu moc těšit.